Tato hra mě pronásledovala předlouhou dobu. Hrál jsem jí už ve čtrnácti. Tenkrát mě zastavil boss. Ta ženská, Tahariel myslím. V šestadvaceti mě také zastavila ženská (Eliah). A to ta z hnutí odporu u rebelů. Díky bugu, kvůli kterému se nemohl spustit dialog posunující příběh zase o kus dál. Zkusil jsem všechno možné. Patche, cheaty, všechna různá nastavení. Až mě v devětadvaceti napadlo hru rozjet na sedmičkách díky Vyridímu návodu (super návod!). Kde mi hra sice hodně padala, ale stačilo to na zdolání kritického úseku a přenesení sejvů zpátky na XPéčka.

Nevím, jak je to jinde, ale já měl technické problémy celkově. Prosvítající modely skrz zdi. Vsakující se modely do zdí. Občas to spadlo. Občas jsem se zasekl o zeď. Naštěstí to nebylo tak závažné, aby mi to bránilo v hraní. Já to chtěl dohrát. A bavilo mě to. Už ten pekelný začátek dokáže pěkně navodit atmosféru. Skvělý nápad. Skvělé ozvučení. Zajímavá zápletka. Vidina dobré řežby.

Akce je to fakt zábavná. Skvělý pocit ze střelby z futuristicky vypadajících zbraní zbraní, které ale mají klasicky dnešní funkce. Až na to, že se nepřebíjí. Kouzlení je pak to vítané zpestření, které to dokáže pěkně okořenit. Slušná AI. Nepřátelé uhýbají, hází granáty a dokonce si dokáží přivolat pomoc. Občas sice trochu otravný respawn. Alespoň vás to donutí nestát dlouho na jednom místě. Hra je to hodně rychlá a hodně dynamická.

Ono taky není čím se kochat. Mapy jsou rozlehlejší a prázdné. Grafika, i na tu dobu, nebyla žádná špička. Naopak bossové jsou parádní vsuvky. Nejsou to moc těžké souboje, ale nějakou taktiku je potřeba vymyslet.

Bohužel si hra neudrží svou kvalitu po celou dobu hraní. Po souboji s tím ženským bossem se design strašně zjednoduší. Poslední fáze hry na vesmírné lodi už to opravdu není nic moc. Tuny nepřátel v prázdných tunelech. Atmosféra je pryč. Naštěstí není hra moc protahovaná a nezačala mě nějak moc nudit.