Zoë Quinnová je kontroverzní indie vývojářka, která se uvedla textovou adventuru Depression Quest (2013) na Twine enginu, kterou vyvinula ve spolupráci s Patrickem Lindseym a Isaacem Schanklerem. Od prosince 2013 se snažila protlačit hru přes Steam Greenlight, což bylo 11. srpna 2014 korunováno úspěchem. Vytvořila Game Developer Help List pro začínající indie vývojáře a měla být součástí během jara 2014 zrušené youtubové reality show GAME_JAM, věnované známým indie vývojářům.
Zoë svou složitou osobnost mimo jiné projevuje sebestylizací, vyjádřenou oblékáním, piercingem a křiklavými přelivy. Pozornost médií upoutávala dobrovolně aplikovanými implantáty. V levém prsteníčku má silikonem potažený magnet, umožňující jí vnímat magnetické pole a zvedat lehké kovové předměty. Do zápěstí pravé ruky si nechala vložit čip NTAG216, do něhož si jako první věc uložila kód ke stažení hry Deus Ex (2000).
Feministka Zoe také hlasitě vystupovala jako bojovnice za práva žen, zejména vývojářek, ve společnosti a proti útlaku ze strany mužů. Její počínání však opakovaně vyvolávalo incidenty. Z toho prvního (či spíše prvního zmedializovaného) ještě vyšla coby nevinná oběť hluboce zakořeněného maskulinního sexismu a misogynie v herní komunitě. Odehrál se v prosinci 2013, při jejím pokusu prosadit Depression Quest na Steamu, kdy si stěžovala na harašivé emaily a výhružné telefonáty, údajně zejména z řad uživatelů webu Wizardchan.
Tehdy se jí dostalo morální podpory i od kanadské mediální kritičky Anity Sarkeesian, která ve světě her, zanechala svůj otisk v podobě velmi rozporuplně přijaté studie Tropes vs. Women in Video Games a vývojářky Diny Abou Karam, dlouhodobě žijící v Japonsku, které je vyčítáno, že se do teamu pracujícím na Mighty No. 9 Kenji Inafuneho dostala vlivem nepotismu, v důsledku svého intimního vztahu s jedním z vývojářů.
Druhý incident, propuknuvší v srpnu 2014, však už pečlivě budovanou image citlivé dívky, snažící se uspět v prostředí žraločího herního průmyslu, jemuž dominují muži, kteří nenávidí emancipované ženy, nezvratně narušil. Incident, který měl záhy přerůst ve skandál, odstartoval dlouhý post vývojáře Erona Gjoniho, zveřejněný na, k tomu účelu speciálně zřízeném blogu. Byla v něm podrobně zmapována historie jejich vztahu, z níž vyplynula skutečná povaha jejího charakteru, vyznačující se manipulativností a pochybným mravním kompasem. Vše pak akceleroval tweet Wolfa Wozniaka, vývojáře her pro přenosná zařízení, ze dne 18. srpna 2014, v němž tvrdil, že ho Zoë sexuálně obtěžovala, když byli hosty na svatbě společného přítele. Následně byl vulgárně napaden Philem Fishem, autorem plošinovky FEZ (2013), jehož post dostal krátce na to 2 liky, z nichž jeden byl právě od Zoë. Ta podle dostupných informací udržovala po delší čas intimní poměr s několika muži najednou, přičemž každý byl utvrzován v domnění, že právě on je tím pravým. Patřili mezi ně například její ženatý šéf Joshua Boggs, nebo Nathan Grayson, redaktor herních webů Rock Paper and Shotgun a Kotaku.
Skutečnost, že všichni Zoini (známí) partneři byli buďto herními novináři nebo přímo vývojáři, vedla k nařčením, že si tímto způsobem pomáhala ke kariérnímu růstu, k protlačení své hry na Steam a profesní k likvidaci jí nepohodlných osob. Po vypuknutí skandálu se na redditu ozval vývojář ze studia The Fine Young Capitalists, které organizovalo charitativní akci, v níž chtělo dokázat, že ženy mohou vytvořit plnohodnotnou hru i bez potřebných vývojářských dovedností. Zúčastněné měly předložit své koncepty a komunita pak prohlasovat ten nejlepší. Vývojáři podle něj chtěli na své náklady vytvořit hru a 8% výnosů věnovat autorce a zbytek na dobročinné účely. Do soutěže se však vložila Zoë Quinnová, která označila princip, kdy by se tímto způsobem vybraná žena měla (podle ní "zdarma") podílet na tvorbě hry, za abuzivní a v následné twitterové kampani se kromě jiného postarala o to, že stránky jeho studia byly uzavřeny a osobní údaje zveřejněny na internetu.
