Trine

Trine je krásným důkazem toho, že aby byla hra dobrá, nemusí být originální. Stačí vzít něco, co už tu bylo a dovést to k dokonalosti.

Pohádková atmosféra Trine vás vtáhne do hry hned na začátku a nepustí vás až do konce. Celý poněkud pohádkově klišovitý příběh vypráví perfektně nadabovaný vypravěč, který atmosféru ještě umocňuje. Doplňuje ho při tom nádherná hudba, která vás provází i během samotné hry.

Už dlouho se mi žádná hra tak dobře nehrála. Ovládání je příjemné, vždy se mi podařilo udělat přesně to, co jsem chtěla. Puzzly, které musíte překonávat nejsou přehnaně složité a vždy se dají řešit více způsoby (většinou buď kouzelníkem nebo zlodějkou), jsou nápadité a rozličné. Pořád přichází nové a ani na konci se mi nezdálo, že by tvůrcům docházel dech a už nevěděli, jaké další tam dát. Fyzika funguje skvěle, díky čemuž každé řešení, které by mělo fungovat opravdu funguje.

S nepřáteli už je to trošku horší. Boje s nimi se ke konci stávají trochu rutinou, jsou stále stejní (kostlivec, kostlivec lučištník, kostlivec se štítem... no asi víte kam tím mířím) a je jich zbytečně mnoho. Jaký má smysl házet mi pod nohy další a další nepřátele, když rytíř je stejně zabíjí jednou ranou? S větší variabilitou nepřátel by mohla být i hra delší, což je moje další hlavní výtka. Dohrání mi trvalo jen něco málo přes 6 hodin a to je zoufale málo.

Grafika Trine je na špičkové úrovni, tvůrci měli opravdu smysl pro detail. Určitě se párkrát za hru neubráníte nutkání se na chvíli zastavit a kochat se nádherně zpracovanými levely. Jak už jsem psala, hudba je perfektní a skvěle doplňuje atmosféru hry. I teď během psaní tohoto komentáře ji musím poslouchat :)

Jako fanoušek The Lost Vikings jsem po Trine hrábl všemi deseti a rozhodně toho nelituju. Začnu tím, co mě na Trine zaujalo nejvíc a to je grafika. Pro tu mám jedno slovo - krásná. Už dlouho jsem neviděl nic tak příjemného na pohled, tajemného a roztomilého zároveň. Všude to svítí, poblikává, hoří pochodně apod. a člověka to občas až donutí se zastavit a kochat se.

I další věci na mě působily jako magnet. Sbírání zkušeností, hrátky s fyzikou, možnost řešení problémů více způsoby, hledání většinou mistrně schovaných truhel a získávání mocných artefaktů, to vše mě u hry drželo a nepustilo, dokud jsem ji nedohrál.

Bohužel je tu i pár záporů. Za prvé jsou to dost krvavé hardwarové nároky, za druhé až přehnaně častý respawn nepřátel a za třetí hyperfrustrující poslední level (ani ne tak obtížností, jako spíše špatně řešeným počátečním checkpointem, takže po každém neúspěchu se level loaduje znovu (!) a musíte běžet kus cesty zbytečně, po třicáté to opravdu naštve). Nicméně těchto pár neduhů mi nezabrání dát hře nadprůměrné hodnocení, tuhle gamesku fakt doporučuju.

Trine je hopsačka částečně o rubání, částečně o řešení puzzlů. Mezi třemi hlavními hrdiny - zlodějkou, mágem a rytířem lze libovolně přepínat a kombinací jejich schopností překonávat překážky. Na tom se mi hodně líbilo, že přes většinu z nich se lze dostat více způsoby a tudíž smrt jednoho neznamená nutně problém. Smrt tady celkově nepředstavuje moc velký problém - u každého checkpointu jsou všechny postavy oživeny a jejich zdraví doplněno na polovinu a kdyby vám snad náhodou umřeli všichni, prostě pokračujete od toho posledního a vše co jste mezitím napáchali zůstává napácháno.

Skrz celou hru sbíráte zkušenosti a levelujete, přičemž za každý level dostanete bod na vylepšení některých vašich schopností. I schopnosti jako takové časem přibývají a skrz hru lze nalézt řadu ukrytých truhel s artefakty které dál vylepšují vaše postavy.

Souboje nijak nepřekáží a dají odpočinout od řešení puzzlů, jen se respawnováním se imho mohlo víc šetřit. Nepřátelské řady tvoří různě odolní i různě vybavení skeletoni a dvě poněkud větší potvory pak slouží jako menší bossové. V pozdějších částech hry ale už chcípají i ti celkem rychle. A netopýři, ti jsou v prví řadě neskutečně otravní a imho by hra byla lepší bez nich. Celkově vzato není potvor moc, ale zvuk křupání kostí je na druhou stranu celkem uspokojivý :)

Stavba úrovní je velmi účelová, ale to u puzzle skákaček vůbec nevadí. Hra navíc vypadá opravdu pohádkově krásně - všude samé barvičky, světýlka, kytičky, efekty, a bůhvíproč ozubená kolečka. Hra průběžně servíruje různé novinky, takže celkem spolehlivě drží pozornost až do konce. Nicméně některé puzzly dokážou docela otrávit. Sice nakonec buď přijdete na jiné, jednodušší řešení, nebo se to prostě nějak dá, pravdou ale je, že úplně stoprocentní radost postup hrou není.

Příběh je takové primitivní fantasy klišé, je na něm jasně vidět, že tu je prostě jen tak aby nějaký byl a zdůvodnilo se proč hráč dělá to, co dělá. Hudba neurazí, ale je tak trochu pořád na jedno brdo, takže tu taky nepochálím.

