Co bych to byl za člověka, kdybych se nedostal i k takovéto legendě, jako je Mafia: The City of Lost Heaven. Opět jsem se s touto hrou poprvé setkal jako malý, ještě když jsem byl malé dítě a opět sledoval staršího bratra, jak tuto hru hraje, hrozně jsem se u toho klepal napětím.

Tato hra se hraje i na dnešní dobu stále perfektně a stále dokola by se dala hrát. Důvodem je perfektní příběh, nezapomenutelný a velmi zajímavý. Hudba, český dabing, střelba zbraní, prostředí, auta. No prostě všechno.

Hrozně se mi líbily vedlejší mise u Lucase. Bavily mě, i když byly některé, až moc přehnaně těžké, jako třeba Bastard se štěstím - Odvést raněného z China Townu do Oakwoodu a ještě ve 4-dveřovém autě.

Někteří lidé by mohli brát jako mínus neustálé opakování dojíždění na místa určení ze Salieriho baru. Ale proč ne, mně to rozhodně nevadí a aspoň ty mise nebyly tak rychlé, jak by mohly být.

Strašně jsem vždy rád střílel z brokovnice a ještě zblízka, pač mě strašně rozesmává, jak ty lidi vždy odletí, když je trefíte z brokovnice zblízka. Jasně, jsem morbidní, chápu, ale dělám si samozřejmě srandu. V reálu bych to v životě neudělal.

Takže, co snad k této legendě říci na závěr?? No prostě bomba a nemohu dát jinak, než plné hodnocení.