Po dlouhé době jsem se rozhodl zanést pár dojmů do análů databázních a číním tak naprosto rozněžněn. Rozněžněn v tom zvláštním, chaotickém smyslu slova, kdy se člověk vlastně sám podivuje nad tím, že své pocity dokáže vylíčit jakožto něžné, i přes ty hrůzostrašné obrazy, které se před ním prostřednictvím Evil Within 2 objevovaly.
Je to dle mého, subjektivního hodnocen trpký příběh zlomeného muže, který dostává druhou šanci a snaží se zachránit něco málo z toho, co mu samotné nebe shodilo na hlavu a on si toho přes svou krátkozrakost nedokázal vážit. A také to schraňovat a opatrovat.
Druhou šanci dostává ve skutečném světě málokdo. A když už, tak si v drtivé většině takový člověk jen namlouvá, že to byla druhá šance. Leč pravda je taková, že dostal leda tak další příležitost, jak si ukrátit "dlouhou" chvíli v cestě životem. Skutečná "druhá šance" je podle mého na hranici života a smrti. Je to ultimátní rozhřešení, buď uspěješ nebo se budeš smažit v pekle. Dostat takovou druhou šanci v reálném světě, je něco jako zásah boží prozřetelnosti. Protože bůh je bezchybný, to jen lidská hloupost nezná mezí. A právě takovou druhou šanci dostanete zcela reálně ve světě zcela nereálné, bravurní, videohry.
Já opravdu nemám rád kritiku a kritiky. A nemám rád posuzování něčí práce a hledání chyb na něčem, do čeho mi vlastně nic není. Vždyť si to mohu buď zahrát (koupit) a nebo nezahrát (nekoupit) a nikdo mě do ničeho nenutí. Píšu rád pouze o tom co mě zaujalo a co se mi líbilo. A tohle pokračování bylo díkybohu geniální (dle mého). Přes docela nelineární začátek až k strhujícímu, přímočarému, romantickému závěru, při kterém se nejedné slabší povaze může zalesknout v očích pověstná slza dojetí.
V posledních kapitolách, kdy se čtenář (odpusťte hráč), blíží k epickému závěru se přidávají na hudebním poli mučivé smyčce a dohání tak k pláči i všechny ty zarputilé arkádisty a hedshotisty, kteří si doposud hlídali jen čas a počet vystřílených nábojů.
Ano! je možné tvořit skrze videohry poezii. V tomto případě to byl hororový román, který by byl jistě bestselerem. Prodával-li by se u nás v ulici.
Je to dle mého, subjektivního hodnocen trpký příběh zlomeného muže, který dostává druhou šanci a snaží se zachránit něco málo z toho, co mu samotné nebe shodilo na hlavu a on si toho přes svou krátkozrakost nedokázal vážit. A také to schraňovat a opatrovat.
Druhou šanci dostává ve skutečném světě málokdo. A když už, tak si v drtivé většině takový člověk jen namlouvá, že to byla druhá šance. Leč pravda je taková, že dostal leda tak další příležitost, jak si ukrátit "dlouhou" chvíli v cestě životem. Skutečná "druhá šance" je podle mého na hranici života a smrti. Je to ultimátní rozhřešení, buď uspěješ nebo se budeš smažit v pekle. Dostat takovou druhou šanci v reálném světě, je něco jako zásah boží prozřetelnosti. Protože bůh je bezchybný, to jen lidská hloupost nezná mezí. A právě takovou druhou šanci dostanete zcela reálně ve světě zcela nereálné, bravurní, videohry.
Já opravdu nemám rád kritiku a kritiky. A nemám rád posuzování něčí práce a hledání chyb na něčem, do čeho mi vlastně nic není. Vždyť si to mohu buď zahrát (koupit) a nebo nezahrát (nekoupit) a nikdo mě do ničeho nenutí. Píšu rád pouze o tom co mě zaujalo a co se mi líbilo. A tohle pokračování bylo díkybohu geniální (dle mého). Přes docela nelineární začátek až k strhujícímu, přímočarému, romantickému závěru, při kterém se nejedné slabší povaze může zalesknout v očích pověstná slza dojetí.
V posledních kapitolách, kdy se čtenář (odpusťte hráč), blíží k epickému závěru se přidávají na hudebním poli mučivé smyčce a dohání tak k pláči i všechny ty zarputilé arkádisty a hedshotisty, kteří si doposud hlídali jen čas a počet vystřílených nábojů.
Ano! je možné tvořit skrze videohry poezii. V tomto případě to byl hororový román, který by byl jistě bestselerem. Prodával-li by se u nás v ulici.
ELEX
Pro: pro jsou pro mne jednoznačná a pro všechny ostatní relativní. Příběh, hudba, revolver, martensky,
Proti: nemám co bych vytknul