Nevím, jestli jsem byl pochopen, to, co říká Fatality, že naše dobré skutky přijdou vniveč, protože buď všichni umřou, nebo se vrátíme do doby, kdy se ještě nestaly, lze aplikovat na život jako takový. Proč se chovat dobře, když stejně všichni umřeme? Matt na to už odpověděl. Protože je to tak správné.
Druhá rovina jsou ty dva konce jako takové. Zachárnit Arcadia Bay jsem vždy vnímal jako defétismus. Akceptování deterministického řádu univerza, které vede k pasivitě a řečem „co se má stát, se stane“. K tomu všemu je třeba vzít v potaz informace, kterými disponujeme v okamžiku rozhodnutí, opravte mě, jestli si to špatně pamatuju, ale my přece nevíme, jestli smrt Chloe povede k porážce Jeffersona.
Vůbec to, že řeknou, že tornádo vzniklo v důsledku vašich činů, považuju tak trochu za lacinej podvůdek a odrazování dobrého člověka od konání, aby náhodou nezpůsobil něco zlého. Čtení hry jako cesty k dospělosti jsem také zaznamenal, ale liším se v odpovědi, dospělé je zachránit Chloe.
V konečném důsledku děláme myslím fatální chybu, že se snažíme aplikovat logické uvažování na svět s časovými paradoxy. :)