Red Faction: Guerrilla

Protože prakticky všechny ostatní komentáře na RF:G jsou sáhodlouhé, tak jen v bodech sepíšu jak na mě hra působila.

Red Faction: Guerilla je:
- hra s výborným destrukčním modelem budov
- slušný sandbox v celkem neokoukaném prostředí
- vcelku dobře hratelná
- hardwarově náročná
- místy zdlouhavá
- v kontextu pořizovací ceny (2,5€ ve Steam slevě) naprosto vynikající

Red Faction: Guerilla není:
- hra bez bugů a chyb
- nikterak objevná či příliš originální
- nudná
- nejlepší hra všech dob
- příliš krátká (nahrál jsem cca 20 hodin)

Až do tohoto dílu, bylo Red Faction procházkou, takřka nezničitelným prostředím. Zde se totiž ve velkém nebourá jen výbava místností, eventuálně a při troše štěstí i zdivo k "sousedovi" o místnost vedle jako v minulých dílech, zde se již bourá rovnou celá stavba nebo ideálně rovnou celý komplex přímo..

Nikdy Red Faction takto nevybízel k destrukci jako nyní, byť to v minulých dílech bylo teoreticky možné také. Až díky prostému situování hry do volného prostředí spiklenecké planety Mars ve stylu otevřených akcí, se konečně mohl geniální engine hry projevit naplno. Padají tu mosty, potrubí, schodiště, místnosti, haly, věže, budovy nejrůznějších typů a velikostí, billboardy, vše jde neuvěřitelně snadným a výživným způsobem srovnat se zemí. A když omrzí perlík a výbušniny, přijde na scénu montážní robot či náklaďák, aby svou těžkotonážní povahou dokázal z budovy "vyrobit" doslova ementál..A to už zábava jede na plné obrátky, zábava nových a nutno říct, do této doby nepoznaných rozměrů.

To co nabízí Red Faction ve svém posledním díle má totiž jen chabou konkurenci napříč herními žánry. Ani takový kádři jako Mercenaries a podobní se absolutně nemohou svou precizností rovnat bouracím orgiím v místním světě, který v RF:G přímo k ničení a výbuchům vybízí, který jen realizuje tu v lidech důvěrně známou touhu - ničit.

V RFG nejde tolik o příběh, propracovanost prostředí či kvalitu přestřelek, nejde zde snad o něco ještě hlubšího. Je to jen hra, vysmívající se všem budovatelským strategiím do obličeje, hra, která nenabízí tolik kvalitního hraní, jako především možnost pořádně se vyblbnout..A v tomto myslím absolutně nezklame.

Tuto hru jsem si užil! Od začátku do konce mě se zaujetím držela u monitoru. Opět jako v prvním díle jsem byl nadšený z variability zbraní, co se jejich funkčnosti týče. Podobně jako se zbraněmi je to s auty. Velice záleží, do čeho nasednete, vůz od vozu se liší ve svých vlastnostech, rychlost, zničitelnost, popřípadě jakými zbraněmi je vybaven.

Hlavní příběhové mise tohoto "sandboxu" byly též různorodé a proto nezačaly nudit. Častokrát mi přišly až adrenalinové.

Příběh byl jednoduchý a spíše v pozadí, ale atmosféru udržoval guerrilový boj za dobrou věc. Bylo příjemné se zadostiučiněním pozorovat jak se pomalu, ale jistě narušuje pevné a sebevědomé postavení militaristické EDF terorizující obyvatelstvo Marzu a jak odboj Red faction nabývá na síle, aby smetl utiskovatele. Viva la revolution!!!

Motivace k plnění vedlejších misí byla vcelku velká, protože vám dávaly bonusy k sympatiím v sektoru. Marťané pak mnohem raději a empatičtěji přikládali ruku k dílu, tedy prst ke spoušti a to přicházelo velmi vhod. Vedlejší mise především snižovaly míru důležitého ukazatele - kontroly sektoru Edf. Klesla-li na nulu, odemknula se příběhová mise osvobozující sektor a mohli jste vnést revoluci do sektoru dalšího.

Model destrukce teprve v tomto dílu dostává svému názvu. On samotný zvyšuje přitažlivost a zábavnost hry. Můžete si ho užívat ne jen tak, ale na nepřátelských budovách, což má samozřejmě smysl. Je to další způsob snížení kontroly EDF. Zároveň fakticky snižujete počet vojáku v sektoru - není budova = nejsou vojáci*. Také si tak připravujete půdu pro jednodušší plnění (hl. vedlejších) misí.(diskutabilní) Nebo alespoň pro klidnější pohyb v sektoru.

Je úžasné, že volnost není jen v tom, v jakém pořadí budete mise plnit, ale hlavně které budete plnit. Rozhodně nemusí být hotovy z valné většiny všechny. Netýká se příběhových.

