Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 100
Nelituji jediné vteřiny u tohoto díla strávené. Vynikající příběh brnkající na city, desítky geniálních fantasy nápadů, ohňostroj fantazie a hratelnosti a závěr, na který hledíte s otevřenými ústy. Nic podobného už nikdy nevznikne. Je to herní poklad, který si každý hráč opatruje. Pokud od hry čekáte jen zábavu na pár hodin, zahrajte si raději kteroukoliv z desítek a stovek průměrných her. Pokud hledáte špičkovou hru, která Vás osloví a vtáhne do neuvěřitelného příběhu, jste tu správně. Na měsíc budete žít uvnitř světa Planescape a ven do skutečného světa budete chodit jen neradi.

Pro: herní poklad, jaký dnes už nikdo neudělá

Proti: sem tam bugy, nízké rozlišení (řeší mod),

+19 +20 −1
  • PC 100
Unikátne, bizarné RPG od producenta Guida Henkela, bez ktorého by Planescape nebol tým čím je. Planescape Tormentu sa nedá nič vytknúť, je to gorgózny trip do sveta bez hraníc, odohrávajúci sa poväčšinou v texte a v predstavivosti.
+18 +20 −2
  • PC 100
Veškerý obsah, hloubku, krásu, krutost, tajemno, divnost, a další a další přívlastky Tormentu lze vystihnout jedním krátkým souvětím:

"Planescape: Torment je přesně tak dobrý, jak vám vaše představivost dovolí."

Je potřeba něco dodat? Mohl bych se tu snažit rozepisovat podobné komentáře jako to udělali jiní přede mnou (neúmyslná a nečekaná paralela s hrou? :-)), ale je to zbytečné. Kdo Tormentu věnuje čas, trpělivost a oddá se mu, ten si ho mnohonásobně užije. Kdo k němu přistoupí jako obyčejný znuděný konzument, bude odcházet rozladěný.

Pro: svět, postavy, atmosféra, dialogy, rozhodnutí, hudba, ...

Proti: občasný pixel hunt, klidně by to mohlo být delší

+17
  • PC 100
Planescape: Torment je značně rozporuplná hra, u níž se až nebezpečně často vyzdvihují pouze její klady na úkor záporů. Stejně tak se děje i zde, což považuji za nutné napravit. Základní slabinu hry tvoří její RPG prvky, které jsou velice nevyvinuté a hra kvůli tomu občas působí až dojmem narychlo předělané adventury. Velká část úkolů spadá do takřka identického „donašecího“ schématu, který časem stále více nudí a ubíjí. Boje jsou nezábavné, kouzla jednotvárná a spíše na efekt než k opravdovému užitku. Opravdový konec je pouze jeden a kladný, takže naprosto shazuje celoherní úsilí záporných hráčů. To jsou pouze nejkřiklavější nedostatky a jistě by se jich našlo i více. Na rovinu však přiznávám, že se jedná pouze o kapky v moři, které stěží mohou upřít Tormentu postavení nejlepší hry, jež kdy vznikla...
+16 +17 −1
  • PC 100
Řeklo by se: Fallout v ujetym vesmíru, to je toho - ale řekněte, kdy jste viděli hru, která kvalitou strčí do kapsy tři čtvrtě knižní i filmové produkce? Proto je s podivem, že z komerčního hlediska šlo o dost velký propadák - díky čemuž jsme se nedočkali (a asi už nedočkáme) pokračování, filmu ani ničeho jiného... Naštěstí alespoň vznikla výborná čeština, takže se opravdu nikdo nemůže vymlouvat, že tento klenot ještě nehrál.

Pro: dokonalost a jedinečnost v jednom

Proti: hra od vás vyžaduje trochu fantazie, nadhledu a rozvahy - možná proto se moc neprodávala

