Po dohrání GTA série jsem se rozhodl po letech oprášit Mafii, hru u které jsem si byl naprosto jistý že to bude 100% a oslavná óda. Pamatuji jak jsem si hru sehnal v roce 2005 a byl jsem naprosto uchvácen. Ta atmosféra, příběh, otevřené město. Natolik, že jsem o ni mluvil v práci a kámoš mi prozradil, jak to dopadne... když sem ho posílal do "censored", omlouval se, že prý netušil že to hraji poprvé :D
Při znovu dohrávání po 16 letech se stoprocentní nadšení už nedostavilo. Budu nutně srovnávat s GTA, ač je Mafia trošku jiný žánr. Ale základ - simulace gangstera, otevřené město a plnění úkolů je podobný. Co mě dostalo znovu úplně stejně je příběh a to vše kolem.
Je rok 1938 a Tommy Angelo, jeden z nejvýznamnějších členů Salieriho rodiny vypráví v retrospektivě svůj příběh detektivu Normanovi. Vracíme se o 8 let zpátky - Tommy Angelo je obyčejný taxikář, který jednou pomůže mafiánům a podruhé zase oni pomůžou jemu. Než se naděje je členem Salieriho rodiny, spolu s kamarády Pauliem a Samem plní nejrůznější zakázky a protože je úspěšný stoupá. Přichází peníze, moc, Tommy se stává rozhodujícím faktorem při boji s konkurenční Morellovou mafií. Don Salieri je takový kmotr své čtvrti, lidi mu platí za ochranu, ale on jim opravdu pomáhá, chrání je, řeší problémy. Tommy tak má pocit, že kromě peněz a moci i někam patří. Ale přichází i pochyby - vraždy blízkých, krev na rukou, pocit že se nemůže podívat vlastní ženě do očí a nakonec i zrady, zklamání, hořkost a bezvýchodný konec.
Tohle opravdu funguje na 100%. Scénář, dialogy, herecké či spíše dabingové výkony špičky našich dabérů a herců, zasazení do 30. let, atmosféra, hloubka příběhu i jednotlivých postav. Tady se nedá jinak, než smeknout klobouk, na herní příběh je to fantastické a řekl bych, že kdyby tohle tvůrci natočili jako film, vznikne nejlepší český film roku 2002, který by měl úspěch po celém světě.
Co taky funguje na 100% je veškerá technická stránka. Otevřené město bez jakýchkoliv loadingů, bugů, živoucí provoz, stovky krásných retro aut, chodci, nádherně vymodelované čtvrti a baráčky, modely lidí ve srovnání s GTA jsou prostě modely lidí a ne zombie jak ženské postavy tam. Funguje i atmosféra, člověk má opravdu pocit, že je v 30. letech někde v New Yorku. Jediná drobná výtka je k provozu, protože jsem viděl dost filmů z 30. let (sleduji klasický Hollywood), abych věděl, že tolik aut v té době určitě nejezdilo.
Mise jsou vymyšlené výborně. Nechybí v nich zvraty, komplikované úkoly, projedete si celé město i jeho okolí a čas od času je potřeba něco vystřílet. Občas přijde i bitka na ruce, nože, basebalky. Mise jsou obrovské, stejně jako v GTA se v nich nedá ukládat, naštěstí před určitým předělem přijde checkpoint. I tak jsem si některé mise zopakoval několikrát. Dá se říct, že mě jejich náplň bavila.
Na rozdíl od GTA je tu jen jedna linie subquestů, která je mimořádně otravná. Po dlouhé a náročné misi chcete domů, ale musíte zajet do autodílny, kde vám mechanik dá nějakou občas dost složitou práci, většinou na druhém konci města. Pak musíte dojet nahlásit splnění a automechanik Vás pošle opět někam do řiti pro speciální bourák, který navíc občas není tak snadné ukrást. Je to zbytečné, protože většinou na další misi dostanete něco lepšího a pak mnohem lepší by bylo plnit tyhle úkoly někde bokem. Druhá linie subquestů - extrémní jízda se odemkne až po konci hry a přiznávám, že jsem se na to vykašlal. Neměl jsem žádnou motivaci odemykat nová auta - k čemu? Když příběh byl dohraný.
Moje výtky nesměřují k náplni misí, technické či příběhové stránce. Směřují k hratelnosti, což je zásadní.
