Jelikož mě série No One Lives Forever bavila po všech stránkách, rozhodl jsem se zahrát si i tuto FPS, vyplňující prostor mezi oběma předchozími díly. J.A.C.K. je ale úplně jiný. Liší se nejen v pohlaví ovládané postavy a jejím zaměstnavateli, ale i v celkové herní době a především zcela akčním pojetím bez jakýchkoli stealth prvků.

Hudba i hlavní menu pokračují ve stejném stylu, ale hned od prvních okamžiků je jasné, že tohle bude úplně něco jiného. Jelikož jsem už nehrál za agentku z UNITY, ale za nájemného vraha, pracujícího pro H.A.R.M., zmizely veškeré speciální serepetičky, mezi které patřil třeba fotoaparát ve rtěnce. Nevím, proč John Jack nemohl mít alespoň jedno takovéto udělátko, ale je pravda, že by se to k němu asi ani moc nehodilo. Humor, který je typický pro NOLF sérii se zde objevuje také, ale už ne v takové míře (potěšil plakát s vypsanou odměnou 1 000 000 dolarů za Cate Archer).

Jediné, co se téměř každou misi mění, jsou lokace. Díky speciálnímu náboru jsem se tak podíval na Maltu, shodou náhod také do vesmíru a k mému překvapení jsem navštívil dokonce i Československo, i když nevím, kde vývojáři z Monolithu přišli na to, že se zde vypouštěli rakety na Měsíc.

Co na tom, že zámky na skřínkách či krabicích urazím pěstí (John je opravdu silák), ale že se nepřátelé šinou po desítkách ze všech stran po každém druhém kroku, a to i ve vystřílených lokacích, to mě opravdu štvalo. Několikrát jsem si říkal, kde se sakra furt líhnou.

Závěr mě vcelku pobavil, ale nejdřív jsem si říkal, jestli si někdo ze mě náhodou nedělá srandu. I když to není úplně ono, stálo za to si tento titul zahrát, ale jeho opakování, na rozdíl od předešlých dílů, neplánuji.