Stěžejním nástrojem ve hře je těžební kladivo. Opravdu platí: "Když tě všechno zradilo, vem si větší kladivo!" Díky němu se obejdete beze zbraně, bez výbušnin. To je samozřejmě nadsázka. Ale přeci jen je v určitých případech lepší protivníka rozdrtit těžebním kladivem např. kvůli potřebě šetřit náboje. Doporučuji se s ním sžít, už jen proto, že se ho nemůžete zbavit.

Z hlediska hratelnosti mě potěšilo chování jednotek EDF, když je chcete srazit autem, kotoulama uskakují, kryjí se, jejich tělo reaguje na zásahy a ruší ho v pohybu či míření, fyzika EDF po nárazu vyhodí ze střílny v obrněnci, jestliže kolegové nepřítele vidí jeho smrt, jdou to omrknout. Naopak při tajném zabití se nevzruší. Jestliže protivníka zabijete tajně, či z veliké dálky nestoupne level poplachu. Takto si jde, alespoň ze začátku mise užít stealth pocit.

Někdy se může zdát, že je hra občas zběsilá a jedinou nadějí je zdrhnout než vás zaplaví vlny naspawnovaných vojáků. Avšak celkem funguje, že jde oblast vystřílet, zklidnit tak vřavu a postupovat obezřetně. (máte-li poplach nejvyššího stupně, jde to hůř)

Kolikrát ve hrách zbytečný trend sbírání všelijakých nesmyslů, zde nabývá na významu. Sbíráte totiž "salvage", který slouží jako platidlo-surovina a to se vyplatí. Zároveň je spousta možností jak se k němu dostat (i momoděk). Proto tento prvek nenudí.

A! Koukám, že už je můj koment nějaký dlouhý, tak ho utnu.

Red Faction Guerrilla je podle mého velice slušná, otevřená akce s dobrou hratelností a má hodně pák jak vás udržet u monitoru.


*aspoň v některých případech

WOW! Tato hra hra opravdu dělá čest slovu "DESTRUKCE", pokud by hra ještě nabízela možnost deformace terénu, byla by to dokonalá demolice:). To je ovšem v otevřeném světě vpodstatě nemožné. Proč se proboha svět zaměřuje na GTA IV? Je to zaručeně ten nejnudnější díl celé série!!! Ano, hra má pěknou grafiku a supr fyziku, ale to je tak vše. GTA IV hraju již půl roku a málo kdy se do toho donutím, hrůza. Co chci říct - u RFG jsem se skvěle bavil! RFG a Saboteur je vlastně vůbec to nejlepší, co může dnešní sandbox nabídnout(nepočítám RDR:). RFG je v podstatě sci-fi Saboteur, připomínalo mi to na každém kroku. Ať jde o boj s nepřítelem v početní převaze, partyzánský boj, skrýše, odboj, osvobozování území, sbírání něčeho za dělání inferna, čím si kupujete zbraně a dalších mnoho společných elementů...od této hry jsem moc nečekal(kvůli špatné reputaci), ale bavil jsem se skvěle.

O destrukci se tu zbytečně rozepisovat nebudu, je to zážitek. Rád jsem si pobořil budovu na hraně stability a jen se na ni díval, jak odpadává ze stropu prach a kousky stavebního materiálu, železo krásně vrže a pak dojde k tomu krásnému okamžiku, kdy se všechna ta masa materiálu sesune na jednu velkou hromadu sutin :). Destrukci jsem si oblíbil, tudíž většina misi vypadala stejně - vzal jsem si takový ten obrněnější "SUV" a budovu sem prostě "projížděl" a bořil. Pochopil jsem, že třeba v misích se záchranou vězňů tato taktika není ideální, jelikož na rukojmí občas ten strop spadne :D. Kladivo bylo opravdu vydařeným pomocníkem, spolu s "nalepujícími se" náožemi, raketometem a hlavně taky "kovárnou"(ó bože příšerný překlad!). S kovárnou destrukce získá úplně nový rozměr destrukce. Věže se dají krásně neslyšně a nepozorovaně sundávat z větší dálky jednou střelou do úzkého prostoru - to byla lahoda, stejně jako nechat "rozpadnout" trubce:) a vůbec si z vojáků dělat prdel a třeba jim nechat zmizet podlahu :D. Nemluvě o tom, jak se krásně dávají sundávat letouny, které se bohužel nedají pilotovat:(. RFG si opravdu umí udržet pozornost, když to totíž začne nudit, přijde s novým udělátkem a hned to nakopne hratelnost, jako poté s jetpackem nebo taky pomocí mechů. Převelice rád jsem jezdil po krajině a pěkně si kladivem, na odlehlých místech, těžil ty pěkné černé krystaly. Btw to byl ale krásný zvuk křoupání:), ještě do betonové zdi to bylo velice šmakózní, vůbec zvuky jsou parada, až na to že hudbu jsem nijak zvlášť nezaznamenal. Pěkná grafika s otravným sluníčkem, přes které jsem občas opravdu neviděl, kam jedu:).

