KRÁTCE O MNĚ

Jsem pravidelným hráčem počítačových her od svých osmi let, přičemž mým největším nadšením jsou již od počátku letecké simulace. Velikost komunity kolem zmíněného žánru je dnes již velmi chabá, chtě nechtě se tak stávám v tomto žánru hard-core hráčem. Neznamená to ale, že bych měl rád výhradně simulace, naopak jsem vcelku flexibilní a rád si zahraji cokoliv, co za to stojí. Vybrat tři nejoblíbenější žánry, tak na druhém místě budou závodní hry, na třetím RPG.

Na databázi her jsem registrován od roku 2009. Velmi rád jsem přispíval přidáváním her převážně z řad "mého malého" žánru, bohužel jsem již zakončil studentská léta a tudíž na to už nemám čas. Hry hodnotím čistě podle sebe. Nesnažím se o objektivitu, protože nehledám ve hrách něco, co by se mohlo líbit někomu jinému. Nehodnotím objektivní kvality titulu, hodnotím sprostou subjektivní oblíbenost hry u mé osoby. 50% u mě znamená opravdu 50%, to jest průměrně zábavná hra, ne totální shit jak bývá módou v současném hodnocení.

Mé avatary na DH (jo, za ten první se stydím ještě teď) minulost -> současnost:

..............................................................................................................................................................................

PC & JÁ

Svůj první PC jsem dostal v roce 1997 jako dárek k osmým narozeninám (oficiální verze). Doopravdy to bylo tak, že jsme nejeli na dovolenou, protože tatík chtěl počítač. Takovou touhu stačí hezky zaobalit do pěkných slovíček o synově splněném snu, a ačkoliv jsem neměl prakticky vůbec jasno v tom, co počítač doopravdy je - z čista jasna se jednoho dne objevil v mém pokoji. Byl to krásný stroj se 166 MHz AMD procesorem, kapacitou 1 GB na hadru, 15" monitorem a s nejhranatější myší na světě, ovšem za dech beroucích 40 tisíc korun. Pod záhadným vlivem sci-fi filmů jsem cítil, že je vhodné, ba přímo nutné dát počítači jméno.

Postupem času začal můj neživý přítel "Beethoven" silně zaostávat, k pořízení nové mašiny se nikdo neměl, takže jsem se po virtuální zábavě začal poohlížet jinde (o tom později). Zlom přišel v roce 2002, kdy jsem se vyhoupl zpět do hitparády počítačové kultury s příchodem nové mašiny, jejíž konfigurace tehdy vzbuzovala v kamarádech nekoordinované pády čelistí a hrubé výkřiky, typu "vole!", "krávo!" apod. Stejná slova jsem vypouštěl už za pár let z úst já, když se nadupaná mašina stala opět šrotem.

Opožděný dárek za maturitu jsem si vybral až s příchodem roku 2009, kdy velkou bílou hlučnou bednu pod mým stolem vystřídala ještě větší, ale zato černá a tichá kráska. Aby jí to slušelo ještě víc, sáhl jsem později po širokoúhlém monitoru, externím disku, grafické kartě.. A tím jsme prakticky u konce výčtu mým stolních počítačů. Přicházející módě "netbuků" jsem neodolal a pořídil si později mazlíka, který mi je teď po dvou letech prakticky k ničemu. Jeho přednosti a funkce nahradil "smártfoun".



SOUČASNÁ SESTAVA:
Intel Core 2 Duo E8400 @ 3.00 GHz
Kingston 1066MHz 3,25 GB RAM
HDD Seagate 1TB 7200.12 + EXT HDD WD ED 2TB
AMD Radeon HD 6770 (850MHz) 1GB DDR5 (4800MHz)
Windows XP Professional SP3
AOC F22+ 21,5" 1920x1080
..............................................................................................................................................................................

JINÉ HRANÍ

Nikdy ve svém životě jsem se nemohl považovat za konzolistu, už z principu proto, že jsem nevlastnil žádnou periférii, která by v té době mohla sebemíň konkurovat osobnímu počítači. Vždycky šlo spíše o výlety do neznáma a experimentování s technologií dávno mrtvou, nebo předem odsouzenou k záhubě. Přesto ve mně tyto "hračky" zanechaly otisk a dovolily mi poznat kus herní historie, kterou má generace (odkojená PCčkem a PSkem) pomalu už nemohla zažít.



