(poslední úprava profilu: 4. 5. 2012)

Ke hrám jsem se dostal naštěstí v poměrně pozdním věku (na dnešní poměry); od roku 1995 jsem vlastnil Commodore C64 s mnoha „primitivními“ hrami, první PC jsem dle čerstvě nalezené účtenky dostal 26. 7. 1996, a naplno se hrám věnuji od roku 1997. V roce 2006 PC doplnila PlayStation 2 a počátkem roku 2011 PlayStation 3 (dnes už bych kvůli jistým událostem volil konkurenci).

Počítačové hry nepovažuji za pouhý prostředek odreagování se nebo ukrácení dlouhé chvíle, nýbrž za součást „vysokého umění“ stejně jako hudbu, literaturu či film. Interaktivnost je činí do jisté míry specifickými, jelikož poskytuje jiné prostředky pro rozmluvu s adresátem – hráčem, avšak neovlivňuje jejich potenciál. Ze zmíněných odvětví umění jsou však nejmladší a nejméně rozvinuté, proto jsem k nim při hodnocení shovívavější; zatímco literatura už měla díky svému dlouhému životu šanci předvést mnoho z toho, co svede, o hrách to neplatí. Kdybych je měl hodnotit dle absolutních měřítek, jak si to mohu dovolit v případě knih, naprostá většina z nich by nepřekročila 50 %. Skutečností však je, že hry pro mne jsou dobrodružstvím, které rád příležitostně vyhledávám a leccos pro mne znamená, ovšem nemohl bych trávit čas jen s nimi a pro mé prožívání světa a můj vztah k němu je více určující zejména literatura.

Co na hrách neoceňuji:
- záchranu světa, pomstu na vrazích své rodiny a jiné slabomyslné zápletky,
- multiplayer, a obzvláště MMORPG, která jsou mi bytostně cizí,
- všudypřítomné 3D, protože prý napomáhá vžití se do hry,
- zabíjení (jako extrémně nadužívanou herní činnost),
- snahu o hollywoodskou filmovost.

Cením si na nich především originality, nevšednosti, bizarnosti... zkrátka všeho, čím se vymykají běžné zkušenosti, ať už v rovině hratelnostní, vizuální, narativní či atmosférické. Zmiňovat se o myšlenkové hloubce nemá příliš smysl, jelikož jde - jak už jsem naznačil výše – o vlastnost silně nedostatkovou. Nebažím po fotorealističnosti a hry stále zlepšující svou technickou kvalitu u mne nezískávají v přímé úměře vyšší hodnocení; sympatičtější je mi výrazná stylizace za cenu technologické zastaralosti. Obecně mám raději hry vážné než odlehčené, smutné než veselé. A chovám silnou averzi vůči vykonstruované cituplnosti, jak ji svedou japonští autoři a jak se projevuje např. v Metal Gear Solid a Final Fantasy.

Jde-li o žánry, bez dalšího neodmítám žádný, nároky kladené na jednotlivé tituly nicméně z oblasti mého zájmu určité žánry (např. klasické FPS) vytlačují. K nejoblíbenějším řadím RPG a klasické adventury, případně jejich kombinace (Omikron); nepotrpím si na hry s obrovským otevřeným světem, které jako by vypadly z generátoru (The Elder Scrolls). Když už je herní svět velký, měl by být vnitřně sdostatek pestrý, jako se to povedlo Falloutu 2 či Arcanu; jinak dám přednost hře lineárnější, avšak intenzivnější. Nerad se při hraní stresuji, čímž odpadá většina logických rychlíků i expanzivních strategií v reálném čase. Naopak velmi rád mám strategie budovatelské či diplomatické; vyskytují-li se v nich však nepřátelé, zpravidla volím nižší obtížnost, poněvadž nesnáším, když mně někdo ničí, co vytvořím. Žel je na ně třeba množství času, jakého se mi často nedostává. Mám též slabost pro rozličné hry-hračky a netradiční koncepty.

A ač stárnu, hry mě baví stále stejně, někdy mám dokonce pocit, že čím dál víc. Času už jim nevěnuji tolik co dřív, ale když se do nějaké pustím, nic jiného pro mne neexistuje.

Tolik prozatím úvodním slovem.
(17. 11. 2008, 24. 11. 2010)


Hodnocení her
Nepřidržuji se hodnotícího standardu nastaveného magazíny (ať už tištěnými nebo internetovými) věnujícími se videohrám. V těchto magazínech má své opodstatnění, jelikož napomáhá orientaci v hodnoceních, a tedy svému účelu: informovat potenciálního kupujícího o kvalitě zboží. Jakkoli je tento standard mezi hráči hluboce zakořeněn, což lze pozorovat i na zdejší databázi, nevidím důvod na něj přistupovat, pokud nepíši takovou recenzi. Jako hráč přistupuji ke hře jako k uměleckému dílu a nikoli jako ke spotřebnímu zboží, tudíž si mohu dovolit neomezovat se v hodnocení jen na snáze měřitelné vlastnosti zboží a naopak vnímat dílo v širších souvislostech a zohlednit i vlastnosti další – ostatně pro mne důležitější –, kvůli nimž hry hraji.


Nejoblíbenější videohry:
Baldur's Gate série
Fallout 2
Giants: Citizen Kabuto
killer7
Okami
Omikron: The Nomad Soul
Pharaoh
Planescape: Torment
Psychonauts
Quest for Glory IV: Shadows of Darkness
SW: Knights of the Old Republic série


Nejoblíbenější filmy:
2001: A Space Odyssey
Der Himmel über Berlin
Kaidan
Metropolis
Mudžó
Persona
Seppuku
Solntse
Stalker
Tvář toho druhého
Vyvěste červené lampiony


Nejoblíbenější hudební skladatelé:
Antonín Dvořák
Philip Glass
Miloslav Kabeláč
György Ligeti
Alfred Schnittke
Dmitrij Šostakovič
Giuseppe Verdi


Nejoblíbenější knihy:
Běsi
Člověk revoltující
Doupě
Eichmann v Jeruzalémě
Faust
Hledání ztraceného času
Kouzelný vrch
Kritika praktického rozumu
Nevolnost
Obraz Doriana Graye
Pád
Struktura vesmíru
Tvář toho druhého
Zánik západu
1984

Máte-li z nějakého důvodu zájem o jiné mé, žel již postarší, texty o počítačových hrách, zavítejte na Sigil do sekce články.

Široce rozšířenou nepravdou je, že stahování autorských děl je u nás zákonem dovoleno, pokud je zároveň nesdílíte. Jestliže se o téma legality kopírování autorských děl - nejen v prostředí internetu - zajímáte, doporučuji tuto poměrně rozsáhlou práci, jež pojednává o mnoha aspektech tohoto fenoménu: Institut pořízení rozmnoženiny pro osobní potřebu v informační společnosti (v českém jazyce)