Nejlepší závody co kdy vyšly na PC, nebo-li minimálně v roce 2000 a zároveň vůbec nejkomplexnější Need for Speed, co spatřilo světlo světa! To byl a stále je, pátý díl Porsche Unleashed. Zejména zásluhou propracovaného realismu a řadě věcí mimo závodění, které šlo v menu provádět. Ať už se jednalo o servis, nákup, popř. prodej ojetin a z toho plynoucí zacházení s vyhranými penězmi z absolvovaných turnajů. Ty sice nedisponovaly dostatečným počtem prostředí, ale díky pravidelnému střídání a měnění podmínek daného závodu, vysokému počtu dostupných vozů a skinů, to naštěstí vůbec nevadilo. Neboť radost s motivací a zábavou dosahovaly strmé úrovně po většinu závodění v libovolné ze čtrnácti tratí.

Jež se dělily do několika herních módů, Factory Driver – čili tovární jezdec, a Evolution – jdoucí ve šlépějích historie automobilky Porsche a jí vyrobených modelů dané éry. Poslední možnost skýtal režim Single Player – tedy jeden hráč. Obsahující všechny odjeté tratě, ve třech typech plně nastavitelných závodů + navrch získaná bonusová vozidla, řízených v Továrním jezdci pronásledující policií. Zatímco prvně zmíněný mód umožňoval zažít kariéru testovacího jezdce v barvách proslulé značky, s různorodými a hodně obtížnými úkoly. Ve druhém se dal okusit dostatek více či méně užitečných aut, v nápaditých soutěžích napříč třemi dlouhými érami.

Poskytující poměrně věrohodný zážitek z jízdy. Strategii jak v ní uspět a vyhrát, případně dojet do třetího místa, představovalo pečlivé vybrání nejvýkonnějšího auta a jeho následné dovybavení lepšími součástkami. Jedině tak nebyl problém s ostatními závodníky držet tempo. Nicméně pouhé zakoupení součástky nestačilo, nutné ji bylo i nainstalovat a až pak se na výkonosti vozidla projevila. Svůj účel taktéž mělo poškození plechu, spolu s jinými důležitějšími částmi a tím ztíženěji se to projevilo dojetím do cíle. Výsledek se poté projevil zaplacením mastné ceny za opravu. Ale vzhledem k tomu, že se dal vydělat až milion, to nepředstavovalo důvod ke skončení na mizině.

Proto se nabízelo utrácení za nejdražší bonusová auta, s nimiž měl dále hráč příležitost závodit v závěru každé etapy a nepodařilo se mu nad nimi zrovna zvítězit. Každé Porsche disponovalo možností jej řídit z několika přítomných kamer. Nejpraktičtější se samozřejmě ukázala ta klasická, zpoza vozu, občas ale nešlo jinak a ke slovu přišly i ty další. Takhle kličkovat mezi kužely na klikaté dálnici, být dostatečně soustředěný a neudělat žádnou chybu, znamenalo z pohledu řidiče jedinou a účinnou variantu zaručující úspěch. Pocity z vítězství a euforie následně nebraly konce.

Nejen u těchto pocitů zůstalo. Častokrát docházelo k bouračkám, ať už způsobeným schválně nebo neopatrností, jichž se s oblibou zúčastňovali i protihráči! Vskutku památný okamžik, v této souvislosti, nastal při zaváhání řidičova kolegy z módu Factory Driver. Jenž ho vyzval na výzvu „kdo s koho“ a chvástal se před začátkem řečmi o tom, že bude těžké ho porazit. Jaké ale bylo jeho překvapení, když to krátce po startu machrující Billy napálil v první zatáčce do protijedoucího nákladního auta, jelikož jeli oba v ostrém provozu. Tím pádem už po zbytek této výzvy nedělalo testovacímu jezdci potíže úspěšně dojet a ono chvástání ztratilo smysl.

Ten naopak mělo využívání různých zkratek a alternativních cest mimo vyznačenou trasu. Což dokazovaly tratě ve Švýcarsku, Alpách, Normandii, Auvergne a na dálnici. K dobru věci rovněž přispívalo časté přerážení dopravních značek a jiných objektů. Následně pozorovaných ve zpětném zrcátku, při odlétávání o několik metrů dál. Pouštění replayů a focení screenshotů už pak bylo jen třešničkou na dortu. Toho, co vše tato skvělá závodní hra nabízela.