The Witcher 2: Assassins of Kings

Hned na začátek komentáře je potřeba vyjasnit si jednu věc - Zaklínač 2 jako hra samotná není 100%. I přes všechny klady je v ní příliš mnoho záporů, než aby bylo možné udělit jí s klidem v duši absolutní hodnocení... A přesto to dělám.

Nyní by mohlo následovat několik odstavců vychvalujících grafiku, příběh, hratelnost, level design, všeobecný smysl pro detail... a hodně dalšího. Ale není to potřeba. Dá se to shrnout slovy "absolutní špička". Neznamená to ani "dokonalé", ani "nepřekonatelné". Prostě vrchol toho, co mi v současnosti počítačové hry nabídly.

Mnohem důležitější mi přijde samotná podstata hry. Když se nad tím pořád dokola zamýšlím, nechápu, jak je možné, že vůbec vznikla v takové podobě, v jaké jsem ji dohrál.

Jedná se o hru s nepochybně obrovským rozpočtem, za níž stojí nepředstavitelné množství práce. Kdyby se něco zvrtlo, lidé na ní pracující by možná na dobro skončili. A stejně - prodává se bez protipirátské ochrany. Exkluzivně na platformě, kde se padesátkrát víc krade než prodává. Na platformě, která oproti konzolím slibuje zaručeně nejmenší výdělky. A vychází přesně taková, jakou ji autoři chtějí mít.

Jsem zatraceně rád, že když se tu souloží, tak bez oblečení. Když se nadává, tak pořádně. Když někoho Geralt sekne do hlavy, tak má tu hlavu sakra na půlky. Že když ten boj prostě neumím, tak dostanu na prdel. Že nějaká hra sakra konečně po dvou letech trošku vypadá! A když udělám rozhodnutí, tak tím kurva změním půlku hry!

To, co mi nabídnul Zaklínač 2, to mi žádná jiná hra nedala. Není to dokonalá hra. Má chyby. Ale ve srovnání s ní je každá každičká AAA hra posledních dvou let jenom komerční sračka.

Tohle má duši, přátelé.

Druhý zaklínač pro mne pár měsíců před vydáním vypadal nevábně. Negeraltovské situace, chvástání se REDů, utahování si z DA, videa o ničem. Docela jsem se obával, co s mým oblíbeným světem provedou.

Nejvíce je ctí, že se poučili ze svých chyb. Věci, které mi u zaklínače pily krev, byly ve dvojce opraveny. Jedna stará známá zůstala. A pár nových přibylo, ale v rozumné míře.

Ty dobré věci:
1) Příběh. Rozhodně je dospělejší, nápaditější a propracovanější. V jistých věcech vychází z prvního dílu, ale nenechává se tím svázat. K některým z nepovedených věcí se pro jistotu ani nevrací. Ten posun od pitomoučké fanfiction, zaštiťující první díl, blíže ke knižnímu Zaklínači je opravdu značný.
2) Grafika. Opravdu parádní, ne až tak náročná na hardware. Přísahal bych, že u jedničky se mi mašina zahřívala a kousala víc.
3) Prostředí. Každá ze čtyř kapitol (počítám do toho i prolog) má každá jiné prostředí a nepřátele, takže se neomrzí tak rychle jako bažiny. Navíc jsou mapy o něco málo větší, či minimálně působí větším dojmem a jsou lépe zaplněny.
4) Postavy. Ústřední duo Špeh/Elf jsou tak vzdáleni od pitomého fanatika/pitomého Che Guevary jak je to jen možné. O vrchním královrahu ani nemluvím.
5) Volby. Ty sice vystupovaly už v jedničce, ale oproti možnostem z dvojky působí jen jako kosmetické úpravy.
6) Amnésie šla konečně k čertu a poradili si s tím docela slušně. Ale vsadil bych se, že dlouho do nocí nadávali, že ten Divoký Hon vůbec kdy přitáhli.

Co mi pilo krev:
1) Stále stejná nemožnost skákat. Ani spadnout z půlmetrové verandy. Ani přeskočit plůtek či náhrobní kámen. Což při bojích bylo občas ke vzteku. Jediné přeskakování/seskakování/vyskakování bylo na předem určených místech a fungovalo to jako takové vertikální dveře. Když už jsme u těch dveří, štvalo mě, že se nedalo projít když byly otevřené. Geralt si je musel otevřít sám.
2) Boj. Nejdříve mě štval, než jsem se ho naučil. Pak mě štval prostě proto, že má klávesnice asi není úplně ideální a tak se mnohokrát stalo, že jsem mlátil do krytí či úniku a geralt nic nedělal. Kromě toho boje s více nepřáteli byli spíše otravné a deprimující, než motivující. Zato boss fighty byly parádní. Ideálně omezit kannonenfutr a přidat boje náročnější na techniku.
3) Inventář. Až zbytečný bordel i při použití různých filtrů. Nejhůře na tom byly diagramy a formule, které se v jedničce prostě zapsaly a hotovo, tady jste je museli skladovat v inventáři. Také nutnost vypnout inventář pro přestup do deníků či jinam byla otrava, zvlášť když v jedničce jim to fungovalo jako celek více než dobře.
4) Podivná snaha dělat z Wild Huntu a nilfgaarďanů absolutní zlo, což oproti ostatnímu "všechno je relativní" působilo trochu jako pěst na oko. Ještě možná zmínit spíše otravné opakování či znovuotvírání uzavřených témat ze ságy.

A nejlepší zážitek ze hry? Když jsem si zabil vlastního krále :)

Ještě mi jedou titulky, takže nemůžu nemyslet na to jakou má Zaklínač pěknou hudbu. No, Zaklínač 2 má vůbec hafo pěkných věcí - graficky je asi nekrásnější (a rozhodně nejnáročnější) hrou dneška, polský dabing je špičkový, dialogy taktéž, postavy uvěřitelné, propracované, questy nápadité, choices a consequences špičkově zmáknuté, cool epic momentů se taky najde mrtě. V podstatě je hra výsměchem západním "RPG fanouškům" s jejich konzolema a vzýváním BioWare. Jsou tu ale jistá ale a není jich málo.

Už od začátku bylo jasné, že druhý Zaklínač míří vysoko a ke konci prvního aktu jsem byl už celkem přesvědčený že tohle na těch 95 v pohodě stačit bude, přičemž víc jak 90 u mě bez zahrání na nějaké ty správné struny v podstatě nehrozí. Nakonec jsem se rozhodl uchýlit se k (velmi silným) 90. Zbytek komentáře věnuju prakticky výhradně vypichování chyb, nedostatků a dalšímu hnidopišství, takže asi vyzní dost negativně, ale vězte, že Zaklínač 2 je jednou z nejlepších her při nejmenším posledních let. Nicméně vezměme to hezky popořadě:

Úvod, který by měl hráče přece jen seznámit s mechanismy, se s hráčem příliš nesere. Moc informací o mechanismech hra neposkytne a když už poskytne, tak obvykle s křížkem po funuse. Obtížnost soubojů paradoxně přes celou dobu hraní postupně klesá a tak zatímco na začátku prd víte jak Geralta ovládat a ještě k tomu máte mizerné vlastnosti a výbavu (= smrt, smrt, další smrt, dvě smrti, smrt a ještě smrt, atd.), ke konci si stačí dávat trochu pozor a umřít skoro ani nejde (opomeňme designérský kiks před vstupem do města ve třetím aktu). Tohle se pro mě zlomilo někde ke konci prvního aktu, během kterého jsem si jakš takš navyknul na mechanismy boje a pořídil si ne-úplně-trapnou výbavu.
Zatímco novou minihru - páku - považuju za slušné zpestření, tak změny, kterých doznal kostkový poker, mi přijdou po všech stránkách tragické.