TETRIS: Kdo by neznal jeden z nejprimitivnějších handheldů. V polovině devadesátých let snad neexistovala domácnost, kde by se v obýváku nevyhříval na stolku právě tento věrný společník. Když ho kdysi taťka přitáhl domů, vydržel jsem civět hodiny na displej a pozorovat, jak mu jde hra od ruky. Mělo to své kouzlo. Nejlepší na tom je, že tahle primitivní blbůstka, která se mi posledních 10 let válela ve sklepě, funguje stále jako nová.
TAMAGOCHI: Šílenost, kterou nemohl vymyslet nikdo jinej, než japka. Šlo o jednu z prvních módních techno-serepetiček, kterou v určité době musel mít prostě každý. Kluci, holky, všem na klíčích plandalo ono vajíčko s otravně ošklivým zviřátkem a všechny nás hrozně bralo ho 20x denně krmit, uklízet po něm hovna, učit se s ním, hrát volejbal a sledovat, jak nám ten pimpula hezky roste a nakonec chcípne. Ne, vlastně to nebavilo po pár dnech už vůbec nikoho :).
KLON NES: Tuhle vínovou krásku jsem si vyprosil od našich v jedné z tehdejších frekventovaných vietnamských tržnicích. Za pár stovek dostal člověk nádhernou bedýnku, dva ovladače, laserovou pistoli a k tomu legendární žlutou kazetku s desítkami her. Je vtipné vidět nápisy jako "SEGA" a "16bit" na přístroji, který je prakticky naprostou kopií prvního 8-bitového Nintenda a nic víc neumí. Nezapomenutelné hry - 1943, Battle City, Lode Runner, Duck Hunt, Excitebike, Power Rangers, Top Gun a Wild Gunman.
SNES: Super Nintendo jsem bohužel nikdy nevlastnil, měl jsem ji půjčenou od strýce na "pouhých" pár měsíců. Tentokrát šlo už doopravdy o 16-bitovou technologii a grafická úroveň her tomu více než odpovídala. Nikdy nezapomenu na dlouhé hodiny hraní Donkey Kong Country. Tohle byla jednoduše nádherná hra s úžasnou hratelnosti a krásnou atmosférou. Rád vzpomenu ještě na Asterix & Obelix, F1 Pole Position, Mighty Morphin Power Rangers, Pitfall a Super Mario Kart.
COMMODORE 64: S touto relikvií jsem experimentoval okolo roku 2000. Tehdy ji přitáhl jeden známý a na pár měsíců se u mě zabydlela. Nemohl jsem tenkrát pochopit, co dělají hry na audio-kazetách. Zpětně rád vzpomínám na to věčné přetáčení kazet, nahrávání turba, zapisování poloh her a všechnu tu mravenčí práci, která byla bezpodmínečně nutná, jestliže si člověk chtěl vůbec něco zahrát. Nezažít tohle, nemohl bych si připadat jako hráč. :) Nezapomenu na Barbarian, California Games, Turrican, Elite, Kickstar 2 a Raid over Moscow.
GAME BOY COLOR: Koncem devadesátých let byla na trhu tak velká díra, že se nintendo nebálo přijít s novinkou v podobě hendheldu s prakticky patnáct let starou technologií. Svět tak znovu slavil návrat 8-bitových her. A slavil jsem i já, jelikož jsem jako děcko žral Pokémony snad i nosem, napsal jsem Ježíškovi o GBC se hrou Pokemon Red. Je nepochopitelný, kolik hodin u této primitivní RPG hry bylo možné ztratit. Každopádně to byla jedna z mála her, která pomohla GBC udržet se nad vodou.
..............................................................................................................................................................................

NEJSILNĚJŠÍ HERNÍ ZÁŽITKY

ARKÁDOVÉ AUTOMATY: Kdysi dávno v jedné předaleké galaxii existovala legendami opředená putika jménem ELITE. Krom forbesu, poblitých podlah a obsluhy nahoře bez, se v zadní části podniku nacházela úctyhodně velká místnost našlapaná arkádovými automaty. Jednou za čas jsem tam s tátou zašel, byl to pro mě hotový ráj na zemi. Jako děcko předškolního věku jsem si přirozeně ani nemohl zapamatovat všechno, co herna nabízela. Co se techniky týče, vybavuji si desítky klasických starých skříňových arkád, závodní mašiny se sedačkou a volantem, několik druhů laserových pistolí a pak taky jeden úžasně zpracovaný hydraulický kokpit jakéhosi simulátoru. Tuhle nálevnu jsem prostě miloval a je velká škoda, že ji zrušili dřív, než jsem měl vůbec možnost jít tam s kamarády a zažít všechna potěšení, kterými jistě tehdy v porevolučních letech okouzlovala mladé lidi.


