Hidden & Dangerous 2

Když se podívám na datum vydání tohoto titulu, nechce se mi ani věřit jak ten čas utíka. To už je vážně tak dávno? Pamatuju jako dnes když jsem titul nainstaloval a začal hrát. Ta atmosféra! Ty možnosti! H&D 2 není hrou pro každého a dokud jsem ji nezkusil, nevěřil bych že mně tak chytne. První díl mi přišel lehce zmatený a špatně hratelný, takže ke dvojce jsem přistupoval s trochou despektu. Tím spíš jsem byl překvapen. Smysl pro detail pánové z Illusionu už dokázali uplatnit v Mafii a stejně jako tam, i zde zachází do extrémů - počínaje výběrem postav s vlastní historií, přes neuvěřitelnou rozmanitost misí a detailností lokací konče.

Musím poznamenat, že hru jsem hrál a dohrál v roce vydání, takže si netroufám kritizovat technické provedení nebo český dabing (jako kolegové ve svých komentářích), protože v roce 2003 jsem hru považoval za více než nádhernou a her, které mluvili mou mateřštinou, jsem si fakt vážil. Co ale vytknout můžu, je podle mého názoru špatná volba první mise. Ne že by byla špatná ona mise, ale vysoká obtížnost leckoho mohla odradit. Já ten případ nebyl, ale kamarádi, kterým jsem musel misi dokončit, by mohli vyprávět. Tak trochu nostalgických 90%.

První díl této válečné taktické akce jsem hrál kdysi dávno a velmi mě bavil. V dnešní době již ale působí značně zastarale. Pokračování jsem rovněž hrál před několika lety, ale v té době to na mě bylo ještě dost obtížné. Po letech jsem se do H&D2 pustil znova a velmi mile mě překvapil. S klidným srdcem můžu říci, že se jedná o jednu z nejlepších válečných her.

Hlavním tahounem je neuvěřitelná volnost a cit pro detail. H&D2 je rozhodně napínavější, než celé Call of Duty. Mapy jsou velmi různorodé a obsahují mnoho výborně fungujících skriptů. Například hned první mise začíná v lese, několik mil od nepřátelské základny. Po cestě se vyskytují hlídky a je jen pouze na hráči, jak si s nimi poradí. Buď se okolo nich pokusí proplížit, nebo je rambo stylem vystřílí, anebo je vystřílí potichu, což jsem praktikoval já. Tento styl hry je nehorázná prča, protože pocit ze střelby je naprosto skvělý. Proč? Za prvé zvuky, které jsou velmi autentické. Za druhé výborná fyzika nepřátel po zásahu. Za třetí výborná fyzika samotných hrdinů. Stalo se vám někdy u nějaké hry, že vám nepřítel sestřelil helmu z hlavy anebo vystřelil zbraň z ruky? Mě teda ne a působí to zatraceně efektně. Po celou dobu hry opravdu cítíte to napětí a máte pocit, že opravdu jste ve válce a nehrajete jen tupou arkádovou střílečku. U jiných válečných her sice rovněž cítím válečnou atmosféru, ale pořád mi před očima skáče: „je to jen hra“. U H&D2 jsou tyto pocity skvěle tlumeny a to značí ojedinělou zručnost tvůrců.

Na začátku kampaně si můžete vybrat z několika vojáků, ze kterých si utvoříte čtyřčlenné družstvo. Ke každému vojákovi je dostupný životopis a nějaké ty statistiky, takže hráč nemá pocit, že ti chlápci jsou jen bezduché postavy. Já to hrál tak, že pokud mi někoho zabili, tak jsem loadoval hru. Tímto jsem si k jednotlivým členům vytvořil jedinečnou citovou vazbu, protože jsem s nimi defacto prošel to válečné peklo celé od začátku do konce. „Tak Jenkinsi, támhle máš cíl… ááá, ten je daleko, tak jdeš na řadu ty Bennete, jinak než sniperkou ho nepozorovaně nesundáme… napravo je zase větší skupinka, takže si to vezmeš na starost ty Hirschi, přece o nás nesmí vědět celá základna a tak je po jednom hezky potichu odkrádluješ… no a ty Kratochvíle, ty Hirsche hezky vyléčíš, pokud by ho náhodou třeba zasáhli…“ Tak nějak jsem uvažoval po většinu herní doby. Rozhodně se nedá vše vyřešit střelbou, ale je nutno taktizovat. Stačí jeden špatný pohyb a vaše jednotka je v háji.