Ad boj - absentující pauza z prvního dílu dělá ze hry celkem peklo. Taky nezbývá než konstatovat, že i když bojový systém nového zaklínače ani zdaleka není tupá klikačka, celková rychlost soubojů prostě nedává hráči čas mechanismy prozkoumat do hloubky a tak se při útoku holt souboje čas od času do klikačky zvrtnou.

Vývoj postavy - systém jako takový mi vyhovoval, snad jen možnost přidávat mutageny se mohla objevit dřív. Takhle jsem za celou hru použil tři, přestože jsem jich posbíral desítky. Co mě ale zaráží je využitelnost alchymie. Alespoň na střední obtížnost. Celý první akt jsem si s ní rád pomáhal, ale za zbytek hry jsem dohromady vypil asi 4 blbé elixíry (a z toho dva byly na vidění ve tmě a jeden byl questový) - prostě nebyl důvod se s alchymií dál zabývat, takže jsem do příslušné vývojové větve nakonec neinvestoval jediný talent.

Interface je pak kapitola sama o sobě - i když pěkně vypadá, je v něm (a v přidružených mechanismech) tolik zbytečných nedostatků, že to radši ani nebudu vypisovat, bo bych v tuhle chvíli cca zdvojnásobil délku textu.

Osobně mi taky trochu vadí, jak se v honbě za epičností upouští od civilních záležitostí - ukažte mi kolik je ve hře starých seschlých dědečků a babiček - možná v prvním aktu by se nějaký našel, ale jinak je to samá lepá děva, oplzlý strážný/voják, státník, atd. Nejnižší vrstvy společnosti se kamsi vypařily. To samé vlastně platí i pro slovanské prvky, ať už jde o architekturu, nebo potvory - tentokráte má všechno podstatně blíž ke klasickému high fantasy, nebo jak se tomu nadává...

A příběh mi přijde takový nějaký.. příliš prostoupený politikou, ale hlavně ne zcela přehledný pro někoho, kdo nemá Sapkowskiho realm našprtaný. První akt je v pohodě - sledujeme stopu vrahů králů - je jasné proč a "politika" na úrovni místních poměrů v pidiměstěčku kdesi v prdeli světa se snad ani nedá nazývat politikou.

Ale následující akty se politika řeší skoro pořád a záhy jsem zahlcen nesčetným množstvím jmen králů, království, čarodějek, mágů, vrahů, vojenských velitelů a bůhvíkoho ještě a já si jen říkám proč, co jsem komu udělal, vždyť ještě před chvílí jsem se prostě jen snažil chytit toho plešouna, čím jsem si krucinál zasloužil tohle?! Od druhého aktu dál je hlavní dějová linie prakticky o snaze pochopit kdo co s kým proti komu a proč, ale udržet si v tom přehled je nehorázný vopruz. Sice jsem většinu času tyhle věci jakš takš alespoň přibližně věděl, ale málokdy jsem si tím byl opravdu jistý.

Konec mi na druhou stranu nijak zvlášť nevadil, snad jen souboj v/na věži byl pro mě docela zklamáním.

Celkově vzato mi ale prostě nejlepší přišel první akt. Věděl jsem jasně co je mým cílem a jaká k němu zrovna vede cesta, questů byl dostatek, byly originální (Když banda hnusných a tupých strážných chtěla bez pořádných důkazů zabít krásnou mladou elfku a nakonec se ukázalo, že tak děvka vážně dělá pro veverky, tak první, co mě napadlo, bylo, že v BioWare hře by to takhle nikdy dopadnout nemohlo.), politiky tu bylo tak akorát, celkový styl lokace mi pro fantasy RPG všeobecně celkem vyhovuje. Alchymie byla ještě užitečná, neřku-li nutná a po stránce soubojů a vývoje postavy tu byl nejjasnější vývoj od břídila k bijci. (Respektive dál ve hře už v podstatě žádný viditelný vývoj není.) I závěr prvního aktu a zde už nejednou zmiňovaný souboj v elfích ruinách patří asi k tomu nejlepšímu na hře.

Prvnímu aktu bych s klidem těch 95% vrazil. Zbytek hry je ale za 90 a ani ne moc silných. První Zaklínač je mi taky celkově o něco sympatyčtější, třebaže není pochyb o tom, že na západě by vedle dvojky propadnul.

Po důkladném zvážení jsem pevně rozhodnut, že si druhý Zaklínač absolutní hodnocení zaslouží. Komentář, který právě čtete, nemá za úkol vás ani tak přesvědčit, jako spíše pokusit se ho před vámi obhájit a vysvětlit, proč jsem se pro něj rozhodl zrovna v tomto případě. Maximální číselnou hodnotu pro zhodnocení používám jen zřídka, přesněji jsem ji doposavaď využil pouze v jednom případě; vězte tedy, že mé stanovisko, jenž jsem vůči této hře zaujal, není pouze dočasným výstřelkem nadšeného raracha, který se stále potácí ve stavu eufórie, nýbrž ustáleným verdiktem celkem znuděného hráče, kterého po štaci několika let konečně jeden titul opět vytrhl z letargie a probudil v něm opětovnou vášeň k hraní.

Tomasz Gop v jednom rozhovoru vcelku trefně poznamenal, že jejich hra bude syntézou Demon's Souls, Heavy Rain a Arkham Asylum, jejichž prvky budou tvořit její herní torzo. Skutečně tomu tak, nicméně co je podstatnější, nejde jen ryze o tyto konkrétní hry, ale o celou, zde vzniklou, dekádu herního trhu. V nejlepším smyslu řečeno, Zaklínač 2 je hrou definující současný stav herního průmyslu, střebod všeho, čemu se mnoho firem před ním se svými pokusy snažilo ba jen přiblížit. Najdete v něm vše – od intenzivní hratelnosti, přes tu pomalejší „stalkerovskou“; od hloubavého příběhu rýpajícího se v etických otázkách až po rázně eskalující zvraty; od taktických bojů až po ty jak vytrhlé z bojovky; a konečně od interaktivního filmu s QTE sekvencemi až po téměř klasické adventuření – známé, s čímž jste se doposud setkali, tentokrát však v takové formě, v jaké si to původní autoři pravděpodobně přáli.

Z mnou avízovaných aspektů celkem jasně vyplývájí dvě věci, a to že:
1. V „ideálním světě“ by byl Zaklínač hrou, která udělá za současným vývojem čáru, čímž zahájí jeho novou generaci.
2. Kombinace mechanismů vede k různorodosti zážitku, který hra nabízí.

Bod číslo dvě je pro hráče klíčový, neboť se hra nespokojuje pouze se standatizujícím pocitem uspokojení, který je obsažen u ostatních titulů. Právě onen mix na první pohled nesourodého materiálu totiž zapříčiňuje kvantum „emocí“, které ve vás hra dokáže vyvolat. Často si chodí pro inspiraci do dob dávno minulých, kdy hardcore elementy, představující výzvu, znamenaly pro hráče jistý druh odměny, stejně tak i v Zaklínačí (vztek a úzkost při souboji s Kajranem → po jeho porážce neuvěřitelně uspokojivý a očisťující pocit). CDP RED si toho byl dobře vědom, a tak přichystal Insane obtížnost (stručně řečeno, smrt = konec hry); vyždímat z toho větší potenciál snad už ani není možné.