V zásadě 80% + 5% za originalitu.

Pro fanoušky Lost Vikings, případně všeobecně puzzlovitých plošinovek povinnost a myslím že ani jinak Trine neurazí.

Téměř dokonalý zástupce žánru, který pomalu zaniká. Minimálně na komerční scéně ano. Trine mixuje to nejlepší z oldschool her plus přidává nějaké moderní prvky a tím dotahuje hru do velmi zábavné a svěží podoby.

Hra se tváří jako pohádka. Máme tři hratelné postavy - zlodějku, mága a rytíře. Každý je nepostradatelný a každý má svou významnou funkci během té veliké strastiplné pouti za osvobozením svých těl za zajetí artefaktu s obrovskou mocí - "Trajnu".

Prostředí je nadesignováno s citem a jednotlivé lokace jsou velmi propracované a některé doslova nádherné. Po grafické stránce není co vytknout. Co hru dělá tak skvělou je jednoznačně fyzika, která není jen pouhopouhým pozlátkem. Většina puzzlů a různých hádanek je právě s ní spojena a hratelnost je tak na opravdu jiné úrovni. Trine jsme hráli ve dvou na jednom PC a podobně jako Terminator Salvation na veliké LCD televizi. Rozhodně je lepší hru hrát ve více lidech, nejlépe ve třech. Pak se teprve projeví nutnost spolupráce. Hru dále vytahuje z průměru výborná pohádková hudba a roztomilý dabing všech tří členů party.

Mnohými kritizovaná poslední mise nás naopak dost bavila a jelikož jsme ji hráli na gamepadech, na které nejsme vůbec zvyklí, pořádně jsme se při ní zapotili. Délka byla, řekl bych, tak akorát. Rozhodně lépe, než kdyby lokace působily genericky. Takhle bylo stále na co koukat a každá oblast byla nečím jedinečná. 90%

V poslední době jsem si při čtení knížek několikrát položil otázku, zda mi vůbec vadí to, co nazýváme klišé. Došel jsem k závěru, že s klišé, je to jako s polévkou. Vaříme-li dle receptu "Pohádková fantasy", bez srdce a invence, vznikne dílo, které svojí cukrovou chutí zaujme jen malé děti. Trine není tento případ, Trine je kouzelné, umí totiž vracet paměť.

Dospělí se znovu při odhalování možností jak překonat do cesty kladené překážky rozvzpomenou, jaké to bylo, když hry i oni sami byli ještě malí a neposkvnění. To vše v perfektně sladěné pohádkové atmosféře, říznuté na jedné straně narážkami na ona fantasy klišé, jichž na druhé straně hra naprosto naplno využívá. Chytlavou atmosféru ranného dětského snění skvěle doplňuje miloučká hudba a perfektní dabing vypravěče.

Příběh je velmi jednoduchý, ale konzistentní a speciálně u tohoto typu her, či snad hříček, bych to neviděl jako zápor. Na samém začátku ovládáte jedinou postavou, aby se tato stala vzápětí trojjedinou - máte stále jednu, ale je možné jí přepínat role - obtloustlý knecht, pružná zlodějka a čarodějnický učeň. Každá z postav umí něco trošku jiného, s překážkami si poradi čaroděj se zlodějkou a s všudypřítomnými kostlivci trápícími království zase knecht se zlodějkou. Kostlivců je víc než dost, ale ve většině situací je možné je vyzabíjet a noví se už (když zůstanete v klidu a rozmýšlíte další krok) neobjevují. Postup hrou je striktně lineární, ale překážky lze překonávat různými způsoby - např. horní cesta/spodní cesta nebo za využití různých schopností jednotlivých rolí. Cestou budete sbírat lahvičky s energií (především pro čaroděje) a životy, dále pak se zkušeností, za kterou budete pořizovat schopnosti (tré postav, tré schopnosti a tré úrovní vylepšení). Narazíte také na truhličky, obsahující poklady, které vám na cestě pomohou. Zkušenost a truhličky jsou motivací vymést i težko přístupná a pro postup hrou nepodstatná místa.

Hrdinové procházejí mapou království, přičemž každé z asi patnácti míst-levelů má odlišné ladění. Nejen grafika a hudba, ale i fyzika je pořešena na jedničku (tentokrát jedna mínus). Stará se o ni PhysX. Zlodějka se houpe na laně, šípy mají balistickou křivku (tah luku záleží na poloze kurzoru myši). S ovládáním na klávesnici a myši jsem měl trošku problém sledovat kde je zrovna kurzor myši a kam je natočena postava. Hru by mělo být možné hrát ve dvou na jednom PC (coop), za předpokladu, že jeden ovládá z klávesnice a druhý z gamepadu. Zkoušel jsem dvě klávesnice a klávesnici a keypad, bohužel bez úspěchu. K dispozici je několik obtížností, normal je celkem lehká, ale poslední level dá slušně zabrat (po dlouhé době jsem uhodil myš a zdi si vyslechly). Herní doba je na tak levnou hru akorátních cca 8 hodin, žádný spěch. Systém ukládání - na častých checkpointech se oživí ztracení hrdinové, v případě smrti všech se k nim vracíte s polovičním zdravím.

Suma sumárum, zčistajasna (a tak je to nejspíš nejlepší) se nám tu za pár korunek objevila Paní hra, která baví v každém věku. Brzy se k ní připojí mladší a snad ještě krásnější sestřička s číslem 2. Nenapadá mě co podstatného na hře vylepšit a opravdu jsem se bavil.
Podobné hry: Lost Vikings, Portal. Replayabilita: 0-1 v singlu, případně coop