(Kladům se pravděpodobně zabíval někdo z kolegů, takže jelikož se mi nechce psát zdlouhavý příspěvek, očesáme nepotřebné zdi a necháme pouze železnou koustru:)

Mechové jsou skvělý! Hlavně ten rychlý s tryskami. Bohužel se s nimi nesetkáte ve volné hře vůbec. Na sandbox je hra relativně krátká, ale dnešní hráč si již zvykl, že toto, co předvádí RFG je nadstandart. Ke hře jsem přistupoval, jako k Saboteurovi - tudíž první splnit všechny vedlejší mise a pak se vrhnout na ty "příběhové". Toto se mi nelíbilo nejvíce. Na konci jsem měl tedy odehraných 85 misí vedlejších a 16 misí hlavních + konec, což při výskytu 6ti sektorů dává 2-3 hlavní mise na sektor, což byl hlavní kámen úrazu. Vedlejší mise se totiž scvrkly na stále se opakující osvoboď partyzány, dovez auto z A do B, s Jenkinsem udělejte škodu za pár desítek melounů, pomoz partyzánům útočit/se bránit a zabij kurýra/získej zásoby. To zajímavé se dělo v těch 16ti misích + konec, což se mi zdá málo, když jich tak 10 bylo originálních.

RFG mělo dobře vystavené kulisy tak nevím, proč do příběhu nedali koule, o5 je tu jen aby se neřeklo, což je škoda, jelikož to mohlo být fajn. To je ovšem obecný problém většiny her. Takže příběh a hlavní hrdina jedou na vedlejší koleji. Skvěle měli zpracované Záškodníky, kteří byli zřejmě obrazy Tuskenů. Proto se ptám - proč je do hry nezapojili? Vždyt mimo začátku a konce o nich nebylo slyšet! :( A to je škoda, interakce mezi EDF a Záškodníky a mise s tím spojené mohlo býti právě to nejlepší:(.

Hra má nečekaně chytlavý Mulťák. Hra nabízí mnoho batohů se spešl fcemi - jetpack, na bourání okolí, prorážení zdí, urychlovač, vystřelení, zdraví, neviditelnost, atd což ve spojení totální destrukce dělá z MP brutální peklo:). A tak jsem nepochopil, proč se ve hře obevil je jeden "batoh"?! Dyť todle by bylo totálně skvělé! Přijít nenápadně do budovy, zapnout boření :P. Hratelnost by to nakopávalo tak brutálně. Nemluvě o tom, že skvělou snipu "rentgenku" jsem si osahal až 5 minut před koncem:(. On byl konec vůbec trochu odbitý a čekal jsem větší a tužší opevnění.

RFG má dobrý režim boje oproti třeba zmršenému v GTA IV . Fajn střílení s přiblížením a schovávání se za překážky. Super zbraně. Vytáčelo mě, že se nepřátelé neustále respawnovali a bylo to občas nekonečné. Sice občas pomohl odboj, ale často umírali nebo se mi pletli pod kola, což mělo za následek snížení reputace. Na Marsu jsem se cítil jen v prvním sektoru, pak to čím dál méně připomínalo rudou nehostinou planetu, hlavně Oasis mě nebavil. EDF je hodně agresivní, ani nic neděláte jen projedete a už po vás pálí. Je docela težké setřást poplach, škoda, že hra nenabízí skrýše jako Saboteur, k domečku se opravdu jede dlouho a často skončíte úplně jinde, než jste chtěli.

Kdyby přidali "batohy", vylepšili příběh, dali tam více rozmanitých hlavních misí a do hry více zapojili Záškodníky hra by byla bombová a sahala by po 90tce!

Je to zkrátka skvělá hra, když se na hru nezaměřujete jako na celek. Je to návyková zábava, kde vám interesantně ojedinělá destrukce vykouzlí úsměv na tváři :) a to tady bohatě stačí. Hra si toto vysoké hodnocení ovšem zaslouží právě proto, že děla radost.

Pro mě, jakožto nováčka v sérii Red Faction, byla tato hra velmi příjemným překvapením. Teprve druhá sandbox hra, která mne i přes své pustší prostředí upoutala dostatečně na to, abych ji dohrál. Destrukce budov je jednoduše jeden z nejzábavnějších gameplay prvků, na které lze dnes narazit. Je velká škoda, že se nedostaneme do více zastavěných oblastí, jelikož v městské zástavbě by destrukce opravdu vynikla. Tou nejzastavěnější je bohužel vcelku pusté Oasis. Také mne mrzí, že příběh i přes svou prvotní zajímavou filmovost nešel hlouběji směrem tajuplných technologií nalezených/vyrobených Maraudery, jak naznačila mise v opuštěném komplexu s tajemným hlasem, alebyl nakonec docela prostý a skončil dřív, než stihl pořádně začít.