+16
  • PC 95
Nič pre hard-core playerov, ale mlsnota pre tých ktorí radi čítaju a surfujú na vlne fantasy. Torment je ako knížka, ktorá rozohráva bizarný kolotoč predovšetkým v hlave čitateľa/hrača. Do obrovskej miery (a tým je výnimočný) necháva jemu priestor, aby nebol len konzumentom predpripravených obrázkov, ale aby si svet tvoril podľa seba. Pamätáte niekto textové adventúry? Nehľadajte tu doslovnosť, odpoveď na každú otázku, kilometre štvorcové hracej plochy, 100-vky predmetov a hafo akcie. Pohodlne s usaďte a nechajte sa pomaly pohltiť monumentálnosťou univerza, v ktorom je zasadený unikátny príbeh hľadania samého seba (tí trpezlivejší budú sladko odmenení). Chápem sklamanie Diablistov, ktorí si nemohli vytunovať warriora na 99 level, ale prosím nevyčítajte to hre. Je to hlúpe. Tí čo dohrali vedia. Že Torment nie je konzum, prečo nabral status legendy, a že dobro a zlo nie je čierno biele.
+16
  • PC 95
Planescape Torment byla hra, kterou jsem si vždy toužil zahrát, ale kvůli technickým problémům z toho vždy sešlo. Až nedávné vydání hry na GOGu mi konečně umožnilo vychutnat si tento skvost.
Probuzení se v márnici bez sebemenšího poněti o tom, kdo a kde jste, je sám o sobě začátek, který předurčuje jedinečnou atmosféru celé této hry. Ne, hra možná neni to správné slovo... tohoto příběhu, této cesty. Cesta Bezejmenného je trnitá a vyšlapaná vzpomínkami, které bylo snad lepší zapomenout, a ti kteří po ní kráčejí jakoby se stále více zamotávali do své vlastní trýzně.

Příběh a postavy v téhle cestě prostě a dobře hrají hlavní notu, a hrají ji jako sám Beethoven "Osudovou". Každá postava, která vás může doprovázet si nese své vlastní břímě, které se klidně může stavět vedle těžké zátěže na bedrech Bezejmenného. Ať už je to vtipný Morte, krásná Fall-from-Grace, nebo mlčenlivý Dakkon, všichni jsou jedinečnými ukázkami toho, jak dělat postavy pro RPG hry. Příběh je pak kolotočem zvratů a rozhodnutí, které nejenže utvářejí svět okolo vás, ale také charakter hrdiny, což je věc, na kterou se dnes ve většině vychvalovaných RPG zapomíná. Většina rozhovorů přivádí hráče do jedinečných situací, kde ne vše, co se zdá dobrým je dobré a ne vše špatné je opravdu špatné... a to i v situacích, kdy na druhé straně rozhovoru stojí pekelná stvůra nebo anděl. Bravo!

Grafika staví na stařičkém Infinity Engine, který je pořád stejně krásný, jako před lety (určitě hezčí než Aurora (přinejmenším na svém počátku)). Bohužel hra neobsahuje možnost zvýraznění použitelných prvků (která je např. u Icewind Dale), takže hráč často poletuje po obrazovce myší a hledá která bedna jde otevřít apod.

Co se hudby a zvuků týče, tak vězte, že soundtrack Planescape Torment je bezpochyby jedním z nejlepších, na které mezi herními soundtracky kdy narazíte. Nejednou se mi stalo, že jsem se při hraní zastavil a prostě poslouchal ty úžasné melodie, které hrou zněly. Dabing je také špičkový, až člověka mrzí, ze nejsou namluveny veškeré rozhovory... ale to ve své době nebylo možné a navíc by to vyšlo hodně draho.

Menší problémy jsou pak u soubojů, které po čase dokážou být poněkud jednotvárné a kvůli postupu úrovněmi se hráč nemusí dostat ke všem možnostem - já jsem například hrál za mága, ale ke kouzlům osmé a deváté úrovně jsem se dostal až před posledním "bossem" (díky hromadě zkušeností, které jsem získal při otevření "broznové koule"), se kterým jsem prakticky ani nebojoval, takže jsem se ani nemohl podívat, co za kouzla to vůbec je. V některých částech (Curst->Carceri) hra hodně ztratila na volnosti a stala se hodně lineární a v některých částech doslova debilní (Curst Prison), zachránilo to hlavně vyústění celého toho putování (tj. Carceri), které bylo skvělé.
Kladem sice je, že narozdíl od ostatních cRPG před hráče není hozeno nepřeberné množství zbraní, ze kterých si má vybírat, ale na druhé straně dostane nepřeberné množství talismanů a kouzelných předmětů, které všechny mají své výhody, ale kdo se v nich má vyznat. Všechny tyhle věci se ale dají odpustit, právě díky výše zmíněným kladům.

