Marko věděl, že tentokrát se bez jídla domů vrátit nemůže. Skupina měla hlad a v lednici zbývala jedna konzerva s jídlem. Dnes si vytipoval poměrně zachovalý dům na okraji města. Na rozdíl od předchozích se, ale tento zdá obydlený. Po chvilce přemýšlení se vydává dovnitř. Pohled klíčovou dírkou odhaluje postarší pár sedící u ohně. Možná by s nimi mohl zkusit promluvit a sjednat nějaký obchod. Otevírá dveře, ale starší pán okamžitě křičí ať zmizí, že tu nemá co pohledávat. Marko se dává na útěk. Venku se zastaví a přemýšlí, potřebuje jídlo. Vydává se znovu dovnitř s podomácku vyrobeným nožem v ruce. "Doufal jsem, že už se nevrátíš" opět křičí starší pán a na Marka zaútočí. Rychlé máchnutí nožem a chlap se hroutí v kaluži krve. Přibíhá jeho manželka a s pláčem se kloní k mrtvému muži. Marko chvílí váhá, ale pak dostane strach, že křik přiláká další obyvatele a bodá podruhé. Chvilku stojí nad mrtvým párem a přemýšlí co udělal. Musí získat nějaké jídlo a jiná možnost nebyla. Po prohledání domu skutečně nachází jídla spoustu a vrací se domů.

Doma na něj čekají kamarádi Bruno, Pavel a Katia. Jsou rádi za trochu jídla, ale Marko propadá depresím. Zabil přece nevinné lidi. To se přece nedá ospravedlnit. Z nálady ho nevytrhne ani jeho nejlepší přítel Bruno, který se ho snaží povzbudit. Depresím propadá i Katia. Jestli budou muset zabíjet, aby přežili, tak možná přežívat nechce.

Další noc se Marko vydává na místní náměstí. Slíbil si, že už nikdy nevytáhne zbraň proti nevinným a raději nechal nůž doma. Říká se, že na náměstí se dá obchodovat, což zní mnohem lépe, než rabování a krádeže. Do batohu, proto přibalil nějaký alkohol a cigarety, které by mohl směnit za trochu jídla.

Náměstí vypadá pustě. Kousek dál stojí u ohniště dva muži. Marko opatrně přistoupí, ale vypadá to, že nemají zájem o návštěvu. Jeden z nich vytáhne zbraň a varuje Marka ať se nepřibližuje. Marko se pokouší dát najevo, že není ozbrojený, ale výstřel z pistole ho obrací v útěk. Druhá střela ho zasáhne na útěku do zad. Jak tam tak leží v kaluží krve a vyprchává z něj život, přemýšlí o tom, že ho vlastně dostihla spravedlnost a jiný osud si ani nezasloužil.

Můj první průchod hrou nedopadl nijak slavně, ale užil jsem si to parádně. Hra je velmi atmosferická a depresivní. Je jen na vás co vše jste ochotni udělat pro přežití vaší skupiny. Líbil se mi crafting, kdy na začátku nemáte skoro nic a postupně můžete postavit věci jako postel, židli, zachytávač dešťové vody, vařič, rádio apod. Znovuhratelnost nebude kdovíjaká, jelikož na druhé zahrání, až na drobné odlišnosti jako počáteční složení skupiny, hra probíhala dost podobně. Hra se nedá uložit, což na jednu stranu přispívá k atmosféře hry, na stranu druhou, ne každý má trpělivost hru začínat znovu, když se něco nepodaří.

Ze hry mám rozporuplné pocity. První díl se mi moc líbil, ale tohle mi přijde hodně odfláknuté. Pokusím se jednoduše vypsat pozitiva a negativa.

