Na platformě PC není mnoho her zabývající se válčením v obrovských mechanických oblecích. Když pominu sérii MechWarrior (a ještě doslova pár dalších kousků) opravdu není z čeho vybírat. Na konzolích je ovšem situace zcela odlišná a možná právě proto se do notně prořídlých řad těchto her snažil vnést trochu svěžího vánku Square Enix, když svou sérii FRONT MISSION vložili do rukou Double Helix Games. Těch, kteří se zasloužili o portování této hry.
Hra v jádru není špatná, je ale srážena typickými prvky předělávek, které hráči pc her nemají mnoho v lásce. Prvním takovýmto prvkem je na rok 2010 nepěkná grafická stránka (tedy až na animace, které jsou slušně provedeny). Dalším do řady je level design a celkově docela chudé prostředí. Cesta k dokončení levelu ve všech z pěti kapitol je jedna jediná, vedená ještě žlutou šipkou na radaru, tudíž sice odpadá nudné bloudění a vracení se, zároveň ale není ponechán prostor pro strategii v boji. Krajina je mimochodem fakt jednoduchá, skládající se doslova z pěti scenérií – města, džungle, písku, vesmíru, základny. Další chudým prvkem je variabilita nepřátel. Je jich na můj vkus nepočetné množství (v řádech jednotek, pokud se nemýlím) a nepočítám-li bossy, tak zde je cca 10 variant.
Co naopak stojí za pozornost, je dobře vymyšlený a slušně dávkovaný příběh, s klasickou příměsí pomsty, záchrany světa, s malým ostrůvkem romantiky a něco toho morálního ponaučení. Hudební doprovod se dle mých třmínků, kladívek a kovadlinek také povedl, vkusně dotváří atmosféru a pomáhá s vizualizací blízké budoucnosti.
Ohledně soubojů s bossy, samotná hra není nijak obtížná, tyto řežby ale stojí opravdu za to, přičemž na každého platí zcela jiné zbraně a taktika. S tím se pojí zbrojní arzenál a pancéřování a asi ten nejzábavnější prvek ve hře - nepřeberné množství variant, jak si vyzbrojit, oštítovat nebo přebarvit své ničivé monstrum.
Jako další malé plus, které kapánek dotváří hratelnost, bych započítal i možnost zesednout ze svého Wanzeru a vykosit část levelu po svých. Není to sice žádná sláva, netrvá dlouho a jde spíš o takový narychlo působící slepenec, rozhodně ale potěší a v mírné perspektivě bojuje proti stereotypu.
Hra v jádru není špatná, je ale srážena typickými prvky předělávek, které hráči pc her nemají mnoho v lásce. Prvním takovýmto prvkem je na rok 2010 nepěkná grafická stránka (tedy až na animace, které jsou slušně provedeny). Dalším do řady je level design a celkově docela chudé prostředí. Cesta k dokončení levelu ve všech z pěti kapitol je jedna jediná, vedená ještě žlutou šipkou na radaru, tudíž sice odpadá nudné bloudění a vracení se, zároveň ale není ponechán prostor pro strategii v boji. Krajina je mimochodem fakt jednoduchá, skládající se doslova z pěti scenérií – města, džungle, písku, vesmíru, základny. Další chudým prvkem je variabilita nepřátel. Je jich na můj vkus nepočetné množství (v řádech jednotek, pokud se nemýlím) a nepočítám-li bossy, tak zde je cca 10 variant.
Co naopak stojí za pozornost, je dobře vymyšlený a slušně dávkovaný příběh, s klasickou příměsí pomsty, záchrany světa, s malým ostrůvkem romantiky a něco toho morálního ponaučení. Hudební doprovod se dle mých třmínků, kladívek a kovadlinek také povedl, vkusně dotváří atmosféru a pomáhá s vizualizací blízké budoucnosti.
Ohledně soubojů s bossy, samotná hra není nijak obtížná, tyto řežby ale stojí opravdu za to, přičemž na každého platí zcela jiné zbraně a taktika. S tím se pojí zbrojní arzenál a pancéřování a asi ten nejzábavnější prvek ve hře - nepřeberné množství variant, jak si vyzbrojit, oštítovat nebo přebarvit své ničivé monstrum.
Jako další malé plus, které kapánek dotváří hratelnost, bych započítal i možnost zesednout ze svého Wanzeru a vykosit část levelu po svých. Není to sice žádná sláva, netrvá dlouho a jde spíš o takový narychlo působící slepenec, rozhodně ale potěší a v mírné perspektivě bojuje proti stereotypu.
Pro: velké množství zbraní a úprav, příběh, hlavní postava, lokace po svých
Proti: grafika, prostředí, level design, po čase to samé, nepřátelé, obtížnost