Celkově tedy můžu bez okolků označit Planescape Torment za nejlepší cRPG a jednu z nejlepších videoher, které jsem kdy měl to potěšení hrát. A skrze jeho jedinečný příběh se naučit nové věci a zamyslet se nad různými pravdami a pohledy na život. Rozhodně si Planescape Torment nejednou zahraju znova - je to hra, která je i víc než jedenáct let od svého vzniku stále jedinečným uměleckým dílem a věřím, že i za dalších jedenáct let stále bude.
+16 +17 −1
  • PC 85
Na úvod raději hned napíšu, že jsem hru dohrál v poněkud pokročilejším věku, po zkušenosti s mnoha jinými RPG hrami, takže můj pohled na věc bude logicky trochu kritičtější. Již několikrát jsem hru rozehrával, a většinou jsem přestal hrát jakmile jsem se dostal z márnice, což bylo zapříčiněno zejména tím, že už jsem měl dohráno většinu RPG v infinite enginu a tak nějak jsem byl již těchto RPG přehrán (navíc mi po hratelnostní stránce nepřišla zase tak zábavná, nikdy jsem si nezvykl na implementování pravidel deskové hry, přišlo mi to krkolomné a zbytečně komplikované).

Nicméně po pár letech jsem ji opět zkusil díky tomu, že jsem si zlomil ruku a tak jsem měl dost volného času, abych ji mohl dohrát bez delších přestávek. Za tu dobu jsem si z nejrůznějších komentářů a doporučení přátel dokázal udělat o hře celkem jasnou představu, po dohrání ovšem musím říct, že ta představa nebyla moc naplněna. Vzhledem k tomu, že se nejvíce vyzdvihuje příběh, mé zklamání pramenilo zejména z něj. Jistě setting není nezajímavý a po všech těch barevných cool jRPG s infantilně naivními postavami, které jsem posledních pár let měl tu smůlu hrát, byl tenhle rezavý ponurý svět rozhodně příjemná změna. Ale od příběhu jsem rozhodně čekal víc, než 4 úkoly typu (následují spoilery) najdi sběrače co se chtěl vykoupit z hříchů a tak tě využil, protože ví o tvé minulosti jen proto, abych se od něj nakonec dozvěděl, že o mé minulosti vlastně ví čarodějnice co mě udělala nesmrtelným, která mi pro změnu řekne, že o mé minulosti vlastně ví archanděl, který mi pro změnu řekne, že o mé minulosti ví sloup lebek, od kterého se pro změnu dozvím, že má minulost je schovaná ve skryté sféře, kde jsem se sláva KONEČNĚ DOZVĚDĚL... jak sjednotit svá já a setkal jsem se svou smrtelností, je to jistě zajímavá motivace místo zachraňování světů, pronásledujete svou smrtelnost, která jediné co chce je, abyste ji nechali na pokoji, ale tak nějak mě spíš zajímalo vysvětlení, proč jsem se vlastně stal nesmrtelným, což mi přišlo ale dost odbyté, natolik, že po konci hry jsem si říkal, proč jsem svou smrtelnost vlastně hledal. Toť vše... Tohle je tedy ten nejúžasnější, nejdospělejší, nejfylozofičtější příběh, který kdy videohra měla... (konec spoileru)

Jistě, tohle není celý příběh, ve hře je spousta vedlejší úkolů, z kdejakého vidláka se můžete dozvědět spoustu o mýtech a historii světa. Nicméně tím, že většina těchto úkolů a historek, je poněkud odtržena od hlavního příběhu, bylo pro mě docela těžké udržet u nich pozornost, ale snažil jsem se, hru jsem hrál s pomocí gamefaqs, aby mi žádná podstatná informace neutekla, splnil jsem tedy všechny questy, s tím se váže také překvapivé zjištění, že bez neoficiálního patche byla hra dost zabugovaná a každý druhý quest, měl v sobě nějaký háček. Tu jednoduchost příběhu však spíše přičítám jako daň za svobodu a možnost dostat se k cíli různými způsoby, proto to ani nějak moc nezohledňuji v hodnocení, nicméně jistě je hezké mít ve hře svobodu, ale po čase mě docela iritovalo, že většina questů se řeší stylem, že každé NPC ve hře se můžete zeptat na tu stejnou sadu otázek, a když máte štěstí, tak vám některé prozradí stopu, jak se k hledané osobě dostat, ale pročítat ty tuny podobných odpovědí na stejné otázky byla dost nuda (opravdu jsem nezáviděl překladatelům).