Pokračování už tak perfektní hry vybízí k řadě dalších a dalších otázek, např. jak si na tom stojí Evropský trh ve vztahu k tomu za oceánem, které tu řešit raději nehodlám. Ve stručnosti bych ale mohl říct, že je prostě radost zahrát si tak detailní, ve všech ohledech ke konci dotažené (byť o současném technickém stavu totéž říct nemohu) a hratelné erpégéčko, které velice umně kombinuje různorodé žánrové směry. Scénář je kapitolou samo o sobě, ale v jádru je výborný; výlet po stopách královraha patří k tomu nejlepšímu, co jsem v rámci daného média viděl. Na závěr musím pochválit narativní experiment, na který si žádná jiná hra na hrdiny (pokud vím) netroufla a který tu (zatraceně) dobře funguje.

První Zaklínač se bezpochyby zařadil mezi mé nejoblíbenější hry. Hra to nebyla jedinečná samotnou hratelností, nýbrž prostředím, příběhem a skvostnými dialogy, které nemají obdoby. Na dvojce mě trochu mrzí fakt, že na novém enginu je vše strašně barevné a překontrastované a celá hra jde spíše na vlně politiky, než po vzoru prvního dílu a povídkových knih. Chybělo mi tu to „zaklínačovské evropské“ temné prostředí a celá hra trochu spadla do klasického fantasy. To je jedna z výtek, jejichž počet bych vyjmenoval na prstech jedné ruky nešikovného dřevorubce.

Příběh přímo navazuje na konec prvního dílu. Geralt zachránil krále Foltesta před vrahem a nyní se stává jeho osobním bodyguardem. Tak nějak začíná druhý díl. Ale nebyl by to Zaklínač, aby se něco neposralo. Příběh jako celek je sice hodně promyšlený, ale občas (hlavně ke konci) až moc zmatený a hra na hráče chrlí přehršle jmen, které absolutně nic neříkají. Ano, svět Zaklínače je neskutečně komplexní, ale k čemu to je, když se v tom obyčejný hráč ztrácí. Já měl tu výhodu, že jsem před hraním měl načtené první dvě povídkové knihy a tak jsem to pobíral docela obstojně. Ale když si vezmu hráče, Sapkowským nezasaženého, musí v tom mít strašnej maglajs. Dialogy jsou špičkové, za celou dobu jsem se nenudil a strašně mě bavilo čekat, co bude dál. Trošku mě mrzela absence českého dabingu, i když musím uznat, že tohle přeložit, by muselo být hodně finančně náročné, protože ve hře jsou desítky hodin mluveného slova. Hrál jsem s dabingem anglickým, který se mi jevil jako povedený i když to samozřejmě nebylo ono. Český překlad v podobě titulků byl naprosto bezchybný a odpovídal termínům a nářečím z knih. Takže za mě spokojenost.

A jak je na tom hratelnost? Ve dvojce je nový systém soubojů. Zpočátku mě to strašně vyděsilo, protože na první pohled jakoby potyčky z oka vypadly Arcanii, kde mě po delší době tuze nebavily. Naštěstí jsou boje v Zaklínačovi 2 přesným opakem. Jsou jednoduché, ale neskutečně variabilní. Navíc hráč musí hrát takticky a nějaké tupé mačkání tlačítka akorát přivede Geralta na jistou smrt. Hra se dělí na 3 kapitoly, přičemž ta první je na střední obtížnost místy až hardcore, zbytek už je v pohodě hratelný, ač pár soubojů náročných opravdu je a přiznám se, že jsem párkrát obtížnost musel stáhnout. Pokud Zaklínače 2 porovnám s ostatními moderními hrami, dojdu ke zjištění, že je to hra opravdu těžká a mnoho hráčů to může odradit. Já si liboval a teď po dohrání mě mrzí, že je tak strašně málo takových her, které nevedou všude hráče za ručičku.

Do hry vrátily některé vedlejší činnosti, jak jsou kostky a souboje. Toho, kdo designoval kostky, bych nejradši bacil po palici pořádně ostrým palcátem. Římské číslice, navíc umístěné v jakýchsi ornamentech, jsou strašně nepřehledné a s nižšími detaily navíc nečitelné. Naštěstí se dá stáhnout modifikace, která navrátí design kostek těch z jedničky (díky Sayovi za tip). Souboje fungují na principu „zmáčkni v určitou dobu určité tlačítko“ a funguje to veskrze dobře. Poslední minihrou je páka, která trpí malým neduhem a tím, že pokud hra nejde zcela plynule, je pak docela záhul to ukočírovat. Cílem je udržet cukající kurzor ve vyhrazené oblasti po určitou dobu přičemž se kýžená oblast čím dál více zmenšuje.

Míchání lektvarů funguje dobře, ale moc sem toho nevyužíval. Stačilo mi cca 10 druhů elixírů a víc jsem jich nebyl nucen používat. Trochu mě vadilo nutnost pít je jen při meditaci, což bylo docela otravné. Podotknul bych, že hra hráči neřekne (nebo jsem si nevšiml), jak do meditace vstoupit a proto jsem jak idiot obíhal všechny ohně v úvodní lokaci. Až později sem zjistil, že se do meditace vstupuje skrz tlačítko CTRL.

Vývojový strom mi ve dvojce přišel lepší, ač mě mrzí, že jsem si otevřel pouze zhruba třetinu schopností. Na druhou stranu je zábava s každým zkušenostním bodem šetřit a uvážlivě investovat. Oproti jedničce je přítomno velké množství itemů a jejich možnosti „craftění“. S tím jsem si opravdu velmi vyhrál. Za každou novou zbroj jsem byl strašně rád a za každý nový meč jsem se třásl radostí. Tohle jen tak nějaká hra neumí.

A jak to celé vypadá? Nádherně! Zaklínač 2 je bezpochyby nejkrásněji vypadající hrou současnosti. Sice mi trochu více sedla grafika prvního dílu, ale nemůžu upřít, že jsem často nevěřícně koukal na nádherné scenérie a neskutečně ostré textury. Vymazlená grafická stránka ale vyžaduje opravdu výkonný hardware a moji sestavu ždímala na úplné maximum. Nároky jsou opravdu krvavé, ale tomu, kdo má pořádné železo, hra jede krásně a engine je až neskutečně odladěný a stabilní. Přímo ukázkově.

A ještě nějaké ty výtky. Druhý díl je oproti jedničce o mnoho kratší a nezlobil bych se za dalších 10 hodin hry. Rozloha herního světa není moc velká a tak mi trochu chyběla radost z objevování. Všechny místa na mapě se vážou vždy k nějakému questu a tak není nutno odbočovat. Trošku škoda. Na druhou stranu je hra (v1.2) naprosto bez bugů a herní svět je vypiplán do nejmenších detailů.

A celkové dojmy? Pozitivní. Na hře je vidět, že byla dělána s láskou a ačkoli u mě subjektivně nepřekonává první díl, tak je minimálně jeho důstojným nástupcem. RPG roku! 89%

Po dohrání druhého zaklínače mám tak trochu smíšené pocity. Příběh byl skvělý, grafika krásná a hudba příjemná. Ale tak nějak mám pořád pocit, že někde něco chybělo.

Třeba oproti prvnímu dílu je počet druhů monster směšný. Milovala jsem zkoumání okolí v jedničce a zabíjení rozmanitých nápaditých potvor. To je pryč. Navíc mi přijde, že hlavní zápletka mě hnala dopředu rychleji, než bych si sama přála - v posledním aktu jsem musela primární quest vyloženě ignorovat, abych mohla alespoň chvíli prozkoumávat město a plnit vedlejší questy, kterých je samo o sobě dost málo - jak už zmínil PIPboy, úkolů zadaných "prostým lidem" je minimum a je to škoda. Naopak se mi líbilo, že už se sidequesty neomezovaly na obligátní "Běž do lesa a dones mi 10 vlčích kožek".

