TA: Kingdoms byly první a zároveň poslední hrou, na kterou jsem se vážně těšil a něco si od ní sliboval. Preview v LEVELu (únor 1999) mě jako zelenáče nadchlo a já byl v očekávání velkých věcí, které TA: Kingdoms přinesou. Jednotky (celkem 160 druhů) budou mít odlišné vlastnosti nejen jako druh, ale i jako jednotlivci, s přibývajícími zkušenostmi budou dosahovat vyšších úrovní a získávat další schopnosti Šeptalo se i o jejich přecházení mezi misemi. Do hry budou – nezávisle na vůli hráče – ingerovat bohové a hra bude mít vlastní propracovanou mytologii vázající se na extrémně odlišné strany konfliktu. K tomu plně 3D terén a skvostný vzhled hry. Na základě toho jsem si vysnil vskutku dokonalou hru a už jen čekal na březen a její vydání.

Na to jsem si musel kvůli odkladu ještě pár měsíců počkat, ale nakonec k němu došlo a já si domů přinesl svou (v pořadí druhou) originální hru. Několik prvních dnů jsem pouze pročítal manuál, vzletně nazvaný Letopisy Darienu, studoval popisky jednotek a v hlavě už osnoval plán skvělého tažení. Mno, a co že se z toho očekávaného zázraku vyklubalo?

Grafika je skutečně excelentní a myslím, že i dnes bych se jí dokázal kochat, zejména animacemi pohybů jednotlivých jednotek: děl obsluhovaných malými panáčky, kteří zápasí se zpětným rázem, jejichž jednotlivé části s krvavou kaší před nimi přibývající zlátnou (tak trochu karikatura onoho RPG modelu); vory s trebuchety, jejichž pádla čeří vodu; ale i pohyby obrovských draků. Kampaň je koncipována poněkud krkolomně (jak jsem zmínil v infu), což znesnadňuje ztotožnění se s některou stranou, ale díky nápaditě navrženým misím mně to nijak nevadilo a strávil jsem jejím hraním desítky hodin. Závažnou chybou ovšem je hrubá nevyváženost jednotek (naprostý opak StarCraftu, k němuž byla hra v preview přirovnávána): je jich velké množství a je radost je vyrábět jen pro pohled na ně, v bitvě je jejich upotřebitelnost ale rapidně rozdílná a za každou rasu si hráč víceméně vystačí s velkým oddílem jednotek toho nejvhodnějšího druhu (např. elitních lučištníků s výbušnými šípy). V obraně pro změnu stačí uzavřené hradby s řadou dělových věží a 99 % nepřátel se k mým „zlatým stožárům“ ani nepřiblíží.

Jelikož jsem měl minimum herních zkušeností [a stále byl pod vlivem svého snu :o)], nic z toho jsem příliš nevnímal a připadal si asi měsíc o letních prázdninách jako v pohádce. 60 % je tedy hodnocení udělené s odstupem; v době, kdy jsem TA: Kingdoms hrál, by bylo nepochybně vyšší.

Jo, a těšit se na nové hry nebo od nich cokoli vážně očekávat je značně pošetilé. :-)