Co se týče mých společníků, nějak výrazněji mi utkvěl v paměti jen Morte, a jeho odhalení před koncem hry pro mě byla jedna z mála zajímavých scén. Jinak většina postav měla pár dialogů při seznámení, pak jednu dvě další dialogové možnosti pokud jste ve hře něco udělali, do příběhu jinak příliš nezasahovali a tak jsem si k nim ani nevypěstoval nějaké silnější pouto.
+16 +20 −4
  • PC 100
Jak tady napsal někdo pode mnou, říkat, co všecko je na PT úžasné, oči a kulervoucí, by bylo jako nosit dříví do lesa, či dokonce do háje zeleného...
Samotná filosofie hry, kdy je vaším hlavním úkolem vlastně zemřít, je něco, mírně řečeno, nezvyklého... Ale kdybyste měli vnímat jen tohle, ublížíte sami sobě, protože v příběhu a mimo něj naleznete tolik různých filosofií, náboženství, nauk a kdoví čeho všeho ještě, že si připadáte jako ve skutečném světě... Klobouk dolů, že se něco takového dokázalo dát dokupy.
Hru jsem dohrál minimálně šestkrát, téměř pokaždé jsem v ní našel nějakou novou drobnost, prostě něco co mě zase překvapilo a utvrdilo v úžasnosti Tormentu.
Nezapomenutelné momenty? Určitě Morteho kecy, z nich jsem smíchy lezl po zdi, krása Fall-from-Grace a Annah, moudrost Dak'konova, jedničky a nuly Nordoma, poměrně nechutnost Ravel... a mohl bych pokračovat donekonečna...
Pro mě jednoznačně nejlepší RPG co jsem kdy hrál (a dohrál).

Pro: příběh, postavy, grafika (zvláště pak magie), hudba, povolání a vývoj postavy plus 164 dalších věcí, na které si momentálně nevzpomenu

Proti: nemá to pokračování :-)

+14
  • PC 100
Když jsem začal hrát tuhle hru, vůbec nic jsem o ní nevěděl. Ani jsem ji pořádně neznal a zahrál si ji pouze na doporučení mého kamaráda, který tvrdil, že si to prostě musím zahrát.

Tahle hra je svým příběhem pro mě výjimečná. Není to o tom, že by měl hlavní hrdina za úkol zachránit svět před zlem, které se blíží. On ztratil všechny vzpomínky a snaží se přijít na to, kdo je a proč je nesmrtelný. Cestou ho doprovází několik společníků, na které postupně narazí v průběhu hry.

Hlavní pýchou téhle hry nejsou ani tak souboje, ale hlavně dialogy. Celá hra je v podstatě taková interaktivní kniha. V dialozích se totiž objevuje velké množství knižních výrazů, takže i anglicky mluvící nečtenáře by mohly trochu zaskočit. Je pravda, že časem se některé dialogy dost opakují, takže už to nutí hráče přeskakovat některé věci, které už jednou slyšel, ale jako celkově jsou velice propracované. Každá důležitější postava má totiž svůj vlastní styl - některá mluví velice kultivovaně, některá v nějakém nářečí atd. Zkrátka jsou dialogy velikou chloubou hry a nestojí za to je moc přeskakovat.

K hudbě není moc co dodat - je úplně dechberoucí. Dokonce každý váš společník má svou vlastní hudbu, tzn., že když přijdete na místo, kde se s ním poprvé setkáte, začne hrát jiná hudba, než která hraje v dané lokaci. Samozřejmě hudba skvěle doplňuje atmosféru hry a daného prostředí.

Grafická stránka hry je velice kvalitní na svou dobu. Dokonce mě velice mile překvapily pěkně zpracované cutscény a in-game animace.

Abych jenom nevychvaloval, tak jsem našel i pár nevýhod. Tou hlavní jsou ty souboje, jak už jsem zmiňoval. Mnohokrát se mi stalo, že když jsem nařídil mé partě, aby zaútočila na nějakou příšeru, tak úplně zamrzla a zůstala stát na místě, dokud daný protivník nepřišel blíž anebo naopak má parta sice naběhla na potvoru, ale vzájemně si překáželi, takže útočila třeba jenom půlka party a druhá půlka zůstala stát na místě.

Dále mně moc nevyhovoval systém kouzel. Hráč sice neměl něco takového, jako je v jiných hrách tzv. mana, ale kouzla byly v této hře omezeny tzv. nabitím. Když hráč vyčerpal tyto nabití, tak si musel v nějakém vhodném místě odpočinout, dokud se tyto nabití znovu nedoplnily. Mnoho kouzel taky bylo dost zvláštních, ani jsem nevěděl, co některé dělají (a to jsem hrál hru s češtinou, lol). Některá kouzla měla dobré animace, např. animace, kde se nabijí obrovský kanón anebo jak paprsek přitahuje roj meteorů atd.