Mrzelo mě, že bylin je jen pár druhů, co rostou na všech lokalitách. Možná je to rozežranost, ale vážně by se mi libílo, kdyby bylo druhů více a se specifickými stanovišti.

Mutageny příliš nepotěšily - jejich využití je minimální. Za celou hru jsem použila dva. Vzhledem k tomu, že jsem investovala do všech tří talentových stromů, se mi prostě schopnosti se slotem na mutagen nezpřístupnily.

Inventář je šílený. Chyběl mi výběr ve filtru pro "nezařazené položky". Procházet celý inventář je nepřehledné a zvyšuje se riziko, že s sebou budete něco tahat úplně zbytečně.

Co se naopak povedlo:
Souboje - sice pro mě docela obtížné, zvláště na začátku, ovšem potěší, že když bojujete s více nepřáteli, doopravdy na vás útočí, nestojí "frontu" na to, aby si do vás mohli seknout. Pokud má nepřítel štít, opravdu ho využívá.

Fistfighting + armwrestling - sice je potřeba si zvyknout, ale ve výsledku to bylo příjemné zpestření.

Uvěřitelné postavy, ať už kladné či záporné. Když se nadává, tak sprostě, když se chlastá, tak s pořádným hangoverem, když se souloží, tak bez oblečení. Zní to jako banality, ale všechny tyhle věci tam mají své místo a bez nich by to celé působilo směšně a polovičatě.

Rozhodnutí a jejich dopady jsou opravdu znatelné, nikdy nevíte, zda to či ono rozhodnutí je správné a já osobně jsem natolik zvědavá na to, co by se se stalo, kdybych se rozhodla opačně, že si hru v nejbližší době asi zahraju celou znova.

Celkově si hra svých 90% zaslouží, protože i přes jmenované nedostatky je opravdu podařená a zábavná. Koupě hry rozhodně nelituji a těším se, až si hru zahraju zase a jinak :)

Zaklínač 2 pokračování mé oblíbené hry, tolik očekávání, přání a iluzí jsem si o hře vytvořil. Bohužel první díl nepřekonala. Přesto ale má druhý díl co nabídnout. Navazuje na jedničku, i když import savů ovlivní opravdu pramálo, což je škoda.

Prolog je pěkný, sice se Geralt nachází v roli to které těžko pasuje, ale co. Zde opět vidíme cit autorů pro nádherné brnění a zbraně rytířů kteří zde svádí nelítostnou řež. Soubojový systém doznal změn k lepšímu, je více propracovanější a nabízí více možností v boji. Plus parádní dokončovací údery. Strom dovedností je taky pěkně košatý, a zapomeňte na to že byste měli všechny schopnosti, zde ani na konci hry nebudete mít kompletní jedno odvětví. Zbraně a brnění má Geralt běhěm svého putování různorodější a častěji je bude měnit než tomu bylo minule. Za to inventář je mizerně udělán. I alchimie a lektvary a její nákresy mi přišla takové těžkopádnější. Stejně tak uplatnění vydělaných peněž je trestuhodně nevyužito.

Ohledně příběhu který je tahounem celé hry, smrdí až moc na můj vkus politikou. Zatímco návštěva Flotsamu je baladou a závanem staré dobré práce Zaklínače, lovení nestvůr, otázka nenávisti vůči nelidem, hrozící nebezpečí ze strany útočných jednotek Sco´iatel, které se skrývají v lese, a lidské chamtivosti která dopadá na přístavní městečko. Flotsam je navíc i nádherný co se týče vegetace, toulat se v lesích a obdivovat krásu nedočtené přírody má své kouzlo, a taky ukazuje jak je graficky hra parádní. Bohužel druhá kapitola rozjede již politikaření na plné obrátky, do toho se objevují přízraky a prokletí. Hra je sice stále hratelná a dobrá, ale ztrací hodně ze své atmosféry z předešlé kapitoly.

Rozhodnutí jsou zde opět takové šedé, nic zde není v zásadě dobré a tak to má být. Autoři opět předvedli dobrou práci ohledně postav, takže si hráč nektěré oblíbí, jiné bude nesnášet, ale hlavní je, že v příběhu jsou zapamatovánihodní, že zde nechají odkaz a jsou výborně nadabování a pěkně vypadají. Díky volbám nabízí Zaklínač dobrou znovuhratelnost, přesto ale mám pocit že souvislosti si hráč musí dávat dohromady z více zdrojů, jelikož strana kterou si vybral nezodpoví všechny otázky.

Zaklínač 2 je výborné RPG o tom žádná, přesto ale má své chyby, nabízí jednu z nejhezčích grafických orgií, Sapkowského svět nyní plný politiky, parádní postavy, souboje a nádhernou krajinu. Přesto ale není pokořitelem výborného původního dílu. Tak snad třetí díl bude ještě lepší.

Na pokračování příběhu o zaklínači Geraltovi jsem minulý rok dlouho a netrpělivě čekal. Vyhlížel jsem veškeré novinky a zajímavosti. Po překvapivě výborném prvním dílu se bohužel neposunula dle mého laťka o moc výše.

Příběh se ze začátku rozjede ve velkém stylu a v první části hry, skutečně děláte to, co je zaklínači nepřirozenější, lovíte netvory a příšery. Poté následuje menší stagnace děje a úplně mi nesedla prostřední část příběhu a spíše jsem se nudil. Nicméně svět zaklínače je na tolik působivý a přesvědčivý, že vás pohltí a hru musíte dohrát. Hra je plná emocí, nerozhodujete se mezi dobrem a zlem, ale většinou mezi menším a větší zlem, přesně tak jak stvořil Andrej Sapkowski zaklínačův svět. A právě tyto morální dilema jsou hnacím motorem pro dohrání hry.

CD Projekt RED vytvořil krásný realistický svět na funkčním enginu, který od začátku netrpěl tolika bugy jako v dílu prvním. Bojový systém je ze začátku zmatečný, ale každý si ho postupem času osvojí. Zaklínač se v lecčem posunul dál a zlepšil, ale na první díl (Rozšířenou Edici) zkrátka nemá. Doufejme, že třetí díl využije přednosti obou předchozích dílů a my tak budeme moci putovat dalších 60 hodin světem Geralta z Rivie.

17. dubna 2012 vychází xbox verze a s ní i velký patch pro PC verzi.

Před rozehráním dvojky jsem si ještě jednou střihnul jedničku s těmi samými rozhodnutími jako při prvním hraní, jen abych získal savy a příběhový progress takový, jaký mi nejvíce vyhovuje – to vše jen proto, abych zjistil, že savy z jedničky sice importovat do dvojky můžu, ale dopad na příběh je nulový a ty nejlepší získané věci z W1 jsou tady jakousi alternativou k základní výbavě dvojky. Jinými slovy effort k ničemu.

Probouzím se v posteli s Triss, kterou jsem v prvním díle poslal k šípku. Nutno dodat, že ve druhém díle už to není taková nafrněná pitcha, ale sympatický obal na pochvu o několik let mladší a hlavně empatičtější. Tak aspoň tak. Scéna v elfích rozvalinách nemá chybu, jen škoda, že toho klácení je tady tak poskrovnu.

