Dvojka se mi sice zažrala pod kůži především ve verzi The Typing of the Dead, ale není pochyb o tom, že představuje vylepšení toho, co jsme znali z jedničky. Posun v grafice je dle mého oka dosti výrazný: Hra je barevnější, detailnější, textury bohatší a prostředí Benátek atraktivnější než rezidence z prvního dílu. Ostatně, celé to jede i na výkonnější arkádové mašině (Sega Naomi; jedničku poháněl Model 2).

V servisním módu automatu je možné nastavit i červeně zbarvenou krev; nicméně tak samozřejmě musí učinit majitel hardwaru a obyčejný hráč s defaultní zelenou mnoho nezmůže.

Výhradu mám hlavně proti boss fightům, které opět vyžadují bleskurychlé reakce (nebo hodně "continues") a jsou i poněkud nevyvážené - zatímco několikahlavá saň je mimořádně otravná, vyřízení vodního bosse je triviální záležitostí.

Dnes už je zjevná brakovost a prkennost dabingu (který mi jako dítěti přišel cool), ale vzhledem k celkové stylizaci hry mi to přijde spíš jako roztomilá součást atmosféry než jako něco rušivého.