Po grafické stránce není co vytknout. Bojiště působí velmi dobře, animace jsou na svou dobu velmi detailně zpracovány. Zvuky jsou špičkové, škoda že jen ten dabing není vyladěnější. Drsné hlasy členů týmu, kdy jeden z nich zařve uprostřed tichého lesa „Nepřítel spatřen“ moc realisticky nepůsobí, protože v reálu by byl slyšet na míle daleko. Hra obsahuje jakýsi taktický režim, ale ten jsem vůbec nevyužil. Nebylo proč, strategických her je dost. Dále ještě musím pochválit skvělou fyziku vozidel, což je tuším pozůstatek z Mafie, protože hra běží na výborném LS3D enginu.

A teď nějaké drobné výtky. Za prvé mi vadily některé technické nedostatky, jako „odkopávání“ od textur v některých lokacích. Dále občasné pády hry na některých specifických místech, ale to bylo spíše jen ojedinělá záležitost. Uvítal bych více slotu na uložení hry, protože jeden jediný je docela málo a může se stát, že hru uložíte zrovna, když jednomu z vaší jednotky prolétne hlavou kulka. Naštěstí se mi to ani jednou nestalo. Dále musím zkritizovat rozporuplnou AI. Jednou udělá efektní taktické manévry a podruhé se klidně i skupinka nepřátel zašprajcne o texturu baráku.

Verdikt: Až na pár drobných chybek je H&D2 špičková válečná taktická akce. Škoda, že nebyla o trochu delší, protože jsem si ji opravdu znamenitě vychutnával. Zlaté české ručičky. 95%

H&D2 pro mne bylo velmi příjemné překvapení. Jednak IS jsem nikdy pořádně nevěřil, druhak H&D1 bylo místy až nepříjemně tuhé, třeťak jsem po CoD zlomil nad střílecími hrami z WW2 Karabinera.

A u toho by nejspíše i zůstalo, kdyby mě opravdu moc nechytla akční strategie Faces of War a to takovým způsobem, že jsem byl kvůli tomu ochoten zkusit počátek Battlefield: Bad Company 2 odehrávající se za WW2(aka Žlučoblij) - což mě přivedlo k tomu, že přece musí být nějaká dobrá druhoválečná hra. Vytáhl jsem tedy z postele H&D pack(ano, stejně jako drak spím na svých pokladech, proto je má postel plná her a knih a komixů (pardon, grafických románů)) a bylo vymalováno.

Výběr z několika postav lišících se nejen statistikami, ale i historií; možnost vyzbrojit se dle vlastních představ, velká míra svobody v pohybu a řešení, vedlejší nepovinné mise, jejichž splnění zahřálo na srdci (např. záchrana vašeho průvodce), zajímavé mise v zajímavém prostředí - ledovce, (má milovaná) severní afrika, barmská džungle, rakousko a Cimrmanův Liptkákov...

Nejvýraznější chyba se týká AI, kdy se vojáci občas chovají jako chovanci nejzvláštnější školy a zastřelený kamerad je nikterak neznepokojuje. Na druhou stranu si to občas vynahrazovali až neuvěřitelně vyvinutým šestým smyslem.

Dle mého se jedná o nejlepší hru na enginu LS3D/od IS.
Howgh!

Bez diskuzí ta nejpropracovanější druhoválečná hra všech dob. H&D 2 okouzlí neskutečnou variabilitou lokací (jak už je ostatně v popisku), každou s diametrálně odlišnou atmosférou. Ledovec střídá poušť, Barmská džungle české městečko. První mise v Norsku pro mě navždy zůstane herní legendou - za prvé proto, že je to nejlépe zpracovaný zimní level, který jsem kdy ve hrách měl možnost vidět (zkuste si v zimě v noci po čerstvé nadílce prašanu vlézt do lesa a pak zahrát úvodní misi HD2, rozdíl nepoznáte), za druhé proto, že ho můžete hrát pětkrát a pokaždé dopadne nějak jinak.

