Asi takhle, nevím kolikâtý je to díl a je mi to jedno, pro mě existoval jen jeden Batman. To tak bylo už od mého útlého věku, co jsem si ho poprvé stáhnul jako demo na Steamu. Prostě jsem ho musel mít. Což se nakonec podařilo na letošním zimním výprodeji.

A teď radši ke hře, která je snad prozatím nejlepší adaptací Batman universa. Můžete na ní vidět tuny 90 a 80 tkových hodnocení. No řekl bych že převážně si vás hra přitáhne svou drsnou atmosférou Arkhamu, kde nikomu není nic svaté a jediné co na obyvatele platí je týpek v uplém netopířím obleku a jeho pěsti.
Takhle by se dala shrnout i celková hratelnost myší zběsile klikáte a rozdáváte rány v elegantním kombíčku.
Narazíte zde snad na všechny ikonické postavy, k tomu teda autoři našli místo i na vedlejší a ne tolik známé tváře z komiksů, kterým dali každému aspoň jeden vedlejší úkol.
Jde tu tedy o všemi známou přetahovačku o město s Jokerem, tučnákem a dalšími, ale i přesto vás bude bavit být s nimi na scéně, díky jejich charakteru se vám zaryjí pod kůži.

Tak ono co si budeme nejlepší je stejně plachtit mezi rozzářenými budovami a rozdávat kopačky hezký z vrchu všem těm nebožákům. Je zde i pár menších otravností, jako nalříklad hádankářovi hádanky, takových otazníčků a sbíratelných blbostí je ve hře fúra, ale zase na druhou stranu nijak neobtěžují a neomezují hratelnost.
Berte to jako hodnocení komiksového i filmového fanouška ale za mě jde o opravdu skvělý počin.

Tak sem se tedy dostal ke hře GRIS. No GRIS bych popsal jako WOW, převážně z toho důvodu, že je to zcela jedinečná záležitost. Nic vám totiž neřeknou fotky v obchodě, no a ani trailer vám moc nedá. Jedná se tu o animovanou kreslenou skákačku asi..

Hrajete tu za dívčinu, která zrovna nezažívá dobré chvíle, ale k tomu vám nic nepoví, vlastně vám nikdo nic neřekne. Ve hře figuruje celková absence dialogu a taky textů. Vše je vyprávěno přes prostředí a hudbu. Jó ta hudba tu hraje asi nejvýznamnější roli, nejen že je fakt skvělá, za některé kousky by se nemusela stydět ani Pražská filharmonie.

Celková hra je o emocích, hlavně se jedná o takový ten kousek pohybujícího se umění, takže spíše pro hráče jako jsem já, že vám nebude vadit absence střílení, vedlejších questů apod. Jsou tu teda nakonec i collectibly, ale jinak se jedná o ryze příběhový lineární zážitek.

Hra nezapře silnou inspiraci surrealistickými obrazy, během hraní hned pochopíte co myslím, někdy to opravdu vypadá jako díla S. Daliho. Prim tu hraje Hudba a taky barvy, hlavně ty svým způsobem rozdělují odlišná prostředí, kde v každém získáte nové schopnosti.

Ono shrnul bych to asi takhle. Hra má opravdu pomalé tempo, jde tu o průzkum, za ničím se nežene, chce vám pozvolna naservírovat skvělý audiovizuální zážitek. Bral bych to proto jako odpočinkovou záležitost. Určitě si najde své oblíbence, jen podotýkám že asi nebude pro každého. No mi chlapy taky nemusíme furt něco střílet a řezat, nebo sbírat otazníčky.

Herní výzva 2022 #1 
Tak asi po dvou letech po vydání, jsem si konečně zahrál.