+ Rozhodně příběh, tohle hoši z bioware umí a zatím je to jedna z mála z věcí, která
mě u hry drží.
+ Zajímavé questy. Mnoho questů spojených s vašimi společníky. Zvraty a
promítnutí rozhodnutí do několika let.
+ Dobré dialogy do kterých často vstupují vaši společníci
+ Vůbec společníci mi přišly sympatičtější než v jedničce (kde jsem neměl rád Stena,
Oghrena a Zevrana)a oblíbil jsem si všechny.

- Souboje. Nabíhajíci vlny nepřátel, kteří se objevují odnikud. Téměř v každém
questu pobijete desítky nepřátel. Boje probíhají tak, že se před vámi objeví
skupinka kterou pobijete, následně se objeví další za vašimi zády a to se
několikrát opakuje. Pak jen popoběhnout pár metrů a to všechno znovu.
- Lokace. Jedno město a pár přilehlých oblastí, které jsou všechny stejné. Úplně
všechny jeskyně jsou tu nakopírované a je jedno zda jste v těžebním dole, nebo v
pašerácké jeskyni.
- Nemožnost dát společníkům brnění jaké chcete. Celou hru budou chodit pouze v těch
samých šatech.
- Nemožnost konverzovat se svými společníky kdy já chci, ale pouze když se mi v
deníku objeví úkol, že by mi rádi něco řekli.

Oproti jedničce je to pro mě rozhodně zklamání, ale hra jako takové dokáže na pár hodin zabavit.

Největší herní zklamání roku 2010 podle hlasování čtenářů německého magazínu PC Games. Nejhorší RPG roku 2010 dle serveru RPGwatch.com, a to jak ve volbě redaktorů, tak čtenářů. Nejsem tedy sám koho hra vyloženě zklamala. Jako fanoušek prvních tří dílů jsem se na Arcanii zpočátku i docela těšil. JoWood i Spellbound rozhlašovali jak se hra ponese v duchu původních Gothiců, se silným příběhem a atmosférou. Ale ejhle nějak se to celé nepovedlo a slůvko Gothic v názvu je zde patrně pouze proto, aby nalákalo fanoušky původních dílů.

Jako první mě zarazil absolutně nesympatický a arogantní hrdina. Dialogy, které považuji za nejdůležitější součást rpg her byly takové nijaké. Korunu tomu nasadil závěrečný dialog s bossem kdy hrdina nakráčí, nepřítel řekne "ty?" a trefná odpověď "ano já"

Herní svět mi ze začátku přišel celkem dobrý. Počáteční lokace poskytovaly dostatečnou, i když ne úplně neomezenou, volnost pohybu. Postupem děje se z hry, ale stává tunel pouze s jedinou cestou vpřed.

Bojový systém se podle mě také moc nepovedl. Úderům se uhýbáte pomocí kotoulů a odpadá jakékoliv taktizování, kdy stejně toho protivníka musíte uklikat. Samotné kotouly působí spíše směšně když vidíte hrdinu v těžké zbroji, který skáče jak lasička.

Ve hře potkáte staré známe z předchozích dílů. Bohužel tu na mě působí až moc našroubovaně. Jako by tu byly jen tak aby se neřeklo, že hra nemá s původním Gothicem nic společného.

V příběhu jsem se asi v půlce hry trochu ztratil. Byl nezajímavý a nějak jsem ho přestal vnímat. JoWood během vývoje rozhlašoval, že bude ve hře spousta možností jak hru dohrát. Pomoci králi, obrátit se proti němu atp. Nakonec ve hře žádné významné rozhodnutí neuděláme, takže další plané sliby.

Na závěr už jen zmíním jen pár dalších věcí, z té spousty které mě na hře zklamali.
- Vývoj postavy
- Žádní učitelé schopností
- Nemožnost se vyspat
- Kování a alchymie probíhá pouze klikáním v inventáři
- Málo vedlejších úkolů
- Délka hry (něco kolem 10 hodin je na rpg opravdu málo)
- Žádné guildy, ke které by bylo možno se přidat

Ještě jednu bitvu a končím. Tak teď už jenom přesunu tuhle armádu. No tak ještě pošlu vrahy na tohohle generála a už opravdu půjdu spát. Jé papež vyhlásil křížovou výpravu, no dobře připojím se. Asi takhle by se dala popsat moje zkušenost s druhým dílem Medievala. Pokud hra chytne stává se velmi návykovou.

