Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.




Registrace

Painkiller: Redemption

Žánr:
akce > 1st person akce *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
25.02.2011
Vývojáři:
Eggtooth Team
Již čtvrtý datadisk k populární frenetické střílečce Painkiller, ve kterém se ocitnete v kůži jak Daniela Garnera, tak i hrdiny z datadisku Painkiller: Overdose Beliala - napůl démon a anděl. Opět budete muset nastolit pořádek v Očistci a bez pořádné bouchačky to nepůjde. Nečekejte ovšem nic převratného či neokoukaného. Hra se drží v šlépějích svých předchůdců, a tak se v šesti úrovní utkáte s až šesti tisíci nepřáteli, které budete kosit zbraněmi ze všech předchozích her série. To vše za doprovodu řádně řízlého metalového soundtracku.

Jednalo se původně o mod vytvořený malou skupinkou fanoušků, kteří se nazvali Eggtooth Team. Zajímavostí je, že hra neobsahuje žádný nový obsah - mapy jsou vzaty z multiplayeru a všechny potvory z předchozích dílů, včetně finálního bosse.

Nástěnka


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře


,,Jo proč by nemohli vydat amatérský mód jako plnohodnotnou hru a nechat si zato zaplatit,, řikal sem si když jsem rozehrával poslední přírustek do už tak veliké rodiny s názvem Painkiller.

Jenže to co se prvních pět minut zdálo jako zábava, do dalších několika hodin se rozlezla nechutná nuda a stereotyp. Prostředí neoriginální, nepřátelé okopírovaný z předchozých dílů a zbraně totéž. Nepřátelé na vás nabíhají doslova po tisících a protože se hra stále odehráví v těch samých prostorech (malé změny v texturách řekl bych) ani to zabíjení neni tolik zábavné jako kdysi.

Původního Painkillera mam rád, ale tohle je tak okatý vaření z vody bez špetky vlastních nápadů, že to až bolí. Ruce pryč pokud opravdu nepotřebujete hrát každou střílečku co vyjde.

Pro: ehmm zabíjení je stále trochu zábavné

Proti: neoriginální a vykradené prostředí, nepřátele, zbraně, hlavní hrdinové atd.,

+11+12 / -1

Věděl jsem jaké ohlasy si získal poslední Painkiller, přesto mě nízká skóre neodradila od jeho zahrání. Možná v tom částečně byla i ta výzva, zahrát si něco, co je hodnoceno trochu jinak, než 90 procent ostatní střílecí produkce. Před pár dny jsem si tuhletu poslední pekelnou střílecí simulaci zahrál u snad největšího fanouška Painkiller na světě a mé dojmy jsou jednoznačné...


Bohužel, protentokrát musím s recenzenty jen souhlasit. Je to naprostý děs a hrůza, a to teď nemluvím o příšerách, ani o prostředí, ve kterém se Redemption odehrává. Vyčištění prvního levelu je záležitostí velké touhy virtuálně neumřít. Označení tupé ovce tentokrát získává nový význam, protože nepřátelé skutečně takovými tupými ovcemi jsou. Jejich trasa existuje jen z bodu A ke hráči, také známému jako Bod B. Chodí jen ve stádech. Teleportují se ve stádech. Když vylezete na most v prvním patře a ovce jsou stále v přízemí, ovce sledují a kopírují vaši trasu. Tudíž chodí pod mostem a když se zastavíte, zastaví se i ovce. Asi, možná, proto, anebo, ale kdoví proč. Jednou za čas se ale nějaký hrdina vydá po schodech. To je samozřejmě rychle odměněno rychlou, snad i bezbolestnou, smrtí v náruči mé struny Řezalky. Z mostu se dají rozstřílet ještě dobře. Jenže pak rychle dochází náboje, které musíte sesbírávat dole, čímž vás hra nutí být dole a ne na mostě nahoře, odkud se dají ovce snadno likvidovat. Po ztrátě nábojů máte jen základní zbraň (která tentokrát mocná není), se kterou se dá vystřelovat struna a chvilku trvá, než jedné ovci klesnou vlivem struny všechny životy. Moc zábavné to není. Tudíž jsem se snažil po většinu hry zápasit dole.


Teleportování nepřátel z jiné dimenze je ještě o něco více prudivé, než v jiných Painkillerech, je ale i častější. Létající mrchy jsou malé a velice otravné, a rytíři ještě blbější než posledně. Nikdo zatím neodhalil, jak na to, aby se větší postavy nezasekávaly o ty menší. Redemption opět ukazuje, že v enginu Painkiller je tolik chyb, až to není zábavné. Alespoň tedy v "neoficiálních" pokračováních je to přítomno, až mi bylo líto všech těch fanoušků Painkiller, kteří si tenhle blivajz pořídili. No a ještě si představte, že v první úrovni je asi pět set monster, nebo kolik, a s lékárničkami se moc neplýtvalo. Asi ti velice šikovní betatesteři to tak zařídili. Pokud jste na mostě moc dlouho, stádům se tam dolů nechce moc teleportovat. Takže je to i otázka chození a čekání na "překvapení", tedy kdy se za vašimi zády ta skupinka ovcí senzačně objeví. Se základní zbraní, sekačkou na trávu, tentokrát nelze v pohodě vyzabíjet kompletní levely, jako tomu bylo v případě Overdose. Normální zbraně jsou víceméně účinné, ale musíte soutěžit o náboje s obrovským davem pekelných monster ovcí.