GRAND PRIX CIRCUIT (PC): Těžko určit jakou "videohru" jsem poprvé v životě hrál, ale vím jistě, že první hrou na PC byla GPC. Dokonce si vybavuji i letopočet, bylo to v roce 1994 u mého strýce. S bratrancem jsme se střídali závod po závodě a já z toho byl naprosto u vytržení. Je vtipné, když si vzpomenu na můj pohled na tuto už tehdy lehce přestárlou gamesu. Kdybych od té doby neviděl, jak hra vypadá, popsal bych její grafickou stránku mnohem lepé než současné F1 2011. Měl jsem jednoduše pocit, jako by to byla realita a nic z té prostinké audio-vizuální stránky mi ten dojem nemohlo zkazit. Tak krásně nenáročný jsem byl tehdy hráč!


DONKEY KONG COUNTRY (SNES): K Super Nintendu jsem se dostal přibližně ve stejné době, jako ke svému prvnímu PC. Zatímco na PC panoval Doom II, SNES mi představilo kouzlo 2D arkád. DKC byla a je naprosto famózní hrou, která by mohla být vzorem všech her podobného ražení. Grafická stránka a celková prezentace byla na neskutečně dobré úrovni a to neříkám jen z pohledu tehdejšího hráče, i dnes za pomoci emulátoru žasnu, jak krásná to byla hra. Úžasné bylo prostředí, které se úroveň od úrovně měnilo a nabízelo naprosto dokonalou atmosféru, různorodí nepřátelé, krásná animace, nezapomenutelná hudba a zvuky, humor, jednoduchá hratelnost v kombinaci se slušně se stupňující se obtížností a nakonec taky radost při osedlání bonusových zvířátek. Na to nejde zapomenout.


SNAKE (NOKIA): Těžko věřit, že taková blbina si za nedlouhý čas svého působení vydobyla postavení nejhranější a prakticky i nejslavnější hry pro mobilní telefony. Na druhém stupni základní školy se tu a tam začali objevovat první šťastlivci vlastníci mobily, ale když přišel spolužák s Nokií 5110, mohli se jít všichni ostatní vycpat. Paradoxně nešlo o to, že Nokie tehdy vypadaly, ovládaly se a byly se svými parametry vysoko nad konkurencí, ale o to, že obsahovaly prostinkou hru s ještě prostším názvem HAD. "Hada" jsme hráli o přestávkách, o hodinách, před školou, po škole, při jídle, prostě pořád. Předháněli jsme se, kdo vytvoří větší rekord a nikdo se nikdo nepozastavil nad tím, že jde o naprosto primitivní záležitost a že hry, které máme doma na PC jsou o miliony světelných let napřed. Kvůli "hadovi" jsem se rozloučil se svým krásným elegantním Siemensem C35i a pořídil nepoměrně ošklivější cihličku Nokii 3310. To byla doba, přátelé!


POKEMON RED VERSION (GBC): Objektivně se musím maličko zastydět, ale když přišel Pokémon na naše televizní obrazovky, byl jsem zrovna ve věku cílové skupiny a po jistou dobu jsem ho velmi věrně žral. Jenže někdy nestačí jen civět na televizi, zvlášť když potenciál tohoto fenoménu přímo vybízel k videohernímu zpracování. Jako první se objevila verze pro nastupující handheld Game Boy Color, který se mi obratem objevil i se hrou pod stromečkem. Byl jsem nadšen, hra mě chytla a držela mě spousty desítek, možná stovek hodin, ačkoli jsem vlastně většině obsahu v anglickém jazyce ani nerozuměl. Jednoduchá hra využila RPG potenciál Pokémonů do mrtě, takže i když šlo vizuálně o totální děs, hratelnost byla skvělá a herní doba dalece přesahovala vše, co pro GBC kdy vzniklo.

..............................................................................................................................................................................

TOP HRY DLE ŽÁNRU

1st person akce


3rd person akce


Strategie


Simulátory


Závodní hry


RPG/Dungeon


ONLINE

..............................................................................................................................................................................

RETRO, VZPOMÍNKY NA DH 1.0