Assassin's Creed: Revelations

Sérii her Assassin's Creed mám hodně v oblibě a je velká škoda, že je to poslední díl ve kterém se setkáváme s Eziem, protože mi po tolika dílech přirostl k srdci. Po dohrání hry ještě všem doporučuji podívat se na krátký film Assassin's Creed: Embers, který definitivně uzavírá Eziův příběh.

A teď ke hře, věci které fungovaly v předchozích dílech se vrátily a je tu i pár novinek které zlepšují hratelnost. Mě osobně se z nich nejvíce líbil hookblade, který usnadňuje nejen pohyb po městě pomocí dopravních lan, ale pomáhá i při lezení po budovách a hlavně i v boji. Ostatní novinky sice byly zajímavé jako třeba bomby, ale nevyužíval jsem je pokud jsem nemusel.

Grafická stránka hry se mi moc líbila, sice jsem tak velké změny od předchozího dílu nezaznamenal, ale to vůbec nevadí, protože i tak je grafika na skvělé úrovni, což dokazuje skvěle navržená Konstantinopol, která sice nemá tolik pěkných míst jako Řím, ale i tak je dokonalá.

Hudba je v tomto díle, stejně jako v předchozích, výtečná a perfektně zapadající do herního prostředí. Příběh je poutavý po celou herní dobu, a já mu nemám co vytknout. Omezení vedlejších misí na minimum jsem uvítal, protože mě v Brotherhoodu nudilo neustále plnit jedny a ty samé mise dokola. Závěr hry mě navnadil na další pokračování a jsem moc zvědavý co v příštích dílech hra nabídne.

O kus slabší jak původní Assassin’s Creed 2 (95%), ale naopak lepší než Brotherhood (85%) - toť mé dojmy. Přeci jen mě však Revelations lehce zklamal a to po stránce příběhu. Čekal jsem PODSTATNĚ víc odhalení, než celá hra nakonec nabídla.

Vše ostatní si drží svůj standart. Hratelnostně je to na chlup stejné, jako předchozí díly. Hra před hráče postaví nové a velmi krásné město – Konstantinopol. Tato lehká změna prostředí hře jednodznačně prospěla. Design celé lokace je opravdu špičkový a i tentokrát jsem nenarazil ani na jedno odfláknuté místo. Město je až neuvěřitelně živé a pořádně atmosférické. Poprvé v sérii se tu pravidelně střídá denní doba a noc je v Konstantinopoli přímo magická. Grafika sama o sobě je sice trošinečku postarší, ale hra dokáže vykouzlit naprosto perfektní scenérie se stovkami osob a ke všemu se i skvěle hýbe i na postarších sestavách. Skvělou práci odvedli tvůrci na zvucích, které utváří celkovou atmosféru. Často se mění: tu slyšíte za noční procházky hádku dvou obyvatel vycházející z jednoho domů, tu slyšíte arabáky pokřikovat na kolemjdoucí či na sebe navzájem, potom zase na hřbitově vidíte dva objímající se lidi u jednoho z hrobů atp. Jako celek to působí neskutečně realisticky a hráč se s chutí ponoří do víru renesančního velkoměsta. Troufám si říci, že nikde jinde jsem takovéhle živoucí město neviděl a často mi z celé té krásy padala huba. O ACR můžu s klidným srdcem říct, že se jedná o jednu z nejlépe vypadajících her současnosti (pokud se vyloženě nedíváte na jednotlivé textury).

Příběh hry je chytlavý, ale opět ne z počátku moc výrazný a pořádně se rozjede až od půlky hry. Za relativně nízký počet vedlejších misí jsem rád a je vidět, že se tvůrci (oproti Brotherhoodu) primárně zaměřili na mise hlavní, které jsou rozmanité a hlavně dlouho vydrží. Animace je perfektní – obzvlášť mimika obličejů, dabing je jako vždy velice povedený a hudba dvojky Jesper Kyd/Lorne Balfe je též krásná, byť ne už tolik výrazná jako v minulých dílech. Nejvíce mi chyběl geniální track „Ezio’s family“.

Od začátku jsem se těšil na Altaïra, kterého jsem si užil méně, než bych chtěl. Avšak každá vzpomínka s ním opravdu stála za to! Spolu s atmosférickou Desmondovou cestou patří Altaïrovy sekvence za to to nejlepší ze hry.