Na závěr bych chtěl jenom říct, že Planescape: Torment je nejlepší hra, kterou jsem hrál. Sice zabere spoustu času a úsilí, než člověk přečte a projde všechny ty dialogy, ale nakonec to rozhodně stojí za to. Doporučuji každému zahrát si tento skvost.

Pro: Rozmanitý svět s propracovaným příběhem

Proti: Souboje

+12 +14 −2
  • PC 90
V některých chvílích je toho kvalitně psaného slova až moc a hrou se doslova pročítáte, jinak se ale Torment nedá než vyzdvihovat. I po mnoha letech osamocený vlajkonoš ukazující, že i hry můžou mít co říct a nemusí to zrovna být jalový recyklát otřepaných „pravd,“ z filmových blockbusterů nebo okatě „vypůjčených“ nápadů z knih.
+11
  • PC 95
Škoda, že jsem PT hrál už relativně dávno (2004), takže vzpomínek už není tolik (a hlavně nejsou tak živé). Nejhorší je však, že o "lore", světu Forgotten Realms jsem tenkrát nic nevěděl. Naštěstí jsem pak v druháku na střední dostal do spárů gamebook (anglický) o Planescape, který mi hodně osvětlil zákony světa. Ale vědět to tenkrát, že ?

Skvělý příběh, ještě daleko lepší, když znáte zákulisní triky a praktiky. Grafika, též na úrovni (dokázala vymáčknout jedny z nejlepších vizuálů tohoto ISO-2d enginu), dosti se mi líbila. Mám jí docela rád, jak by také ne. Ale tak dá se to pochopit, tak trochu jsem na ní vyrostl (druhá fáze růstu, první byly DOS hry). A hlavně v době kdy se mnoho her neúspěšně pokoušelo zakomponovat ohrusnou (ohromně hnusnou) 3d grafiku, PT šel dál tím, co Black Isle umělo nejlépe. Jasně, vizionářů a průkopníků, těch je třeba. Ale proč si neužívat to, co je.

A vypadá hezky. A hraje se hezky.

+ samozřejmě pocit mnoha možností (výběr cesty, společníků, úkolů). Akorát mi dělalo problém zvyknout si na fakt, že zbroj dávala mínus namísto plus (klasika AD&D ?)

Pro: Příběh, Black Isle Studios (záruka kvality), Grafika

Proti: Skoro ne

+10
  • PC 95
Jedno z nejlepších RPG, úžasná hudba, grafika, profesionální dabing, zvuky, opravdu nádherná kouzla, a vzhledem k dostatku inteligence, přičemž dostane spoustu nových možností při rozhovoru,se hru vyplatí hrát podruhé za mága, pak jsou tady ty nekonečné rozhovory, na ty si budete muset zvyknout, takže jestli čekáte nějaké bitky tak radši ani nehrajte(doporučuju Icewind Dale, neméně kvalitní RPG),já jsem to řešil tak že jsem vždycky hrál jen chvíli, protože kdybyste měli číst pár hodin tak to unaví,... ódy na hru byly již řečeny nesčetněkrát. Tak já bych rád zdůraznil jen těch pár nedostatků na které jsem narazil.
-absence quickloadu (poznáte při vybírání kapes)
-chudé hlavní menu (3 sloty :))
-náhodnost zvýšení životů za úroveň
-skripty postav (nevím jak vám, u mě na nikoho neútočili dokud jsem nedal příkaz, dost závažná chyba když do vaší družina někdo rube, a oni tam jen tak stojí)
-absence nošení jakékoliv zbroje
-skromný počet povolání (Bojovník, mág, zloděj)

Pro: příběh, grafika, ozvučení, krásná kouzla

Proti: absence quickloadu, skripty postav

+8 +10 −2
  • PC 65
17 let po vydání a takřka 17 let poté, co o téhle hře vím, jsem se do ní konečně pustil a strávil jsem s ní dobře tři měsíce narázového hraní. A je mi jasné, že si nevysloužím pochopení možná od vůbec nikoho, nicméně nedá mi to napsat pář řádků.

Předně měl pro mě celých těch 17 let Planescape: Torment pověst brilantní příběhové hry, ve které se toho hodně nakecá, až se skoro zapomíná na tu hru. Neodpustím si nepatřičné srovnání se hrou mnohem novější patřící do víceméně stejného žánru, a která zdaleka nemá takové uznání, a tou je Game of Thrones. Obdobně i zde, je to hra, která se vyplatí hrát kvůli příběhu, který je komplikovaný, bohatý, mnohavrstevnatý, plný intrik, zrad a překvapení, ale už tak nějak kvůli ničemu jinému.