Příběhově se chytám ještě v prvním aktu, ve druhém už děj začíná nabírat bestiálního objemu a v záplavě jmen konspirátorů, zrádců, sviní a těch ostatních se mám problém vyznat. Hlavně je průser to, že si rozhovor nemohu ze záznamu přečíst znovu. Celkově by neuškodilo narovnání děje do srozumitelnější roviny a důraz na menší tlačení hráče dopředu.

Přitom se autoři v té herní části uchýlili ke zjednodušování snad všeho – celá hra je dělaná na ovládání na gamepadu, k míchání lektvarů už nepotřebuju alkoholový základ, toxicita nemá žádné kritické účinky, není kde zabloudit, není co prozkoumávat a největším šokem byl pro mě inventář, protože něco tak prasáckého jsem za svou sedmnáctiletou herní kariéru ještě neviděl.

Zklamáním je i obtížnost. Začínal jsem na Normal, kterou jsem ve druhém aktu přepnul na Hard abych třetí akt doklepal na Easy. Né že by hra byla nějak zvlášť tuhá, ale dávám přednost plynulejší hratelnosti. Nechtěl jsem prostě být rušen frustrujícím mlácením. Souboje s bossy jsou generické a většinou se odehrávají v malých prostorách, což vede k nutnému učení se sekvence úderů a úskoků. Musím ale uznat, že se mi celý soubojový systém proti klasickým nepřátelům zamlouval více než v jedničce. Hlavně pak nepřátele se štíty jsem miloval :-)

První kapitolou jsem prolétl ani nevím jak, druhá byla nejdelší, nejotevřenější a nejzábavnější, ale celá věc s přízraky padlých a kletbou mě spíše iritovala (příliš mnoho nadpřirozena na jednom místě) a třetí akt už je rychlovka na pár minut, pokud se člověk nesoustředí na vedlejší úkoly.

Ano, W2 vypadá famózně – tak detailní kostýmy, brnění nebo róby jsem ještě neviděl. Korony slunce při západech a východech mají neskutečnou sílu a detailní prostředí člověk nasává plnými doušky až do chvíle, kdy dostane facku a probudí se do sice krásného, ale naprosto ohrazeného světa. Tenhle kámen nemůžu přeskočit, tady mezi těma dvěma postavami nemůžu proběhnout, tady to křoví nelze projít, tady o ten deseticentimetrový patník se zaseknu, když uskakuju a tady sice můžu vyskočit, ale už neseskočím zpátky. Celý feeling světa jde v tu chvíli do háje.

Mám chuť si W2 zahrát znovu, ale to je díky rozhodnutím, které mění celý druhý a třetí akt. Zklamání, které mě naplnilo po dohrání W2 se dá jen těžko popsat. Věřil jsem mu natolik, že jsem si jej koupil ještě před vyzkoušením, což nikdy nedělám...

---------------------------------------------------------------

OK, tak dohráno na Dark Mode obtížnost.

- obtížnost je opravdu krutá, obyčejně stačí 1 až 2 rány od obyčejného zřiganého Nekkera a Geralt jde do kolen…

- nové sety brnění jsem si ani neosahal, protože cena za pořízení výrobních nákresů, materiálů a jejich výroba byla natolik nákladná, že jsem si ji nemohl dovolit.

- bez Quenu bych se nikam nedostal. Dle mého názoru toto znamení autoři předimenzovali v tom, že vstřebává veškerý utržený damage. Tím pádem nemám potřebu zlepšovat si brnění. Vstřebávalo by-li pouze určité procento, měl bych alespoň nějakou motivaci si hledat lepší zbroj. Každopádně Quen je nutnost.

- cesta za Iorwetha je mnohem lepčejší, než za Rocheho. Vergen je malebnější než zasmrádlý vojenský tábor, vedlejší questy jsou delší a zábavnější, obrana Vergenu v hlavní linii byla ultimátní a hlavně s trpaslíkama je sranda. Při hledání nesmrtelníku jsem párkrát nad neustálými prupovídkami tří little-manů občas i koutkem škubl.

- poté, co jsem nahlédl i na druhou stranu příběhu, oceňuji jeho rozvětvení, členitost a několik různých pohledů na celý konflikt. Upřímně nepamatuju, že by nějaká hra měla děj takto vymakaný. Je tam hromada nedůležité omáčky kolem, která dělá v hlavě ještě větší sračku, ale celkově už jsem se orientoval mnohem lépe.

- pasáž s nekonečnou bitvou je bez určitých šermířských schopností neudělatelná. děláš si ze mě prdel, CDPR?

- problémy s patchem 2.1 a vlastně i 2.0 mě opravdu neskutečně vytočily, zvlášť, když má člověk volný den a ví, že je kousek od konce.

***/5

Původně jsem chtěl komentář napsat hned po dohrání, ale nakonec jsem nechal vše asi týden uležet a vykvasit, abych se k psaní dostal s trochu čistší hlavou. Zaklínač 2 je totiž jedna z mála nových her, na které jsem se opravdu těšil a to dokonce tak, že je to první (a na dlouhou dobu asi i poslendí) hra, za kterou jsem dal plnou zaváděcí cenu.

Nebudu dlouho chodit kolem horké kaše a hned vyslepičím, že jsem v zásadě spokojen a utracené sumy nelituji. Nový Zaklínač je bezesporu dobrá hra, i když k dokonalosti má pořád daleko. Co praští člověka do očí jako první je samozřejmě grafika. A ta je v tu rozhodně parádní. Avizovaným ódám na to, jak je Z2 celkově nejhezčí hrou, jsem moc nevěřil a o to víc mě udivilo, že prakticky nemůžu nesouhlasit (z her, které jsem hrál/viděl konkuruje vlastně jen Crysis). Tady se tedy CPR se svým vlastním enginem opravdu vytáhli. Ani náročnost není tak hrozivá a na mém PC zhruba střední třídy (core i3, geforce GTX 275, 8GB ram) vše krásně svištělo na plné detaily. Byl jsem rád, že na hudební stránce se podílel člověk se zkušenostmi z prvního Zaklínače (kterýžto soundtrack miluju) a nutno říct, že se opět jedná o skvělý poslech. Byť v porovnání s prvním dílem se možná nenajde tolik zajímavých a nápaditých melodií. Příběh se od začátku pěkně rozjíždí a i prolog je zpracován vcelku neotřele. Žádný velký tutoriál, ale vhození hráče přímo do hry beru jako velké plus. Navíc v pěkných kulisách a s ne zrovna snadnou obtížností. Zkrátka první dojem opravdu špičkový, tak jak se na hardcore RPG patří...

Druhý dojem není o nic horší. Prolog i s hlavním padouchem vzal za své a Flotsam je i se svým okolím parádní. Prostředí je zajímavé, zaplivané městečko obklopené divočinou prolezlou monstry a veverkami. Na atmosféře přidává i skrytá rasová nenávist a nemožnost dostat se pryč díky mořské příšeře... První kapitola také obsahuje asi největší koncentraci vedlejších úkolů, které jsou zajímavé a rozhodně nepůsobí dojmem, že jsou jen do počtu. Obtížnost zdaleka není jednoduchá a v případě přečíslení je smrt na denním pořádku. Základem úspěchu je dobrý meč, správně zvolená taktika a využití olejů, bomb a elixírů. Souboje jsou svižné a mně osobně nový systém úderů/krytí/znamení vyhovoval. Tempo si stále v největší míře určuje hráč. Zde už se také začíná projevovat skvělá vlastnost, kdy se hra nedělí na "dobrou" a "špatnou" cestu, ale je třeba dělat rozhodnutí, které jsou "někde mezi" a volíte spíš "menší zlo". Paráda.

