Po opětovném dohrátí Need for Speed: Underground 2 , na které jsem si dělal chuť už pár měsíců, jsem se pustil i do NFS MW, které jsem sice hrál už tenkrát, když vyšly, ale závody mi přišly strašně těžké a tak jsem to vzdal. Teď jsem se tomu rozhodl dát opět šanci a upřímně jsem moc dobře neudělal. Most Wanted nesahá undegroundům ani po kotníky, jako jediný benefit se jeví honičky s policií, které jsou sice chvíli zábavné a osvěžující, ale na druhou stranu je obtížné se policie zbavit v momentě, kdy Vás to přestane bavit. Jasně, honit se s policií půl hodiny je fajn. Ale pak další půl hodiny ujíždět jen proto, že se VŽDYCKY někde objeví jedno policejní auto, které po Vás zase jde, už taková zábava není. A tím, že Vás chytnou, přijdete o postup.

Ale zpět k závodům. Oproti Undergroundům citelně ubylo dragů, což byla asi jediná výhoda, kterou jsem ocenil. Most Wanted je totiž hra, ve které až příliš okatě funguje ono gumové lano. A to nemám rád. Pokud hraju hru na lehkou obtížnost (Most Wanted mimochodem nemá výběr obtížnosti) nebo s příliš silným autem, nadělím soupeřům klidně 20 vteřin a jsem s tím v pohodě. Pokud to je naopak, nadělí to oni mně, je to konzistentní a transparentní. A to byl asi důvod, proč jsem to tenkrát před lety vzdal. Udržovat si auto vytuněné na co nejlepší úrovni, v půlce závodu nadělíte soupeřům 8 vteřin, v poslední zatáčce zaváháte a i když se svojí Chevrolet Corvettou ujíždíte do cíle 380 km/h, sledujete, jak Vás Vaši soupeři ve dvojkovým Golfu a Forcu Focus předjíždějí..

Takhle se opravdu závodit nedá. Je v podstatě jedno, jaké auto si na závod vezmete, ani nemá cenu se v průběhu závodu moc snažit. Důležité je totiž zvládnout poslední zatáčku a napálit to v cílové rovince. Pokud celý závod vedete stylem, že se Vaši soupeři v první zatáčce vysekali tak, že už s tím do konce závodu nemůžou nic udělat, stejně Vás v poslední zatáčce doženou a rozhoduje se tam. Naopak pokud se celý závod lemříte, v poslední zastávce nepochopitelně zpomalí a dají Vám šanci je předjet. Abych si to ověřil, zkoušel jsem zajet stejný závod s naprosto odlišnými vozy. První závod jsem vyhrál v čase 2:30, druhý v čase 3:15. Soupeři měli pokaždé úplně stejná auta a pokaždé jsem vyhrál o desetiny vteřiny, takže tak. Nakonec jsem nejraději jezdil časovky, které byly aspoň fér.

Postupné stoupání v žebříčku Black List může být motivující a dodávající hře šmrnc, ale i to mi přišlo časem odfláknuté. Hra má intro a asi prvních pět soupeřů má nějaký svůj úvod (myšleno od konce), ale pak už je to jen sestřih aut bez jakéhokoli uvedení, představení, apod.

Jako jediné benefity oproti Undergroundům vidím snad jen v tom, že Vám hra konečně dovolí řídit pořádná auta. Nic proti U2, ale Chevrolet Corvette, Porsche 911, Lambo Gallardo, Ford Mustang, Viper, to jsou auta, ve kterých chcete v NFS jezdit. Taky se mi líbilo, že hra ustoupila od nutnosti vizuálně tunit Vaše auto, což bylo upřímně v Undergroundech peklo.

Nakonec jen taková perlička - Hra má zničitelné prostředí. Při závodech projíždíte zátarasy, ničíte cedule, zastávky, sem tam nějaký stoly se slunečníky podél silnice atd. To vypadá celkem fajn. Ale jakmile jedete za minutu a půl druhé kolo, je všechno na svém místě. Tak to opět rozrazíte a do třetího kola to opět stihnout postavit. No nevím, přitom i Underground měl tohle vyřešené. Můj dojem z toho je dost rozporuplný, ostatně jako z celé hry..