Narozdíl od GoT má však Torment řadu nevýhod, které brání citovějšímu a zásadnějšímu prožitku, alespoň pro mě, a díky čemuž připomíná Torment četbu knihy, ale knihy, která postrádá jakoukoliv strukturu a tah na branku. Nevýhoda číslo 1: nadabováno jest asi 1 promile textu, nejspíš ani to ne, a většinou tím způsobem, že je to spíše matoucí, protože se musíte probrat v textu mezi přímou a nepřímou řečí a slyšíte slova dříve, než je čtete a je vám jasný kontext. Nevýhoda číslo 2: obrovské množství postav. Většina z nich jsou zásadními a přesto se vůbec neohřejí. Ano správně, napadá mě jedno jméno, Sekora...no nic. Nevýhoda číslo 3: k postavám, se kterými mluvíte, chybí téměř jakákoliv vizuální spojka, krom pár pixelů na mapě, a tak si je lze vybavit pouze na základě jejich jména. A přitom by stačilo použít například nějaký pěkný avatar, který by se u rozhovorů zobrazoval. Nevýhoda číslo 4: obrovské množství zbytečného textu. Ano, já vím, že tohle dělá Torment Tormentem, ale je obtížné vyznat se v tom, co je důležité a co ne a spousta důležitých momentů přijde jako blesk z čistého nebe a z důvodu ochablé pozornosti stravené nad četbou tuny textové vaty, neocením to skutečně zajímavé.

Toto je stručná sbírka důvodů, proč mě to nejspíš až tak nesemlelo, jako většinu z vás, ale nad to bych postavil ještě čistě subjektivní dojem, že základní story pro mě zas až tak zajímavá není a souvisí to asi i s absencí sympatie a souznění, které jsem měl k hlavnímu hrdinovi.

Tím však neříkám, že celý svět a jeho promyšlené detaily nestojí za to. Přesto všechno je to ale celkem únavný proces. Hodně si za vše ale můžu sám, protože mám ve zvyku dělat vše, co hra nabízí, a pokud je někde více variant postupů, většinou nahrávám uloženou pozici a zkouším, co se stane, když udělám něco jiného. Herní doba se mi tím tak hodně zvedla, zároveň však ztratila hra na větší údernosti. Mě však vždycky trápí, pokud mám dojem, že něco ze hry prošvihávám a pak si to neužiju.

Zároveň je však skvělé, jak se dají různé věci vyřešit různým způsobem a budí to zdání velké svobody, přestože je již velmi brzy jasné, že je potřeba pro co nejlepší průběh téměř vše řešit mírumilovnou a inteligentní cestou. Škoda, že systém přidělení přesvědčení je pro mě celkem neprůhledný a i když jeho zákonitosti chápu, tak mi nejdříve stagnovalo téměř celou hru a pak najednou se mi přelévalo úplně nesmyslně a často, až si myslím, že to byl bug a po takových situacích jsem ztrácel úplně chuť hru hrát (například situace, kdy mám přesvědčení "neutral good", zachráním vesničany před fiendy v Curstu a následně mám přesvědčení "chaotic neutral")

Společníci jsou úžasná skupinka charakterů, všichni něčím zajímaví. Přesto jsem měl pocit, že by mohli mezi sebou interagovat ještě více a být do příběhu více propojení, než jednou za tři hodiny.

Nejvíce se mi líbil asi samotný závěr, kdy se konečně tlačí na pilu a přichází zásadní rozhovory a odhalení. To jsem projel jedním dechem.

Problémem jsou nedořešené technické věci. Pokud je ve skupině víc, jak tři lidi, je to očistec. Postavy se kolem sebe neprotáhnou a na často malém prostoru je manipulace s nimi, pokud se chcete dostat k nějaké postavě nebo k předmětu, úmorná.

Rovněž jsou tu bugy a desítky různých patchů, které stejně nikdy nebudou dokonalé. Ignoruji, že mi hra padala, nebo když se dá quest plnit stále dokola a nabírat tak nesmysl zkušeností, ale neignoruji to nejhorší, co se může v RPG hrách stát, a sice nemožnost splnit quest kvůli bugu - zde se objevuje například to, že postavám chybí v dialogovém okně zásadní věc, po které řeknou, že se quest splnil.