Nuda, hraní Redemption je zřejmě jen pro ty největší fandy téhleté série. Přitom příběh to má docela fajn, odvyprávěný během několika málo sekund třemi odstavci rolujícího textu.

Pro: prvotní nadšení, zápletka

+3+4 / -1

Začalo to jako modifikace a skončilo jako ždímačka peněz. Redemption měl být skutečně původně jen modifikací jiného dílu, ale nakonec se stal plnohodnotným placeným pokračováním, protože vydělat prachy chce přece každý a tak se vesele razí tato myšlenka – i sračka se má zpeněžit, vždyť on si ji nějaký blbec koupí a já vydělám. Příběh… příběh? No, příběh je vlastně textík valící se po obrazovce a říkající cosi ve smyslu, že propojí všechny předchozí díly, aby to vypadalo jako opravdové pokračování.

Tentokrát hrajete jak za Daniela tak za Beliala a zbraňový arzenál je tak největší ze všech předchozích dílů. Nové zbraně však nečekejte a též nečekejte, že ty staré zbraně budete po mapách nacházet – máte je hezky od začátku a vzhledem k náplni hry vám bude většina k ničemu, neboť valící se hordy nepřátel v malé aréně je to jediné, co vás čeká a ne každá zbraň má masový potenciál ničení. Nejsou tu takřka žádní noví nepřátelé (jen boss a má pouze jiné vlastnosti).

Ani žádné nové karty nečekejte. Ty které vyhrajete patří k těm nejlepším ze všech a úkoly pro jejich vyhrání také nejsou nijak těžké.

Úrovně jsou menší než většina jiných a je jich pouze 6, což je ve výsledku zhruba tří hodinová čistá herní doba. V úrovních navzdory jejich krátkosti potkáte stovky nepřátel. Obvykle vás čeká v každé úrovní kolem 1000 nepřátel, což je opravdu mnoho. Určitě si rychle všimnete, že tyto úrovně jsou poměrně přehledné a neobsahují žádné složité prostory, což je dáno tím, že jde o upravené multiplayerové úrovně. Ano, autoři nebyli schopní ani vytvořit novou úroveň. To pouze vzali starou – tam přihodili spínač nepřátel, tu přidali zeď, jinam zase dali checkpointy a nakonec tam plácli hromadu nábojů. Obvykle se za to neplatí (fan báze Painkillera tvoří podobné předělávky zadarmo), ale proč nerazit silně kapitalistickou teorii zmíněnou na počátku, vždyť k čemu je vděčný hráč, když z něj nevyždímu ani euro? Zpátky k úrovním – dostanete se do velkého hradu, podzemí, katedrály a dalších. Všechno je hnusné a bez sebemenšího nápadu. Dá se říci, že žádná úroveň neobsahuje nic co by stálo za to si ji zahrát. A boj s bossem opět svedete na konci běžné úrovně, jak tomu bylo u minulého dílu.

Je tedy jasné, že Redemption nepřináší nic nového a jsou dvě možnosti jak ho budete vnímat – ti, co nic neplatili se budou smát nad hloupostí samotné hry a budou se smát i důvěřivým blbečkům, co za to zaplatili. No a ti blbečci, mezi které se řadím i já, budou smutnit nad tím, že vzali pár stovek korun a hodili je do kanálu.

Pro: některé úrovně jsou alespoň trochu zábavné

Proti: nic nového (absolutně nic), neuvěřitelně zpackané úrovně, příliš moc monster

+2+3 / -1

Prostě nejlepší odreagovávačka, když máte vztek neboi když chcete něco rozbít. Co se týče tohoto dílu, říkal jsem si že to je blbost že až 6000 nepřátel po vás půjde, ale jakmile začala první mise a mě se na obrazovce objevila známá ruka s kostkou, tak jsem akorát stačil sebrat dvacet kostí do brokády a už se po schodech hnala snad 50 příšer všeho druhu. A v tu chvíli zazněla předělávka písničky "Monastery Fight" a už příšerám odpadávaly končetiny. Ale občas mě přepadl vztek když jsem nechtěně zmáčkl pravý tlačítko na kuši místo levého a z kušel vylítlo pět granátků a zabilo mě to, no a 100 potvor jsem musel dávat znovu. Prostě další daťák na PK je další opravdový nářez, ale myslíš že vývojáři by se už měli pustit do druhého dílu =D

Pro: obě postavy v jednom dílu, soundtrack, přesila nepřátel

Proti: obtížnost, staré levely

-9+6 / -15