Ale to i ostatní levely - HD2 je sice vcelku striktně nalinkovaná hra, ale než dojdete k dějovému skoku, je všechno čistě na vašich taktických schopnostech. Hra už ze začátku sympaticky nabídne hodně detailní brífink s rozborem možností postupu, ovšem samozřejmě nepřipraví vás na konkrétní počty a pozice nepřátel. To už si musíte se svými parťáky vyřešit sami. Nutnost taktizovat je hlavní tahák hry - žádná frenetická akce, v HD2 se téměř neběhá a když, tak jen chvíli, protože postavička za chvíli funí pod tíhou veškeré výbavy, kterou hráč nakřečkuje před misí. Ne, většinu času strávíte v podřepu přemýšlením, jak z toho vyváznout živý a k tomu splnit úkol.

HD2 je plný voleb a detailů - máte čtyři rychlosti pohybu (plížení, chůze, běh, sprint), tři pohledy (nejakčnější first person, taktický a přehledný, ale pořád akční third person a nakonec maximálně taktický mód, ve kterém jen naklikáte co kdo bude dělat, zmáčknete play a pozorujete mlata :)), desítky rozkazů ("Saunby, zajdi mi pro ten samopal na druhé straně letiště, došly mi náboje a bolí mě nohy"), možnost kdykoliv v nižších obtížnostech hrát za kteréhokoliv ze členů týmu ("Doktore Bennette, proč prosím vás nemůžete tu zídku obejít?"), složit svůj tým přesně dle potřeb ("Sakra, mám si raději vzít gorilu Wingatea s ohromnou výdrží nebo Harrise, bývalého kasaře, který mi odemkne každé dveře?") a nakonec ho podle potřeb i vybavit tunou hraček, které HD2 nabízí ("Kratochvíle, dneska nepotřebujem dynamit, ale foťák"). Z pozitiv je určitě ještě důležité vyzdvihnout v tom taktickém šourání se pár opravdu filmových WoW efektů, které ale v žádném případě neohrožují atmosféru reálného válčení.

Horší než s designem misí a hratelnostní stránkou je to se stránkou technologickou. HD2 nevypadalo nikdy špatně, ale počítačem ovládaní vojáci moc inteligence nepobrali, chyb bylo nad hlavu a ta násilná změna enginu na hře prostě byla vidět. Neodnesla to ale naštěstí zvuková stránka - jak už je u Illusion Softworks zvykem, povedla se na jedničku. S výjimkou českého dabingu, tomu je lepší se hoodně velkým obloukem vyhnout a hrát originál.

P.S.: Málem bych zapomněl, s továrním nastavením ovládání se prostě sžít nejde, je životně důležité si ho přeměnit :-)

Předem musím upozornit, že tenhle komentář nebude i přes moji maximální snahu zřejmě úplně objektivní, protože Hiddeni jsou moje srdeční záležitost a dokážu jim odpustit spoustu chyb, včetně těch celkem závažných.

Tenhle příběh začal asi několik let před vydáním tohoto dílu. Ve Score (tuším, už si přesně nepamatuji) jsem si přečetl krátkou zprávičku o nově připravované české hře, která si za téma zvolila simulaci elitní vojenské jednotky za druhé světové války. Protože jsem byl od mala tak trochu military pozitivní a období 2. světové bylo a je moje oblíbené, tak mě to samozřejmě zaujalo. Po čase vyšla i recenze, kterou jsem si přečetl už v Levelu (což vím naprosto přesně), hra dopadla celkem dobře, jen jí bylo vyčítáno velké množství chyb. Leč, tenkrát jsem disponoval ještě 386kou, takže jsem si mohl nechat zajít chuť. Postupe času jsem na hru zapomněl a ani s příchodem nového PC jsem si na ní nevzpomněl. Až jednou, když jsem se vzácně dostal do Prahy, kam jsem jezdil jednou za dva roky a tak to pro mě byl svátek pomalu očekávanější, než Vánoce jsem jen tak náhodou zašel do JRC. Ven jsem vyšel s krabicí s nápisem Hidden and Dangerous (1) a od té chvíli mi byla celá Praha totálně ukradená a kdyby to šlo a nebylo to tak daleko, tak bych vyrazil domů klidně pěšky, jenom abych už mohl začít hrát. Dál to zkrátím - po návratu domů jsem hned nainstaloval a v podstatě spolu s datadiskem neustále dohrával nebo jen hrál vybrané mise, do doby, než vyšel díl druhý, o kterém bude řeč dál. A občas to bylo opravdu peklo, protože než vyšla Deluxe verze, tak jsem si s hrou opravdu "užíval" různé záseky a zátuhy. Nic z toho, ale nemohlo pokazit můj zážitek.