Zoë svou složitou osobnost mimo jiné projevuje sebestylizací, vyjádřenou oblékáním, piercingem a křiklavými přelivy. Pozornost médií upoutávala dobrovolně aplikovanými implantáty. V levém prsteníčku má silikonem potažený magnet, umožňující jí vnímat magnetické pole a zvedat lehké kovové předměty. Do zápěstí pravé ruky si nechala vložit čip NTAG216, do něhož si jako první věc uložila kód ke stažení hry Deus Ex (2000).
Feministka Zoe také hlasitě vystupovala jako bojovnice za práva žen, zejména vývojářek, ve společnosti a proti útlaku ze strany mužů. Její počínání však opakovaně vyvolávalo incidenty. Z toho prvního (či spíše prvního zmedializovaného) ještě vyšla coby nevinná oběť hluboce zakořeněného maskulinního sexismu a misogynie v herní komunitě. Odehrál se v prosinci 2013, při jejím pokusu prosadit Depression Quest na Steamu, kdy si stěžovala na harašivé emaily a výhružné telefonáty, údajně zejména z řad uživatelů webu Wizardchan.
Tehdy se jí dostalo morální podpory i od kanadské mediální kritičky Anity Sarkeesian, která ve světě her, zanechala svůj otisk v podobě velmi rozporuplně přijaté studie Tropes vs. Women in Video Games a vývojářky Diny Abou Karam, dlouhodobě žijící v Japonsku, které je vyčítáno, že se do teamu pracujícím na Mighty No. 9 Kenji Inafuneho dostala vlivem nepotismu, v důsledku svého intimního vztahu s jedním z vývojářů.
Druhý incident, propuknuvší v srpnu 2014, však už pečlivě budovanou image citlivé dívky, snažící se uspět v prostředí žraločího herního průmyslu, jemuž dominují muži, kteří nenávidí emancipované ženy, nezvratně narušil. Incident, který měl záhy přerůst ve skandál, odstartoval dlouhý post vývojáře Erona Gjoniho, zveřejněný na, k tomu účelu speciálně zřízeném blogu. Byla v něm podrobně zmapována historie jejich vztahu, z níž vyplynula skutečná povaha jejího charakteru, vyznačující se manipulativností a pochybným mravním kompasem. Vše pak akceleroval tweet Wolfa Wozniaka, vývojáře her pro přenosná zařízení, ze dne 18. srpna 2014, v němž tvrdil, že ho Zoë sexuálně obtěžovala, když byli hosty na svatbě společného přítele. Následně byl vulgárně napaden Philem Fishem, autorem plošinovky FEZ (2013), jehož post dostal krátce na to 2 liky, z nichž jeden byl právě od Zoë. Ta podle dostupných informací udržovala po delší čas intimní poměr s několika muži najednou, přičemž každý byl utvrzován v domnění, že právě on je tím pravým. Patřili mezi ně například její ženatý šéf Joshua Boggs, nebo Nathan Grayson, redaktor herních webů Rock Paper and Shotgun a Kotaku.
Skutečnost, že všichni Zoini (známí) partneři byli buďto herními novináři nebo přímo vývojáři, vedla k nařčením, že si tímto způsobem pomáhala ke kariérnímu růstu, k protlačení své hry na Steam a profesní k likvidaci jí nepohodlných osob. Po vypuknutí skandálu se na redditu ozval vývojář ze studia The Fine Young Capitalists, které organizovalo charitativní akci, v níž chtělo dokázat, že ženy mohou vytvořit plnohodnotnou hru i bez potřebných vývojářských dovedností. Zúčastněné měly předložit své koncepty a komunita pak prohlasovat ten nejlepší. Vývojáři podle něj chtěli na své náklady vytvořit hru a 8% výnosů věnovat autorce a zbytek na dobročinné účely. Do soutěže se však vložila Zoë Quinnová, která označila princip, kdy by se tímto způsobem vybraná žena měla (podle ní "zdarma") podílet na tvorbě hry, za abuzivní a v následné twitterové kampani se kromě jiného postarala o to, že stránky jeho studia byly uzavřeny a osobní údaje zveřejněny na internetu.