Mapa zahrnuje celou Evropu, kousek Afriky a Blízkého východu (později se objeví i Amerika). Ve hře se neustále něco děje. Na taktické mapě přesunujete armády kam je potřeba. Vylepšujete města. Disponovat můžete diplomaty, vrahy, špióny, knězi a obchodníky. V bitvě se hra přepne do real-time modu. Bitvy zde jsou naprosto skvělé a tvoří nedílnou součást hry. Jednotky jsou detailně zpracované a hezky rozpohybované.

Největším mínusem hry je podle mě špatná AI nepřátel. Nezřídka se mi stalo, že nepřítel prostě zůstane stát na místě zatímco mu lučištníky ustřílím polovinu armády. Stává se mi také, že nepřítel při dobývání mého města rozstřílí hradby, ale pak zůstane stát a čeká než já jako obránce se rozhoupu na něj zaútočit, což se většinou rovná sebevraždě. Možností je nastavit si na bitvu časový limit a když nepřítel nereaguje, počkat na jeho uplynutí a bitva skončí alespoň remízou.

Trochu nevyvážení mi pak příjdou agenti. Vrahy, špióny a kněze jsem využíval prakticky hojně po celou hru, obchodník mi přišel naprosto zbytečný a diplomatů jsem měl jen pár. Ono vůbec diplomatické vztahy jsou tu asi jen na parádu, protože i když s někým uzavřete spojenectví, klidně na vás v dalších pár kolech zaútočí.

I přes to je Medieval II: Total War kvalitním mixem real-time a tahové strategie u které se fanoušci žánru rozhodně nudit nebudou.

Mám rád hry na hrdiny ať už zachranňuji království, planetu a nebo celý vesmír. Vesmír Mass Effectu mě hned od začátku naprosto pohltil. Svět je nesmírně propracovaný s velkým potenciálem, takže myslím že by nemuselo zůstat jen u her. Málokdy u hry pročítám dopodrobna něco jako encyklopedie nebo kodex, zde jsem ho však přečetl celý a právě tu si lze všimnout jak je všechno krásně vymyšleno a že si s tím někdo dal opravdu práci.

Rozvoj postavy mi přišel jako by tu spíš byl navíc. Hru příliš neobohacoval. Vedlejší úkoly mohou působit stereotypně, ale plně je vynahrazují úkoly hlavní, které jsou skvělé. Vesmír je obrovský, ale pokuk člověk půjde jenom po hlavní lince navštíví pouze malou část. Grafika hry je na dobré úrovni, zvláště hezky jsou pak zpracované samotné postavy a mimika jejich obličejů, která umožňuje krásně znázorňovat emoce.

Rozhovory jsou zde skvěle napsané a dabing, především hlavní postavy, také zaslouží pochvalu. Interakce, ať už s členy vašeho týmu nebo ostatními postavami, hru prostě dělají něčím víc než pouhou střílečkou. Občas se v rozhovoru objeví paragon/renegade možnost, takže se váš hrdina může zachovat jako správňák a vyřeší situaci po dobrém, nebo jako parchant, který si nebere servítky. Nutno také podotknout, že rozhodnutí, které ve hře učiníte, budou mít vliv i v dalších dílech, za což Bioware jednoznačně chválím.

V některých komentářích se zde objevuje, že příběh je jedno velké klišé. Možná. Na to já nekoukám a hru si snažím užít takovou jaká je místo abych hledal chyby. Příběh Mass Effectu se nám rozjíždí hezky pozvolna, aby se v závěru proměnil v neskutečnou jízdu s epickým vyvrcholením.

Na závěr ještě musím zmínit, že hra má skvělý soundtrack, který doma občas poslouchám.