Ani další kapitola v ničem nezaostává. Stále je tu kupa vedlejších questů, extrémně zajímvé prostředí, atd. atd. Na řadu už ale přichází ve výrazně větší míře politikaření a motání stále složitějšího a složitějšího příběhu. To je dovedeno do extrému v poslední kapitole, kdy se člověk musí opravdu snažit, aby se ve víru kolem svištících událostí neztratil (a taky aby si prostředí aspoň prohlédnul)...

Jak vidno, tempo hry se z počátečního mírného mění v pořádnou lavinu. Příběh graduje, vše spěje do finále, ale na můj vkus až moc rychle a zbytečně po hlavě. Člověk pak ve víru událostí opravdu nestihne lokace ani pořádně prošmejdit, natož objevit všemožné fičůry a schované questy či předměty. Nu co, alespoň důvod zahrát si hru znova (a třeba si vyzkoušet jak hru ovlivní jinak volené zásadní rozhodnutí). Bohužel se najdou i větší trny v patě. Inventář, přestože není úplně tragický, je docela nepřehledný. Vzhledem k omezené nosnosti je třeba si čas od času dát tu práci a prohrabat se všemožným bordelem, který za hru nakřečkujete, a nepotřebné věci prodat či zahodit. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby však pro nepotřebné krámy existoval vlastní filtr... Další věcí, která u mě ovace nesklidila je využitelnost alchymie, potažmo craftování. V první kapitole mají bomby, oleje i elixíry docela význam, ale s postupujícím čase ho naprosto ztrácí a během druhé a třetí kapitoly jsem je prakticky již nebyl vůbec nucen použít. A když už jsem je použil, tak spíš jen abych opět uvolnil hmotnost v inventáři. Výroba mečů či zbroje se tváří dobře, ale většinou je možné srovnatelné (nebo i lepší) kusy najít v průběhu putování. Asi poslední věc, kterou bych mohl (neoprávněně) vytknout, je absence "slovanského" prostředí, které se mi tak líbilo v jedničce. Bylo super procházet se krajinou, která jako by z oka vypadla tomu, co je všude kolem nás. A tak i když je ve dvojce prostřední parádní, tohoto se bohužel nedočkáme (což je samozřejmě zapřičiněno geografickým zasazením ve hře, takže to těžko lze brát jako chybu).

Resumé je, že mě Zaklínač 2 opravdu bavil, i když má své mouchy. Jedná se pořád o parádní hru, která, ač v mých očích předchůdce neporazila, ostudu své značce rozhodně neudělá.

Nebudu se obšírně rozepisovat o tom, co tu už zaznělo a v čem The Witcher 2 exceluje. Grafika je naprosto parádní, stejně tak soundtrack. Atmosféra ztratila dost na své unikátnosti, ale pořád ještě ujde. Docela zajímavý politicky laděný příběh mi nijak přeplácaný nebo neuchopitelný nepřipadá, a to jsem měl o Sapkowského univerzu opravdu jen základní povědomí nabyté převážně z polského TV seriálu a prvním dílu. Je pravda, že si hra na podobně handicapovaném hráči nárokuje o trochu větší pozornost a aktivnější přístup, než je většinou obvyklé, ale je to mnohem menší problém, než by být mohl. Autoři si tohoto byli patrně dostatečně vědomi a zapracovali na více než nadstandardním ingame deníku. Úkoly jsou v něm velice podrobně rozepisovány a nechybí ani opravdu rozsáhlý popis všech hlavních i vedlejších postav.

Oproti většině lidí větvící se děj a možnost rozhodovat spíš nevítám. Zcela logicky tak hra marně kyne do šířky a ztrací na hloubce a délce, pročež veškeré pokusy o epiku vyznívají uspěchaně a mlátí se v nich příliš vysoké ambice s vynucenou komorností. A je to cítit opravdu hodně, obzvlášť na uštvané třetí kapitole.

Vynikající první dojem, který dával tušit jednu z největších RPG událostí poslední doby, je bohužel dezintegrován v cuku letu, hra si hází v jednom kuse sama sobě klacky pod nohy a já zhruba od druhé kapitoly nestačil vycházet z rostoucího rozčarování. Tak třeba zpočátku velice slušně se tvářící bojový systém, kde skutečně jakože záleží na schopnostech hráče a hra je díky tomu určena pro dospělejší publikum a bla bla - tak ten jde do kytek hned jako první.

Hrál jsem na obtížnost hard a už od druhé kapitoly vše, ale naprosto vše, od party banditů po trolla jako hora, vybíjím stylem diablovského klikfestu, což se rychle ukázalo být jako zdaleka nejúspěšnější "strategie". Krýt se není potřeba. Vlastně jsem tak docela i rád, když do mě buší, protože sign Quen mi zajišťuje tak jako tak nesmrtelnost, vrací zranění zpět (navíc namnožené až třem enemákům) a ještě mi utěšeně doplňuje adrenaline bar aneb jakýsi god mód zastavující čas.

Když už se cítím jó znuděně, tak Witchera jen kutálím kolem a posílám neštastníky pod drn tím zbytkem směšně přeboostovaných kouzel. Ale není to potřeba. Více než monstra hrozí mému mutantovi kameny na cestě a neviditelné zdi, o které se s oblibou zasekává, anebo hráč kostek, který mě po prohrané hře nechává stát na ohništi. To byla mimochodem zřejmě nejoriginálnější smrt, neboť po nahrání uložené pozice s hořícím postavou dochází k instantní smrti.

Witcher 2 je vůbec prošpikován nejrůznějšími bugy a otravnými nedodělky. Samy o sobě nejsou nijak vážné, ale když je posčítám, tak je to jak to pověstné hejno komárů, které zabilo krávu. Výpadky AI, kdy nepřátelé jen tak civí a nechávají se masakrovat. Porouchané střídání počasí a denních dob, kdy tady je noc a deštivo a o metr dál už svítá a na nebi ani mráček. Podivné ovládání, někdy hypersenzitivní (snažím se seknout mečem ale postava se snaží utkvěle interagovat s objektem za cílem), jinda zace necitlivé skoro vůbec (snažím se sebrat předmět a motám se kolem něj jak korouhev),... Witcher vbíhající do dveří působí dojmem dokujícího vesmírného korábu. Do otevřených dveří navíc nelze vejít, pokud si je neotevřete sami. Už jsem takto čekal i na procesí čtyř NPC, dokud na mě ve frontě nepřišla řada. A na to, aby někdo zmrvil takovou banalitu jako je save/load, to už musí být vskutku talent od přírody. Uložené pozice nelze mazat a pokud chcete hru uložit, vždy se vytvoří save nový bez možnosti přepsání starého. Pokud to děláte často, hře pak trvá dlouhé sekundy, aby vůbec seznam savů načetla. Za zabíjení nestvůr Geralt v podstatě nedostává zkušenosti, zatímco za splnění každého většího úkolu instantně povýší o dva tři levely. Nechápu. Nechápu, jak někdo může na Witcherovi 2 blahořečit smysl pro detail a propracovanost a nemít přitom klapky na očích. Já na kiksy, do očí bijící kompromisy a větší či menší nesrovnalosti narážel na každém kroku, přičemž s blížícím se koncem hry jich jen přibývalo.