Během herní výzvy jsem si hdil do hledáčku právě tuto hru, už jen z toho důvodu že jsem ji bral jako další výtvor našich zlatých českých ručiček. Poté 2 roky, no ony se vyskytli i jiné hry xD. Teď už dost řečí, hlavní je, že jsem se k ní dostal. Na hru od studia Amanita se jedná o něco zcela odlišného jejich dosavadnímu přístupu. Naproti point and click adventurám si Creaks jde svou vlastní cestou. Bere si tak kus z plošinovek, pořádnou porci z hádanek a logických pasáží a nazávěr to vše balí do Amanitě blízké, ručně kreslené grafiky.
Napadá mě ale, že tímto způsobem si furt nebudete moci udělat kompletní obrázek o hře a taky jestli ji vůbec budete chtít hrát, tak jsem to udělal takto...

Den 1.
Netuším kdo jsem, natož ani kde se nacházím a co mám dělat. vidím že jsem nějaký mladík študující skripta a mou jedinou společnost mi bude dělat baterka, uvidí se na jak dlouho. Po překonání všech překážek a objevení prvního patra se konečně stýkám s nepřáteli. Celkovou inspirací pro hru je hra stínů, pro představu, když vám byly špuntí léta a nemohli jste usnout, protože po tmě vypadala ta židle opravdu strašidelně. No tak tady se po vás rovnou vrhne skříň, věšák a klidně i lampa. Hra vám na začátku jednoduše ukáže, jak se s vašimi stínovými neřády vypořádat. Překonávám takhle jednu úroveň za druhou přesvědčen o svém intelektu, až nakonec narazím tvrdě do zdi. Jedna pasáž se mi stále nedaří projít. V tom tkví také kouzlo hry na takové situace narazíte vícekrát, tak se nebojte dejte si načas a hlavně nenakukujte na návody po internetu, tedy dokud je úroveň frustrace únosná. Tak asi 10 minut se rozhlížím po místnosti a najednou mi to dojde. Ve finále se už jen plácám do hlavy, že mi to nedoteklo dřív. Ono jak to říct, ty hádanky jsou tak na střední úrovni. Ani já se nevyžívám v logických hrách ale věřte, že žádný zákys nebyl delší jak 5-10 minut, teda alespoň v první polovině. Jde o to, že hádanky jsou často důvtipné a vyplívají ze samotného prostředí. Nu což už se mi klíží zraky, ale ještě tu vidím obdobu "collectiblů" v podobě obrazu. Aha obraz je taky logická hra. Pro dnešek balíme.

Den 2.
No tak vrhám se zpět do hry samozřejmě s nadšením a plný síly. Hra v obraze nakonec vůbec nebyla taková výzva. klidně bych se vrhnul na další. Sotva to dořeknu, tak má další úroveň taky obraz. No připravuju se na další klikací pasáž a tu nic jen přehraji úsměvnou interaktivní scénu spolu s hudbou a jdu dál. Takže tu máme dva druhy obrazů, z nichž každý vypráví svým způsobem příběh na pozadí hry. Ono příběh si asi domyslete sami. Ptačí lidé, co zpívají na flétny vyrobené z klády, nebo lidé s ptačími zobáky v lese na lovu. Sám nevím co si o tom mám myslet ale hře to dodává další fantasy nádech. No jo jdeme dál. Tentokrát bez zákysu a rovnou do takzvané druhé lokace. Předtím jsme měli cosi jako půdu, nebo kůlnu. Nyní se dostáváme do jakéhosi chrámu, dřevěná prkna tu vystřídali vitrážová okna a kamenné desky, spolu s novými nepřáteli samozřejmě. Tím se dá říct, že hra je stále schopna vytáhnout něco originálního z rukávu, aspoň co se prostředí týče. Nakonec taky jen jeden delší zákys jinak dobré. Pokračovat budeme příště "huuaaau"

