Nejlépe provedená část z univerza BioShocku. Příběh již není (tolik) rušen akčními pasážemi, které zvláště v Infinite představují stopku pro plné vychutnání si dobře vystavěného scénáře a kulis. Je velká škoda, že podobný koncept si Ken Levine a Irrational Games mohl(i) dovolit až u menšího datadisku. Pokud by byla takto provedena celá série, atakovala by status toho nejlepšího, co bylo v posledních letech vytvořeno.

Burial at Sea totiž dává vzpomenout na své kořeny, a změna hratelnosti - spojená s odpadnutím "nekonečné" výdrže jak nepřátek, tak i Elizabeth - stejně jako větší nedostatek munice i léčiv, zcela mění přístup hráče. I v takových detailech, že audiology tu mají již podstatně větší smysl (při jejich poslechu totiž již obvykle nestřílíte do všeho okolo, jako tomu bylo mnohdy v Infinite). Nejlepší části však přichází, pokud je vám zbraň, interaktivita, odebrána - v těchto momentech se ukazuje, že by se Bioshock mohl klidně obejít bez, do univerza se nehodící, přemíry akce. Provázanost událostí z Rapture a Columbine ukazuje, že scénář byl tvořen s větší pečlivostí, než jak je tomu běžně u konkurence, a tak pozitivní dojem (již série jako celku) trvá.