Po tom všem samozřejmě nemohlo následovat nic jiného, než naprosté nadšení po oznámení druhého dílu, hltal jsem každou novinku, jásal nad každým novým screenshotem, který se objevil, prožíval muka pokaždé, když se datum vydání posouvalo dál i obavy když se objevila informace, že koncept hry, tak jak byl od začátku plánovaný se ukázal jako špatný a hra se z velké části předělává. Ale nakonec jsem se dočkal. Někdy na podzim roku 2003 jsem objevil možnost předobjednávky na Xzone, nezaváhal jsem a hra mi takřka současně s datem vydání dorazila domů v krásné světlé krabici. Následovalo klasické horečné nacpání cdček do mechaniky a během instalace jsem si zběžně listoval v manuálu.

O náplni hry asi nemá cenu moc mluvit, hráč se ujme komanda SAS a jeho úkolem je provést ho všemi nástrahami 2. světové a plnit při tom ty nejnáročnější úkoly s cílem co nejvíce uškodit nepříteli. Samozřejmostí je podrobný a velmi pěkně zpracovaný briefing přes každou misí, výběr vhodných vojáků a vybavení. Je v podstatě jedno, pokud většina týmu během akce zemře, přežít musí vždycky aspoň jeden, ale vzhledem k tomu, že postupně se podle míry používání vylepšují jednotlivé atributy, je vhodné si své muže chránit a snažit se mít stabilní tým. Při volbě vybavení je v podstatě jediné omezení nosnost, ale není problém ukořistit ve hře zbraně padlých nepřátel, takže problémy s municí většinou nehrozí.

Co se týče technické stránky, tak ta se podle mého názoru povedla. Asi první, co mě uděřilo do očí byla parádní grafika. LS3D engine doznal značného vylepšení a hra vypadala na max. nastavení výborně. Dokonce jsem kvůli tomu překousnul i drobné škubání, jen abych si tu nádheru mohl vychutnávat v co nejlepší kvalitě, kterou mi můj tehdější HW tekrát umožňoval. Opravdu na max. jsem si to mohl dovolit až o několik let později a za tu dobu co HD2 hraji jsem to hrál cca na 5 různých grafikách. Grafika, ač disponuje jen podporou DX7, tedy žádné shadery a podobné vymoženosti dnešní doby, má myslím co nabídnout i dnes. Občas jsou samozřejmě některé textury rozmazanější a voda nevypadá tak úplně jako voda, to vše je ale vynahrezeno brilantní hratelností. Zvuk je také na dobré úrovni, český dabing, jak je obvyklé sice očas přímo nekoresponduje v intonaci s tím, co se ve skutečnosti děje, ale je to drobnost. Hudba je výborná, klidně bych si jí pustil i samostatně.

Prostředí, ve kterých se jednotlivé mise odehrávají jsou opravdu rozmanitá. V šesti kampaních lze navštívit mimojiné ledovou Arktidu, tropické pralesy v Barmě, vyprahlou Saharu, mořskou pevnost ve Francii nebo Alpy. IS nezapřeli odkud jsou a poslední kampaň se tak odehrává v Čechách. Mě osobně se nejvíc líbila asi Barma a potom Arktida, venkovní prostory LS3D enginu svědčí, u budov se občas projevuje menší rozlišení textur. Naproti tomu jsou postavy vymodelovány opravdu dobře, vše je na svém místě.