Den 3.
Z předešlé výpravy jsem zapomněl zmínit, že se tu můžete potkat hned s několika vedlejšími postavami ať už se jednalo o ptačího mudrce, nebo hned celou partu ptačích lidí. Svým způsobem s vámi občas prohodí pár skřeků, nebo po vás budou něco chtít. Jde o další zpestření a postupně jsem tak začínal mít pocit, že se tu přeci jen ženu za nějakým cílem. Po překonání této části jsem si zařídil jednosměrnou cestu do další oblasti, která byla jaksi laděná do zelena, plná šatníků a mysliveckých trofejí a tuny dalších zapeklitých hádanek. Tentokrát to byla vcelku výzva, ale až oslední dvě úrovně mě opravdu zasekli. No Berte to tak, že další nepřítel měl zase zcela jiné způsoby pohybu a byly pro něj vytvořeny kompletně jiné hádanky, takže třičtvrtě cesty byla zase lehká procházka.
Tímto způsobem to následovalo i v dalších dvou lokacích první polovina lehčí a poté se začne vše nabalovat. Vše do sebe skvěle zapadá, protože oni nepřátelé z minulých oblastí figurují i zde a někdy i všichni naráz a to už může být na první pohled docela chaos. Zasekávám se u úrovně s Faraonem... jsem v koncích.... musím se na to vyspat.

Den 4.
Po uvaření kafe a přečtení motivačních citátů se opět vracím do úrovně s Pyramidou. Jde tu o to, že v téhle části jsem se opravdu držel abych se nepodíval na žádná videa. No neuspěl jsem. Vám doporučuji vydržet, opět jsem se plácnul přes obličej, když jsem viděl řešení  
Po několika úrovních hracích obrazech a klikaček jsem se konečně dostal až na dno, doslovně řečeno. Domnívajíc, že už sem u konce i když mě ještě čekala slušná řada úrovní.
Ještě k té motivaci, vlastně bych měl ještě zmínit, že vás tu pronásleduje obrovské monstrum, ne zas tak nebezpečné jen po vás občas z venku hrábne tlapou. Tak tu vašim cílem je tu nestvůru porazit. Nečekaně se opět objevil zásek, a to na první pohled jednoduché úrovni. Ráno je moudřejší večera.

Den 5. "Epilog"

Nyní už se mi do hry opravdu nechtělo, musela mě přemlouvat i přítelkyně. No a právě tu hra docela chytla, prošla ještě několik dalších pasáží když přišla na řešení celého problému. Několik dalších úrovní už se nám společně podařilo zdolat a pak... najednou poslední úroveň a za ní už nic nepokračovalo. Získali jsme spásný předmět, použili ho na nestvůru a zažili konec, který zvládne snad opravdu jen Amanita.

Takže asi takhle bych to shrnul. Byl to zážitek? Ano za mě určitě a převážně díky pocitu z překonaných úrovní.
Nezískal jsem sice všechny obrazy ale uvidím, třeba se ke hře ještě někdy vrátím, takže šance na znovuhratelnost tu je.
I po všech těch strastech bych obtížnost stále zařadil mezi střední, možná i pod střední, takže z tohohle mít strach opravdu nikdo nemusí.
No nejvíc jsem si užil hlavně audiovizuální stránku hry, soundtrack a jakékoliv šramocení jsou prostě na skvělé úrovni.

No taky si můžete něco vzít z mého mini příběhu a jestli vám zrovna taková hra sedne tak do toho a ulovte si ji co nejdřív. Teď mě omluvte myslím, že půjdu zkontrolovat svou skříň jestli mi zase nepobíhá po pokoji.

Herní výzva 2022 #3

"Faust a Ďábel hrají mariáš" 

O téhle hře jsem se poprvé dozvěděl, až když ji měli skoro všichni dohranou. Vyhýbat se jakýmkoliv spoilerům byla fakt výzva. A i přesto furt nevím co si mám vlastně o hře myslet, s tím, že zážitek to byl opravdu jedinečný.