Samotná jízda je totiž dost otravná. Z GTA (hlavně San Andreas) jsem si přinesl zlozvyky, kterých jsem se musel urychleně zbavit. Tam totiž všichni jezdí jak magoři, tady je to opačný extrém. Všichni jezdí povolenou rychlostí, dodržují červenou a zelenou a nad vším bdí policajti. Pokud cokoliv provedete (červená, rychlá jízda, nehoda, přejetí chodce, nedejbože krádež či vražda) je zle. Nalepí se na Vás, setřást je není vůbec snadné, pokud se Vám to povede jste dlouho v pátrání. Protože z 90% není kam spěchat, nakonec jsem rezignoval, zapnul omezovač rychlosti, na červenou jezdil jen když kolem nebyli fízlové a ploužil se městem jak šnek. Je to reálné, ale na zábavnosti to nepřidá. Navíc samotná auta se většinou liší víceméně jen vzhledem, něco opravdu rozdílového byste hledali marně - ale beru, jsou to 30. léta, nějaký ultrarychlý sporťák byl v té době asi utopií.
Jestli jízda je občas nudná a otravná, přestřelky jsou naprosto šílené. Většina pistolí je slabých jak čajíček, nikam nedostřelí, jsou nepřesné a pokud se trefíte, průměrný grázl vydýchá i 7 zásahů. Mířit na hlavu je skoro nemožné a většinou i zbytečné, protože i tohle není pro nepřátele problém. Brokovnice jsou kvůli rozptylu na dálku prakticky nepoužitelné a na blízko si nepřátele pustit rozhodně nechcete. A Tommy Gun? Široký zaměřovač, brutální rozptyl a navíc zaměřovač ujíždí nahoru.
Zkrátka trefit s čímkoliv je skoro zázrak, pokud se trefíte, pěkně to trvá než enemák padne. Nepřátel je ve střílecích kolech hodně, vynořují se z nepravděpodobných míst a navíc jsou brutálně přesní a smrtící. Jedna skupinka se postará o všechny životy ani nemrknete. Některé střílecí mise (zejména garáže a přístav) se tak staly doslova peklem. Nevím jestli tohle navyšování obtížnosti byl záměr, ale pokud ano, tak navýšit ji slabými a nepřesnými zbraněmi je pěkně nefér. Ke konci jsem to střílení jakžtakž zvládl a finální boj v muzeu dal světe div se napotřetí.
Celkově? Mafia má pořád úžasnou atmosféru, příběh a na českou scénu roku 2002 je to neskutečná hra. Do té doby jsme měli pár laciných adventur, dungeonů a válečných simulací, které moc mainstremové nebyly a najednou tu byl horký kandidát na hru roku. Jen ta neférová obtížnost mě občas srala a ježdění jak šnek po městě mě dvakrát nebavilo. Proto jen 90%.
Při znovu dohrávání po 16 letech se stoprocentní nadšení už nedostavilo. Budu nutně srovnávat s GTA, ač je Mafia trošku jiný žánr. Ale základ - simulace gangstera, otevřené město a plnění úkolů je podobný. Co mě dostalo znovu úplně stejně je příběh a to vše kolem.
Je rok 1938 a Tommy Angelo, jeden z nejvýznamnějších členů Salieriho rodiny vypráví v retrospektivě svůj příběh detektivu Normanovi. Vracíme se o 8 let zpátky - Tommy Angelo je obyčejný taxikář, který jednou pomůže mafiánům a podruhé zase oni pomůžou jemu. Než se naděje je členem Salieriho rodiny, spolu s kamarády Pauliem a Samem plní nejrůznější zakázky a protože je úspěšný stoupá. Přichází peníze, moc, Tommy se stává rozhodujícím faktorem při boji s konkurenční Morellovou mafií. Don Salieri je takový kmotr své čtvrti, lidi mu platí za ochranu, ale on jim opravdu pomáhá, chrání je, řeší problémy. Tommy tak má pocit, že kromě peněz a moci i někam patří. Ale přichází i pochyby - vraždy blízkých, krev na rukou, pocit že se nemůže podívat vlastní ženě do očí a nakonec i zrady, zklamání, hořkost a bezvýchodný konec.
Tohle opravdu funguje na 100%. Scénář, dialogy, herecké či spíše dabingové výkony špičky našich dabérů a herců, zasazení do 30. let, atmosféra, hloubka příběhu i jednotlivých postav. Tady se nedá jinak, než smeknout klobouk, na herní příběh je to fantastické a řekl bych, že kdyby tohle tvůrci natočili jako film, vznikne nejlepší český film roku 2002, který by měl úspěch po celém světě.