Grafika není moc dobrá, hudba dobrá je, ale nevymyká se lehkému nadprůměru, pár songů je výborných, většiny si člověk ani nevšimne, funkčně vše plní účel.

Systém povyšování ála DD je nemotivující, příliš náhodný a s nejasným efektem. Nemám ho moc rád.

Soubojový systém je to pak skoro Diablo, s tím, že se to dá pauznout, minimálně za bojovníka, omezenost kouzelníků a jejich kouzel mi přišla příliš velká na to, abych kouzla používal víc, než jen jako rozmar a vytrhnutí ze stereotypu a zlodějské řemeslo mi přišlo už úplně neúčelné.

Zkrátka a dobře, Planescape: Torment stojí za pozornost i po letech, rozhodně to ale není hra pro každého, jak se jinak z hodnocení ostatních může zdát. Chce to velkou trpělivost a odhodlání, pak se odvděčí dobrým zážitkem z promyšleného depresivního světa s celou řadou detailů a minipříběhů, ze kterých se až točí hlava. Svým způsobem jsem si to užil, ale bohužel na mě kvůli řadě věcem neměla hra takový dopad a jednotlivé zvraty a odhalení mě většinou nechaly ledově chladným. Krom příběhové stránky pak hra nenabízí prakticky nic.
+8 +16 −8
  • PC 100
Dokonale zvrácené RPG s příběhem, před kterým se musí sklonit nejedna kniha nebo film. Velmi rozsáhlý scénář, s filozofickým přesahem. Souboje byli po určité části hry v podstatě upozaděny a příběh dostával větší a větší prostor. Úžasná grafika na Infiny enginu a "níže položená" kamera pro větší detaily postav "kecacímu" RPG prospěla.
+5 +6 −1
  • PC 100
Planescape: Torment je absolutní perla, se kterou snese srovnání jen málo titulů... fantastická atmosféra a famózní konec - po prvním dohrání jsem pár minut nebyl schopen se pohnout.

Pro: Příběh, originalita, morbidní prostředí, délka, rozmanitost spolubojovníků...

Proti: Nic mě nenapadá

+1 +6 −5
  • PC 60
Výborná hra s výborným hlubokým příběhem a gameplayem. Ještě před ní jsem hrál BG, který mě více zaujal svojí grafikou, ale kde Plane ztrácí na kráse, tam to dohání na poutavém a detektivním příběhu, který je zasazen do skutečně podivného světa.

Hra stojí za dohrání už jen kvůli příběhu. S jistou averzí k zastaralosti se možná setkáte, ale to hra vynahrazuje plným prožitkem děje.
-3 +4 −7
  • PC 50
RPGčka mám rád. Doslova miluji ten systém, kdy si člověk pečlivě hledá škvírky ve světě, kterými se protahuje ke svým cílům. Jsou RPG hry, ke kterým jsem se dostal kvůli svojí oblibě jejich vývojáře (Diablo). Svět dalších je spojen s ne RPG serií, kterou mám rád (Might and Magic VI: The Mandate of Heaven). Jiné své oblíbence jsem potkal náhodou, jako např. jako plnou hru u časopisu (Gothic) či k předplatnému (Deus Ex). Jsou však hry, které vyhledávám naprosto cíleně, protože o nich prostě téměř každý RPG-pozitivní hráč tvrdí jak jsou skvělé, základní kameny žánru, neuvěřitelné zážitky a blablabla. Nevím, co to mám za úchylku, že takovéto hry často kupuju bez vyzkoušení. K mým "nejlepším" kupům z této kategorie patři např. Baldur's Gate, které jsem rozehrával snad 5x (vždyť všichni říkají, jak je skvělá), ale vždy ji zabalil po 2-3 hodinách ubitý nudou. Dalším podobným kouskem je The Elder Scrolls III: Morrowind u něhož jsem dlouhé měsíce sledoval fanovské stránky a snad jsem s ním i pár desítek hodin strávil, abych při první zámince hrát něco jiného prostě šel jinam. Bohužel, hrou ze stejné kategorie je pro mne také Planescape: Torment. Ano, je to tak. Hra, která má na dh přes polovinu hodnocení 100%. Hra, která má být geniální, umělecká, atmosférická a příběhová...