Asi takhle, Máte rádi karetní hry, rouge like hry na způsob binding of Isaac a k tomu trochu okultního tajemna s bouráním čtvrté zdi, tak to jste tu správně.
Hned se přiznám, že karetním hrám moc neholduji, ať už jde o sbírání "magicků", nebo hraní "Harthstonu". Tak i přesto jsem si hru nakonec zamiloval. Vlastně hrajete za postavu o které nic nevíte, nepromluvíte za celou hru ani slovo. To samé se ale vůbec nedá říct o dalších postavách, Nebo chcete-li o vašich vyzyvatelích kteří si s vámi rádi partičku dvě odkroutí. Vše je zabaleno v takové 3D - pixel-artové grafice, majíc velmi osobitou stylizaci. Na kartách vám společnost budou dělat všemožná roztodivná stvoření, převážně ze skupiny zvířecí říše. Každá karta ukazuje dva zákl. atributy životy a poškození. Hrajete karty, vy a váš protivník se snažíte udržet si životy a zároveň jich co nejvíce ubrat tomu druhému. Pokud jste uspěli, tak hra končí a vy se ocitáte na minimapě, kde si můžete zvolit jednu z několika cest. Nebo taky ne, můžete se postavit a odstoupit od hracího stolu, během této fáze se procházíte po chatrči, ze které není úniku. Tak se znovu posadíte a rozehráváte další partičku. Co když prohrajete? No přijdete o životy, hra končí, ale konec není tak úplně fatální, jak by se na první pohled mohlo zdát. Každopádně tím končí vaše kolo a můžete začínat zcela na novo.

Nebudu lhát hraní kartiček mě bavilo ale jen do té doby, než to začalo být trochu frustrující. Furt jsem se vracel do úvodní lokace a přitom jsem se chtěl utkat s novými a těžšími výzvami. Nu což tak to u těchto her chodí. Ona náhodnost vygenerované mapy může znamenat, že se na první dobrou probojujete skoro až na konec, ani nevíte jak. Tak stejně tak se můžete zaseknout na první mapě a to hned několikrát po sobě. Kdybych měl něco říci k příběhu, tak ani nemusím. Ono každému vykládá hra příběh po svém. Kdo jste, co tu děláte a máte vůbec šanci se z této šlamastiky dostat. Převážně a nejvíce se dozvíte ze samotných kartiček. Dále pak různé předměty po chatrči také často prozrazují jakou vlastně hru s vámi postava, skryta ve stínu, rozehrává.

Nejvíce mě asi zarazilo když jsem byl v půlce kartičkových soubojů a najednou hra začala promlouvat přímo ke "mně", no hned mi přeběhl mráz po zádech. Pak jsem pochopil, že můj cíl byl úplně jiný, než jsem si původně myslel. Ano hrál jsem furt kartičky, ale zase trochu jinak :)
Co si budeme, čeká vás spousta překvapení, horrorových momentů a někdy budete mít pocit ohrožení i vy sami. Teď myslím VY! Ti co sedí za touto obrazovkou a vaše zařízení, které se stává bránou mezi světy a silami se kterými si není radno zahrávat... Old.Data#._/666 -corrupt//.exe

Sestři podejte mi prosím skalpel, né to není skalpel ale bude to muset stačit. Tak právě jsme kladivem rozmlátili žebra, ty stejně nikdo nepotřebuje. Pokračujeme dál a během toho vyhazujeme každý další orgán z těla, až na srdce to přeci jdeme operovat. Jakmile ho vyjmeme hodíme do dutiny břišní srdce nové, to se tam jako by bylo na sucháč bez problémů přilepí a máme padla. Je nám už jedno že pacient odchází s kráterem v břiše, však ono to doroste.  
No a bez nadsázky, takhle opravdu hra vypadá nic víc nic míň. Jedete si tu své operace, občas uspějete, jindy zase ne. Z pacientů srčí krev po hektolitrech, ale přesto to vždy nějak rozchodí. To vše v líbezné grafice. Doporučené je nehrát hru se záměrem uspět. Ono nejlepší je když vám přes rameno kouká asistent. On pacientovi sice nepomůže, ale s vámi zažije nefalšovanou černou komedii.