Pokud bych měl něco vytknout, tak nechutně zdlouhavý konzolový interface. Otvírání mapy bylo vždy docela porodem, protože přepínací animace jsou sice hezké, ale po čase strašně zdlouhavé. Rovněž bych uvítal více novinek. Háková čepel byla supr, padák jsem jednou za čas taky využil, ale výbušniny jsem použil pouze čtyřikrát a z toho dvakrát, protože jsem musel. Tento prvek doplácí zejména na těžkopádné menu a mě ta zdlouhavá výroba moc nebavila. Posílání assassinů na mise do Evropy mě přišlo zbytečné už v Brotherhoodu a stejně je to i tady. Pokud by se mi za to neodemykaly další subquesty, úplně bych se na to vybodnul. Minihra ve stylu tower defense byla zajímavá, ale na klávesnici ne moc příjemně ovladatelná. Každopádně zabavila a rozhodně ji počítám jako zajímavé zpestření oproti ostatním zmiňovaným doplňkům. Naopak mi chyběla Pravda, řešení hádanek mě vždy bavilo a v ACR sbíráte pouze nějaké fragmenty Animu. Jednak to moc logicky nezapadá a jednak to není až tolik originální, i když jsem je s radostí posbíral všechny.

Verdikt: Špičková hra a krásné rozloučení s Altaïrem a Eziem. Pro fandy historie, zajímavých postav a silných příběhů jednoznačně doporučuju. Je to skvělé pokračování s trochu uspěchaným, ale za to hodně silným závěrem. Jen škoda, že to nakonec opět skončilo cliffhangerem. Jediné, co mi zbývá, je těšit se na další díl. 90%

Splněno:
- všechny hlavní a všechny (pokud jsem nějakou nepřehlédl) vedlejší mise
- posbírány všechny zbraně, zbroje a vybavení (krom několika drahých knih)
- vykoupeny všechny obchody a cca polovina pamětihodností
- posbírány všechny fragmenty Animu

"Jsem Ezio Auditore z Florencie, jako mladý jsem proháněl děvčata, bavil se s přáteli a užíval si života uprostřed renesance jako obyčejný hoch. Nikdy bych si nepomyslel, že budu někam patřit. Na místo, kde bych byl respektován a vážen. Tam, kde by jakýkoliv můj krok znamenal udělat společnost lepší. Všechno se změnilo, když mi byla vyvražděna půlka rodiny, s bolestí jsem se vydal na dlouhou pouť. Stal jsem se assasínem v řádu, o němž jsem neměl ani tušení! Takovým, který zůstane neodhalen, dokáže splynout s davem, zabije bez povšimnutí a i přesto se o něm vedou historky plné úžasu a nadšení. Má pomsta se časem změnila na nutnost učit a předat bratrům své vědění, jedině tak jsem si mohl být jist, že to, co se událo a stalo nebude nikdy zapomenuto. Jsem Ezio Auditore a jsem assasín!"

Série Assasins Creed už pro mě neznamená hru o zabíjení, je to dokonale propletená fikční zápletka a nutnost vědět, jak se završí příběh okolo Eziova dobrodružství, pro mě byl skoro svátek. S koncem jsem počítal už v Bratrstvu, ale Ezio si svou trilogii zkrátka zaslouží! Nic mě nezajímalo tak, jako právě příběh, který sice působí mistrně / debilně (záleží na Vašem pohledu na věc), já jsem byl hrou motivován a hrál jsem ji jen proto, že jsem zkrátka chtěl vědět, jak to dopadne – v dnešní době něco takřka nevídaného. Bylo mi jedno, jestli jsem hrál za Desmonda, Ezia, či mistra Altaira, všechny postavy mají svou osobnost a hlavně jsou perfektně napsány, což mi dává dojem, že postavami žiji! Tak a už něco k hratelnosti ...

