Jak to tak bývá, když si občas projíždím své staré komentáře, musím se jednak trošku zastydět nad nevalnou kvalitou textu, ale také zamyslet nad hrou samotnou. Když jsem před nějakými takřka deseti lety se slzou v oku a slinou na košili sjížděl obrázky z nové cool !NEXT GEN! akční pecky Crysis, neměl jsem na ni ani zdaleka vhodný hardware. Přesto jsem si první díl užil a hned několikrát po sobě. V plné parádě jsem si ho mohl vychutnat ale až po letech. Nejinak je tomu u dvojky. Má mi ovšem hra co nabídnout i dnes, kdy už je podobná grafika standard?

Zatímco před lety mi zeštíhlení hry do lineárnější FPS velmi vadilo, dnes ho spíše uvítám a CoD-like sekvence cca v 3/4 hry řadím mezi to nejlepší, co Crysis 2 nabízí. Crysis 2 sice vypadá krásně a dnes už ji bezproblémově rozběhne lecjaká mašina na maximální detaily, ale hra se nehraje až tak příjemně, jak by mohla. Problémem je jednak ne moc záživný design (a to je na tak atraktivní prostředí, jako je NYC hřích) a hlavně ne až tak zábavný gunplay. Ten sám o sobě špatný není, ale nepřátelé jsou (opět) přehnaně odolní. Mrazivé chobotničky z jedničky nahradili humanoidní sephové. Těch je ve hře tentokrát mnohem více a navíc postrádají takový ten punc jedinečnosti, který měly mrazící chobotničky z prvního dílu. Někde jsem slyšel tvrzení, že cokoli, co hráč nemůže sundat na jednu ránu, je v akční hře děsná otrava a tady to opravdu platí. Se Sephy se navíc pojí ten problém, že nejdou tak dobře oblbovat, jako lidská NPC, takže nějaké laškování, jako tehdá s Korejci v jedničce, se nekoná. Blbá AI plná různých glitchů ale zůstává. Fajn je, že hra není striktně rozpůlena na "část s lidmi" a na "část s emzáky", ale je mnohem variabilnější. Zamezuje to šikovně nástupu stereotypu, i když se mu některé sekvence přeci jen nevyhnou (především v závěru hry, kde se tuzí nepřátelé valí na hráče po desítkách).

Jak už jsem říkal, hra vypadá fakt dobře a ačkoli působí prostředím mírně genericky, stále je na co koukat. New York působí patřičně monumentálně, ale chybí nějaké momenty, na které bych si třeba za rok vzpomněl. Hra s takovýmhle ikonickým městem až na pár výjimek moc nepracuje a je to škoda. Většinou je to takové to klasické future klišé a atmosférických momentů aby člověk pohledal.

Pochválit musím ovládání, které se dočkalo mnoha změn. Klasické kruhové menu z jedničky je sice zachováno, ale díky klávesovým zkratkám ho není potřeba používat. Zpočátku mi sice moc nevonělo sloučení a automatizace některých schopností, ale nakonec jsem větší intuitivnost uvítal a v závěru hry jsem prostředím probíhal a nepřátele likvidoval jako sám velký Predator, což by se s původním ovládáním moc dobře nedalo.

Další pochvalu určitě zasluhuje hudba, jejíž hlavní hudební motiv složil sám velikán filmové hudby Hans Zimmer. A ani zbytek soundtracku nijak zvlášť nezaostává. Hudba to rozhodně není originální a také to není nic, co bych poslouchal jen tak po večerech, ale hře velmi prospívá a některé momenty skvěle stupňuje.

Abych to shrnul. Crysis 2 je solidní FPS, která zabaví, nudit pravděpodobně nebude, ale o herní orgasmus se, alespoň v mém případě, rozhodně nejedná. Přehnaně odolní protivníci mi už trochu vadili v jedničce, ale ta to vyvažovala zábavným prostředím, velkými lokacemi a omezeným množstvím mimozemských potvor. Dvojka má zase lepší příběh s docela dobrou pointou (která navíc omlouvá Alcatrazovovo trapné mlčení), lepší grafiku, větší spád a zasazení do nejslavnějšího města světa. Ber nebo nech bejt.