Za vděk dává potom ovládání. Přes originálně nesmyslně dané klávesy ovládáte prsty a myší potom celou ruku. Celé je to potom do očí bijící komedie, když se snažíte šmatlat po nástrojích, nebo když vám vypadne důležitý orgán z ruky. Pokud vás bude hra opravdu bavit, tak zde máte hned několik typů operací na všech možných i nemožných místech. To hře aspoň dodává motivaci "zkusím na to šáhnout a uvidím co se stane"
Jak jsem řekl, žádný hlubší význam v tom nehledejte, vlastně jde o vykonání nemožného, pokud operaci vůbec zvládnete.
Kdo ví, třeba jsou mezi námi tací, kteří provádějí úvodní operaci dodnes.


HRÁT JEN POKUD:
jste youtuber, chcete si oživit chvilku s přítelkyní, nebo míváte časté masochystické sklony

Herní výzva 2022 # 4

Přáli jste si někdy vyzkoušet jaké to je být kozou. Pobíhat na poli, okusovat trsy trávy.
Ano Goat simulator je všechno jen né "tenhle" simulátor kozy.

Jak to popsat hraní za kozu je jen pro cílové hráče, tím je myšleno to, že hru si vyloženě neužije ostřílený call of duty veterán ale ani milovník příběhu v adventurách. Jde tu o to prostě vypnout, hra totiž nemá žádný příběh natož pak děj. Jedná se o ryzí sandboxovou akci. Hrajete vlastně na jedné z obřích map (v aktuálním stavu má hra 2) na které se snažíte dělat co největší bordel, čím větší bordel, tím vyšší bodové hodnocení (takové kozí "just cause") Hele hrajete za kozu, co může trkat a lízat a k tomu ještě běhat po stěnách a dělat parkur. Tak a i bez toho parkuru jde o všechny akce, které můžete dělat.
A musí to být vyloženě špatně? No ani nemusí. Můžete se totiž takříkajíc vyřádit. Naštval vás soused? Tak ho neřešte jděte radši vyhodit celé město do povětří. Můžete si tu totiž hrát za samozvaného kozího boha, udělat hromadu mrtvol jakožto obětiny satanovi, podpálit lidi na BBQ párty, hodit chodce pod kola náklaďáku, všechno máme. Kdyby někdo nechtěl způsobovat genocidu, tak je tu pro něj lov trofejí, taky fajn věc no... "proti gustu"

Už zase ty bugy! Asi jsem se ještě nezmínil o další vlastnosti této hry a to jsou bugy, glitche a podobní narušitelé. Hra si je totiž naschvál nechává, což z ní dělá mnohdy ještě větší šílenost než by mohla být. Visící těla ze stropu, levitující náklaďáky a odpal souseda do stratosféry... moc fajn bugy :) Jenže tyto chyby působí dost často i na vaši postavu: {zásek ve výtahu; propadání se texturami; pád hry; neposlušné ovládání} to a ještě více vám může zkazit úsměv na tváři. Dalším problémem by mohla být doba. Ono totiž blbnutí je sranda, ale po pár hodinách může začít nudit. Jistě můžete se vydat na lov zbylých achievementů ale potom už vás opravdu nic nečeká.

Tvůrci se ještě stále snaží oživovat hru různými DLC (už jich jsou tak 4 kousky) které přidávají celé mapy s novým obsahem, ale zase to zabaví jen na první průchod.
Kozí simulátor má spousty neduhů, ale k tomu i pár světlých chvilek. Jako je například sídlo vývojářů ve hře, což dokazuje jak moc hra chce být parodií na všechny ostatní a taky to že studio si umí dělat srandu i samo ze sebe.
Tak se usmějte a až taky narazíte na vývojáře tak je nezapomeňte pořádně potrkat.