Pokud bych měl napsat něco, čím bych mohl hru charakterizovat a odlišit od většiny dnešních her, tak je to volnost. Herní lokace nejsou (pokud to není dané přírodou v
podobě kaňonu) žádné koridory, takže je možné se svobodně pohybovat po celé mapě a vybrat si směr, kterým jít. Drtivá většina misí se dá splnit několika způsoby a pokud hra přímo nevyžaduje zůstat skrytý, tak v případě, že se někde rozezní alarm, není nutné hned sahat po funkci load, ale lze misi dohrát i akčním způsobem, ten ovšem podle mě není natolik zábavný, protože hra svými možnosti i podstatou přímo vybízí k taktizování a opatrnému postupu vpřed. Právě taktický mód prošel jednoznačně největší změnou od prvního dílu . V původní hře byl takřka nepoužitelný, ale zde se s ním dá hrát docela dobře, takže zatvrzelí stratégové si mohou z 1st/3rd person střílečky udělat v podstatě tahovou strategii. Po stisknutí dané klávesy se hra zastaví, je možné udílet rozkazy, nastavovat indivuduálně každému členu jednotky chování, od pasivního až po silně agresivní. Poté se hráč buď přepne zpět a chopí se ovládání jednoho z vojáků a nebo lze hru odpauzovat přímo v taktickém módu a jen se kochat tím, jak vojáci plní zadané úkoly. Jednotku lze samozřejmě také ovládat v reálném čase za pomoci předdefinovaných hlasových příkazů. Ne vždy jde tedy vše podle představ hráče, ale nejhorší to rozhodně není. Přiznám se, že já jsem asi nejvíc používal svůj styl už z prvního dílu, kdy většinou hraju střídavě za všechny.

Hm, asi bych psal ještě dlouho a už takhle mám pocit, že ten koment bude strašně dlouhej, až ho překopíruju z notepadu na web. Nechci říkat, že ta hra je povinnost, ale pokud hledáte poctivou střílečku z 2. světové a máte chuť u toho i trochu přemýšlet, tak nic lepšího než druhý díl Hiddenů momentálně není a v brzké době asi ani nebude. Možná se někdo zeptá, proč jenom 95 %. Absence kooperativního multiplayeru, který přišel až s datadiskem Sabre Squadron a pak nějaké ty drobné mouchy v AI. Ale nebýt toho chybějícího coopu, asi bych hodnotil maximálkou.

Je škoda, že Take 2 jako obvykle nevěnovalo hře od IS takovou pozornost, jakou by si zasloužila. Hiddeni 2 měli úspěch, ale ten mohl být klidně ještě větší a třeba jsme se dočkali třetího dílu. No nepřestávám doufat ...

A doufám také, že mi odpustíte ten zdlouhavej úvod, ale já prostě musel :)

Taková nenápadná (pro mě) hra, kterou jsem zkusil jen proto, že byla od Illusion Softworks a protože nabízela druhou světovou válku. Zkusil jsem a neprohloupil jsem. Výtečná hratelnost, která se může opakovat prakticky kdykoliv a pokaždé baví, stejně tak dobře jako Mafia, ovšem Hidden & Dangerous 2 není pro každého a tak tento titul okusí málokdo.

Zkrátka se jedná o docela reálný počin hlavně na těžší obtížnosti, stačí rána a jdete pod kytičky. Celkově nabízí H&D2 pocitvou válečnou vřavu, která se sakra dobře hraje.

H&D2 je pro mě nejlepší druhoválečná singleplayer hra. Nejvíce bych určitě vyzdvyhnul atmosféru, která je zde fakt hustá a to hlavně díky skvělému zvukovému (a hudebnímu) doprovodu a smyslu pro detail, kteří hoši z Illusion Softworks bezesporu mají. Grafika sice může působit poměrně zastarale, ale díky fotorealistickým texturám a detailně zpracovaným herním mapám se jen tak neokouká. AI neurazí, ale ani nenadchne - spolubojovníci občas mají tendenci střílet skrz zdi, hlavně snipeři.