Co taky funguje na 100% je veškerá technická stránka. Otevřené město bez jakýchkoliv loadingů, bugů, živoucí provoz, stovky krásných retro aut, chodci, nádherně vymodelované čtvrti a baráčky, modely lidí ve srovnání s GTA jsou prostě modely lidí a ne zombie jak ženské postavy tam. Funguje i atmosféra, člověk má opravdu pocit, že je v 30. letech někde v New Yorku. Jediná drobná výtka je k provozu, protože jsem viděl dost filmů z 30. let (sleduji klasický Hollywood), abych věděl, že tolik aut v té době určitě nejezdilo.
Mise jsou vymyšlené výborně. Nechybí v nich zvraty, komplikované úkoly, projedete si celé město i jeho okolí a čas od času je potřeba něco vystřílet. Občas přijde i bitka na ruce, nože, basebalky. Mise jsou obrovské, stejně jako v GTA se v nich nedá ukládat, naštěstí před určitým předělem přijde checkpoint. I tak jsem si některé mise zopakoval několikrát. Dá se říct, že mě jejich náplň bavila.
Na rozdíl od GTA je tu jen jedna linie subquestů, která je mimořádně otravná. Po dlouhé a náročné misi chcete domů, ale musíte zajet do autodílny, kde vám mechanik dá nějakou občas dost složitou práci, většinou na druhém konci města. Pak musíte dojet nahlásit splnění a automechanik Vás pošle opět někam do řiti pro speciální bourák, který navíc občas není tak snadné ukrást. Je to zbytečné, protože většinou na další misi dostanete něco lepšího a pak mnohem lepší by bylo plnit tyhle úkoly někde bokem. Druhá linie subquestů - extrémní jízda se odemkne až po konci hry a přiznávám, že jsem se na to vykašlal. Neměl jsem žádnou motivaci odemykat nová auta - k čemu? Když příběh byl dohraný.
Moje výtky nesměřují k náplni misí, technické či příběhové stránce. Směřují k hratelnosti, což je zásadní.
Samotná jízda je totiž dost otravná. Z GTA (hlavně San Andreas) jsem si přinesl zlozvyky, kterých jsem se musel urychleně zbavit. Tam totiž všichni jezdí jak magoři, tady je to opačný extrém. Všichni jezdí povolenou rychlostí, dodržují červenou a zelenou a nad vším bdí policajti. Pokud cokoliv provedete (červená, rychlá jízda, nehoda, přejetí chodce, nedejbože krádež či vražda) je zle. Nalepí se na Vás, setřást je není vůbec snadné, pokud se Vám to povede jste dlouho v pátrání. Protože z 90% není kam spěchat, nakonec jsem rezignoval, zapnul omezovač rychlosti, na červenou jezdil jen když kolem nebyli fízlové a ploužil se městem jak šnek. Je to reálné, ale na zábavnosti to nepřidá. Navíc samotná auta se většinou liší víceméně jen vzhledem, něco opravdu rozdílového byste hledali marně - ale beru, jsou to 30. léta, nějaký ultrarychlý sporťák byl v té době asi utopií.
Jestli jízda je občas nudná a otravná, přestřelky jsou naprosto šílené. Většina pistolí je slabých jak čajíček, nikam nedostřelí, jsou nepřesné a pokud se trefíte, průměrný grázl vydýchá i 7 zásahů. Mířit na hlavu je skoro nemožné a většinou i zbytečné, protože i tohle není pro nepřátele problém. Brokovnice jsou kvůli rozptylu na dálku prakticky nepoužitelné a na blízko si nepřátele pustit rozhodně nechcete. A Tommy Gun? Široký zaměřovač, brutální rozptyl a navíc zaměřovač ujíždí nahoru.
Zkrátka trefit s čímkoliv je skoro zázrak, pokud se trefíte, pěkně to trvá než enemák padne. Nepřátel je ve střílecích kolech hodně, vynořují se z nepravděpodobných míst a navíc jsou brutálně přesní a smrtící. Jedna skupinka se postará o všechny životy ani nemrknete. Některé střílecí mise (zejména garáže a přístav) se tak staly doslova peklem. Nevím jestli tohle navyšování obtížnosti byl záměr, ale pokud ano, tak navýšit ji slabými a nepřesnými zbraněmi je pěkně nefér. Ke konci jsem to střílení jakžtakž zvládl a finální boj v muzeu dal světe div se napotřetí.
Celkově? Mafia má pořád úžasnou atmosféru, příběh a na českou scénu roku 2002 je to neskutečná hra. Do té doby jsme měli pár laciných adventur, dungeonů a válečných simulací, které moc mainstremové nebyly a najednou tu byl horký kandidát na hru roku. Jen ta neférová obtížnost mě občas srala a ježdění jak šnek po městě mě dvakrát nebavilo. Proto jen 90%.
Jack Keane 2: The Fire Within