zábava /chvilková

#2 Herní výzva 2022
Když teď hned rozkliknete Steam obchod a kouknete na komentáře ke hře Hollow Knight tak se na vás z velké části vychrlí halda pozitiva.
např. slova jako "hidden gem" "GOT" "nejlepší odkaz pro metroidvania hry" "následovník plošinovkového žánru" atd..

a ve zkratce není ani co dodat všechny tyto komentáře mají svým způsobem pravdu...
Hra hollow knight se vás pokusí uchvátit svou na první pohled roztomilou grafikou. Pravda je že pod touto krásně malovanou maskou se skrývá nemilosrdná a komplexní hra dělající čest metroidvania žánru.

Jste nikdo, pouze stín beze jména. Tak se vydáváte hledat cestu k odhalení nejen svého původu ale taky důvodu proč se vás veškerá populace podzemního světa snaží zabít nebo sežrat. Při této cestě začnou broučci vystrkovat zoubky, spíš celé tesáky. Budete je muset umravnit svou zbraní jestli znovu nechcete vyzvedávat svou mrtvolu a s ní i její duše. Ano kdo se poznal odkaz na dark souls není vedle, v tomto stylu ani tahle hra neodpouští stejně jako temné duše, tím pádem budete brečet nad každou smrtí a taktéž ztraceným výdělkem.

Jako další tu je vcelku decentní soubojový systém, který spoléhá na váš postřeh a dovednost využívat veškerý arzenál který vám hra nabízí, nebudete se tedy ohánět pouze jednou zbraní. Jak už to tak bývá zvykem u her tohoto žánru, dostanete plejádu schopností, které můžete využít při soubojích. Dalším pomocníkem můžou být tzv. CHARMS jde o malé odznáčky, které vaší postavě propůjčí vždy nějaké vylepšení, od pasivních až po aktivní. Ve hře jich můžete nalézt hromadu, některé líp ukryté než ty druhé. Najít všechny je potom opravdu oříšek.

Další na seznamu by byl způsob jak jsou lokace propojené. Toto se trochu obtížněji popisuje tak to zkusím takto:
Porazil sem bosse, tak pokračuji dál s vidinou že si hru uložím... ouha není tu žádné takové místo, namísto toho tu je výtah. Risknu to tedy skočím do výtahu, s tím že vůbec netuším kam mě zavede. Po krátké chvíli zjišťuji že jsem v úplně původní lokaci, takže jsem udělal takové menší kolečko a že cesta, která mi jinak trvala skoro půl hodiny může být nyní přeskočená výtahem.
Takovýchto wow momentů je ve hře fůra. Je zde asi tak na desítky lokací, z nichž každá vypráví jedinečný příběh. U většiny z nich pak vždy existují tyto zkratky to jen dokazuje jak se tvůrcům povedlo vytvořit unikátní level design.

Jediná vada na kráse jejich lokací jsou lavičky. Jde o místo kde se dá uložit postup, ale to je vše co nabízejí. V právě tak rozlehlé mapě by se o dost víc hodilo kdybyste se mohli na lavičky teleportovat jako na tzv. bonfire a podobně. Bohužel tvůrci tento prvek vůbec nepřidali a tak může být průzkum lokací mnohdy frustrující. Taky Bossové vám dají dost zabrat za jejich počet a originalitu se hra rozhodně nemusí stydět. Někteří z nich mi už přišli trochu víc neféroví, hlavně když pak máte celou obrazovku zaplněnou projektily a nemůžete pak v té změti vůbec vidět na svou postavu.

Podtrženo sečteno i přes klacky které vám hra hází pod nohy je stále radost ji hrát. Za to vděčí příběhu a atmosféře kterou tvoří postavy spolu s prostředím.
Tak doufám že sem vás aspoň nalákal hru omrknout a když se rozhodnete si ji koupit tak se doporučuji vyzbrojit pevnými nervy.
Tak ať se vám brouci nezaryjí pod kůži jako mě :D