Po delší době se objevuje nástupce adventur, jenž kráčí ve šlépějích klasických, na rating nehledících her v podobě I Have No Mouth, and I Must Scream a Harvester. I přes z technologického pohledu archaické zpracování dává tušit návrat ke kořenům, opakem je pravda. The Cat Lady je moderní adventura se vším všudy. Plynulé naraci je podřízena obtížnost, a vše je závislé na kontinuitě zážitku.
O hře polského autora jsem se prvně dozvěděl na fóru AGS, a popravdě mě na první pohled neoslovila. Hrubé animace i s nepříliš zdařilou podobou postav dokáží své. Za více jak dva roky však podoba doznala značných změn, a dnes mohu říci, že The Cat Lady je jednou z vizuálně nejzdařilejších adventur nejen na AGS enginu. Jistá inspirace z mé nejoblíbenější adventury The Lost Crown je znát na každém kroku, ať již (u videoher) nepříliš používaným černobílým zpracováním s využitím obarvených částí scenérie, nebo jen nezvykle vysokým počtem koček (a havranů) na scéně. Stejně tak si uznání zaslouží řada designérských prvků, které u komerčních adventur nejsou k vidění. Překvapením je ovládání, které po krátké době přejde do rukou a ke hře se hodí.
Jak se z technického ohledu, tedy možná mimo někdy nepadnoucí hudební stránky, vše povedlo, s hratelností je to již horší. V některých případech to jsou až příliš dlouhé dialogy (v nepoměru s dobou hraní), jindy zase minimální obtížnost a absence puzzlů či logických hádanek (nepočítám-li dvě více než zjevné). Příběh, nebo spíše jeho podání, však The Cat Lady vynáší daleko před současnou konkurenci. Klidně by mohl fungující scénář ihned na plátna, a velký rozdíl mezi dějem indie titulu a např. filmem Se7en by se nenašel.
Paradoxně, po tak dlouhém čekání, však není The Cat Lady jedinou hrou s touto tématikou, jež vyšla v poslední době. Na začátku roku se dokončení dočkala, shodou okolností také z Polska, adventura Donna: Avenger of Blood, které se komerčnímu produktu může směle rovnat.
Výsledek se zdařil více, než se čekalo a R. Michalskiho dílo se řadí do kánonu toho nejlepšího z žánru. Od obecného uznání však The Cat Lady drží někdy až příliš explicitní podání násilí a zpracování ve volně distribuovaném enginu. Pokud však další hra Harvester Games udělá skok, jako tomu bylo mezi Downfall a Cat Lady, můžeme se těšit na ultimátní projekt.
O hře polského autora jsem se prvně dozvěděl na fóru AGS, a popravdě mě na první pohled neoslovila. Hrubé animace i s nepříliš zdařilou podobou postav dokáží své. Za více jak dva roky však podoba doznala značných změn, a dnes mohu říci, že The Cat Lady je jednou z vizuálně nejzdařilejších adventur nejen na AGS enginu. Jistá inspirace z mé nejoblíbenější adventury The Lost Crown je znát na každém kroku, ať již (u videoher) nepříliš používaným černobílým zpracováním s využitím obarvených částí scenérie, nebo jen nezvykle vysokým počtem koček (a havranů) na scéně. Stejně tak si uznání zaslouží řada designérských prvků, které u komerčních adventur nejsou k vidění. Překvapením je ovládání, které po krátké době přejde do rukou a ke hře se hodí.
Jak se z technického ohledu, tedy možná mimo někdy nepadnoucí hudební stránky, vše povedlo, s hratelností je to již horší. V některých případech to jsou až příliš dlouhé dialogy (v nepoměru s dobou hraní), jindy zase minimální obtížnost a absence puzzlů či logických hádanek (nepočítám-li dvě více než zjevné). Příběh, nebo spíše jeho podání, však The Cat Lady vynáší daleko před současnou konkurenci. Klidně by mohl fungující scénář ihned na plátna, a velký rozdíl mezi dějem indie titulu a např. filmem Se7en by se nenašel.
Paradoxně, po tak dlouhém čekání, však není The Cat Lady jedinou hrou s touto tématikou, jež vyšla v poslední době. Na začátku roku se dokončení dočkala, shodou okolností také z Polska, adventura Donna: Avenger of Blood, které se komerčnímu produktu může směle rovnat.
Výsledek se zdařil více, než se čekalo a R. Michalskiho dílo se řadí do kánonu toho nejlepšího z žánru. Od obecného uznání však The Cat Lady drží někdy až příliš explicitní podání násilí a zpracování ve volně distribuovaném enginu. Pokud však další hra Harvester Games udělá skok, jako tomu bylo mezi Downfall a Cat Lady, můžeme se těšit na ultimátní projekt.
Pro: vizuální stránka, dabing, příběh a jeho podání, psané dialogy
Proti: minimální obtížnost, dlouhé neherní úseky, hudba