Žádnou hru ze série Heroes of Might and Magic jsem doposud nehrál, ale jen ji párkrát viděl u někoho na počítači. Stejně by mě nejspíš žádný díl nebavil, protože si vždy vystačím s menší skupinkou bojovníků, než s několikatisícovou armádou a tuto skutečnost splňuje právě Disciples II: Temné proroctví.

Ovládám zde sice více hrdinů, kteří po určitém levelu mohou mít až pět spolubojovníků, ale do dalších map si vždy beru jen jednoho z nich. Funguje to tedy jako v kdejakém RPG, kdy si onoho vybraného jedince hýčkám a dávám mu k dispozici jen ty nejlepší zbraně a brnění.

Poutavý příběh vypráví o výskytu čtyř ras, které spolu mají nevyřízené účty a vy můžete hrát za kteroukoli z nich. Jsou to Horské kmeny, Legie zatracenců, Říše lidí a Zástupy nemrtvých, přičemž já hrál vždy nejraději za rasu zmíněnou jako poslední, protože nemrtvé bytosti mě učarovaly už od dob druhého Diabla, kdy jsem je s Necromancerem vyvolával.

Tyto rasy spolu mohou uzavírat spojenectví, ale jako nepřátelé spolu soupeří o zlaté doly určené k získávání peněz na nové budovy, uzdravování jednotek a pro obchodování a dále soupeří o zdroje many na seslání všelijakých kouzel. K tomu jim pomáhají hlavně města, která po každém dni rozšíří rozlohu zabrané půdy, ale také žezla, jenž mohou umisťovat jen určité jednotky.

Při hraní stále zní skvělá hudba, kterou mohu poslouchat pořád dokola a stejně se mi neoposlouchá a jelikož jsem hru hrál s českým dabingem, který je opravdu kvalitní, zlepšil mi herní zážitek i on. Navíc jsem při poslechu dabingu původního zjistil, že nejsou nadabovány jen slova nebo celé věty, ale i různé skřeky a musím uznat, že třeba umírání zloděje horských kmenů zní v češtině mnohem lépe než v originále.