První dva díly považuji za dokonalé a vysloužily si u mě absolutní hodnocení. Proto jsem se na Gothic 3 velmi těšil. O to větší bylo mé zklamání, když jsem zjistil, že to na svém tehdejším pc nespustím. Dnes si uvědomuji, že to bylo spíše štěstí a ke Gothicu 3 jsem se dostal, až když byly na světě Community patche. Zde musím podotknout, že tvůrci patchů odvedli skutečně skvělou práci a vypracovali Gothic do hratelné podoby. Já sám jsem se za celou hru nepotkal s jediným bugem a hra mi ani jednou nespadla.

Herní svět je skutečně rozlehlý a graficky velmi hezky zpracovaný. Systém získávání reputace mi moc nesedl a jeho opakování v každém městě nebo vesnici mi přišlo spíše otravné. Questů je ve hře spousta a kromě typický přines tohle, zabij tamto se najde i pár originálních. Trochu mi vadilo, že není možné se napevno připojit k nějaké frakci jako v předešlích dílech a s tím spojené získání zbroje dané frakce. Zde si můžete na základě reputace klidně koupit paladinskou zbroj a pak sympatizovat třeba se skřety. K tomu si také nemůžete vybrat zaměření mág/bojovník, ale tak nějak můžete rozvíjet všechno, protože zkušenostních bodů je dostatek. Můj hrdina byl na konci spíše takový polobůh, který ovládá magii, boj s mečem i střelbu s lukem.

I přes jistá negativa a odklonění od konceptu předchozích dvou dílů je podle mě Gothic 3 stále kvalitním titulem. Myslím ale, že tímto dílem měl příběh Gothicu skončit, protože to co se z něj stalo dnes je otřesné. Ještě že tu máme Risen, který jde v jeho stopách.

Inquisitor je podle mě velmi nedoceněná hra ze staré školy. Ano grafika není nic extra, přesto má své kouzlo. Postavy nejsou dabované, ale dialogy jsou skvěle napsané, takže jsem hltal každé slovo. Nejsilnější stránkou hry je však příběh, plný dějových zvratů, ve kterém nic není jak se na první pohle zdá. Ve službách inkvizice vedete vyšetřování proti kacířům a nic se nevyrovná pocitu jako když po dlouhém vyšetřování a vyslýchání na mučidlech, můžete konečně pod hříšníkem podpálit hranici.

Hra, hlavně z počátku než si přivyknete, je poměrně obtížná a v některých lokacích může být až frustrující. Hrál jsem za kněze a na poprvé jsem hru ani nedohrál. Pokud hře ale dáte šanci, zabaví na mnoho hodin.

Inquisitor místo vymakané grafiky nabízí parádní a napínavý příběh u kterého se fanoušci starších rpg titulů jako Baldurs Gate rozhodně nudit nebudou.

Vzpomínám si, když jsem před několika lety začal hrát Gothic. Nejdřív jsem strašně nadával, hlavně na ovládání, ale hře jsem dal šanci a dobře jsem udělal. Později mě hra vtáhla natolik, že jsem u ní proseděl celou noc a uvědomil si to až když začalo svítat. Atmosféra trestanecké kolonie je úžasná, všechny tři tábory jsou skvělé a díky tomu hra nabízí i velkou míru znovuhratelnosti za jiné tábory, s jiným zaměřením postavy. Příběh se z počátku rozbíhá pozvolna, aby na konci krásně vygradoval v epické finále. Velkým plusem je, že během hraní hrdina potká spoustu přátel, ke kterým si vybudujete nějaký vztah a nejsou pouhým zadavatalem nějakého úkolu. Herní svět není ohraničen žádnými barierámi (jak tomu bývá u dnešních "moderních" rpg), ale jen tak si pobíhat kolem taky moc nejde, protože nepřátelé jsou na vás z počátku příliš silní. Pro mě osobně nejelpší rpg (spolu s Gothic 2), jaké jsem kdy hrál.