... není velkým překvapením, že je hratelnost (i grafika) na chlup stejná jako v předchozím díle. V tomhle ohledu jsem spíše zklamán, že se nenašlo něco, co by ji trošku pozvedlo – ano, máme tu zpomalovací záběry killů, výrobu bomb, jsou tu nové pohyby, hák je sice super, ale nezlobte se na mě, působí to na mě datadiskovým dojmem, což je asi oprávněné – libovkou je stále cvičení assasínů. Příjemnou změnou je Konstantinopol, která je opět tak vymazlená, jako předchozí Benátky, či Řím, že jsem měl radost se bez smyslu procházet a nalézat krásná místa, odkud bych si udělal nějakou tu fotku ... teda ne fotku, ale assasínský rozhled :)

Těžce se píše o tom, o čem toho bylo už mnoho řečeno i se všemi spoilery! Univerzum Assasins Creed patří v dnešní době ke špičce v žánru, není to hratelností, historickými událostmi, je to právě příběhem, se kterým si někdo opravdu krásně hraje, jen jsem zvědav, jak dlouho nás to ještě bude bavit. Nechci být tahán za fusekle dlouho! Ohledně Ezia je ještě dobré zkouknout Assasins Creed: Embers, který nám možná dá nového hrdin(k)u, ale to je můj názor, uvidíme ...

AC – 70%, AC2 – 90%, AC:B – 80%, AC: R - 85%

Requiscat in pace!

90% je možná víc, než by si nový díl této série zasloužil. Jde spíš o to, že jsem fanoušek.

Škoda, že se toho nezměnilo tolik. Hratelnost stejná a grafika skoro taky. Možná už by to chtělo trochu jiný koncept, nebo prostě styl těch úkolů.

Graficky se hra změnila jen maličko. A to k lepšímu. Například obličeje jsou detailnější. Ale je tu stále ten problém s grafickými chybami. Různé blikání, hlavně teda očí, to jde dost poznat. Zkrátka chtělo by to větší posun v grafice, na příští díl.

Hratelnost - ta mi vadila asi nejvíce. Je to furt to samé a k tomu trochu nudnější mise (samozřejmě ne všechny). Nejvíce mě štve asi to pronásledování, kdy to prostě někdy trvá až moc dlouho. Začátek byl celkem slabý. Mám rád takové ty začátky, kdy to hráče vhodí do dějové smršti a on nestačí zírat, pak se do toho lépe dostává. Tady to začne pozvolna, jede to pozvolna několik dalších misí, postupně se seznamujete s novými věcmi. A až pak se to celkem rozjede. No a ke konci už to má i spád celkem. Projížďka na laně a rychlejší šplhání díky hookbladu potěší, a i ty výbušniny ikdyž nejde o kdovíjak obrovskou novinku potěší. Ale zase souboje už by taky mohli doznat větších změn, nové chvaty a zpomalené záběry nestačí.

No a pak tu máme příběh, který není úplně kulervoucí a brilantní, ale mě jako fanouška potěšil a zajímal. Už jen kvůli toho, že vás zkrátka zajímá, jakou cestou se budou ubírat osudy Desmonda, Ezia a Altaira.
Hra za Desmonda byla sice hratelnostně omezená, protože je uvězněn na ostrově v jádru Animu, což mi nevadí - je to v rámci příběhu a zajímavě vymyšleno. Ale byl dobrý nápad dát mu tam za společníka chlápka známého jako Subjekt 16, bohužel zamrzí celkem málo ukázek s ním.
Hra se nejvíc zaměřovala samozřejmě na hru za Ezia, ten už možná sice nebyl tak plný vtipu jako dřív, neboť zestárl a tím pádem zmoudřel takže je to pochopitelné. Ale třeba rozhovory mezi ním a Sofií bych chtěl delší, protože bylo zábavné je poslouchat. Sofie je povedená postava. Je skvělé, jaký si mezi sebou udržují vztah, že ikdyž k sobě už oba dva postupně cítí nejspíš něco více než přátelství, stále až dokonce hry mezi nima neuvidíte polibek nebo nějaké vášnivé vzplanutí
Hra za Altaira hlavně ukázala hodně z jeho života, aby ho člověk více poznal a nakonec i hraní v posledních chvílích jeho života.

Hudba, dabing, atmosféra a cutscény jsou skvělé, jak už je pro sérii Assassin's Creed zvykem. A ikdyž bych to ani neviděl na těch 90% kvůli hratelnosti, příběh mě potěšil, i přesto, že není něco extra a tak těch 90% dám. Závěrečná mise za Ezia velice potěšila, nalezení Altairovy kostry a promlouvání k Desmondovi a jeho následné spatření - filmové a plné emocí. A vzhledem k tomu, že se chystá další díl, tak mi stále nedokončený Desmondův příběh nevadí a těším se samozřejmě na pokračování. Jo a docela mě štval Desmondův a Eziův vzhled - oba dva vypadali celkem jinak oproti předchozím dílům, ale dá se na to zvyknout.