Planescape jsem rozehrál na bráchově notebooku na týdenní dovolené, kde nebylo nic moc co dělat. Ano, měl jsem sice instalačky a sejvy z právě (pokolikáte už?) rozehraného Deus Ex, ale chtěl jsem zkusit jinou klasiku... Planescape patří k izometrickým RPG, kterých jsem před ním už několik vyzkoušel a u nichž budu mít vždy asi nejlepší vzpomínky na kontrast technologie s magií v Arcanum: Of Steamworks and Magick Obscura. Základní nástin příběhu vypadá zajímavě, avšak postava se ztrátou paměti nejen že vyznívá značně profláknutě, ale i hodně ztěžuje nějaké ztotožnění a sžití se s ní. A co vás potom má hnát kupředu, když se dostatečně nesžijete s hlavním charakterem? V pohlcení do hry také nepomáhá svět samotný - jistě, je cizí, což není na závadu, ale než aby se snažil být tajemným nebo zajímavým, je prostě jen divný. Když už se nesžijete ani s postavou ani se světem, mohl by vás hnát kupředu alespoň herní systém. Je pěkné, že jste mnohdy zkušenostmi odměňování za to, jakým způsobem řešíte situace, avšak s příchodem nové úrovně se tváří nepřívětivě i systém vylepšování postavy, který mi také připadá buďto náhodně statický nebo prostě zase divný. V podstatě celek působí tak nějak rozplizle a je pro mne strašně těžké říct o hře něco konkrétního. Což je opět prvek srážející hru dolů. Jediným zcela pozitivním prvkem je tak výborná hudba, ale kvůli té se hry obvykle nehrají. I podivnost může být často ženoucím prvkem, zde je však koncentrována natolik, že hráče doslova ubíjí. Přijde mi, že autoři chtěli hráče šokovat, ale samotný akt hraní mu nijak neulehčit. Nakonec jsem se v onom rezavě šedivém světě jak prostorově, tak duševně ztratil (ne v pohlcujícím, ale v nechápajícím slova smyslu) a nenašel jsem jediný důvod, proč v něm hledat nějaký smysl a ve hraní pokračovat. Po zvážení těchto skutečností přehodnocuji své hodnocení. 65% je moc. Hra je pro mne prostě průměrná. Tváří se, že by mohla mít nějaký skrytý potenciál, ale zásadně jej odmítá vyjevit.

Slíbil jsem dlouhý příspěvek s minimem informací o hře. Myslím, že se mi to podařilo. Omlouvám se za strhání té vaší modly podivnosti, ale nešlo to jinak. Jen se množte záporné ohlasy, čekám vás s otevřenou náručí... ;-)

Pro: Hudba

Proti: Divná postava. Divný svět. Divný RPG systém. Podivnost. Rozplizlost. Nuda.

-12 +34 −46
  • PC 75
Tato hra nesiaha ani po paty Fallout, Fallout 2 alebo Baldurs Gate 1 a 2 s datadiskmi. Oproti predosle zmenenym je detskejsia (to surrealisticno by mi vyhovovalo viac keby nebolo tak detske), aj grafika posobi ubohejsie oproti vyssie zmienovanym, ovela dalej dotiahol podobnou grafikou napr. Nox (alebo ako Lionheart na nizkom rozliseni). Clovek nema tolko moznosti ako prejst hru oproti vyssie zmienovanym (hlavne proti Fallout serii, v Planescape Tourment nastava vetvenie az pri konci). Ide viac o adventuru ako rpg, takze vsetky rpg prvky su ciastocne zbytocne oproti hore zmienovanym hram - stacilo naozaj urobit ako adventuru.
A preco je tato hra precenovana po ostatnych strankach, lebo ma jednu velmi dobru, nie vynikajucu! a tou je pribeh! V tejto rovine sa da zrovnavat s knihou.
+ je perfektna hudba od Marka Morgana, ktora je obdobna zo serie Fallout, mam v mp3 a obcas pocuvam do pozadia k niecomu :)
-22 +5 −27
  • PC 30
Svého času pro mne veliké zklamání. Po Falloutech a geniálních Baldurových Branách, jsem přece jen očekával něco na mnohem vyšší technické úrovni a těšil se na další toulky ve Forgotten Realms. Bohužel jako facka pak přišlo vystřízlivění. Místo perfektního propracovaného světa s řadou mýtů a vlastních dějin, jsem dostal anonymní snový svět, který jedinný z čeho čerpal bylo naprosté absurdno výletu na tripu. Stejně tak se pak rýsoval celý děj, postavy a všechno okolo, vůbec mě to nezaujalo, neoslovilo, přišlo mi to depresivní, ujeté a hnusné. Značně nelibě jsem pak nesl i obsence zbrojí a nepočetnost zbraní.
-25 +13 −38