Kapitola pro sebe je inventář, který je zmrvený přímo epochálně. Je zmatený, nepřehledný, špatně se s ním manipuluje. Při prodeji předmětů se přes něj převalují oznámení, na jejichž zmizení musíte dlouhé vteřiny čekat. Inventář v podstatě zabíjí celý jeden strom skillů, a sice alchymii. Nemyslím si, že je alchymie až tak nepotřebná. Vlastně by nemuselo být nezajímavé na to vývoj postavy specializovat a nepochybuju o tom, že zdánlivě nevýrazné a nepotřebné lektvary jsou nastavené záměrně tak, aby se jejich síla projevila až v kombinaci s příslušnými skilly. Naneštěstí nemám natolik božskou trpělivost, abych u každého receptu a každého předmětu čekat deset sekund, až se naskroluje jeho kompletní popis.

Achich ouvej. Byl to od začátku do konce boj mezi 70 a 80 procenty, nakonec se střízlivě přikloním k tomu nižšímu. Forma nad obsahem mě zkrátka dokáže přesvědčit jen málokdy. A tohle není ten případ...

Druhý díl mé srdcové záležitosti, od které jsem očekával velké věci...

• Pokračování maratónu na dlouhou trať. Witcher 2 svým dospělým příběhem sahá mezi mé pomyslné herní špičky. O jeho stylu vyprávění později.
• Alfa - Dialogy a charaktery postav. Trefná vulgarita mi nesčetněkrát vytvořila přiblblý úsměv na tváři (např. posel od Talara), nebo údiv nad nějakou moji pošetilou volbou odpovědi (ano, jde zemřít i během dialogu). Nejvíc si cením toho, že jsem se od srdce dlouho u obrazovky takhle nezasmál. Pro mě největší přednost toho kousku. Velký podíl na tom také polština, jakožto můj rodný jazyk.
• Omega - Grafika. Není to tak dávno, co jsem si tajně přál ryzí RPG v CryEngine. Tradá, polští mistři vytvořili něco, co mi jednoduše shodilo čelist na klávesnici. A co víc... Neznám hru, která by lépe ždímala možnosti hardware.
• Výprava, kostýmy, modelování, nasvícení... Pastva pro oči. A je zde opět viděl práce někoho výtvarně nadaného. Stejně tak těžba z prvků slovanské historie je tu znát.
• Souboje. Jsou sice zběsilejší, ale narozdíl od prvního dílu minimálně zabugované. A je potřeba si na systém mačkání tlačítek zvyknout.
• Animace. Úžasný timing a vyčištění klíčových snímků.
• Minihry a hra za jiné postavy, než Geralt.
• Questy. Jsou variabilní, s nečekanými zápletkami a v jistých ohledech i originální (třeba sběratel harpyjích peří).
• Audio stránka. Hudba opět autentická, zvuky velice přesvědčivé. Dabing a lipsynch špičkový.
• Návaznost a reakce na předchozí díl díky možnosti nahrání její pozice.

∙ Interpretace komplexního příběhu je velice těžký oříšek. Ne, že by byl scénář nezvládnutý... To ne. Jak jsem psal, mezi herními kousky je rozhodně v dalekých výšinách. Já se v příběhu ale místy ztrácel. Některé reakce postav pro mne byly nepochopitelné a vývoj v jistých pasážích zmatený (vesměs veškeré dění v mlze...). Snad druhé dohrání změní můj pohled.
∙ Mimika mírně strnulá, některé reakce byly trošku přiškrcené. V tomhle zatím BioWare vede, nicméně CD Projekt RED je v těsném závěru.
∙ Inventář. Znám horší a nepřehlednější, ale tento by potřeboval méně experimentování. Klidně jednoduchost a vlastně i přiblížení k realismu, jako tomu bylo u Witchera 1.
∙ Minimální využití obchodníků a získaných orénů. Výsledek receptů a návodů mi nepřišel až tak užitečný (i když sem tam se něco našlo). Kvalitní zbroj jsem našel, meče stejně tak. Hru jsem skončil s něco přes 6k orény v měšci.
∙ Monstra jsou geniálně nevrhnutá a ještě věrohodněji se pohybují, ale je jich málo. Tak málo, že zde pomalu nejde využít potenciál Geraltova povolání. Nějaké přípravy a uvažování nad taktikou zabití jistého druhu příšery je kde tam.

◦ 3 akty a kraťoučký epilog?! Největší zklamání. Neskutečně krátké.
◦ Alchymie jde oproti předchozímu dílu strmě dolů. Málo variabilní (vytratily se sekundární substance) a navíc v 90% hráč musí loadovat pozici před zaskočením od nepřítele, aby do sebe něco nalil a polepšil si ve statech.
◦ Interakce pomocí včasného zmačknutí tlačítka. Bossové tak nebyli výzvou po stránce kombinace a volby elixírů/vylepšení, ale častého loadu kvůli pochopení toho, které tlačítko (a někdy i zcela náhodně - útěk přes most před drakem, šplhání po zříceném mostu na krajana) po nás vývojář chtěl zrovna zmáčknout. Naopak v pěstních soubojích není co pokazit.
◦ Oproti Witcherovi EE dle mého málo autentický svět. Nedokážu vysvětlit v čem přesně, ale výrazové prvky světa Zaklínače tu jsou... Jiné.
◦ Nemožnost zachovat Geraltovu neutrálnost. Ach ich...

Galerie screenshotů (122, 18+, spoilery)

Statistiky: Okolo 30 hodin hry, 32 level, Triss nejvíc blízká Geraltovi, rozhodnutí pro Vernona, zabití Henselta, zničení Shealy, ušetření draka, zabití Letha (ačkoliv se z něj vyklubal solidní "záporák").

Kdo by měl zájem tweakovat nastavení, zde jsem vypsal jednotlivé funkce nastavení ini souboru (včetně porovnávacích screenshotů a dopadu na FPS).

Budu asi jeden z mála, co nehrál první díl, takže nemůžu srovnávat, ale možná mi to dá trochu jiný pohled na věc. Se Zaklínačem jsem se jako fanoušek fantasy setkal už mnohem dříve a na herní zpracování jsem byl hodně zvědavý. První věc, která mě mile překvapila, je grafika. Zaskočilo mě, jak kvalitní je poměr cena/výkon. Nemám žádnou extrémně nabušenou sestavu, ale výsledek je víc než koukatelný. Je pravda, že vše působí barevněji, než jak by si člověk představoval pochmurný svět pana Sapkowského.

To vše se ale změní s příchodem do druhého aktu, kde se dá večerní deštivá atmosféra ve flotsamském lese krájet. Nic nevidíte, nasloucháte a pak na vás vyběhne pár ošklivě se šklebících zrůd. Naprosto skvělé jsou pohyby postav, monster, apod. Vše sedí a působí velice přirozeně, nikdo nejezdí po zemi jako v mnoha jiných hrách, ale opravdu chodí. V tomhle jsem si tento engine zamiloval.

Příběh začíná relativně nenápadně, ale jak se nám pak pěkně košatí! Máte opravdu reálnou možnost výběru a ono se něco stane. A to do takové míry, že se ubíráte v podstatě jinou dějovou línií, kde potkáváte jiné postavy, plníte jiné úkoly, i když jsou některé modelově stejné, jen v trochu jiném provedení. Každopádně ve vás bude hryzat pocit, "co by se stalo, kdybych se rozhodl jinak?". A to je pro mě součástí RPG a tak často chybí jinde. I když velkou část tvoří úkoly najdi, zabij nebo najdi, přines, i tak jsem se bavil, protože to není jen černobílé klikání. Stejně tak jsou silnou stránkou postavy a interakce s nimi. Rozhovory jsou chytlavé, dobře napsané a hlavně parádně nadabované. Také musim smeknout před opravdu poctivě odvedeným překladem do češtiny. Dalším zpestřením jsou pak různé minidisciplíny jako kostkový poker, páka nebo souboje. Nechybí ani možnost si pročíst něco o historii světa, monstrech, apod. V neposlední si můžete i něco vyrobit z nalezených, koupených nebo vyhraných plánků a to od bot, až po meč. Většinu zbraní či brnění, které jsem ve hře nosil, byly právě vyrobené.

