Co nabízí Carmageddon 2? Stejné ovládání, v podstatě stejnou hratelnost, pár menších i větších novinek. Opět tu máte nějaké prostředí, v něm určitý počet pedestrianů (mnohem více než minule), oponentů (těch postupně přibývá) a nějaké ty checkpointy kdyby chtěl někdo závodit. Mezi oponenty přibylo pár ultra vypečených kousků jako letadlo, atomový a prakticky nezničitelný autobus či megalomanský náklaďák který zabere pomalu celou ulici. Stejně se to ovládá, je tu mnohem víc různých bonusových serepetiček. Opět jsem boural, ničil, zabíjel takovým tempem, až mi zásoba času vyskakovala někam ke 40 minutám, opět je to perfektní zábava.

Jelikož dvojka vyšla o rok později než první díl, grafika je k poznání, ale přitom o dost modernější a hezčí. Není to sice žádný zázrak, ale určitě to není hnus Fialovej, jak některé 3D pokusy z té doby. Je tu i nová hudba, na místo Fear Factory tu vřískají Iron Maiden což bude pro fandy metalu asi potěšující. Já osobně Maideny a vůbec většinu metalu nemusím, takže jsem to zhruba v půlce hry vypnul. Je tu opět vtipné intro (člověk kouká na ovečku co bude a ono... :D) a solidní outro, příběh tu opět neexistuje.

Mezi drobné novinky je možnost odkupu sešrotovaných aut (teď se přiznám, že nevím jestli to bylo v jedničce také nebo ne). Já každopádně hrál opět se základním autem. A opět upgradujete útok, obranu a pohon... přičemž tady to tvůrci zbytečně zkomplikovali. Nejenže potřebujete na upgrade peníze (a pak nemáte na nová auta), ale těch upgradu slotů je 30, odemykají se s postupem hrou a ještě je musíte najít. Hledat někde na věžích věži, střechách či na dně oceánů upgrade sloty se mi fakt nechtělo... takže jsem prostě použil cheaty k odemčení slotů. A nestydím se za to, Carmageddon není hra stavěná na exploring nemá na to ovládání, je to závodní hra/řežba a ne RPGčko, abych procházel každý barák.

Jedničce jsem vyčítal mírný stereotyp a autoři sami chtěli hru nejspíše trochu ozvláštnit. Máte tedy 10 epizod, v každé jsou tři závodní/bourací kola a to poslední kolo je úkolové. A tady šla zábavnost dolů. Tvůrci vystřelili obtížnost až do oblak... základ je pevný časový limit, který nejde rozšířit bouráním ani zabíjením. A zbytek tvoří sice originální, ale často nehratelné nápady na které hra není ovládáním prostě stavěná.

Příklady: V jednom kole máte zabít lidi v řídící věži letiště. Poblíž je rampa, ale ani po 100 skocích se mi tam nepodařilo trefit - buď sem letěl na střechu, nebo spadl před ní. Řešení? Musíte si zajet pro elektro zbraň, dojet a skočit k věži a blesky se o to postarají samy... na to jsem ale musel konzultovat youtube. V jiném kole ničíte zařízení lodě. Paluba plná kanónů, pak další v podpalubí. Pak si zajedete do dalšího podpalubí zničit reaktor, posbíráte bonus "klokaní skoky", musíte se vrátit na palubu s časovým limitem na štíru - a sérii skoků se trefit na kapitánský můstek a zabít admirála! Problém je že, že skoky jsou na haluz, máte tak dva pokusy a když se to nepodaří, tak můžete misi jet znovu. A hodně štěstí až se budete snažit za 7 minut zničit 12 policejních aut.

Těch příkladů je více, v podstatě každé úkolové kolo se ze zábavného ničení mění na nekonečnou frustraci, kde zábavnost klesá hodně rychle. Ano nápady jsou tam často originální, ale není to podle mě zábavné hrát. Jinak je dvojka skoro stejně dobrá jako první díl.