Duna byla asi úplně první strategie, kterou jsem kdy hrál. Nebylo mi ani 10 a naši museli zavést pravidlo, že hodinu budu hrát já a další hodinu brácha. Probíhalo to asi tak, že jeden hrál a druhý byl přilepený hned vedle a do všeho kecal. Před koncem hodiny H jsem svému bratříčkovi říkal: "už máš jen 5 minut, tak koukej vypadnout". A samozřejmě i naopak :)).
Dohráli jsme to za všechny rody a strávili jsme u Duny neuvěřitelné množství času. Jako první jsme vždy vybudovali obrovskou základnu a útočili s asi tak 3x větší převahou, než bylo třeba. Zkrátka stratégové jako vyšití.
A tolik kritizované ovládání nám nijak nevadilo, však jsme neznali nic jiného a lepšího.
Dohráli jsme to za všechny rody a strávili jsme u Duny neuvěřitelné množství času. Jako první jsme vždy vybudovali obrovskou základnu a útočili s asi tak 3x větší převahou, než bylo třeba. Zkrátka stratégové jako vyšití.
A tolik kritizované ovládání nám nijak nevadilo, však jsme neznali nic jiného a lepšího.