Teď se dostáváme k další části. A tou je variabilita soubojů, kdy nestačí jen co nejrychleji uklikat myš k smrti. To tady nefunguje. Vždy je dobré být připraven, využívat různé schopnosti, které vám hra nabízí. Máte v podstatě 3 hlavní stromy dovedností + 1 základní a ty si vylepšujete s každou další úrovní. Některé z nich můžete dokonce vylepšovat získanými mutageny, což je jakási "buňka", která zmutuje schopnost v lepší. Drobnost, ale příjemné zpestření. Ty 3 hlavní stromy dovedností pak rezprezentují šermířské, alchymistické a "kouzlící" dovednosti v podobě známení. Systém byl pro mě přehledný, lehce uchopitelný, takže nebylo těžké si vybrat, na co měl člověk zrovna chuť. Soubojový systém mi taky sedl. Máte sympatickou možnost "zpomalení" času, kdy si můžete v rámci možností vybrat zbraň, znamení a zkrátka se připravit. Bohužel není možné aktivně během soubojů vypít nějaký lektvar, jak je zvykem. Můžete si je pouze připravit/vypít v jakémsi meditačním režimu, do kterého pochopitelně vstoupíte jen někde, kde je klid. Obtížnost hry mě překvapila, protože tolikrát jsem ve hře už dlouho neumřel. Každý větší souboj je pak výzvou a to nemluvím o soubojích s hlavními monstry či postavami. Obzvlášť souboj s Kajranem je chuťovka, která není zadarmo. Občas jsem byl nucen si obtížnost i snížit, abych prošel dál.

Hudební doprovod jsem moc nepostřehl, což je možná i dobře, protože mě nerušil, ale ukazuje na to, že jde o průměrnou záležitost. Neurazí, nezaujme.

Hodně jsem to tu chválil, protože je pro mě Zaklínač 2 hrou roku, aspoň zatím. Ale má jednu drobnou vadu, kterou přisuzuji tomu, že herní prostředí může vypadat tak, jak vypadá a tou je otevřenost světa. Opravdu až moc často chcete jít dál přes keřík, kámen, prohlédnout si víc, ale není vám dopřáno. Zkrátka je průchod světem opravdu pevně nalinkován, ale to prostředí je tak pěkně vymazlené, že to hře odpustíte.

Zaklínač 2 je skvělá hra a pro fanoušky RPG povinnost. Krásně totiž můžete vidět kvalitní práci týmu, který za tím stojí a to je v dnešní době poloproduktů, kdy stahujete dalších xGB přes steam, vzácnost.

The good:

- Grafika, do krátkej vzdialenosti nádherná, do väčšej ešte krajšia, škoda len, že celkovo väčšina lokácii má veľmi krátky line of sight. Loading je primerane rýchly, lokácie su veľké a hra beží plynule na najvyšších detailoch pokiaľ máte aspoň mid-range PC.
- Interface funguje tak ako v RPG má. "M" otvorí mapu, "J" otvorí denník, atď, 1-9 prepína zbrane a signy, veľmi pohodlné.
- Súbojový systém je výborný, rýchly, trošku skákania okolo na vyššej obtiažnosti, ale to k tomu patrí. Mne aj postava veľmi rýchlo reagovala, nerozumiem z akého dôvodu je "slow responsiveness" najčastejšia výtka na U.S. fórach, možno väčšina nepochopila, že ich postava nemôže blokovať a používať signy keď nemá action pointy, alebo bohvie, možno na nejakých zostavách je to opodstatnené, mne to však reagovalo okamžite.
- Celkovo mi hra veľmi pripomínala Gothic 2. Samozrejme W2 je lineárnejší, ale pocit z hrania, pace-ovanie, design lokácii a atmosféra mi prišla takmer totožná.


The bad:

- Bloom je premrštený. Aj keď ho človek vypne, všetko extrémne a nereálne svieti, -ťahá to oči, a skôr to zhoršuje grafiku ako zlepšuje.
- Klobúk dole, CDP sa podarilo pokaziť tak jednoduchú minihru akou bol kockový poker. Hracia doska je braná z divného uhla, z ktorého je omnoho horší prehľad, hádzanie kociek je nezvládnuté, stači trošku viac pohnúť myškou a kocky vám vyletia (čiže najlahšie ich je len pustiť), a samotné kocky majú podivné symboly okolo rímskej číslice, ktoré zbytočne mätú a chvílu trvá kým si na ne človek zvykne - pričom aj po čase to trvá istú dobu presne odsledovať čo vlastne padlo z toho divného uhla. K tomu mi celú dobu podivne akcelerovala myška pri pokri. Frustrácia.


The ugly:

- Úplne nepochopiteľný scrolling v inventáry. Do konca hry som nepochopil či autory naozaj mysleli, že mám vždy počkať 10-15 sekúnd kým sa mi nascrolluje popis k itemu až na koniec, pričom keď ste chceli niečo vyrobiť tak predmety mali práve zoznam komponentov úplne na konci. Človek musel čakať 15 sekund na scrolling pri každom predmete zvlášť len keď sa chcel pozreť čo ešte potrebuje, ak náhodou nebol v meste.
- Pästný súboj, podobne ako poker, o dve triedy horší od toho ako bol spracovaný v jednotke. Kdežto v jednotke si táto minihra vyžadovala istú zručnosť -- minimálne človeku chvílu trvalo kým sa to naučil -- dvojka ide v šlapajách Mass Effectu: minihra pre cvičené opice. Ukáže vám to jedno zo štyroch smerových tlačítok a vy máte približne 3 sekundy na to aby ste to stlačili a potom sa už len pozeráte na cut-scénu. Som presvedčený, že podobný systém sa používa aj pri cvičení opíc.
- Dej je úplne mimo. Prvý chapter sa ešte ako tak drží a máte celkom dobrú predstavu o čo ide, v ďalších kapitolách sa spustí lavína mien, kde každy intriguje s každým, všetci chcú zabiť všetkých, k tomu desiatky mini príbehov a subquestov - ktoré sa tradične nakopia na začiatku každej kapitoly a ďalej prehlbujú dojem z celkového dejového chaosu, jedným slovom, pre mňa ako nefanušíka Sapkowskeho tvorby -- frustrácia a preklikávanie dialógov. Fanušíkovia jeho kníh to zrejme majú ako plus.

Napriek tomu, že som spomenul viac negatív než pozitív, som mal z hrania v konečnom dôsledku skôr dobrý dojem. V svojej väčšej časti ma hra bavila a to je hlavné.

Velké zklamání. Oproti jedničce je to hrůza. Ani nevím jestli to dohraju, hraju to dva dny a pokračovat v hraní mě vůbec neláká. 2,5/10.

Plusy:
Rychlé načítání a ukládání. Můžete meditovat kdekoliv. Boj na dálku.

Mínusy:
Geralt, Triss, Zoltan, Marigold vypadají jak blbci. Ty nejlepší zbraně a zbroje v jedničce jsou tady jedny z nejhorších. Nepřehledný inventář. Ze soubojového systému se stala jen klikačka. Chybí tu styly - klidně vás zabije pět utopenců. Lektvary - dobrá zvětší se ti o 10% regenerace energie, ale ztratíš 50% zdraví. Pití lektvarů pouze při meditaci.