Tak nakonec jsem poctivě dohrál i druhej díl. Ačkoli jsem se dočkal mnoha příjemných změn a vylepšení, přesto nemůžu říct, že bych s hrou byl skutečně spokojen.
Stejně jako v předchůdci jsou největší slabinou tohodle 3déčka samotný souboje. Respawn nepřátel už sice není tak hrozně rychlej, ale přesto stále velmi nepříjemnej a nedobře se projevuje na atmosféře i tempu hry. Protivníci jsou na tom potom podobně jako v předchozích dílech, tedy většinou tupě neinteligentní. Vyjímkou jsou potom snad jen Romulané a Idrilové, kteří se sice kryjí, ale i tak často pobíhají po prostranství jak třída mateřské školy po hřišti.
Co se týče bossů a mezibossů, přiznávám, vyloženě jsem musel opakovat jistá místa s nemalým sebezapřením – na střední obtížnost jsem měl skutečně sto chutí hru nechat bejt, protože třeba ta létající svině co člověka sesmažila na jednu ránu byla na mě trochu moc. Žádnou taktiku, která by na ni platila jsem neobjevil, prostě jen divoce 2 minuty strafovat a pálit – to má být zábava? Jen se štěstím jsem nakonec uspěl.
Co mě pak rozčilovalo, byl výběr zbraní. Když člověk zatočil kolečkem, náš Munro tím všechny zbaně automaticky v mžiku sekundy nabil. Bohužel většinou tedy rozfrcal munici (energii) do všech zbraní a tak nezbývalo než v soubojích divoce měnit zbraň po každém zásobníku – myslím, že zde byly 3 typy munice pro asi 10 zbraní. Taky ukazatel munice je hloupě pořešenej – hlásí mi to 15 energie, super, ale to nestačí ani na jednu ránu z žádné zbraně? Ahá to si mám pamatovat, že střela ze sniperky koštuje 50 (nebo kolik) nebo vždycky urputně mačkat tlačítko RELOAD, než mi to dojde? Samotný výběr zbraní mi potom nesedl, přestože mám sci-fi zbraně rád, tyhle divný ultrakanóny si mě teda nezískaly, snad krom prvních dvou základních útočných pušek a sniperky.
K největším pozitivům patří nesporně příběh, za kterej by se nemusela stydět ani nadprůměrná televizní epizoda. Atmosféra StarTreku je zde opět přítomna a dává hře jakejsi punc kvality. Některé lokace dokonce v kombinaci s povedenou hudbou získávají i tajemnou atmosféru: ruiny, romulanská stanice. Nebojové procházení lodi jsem sice měl celkem rád, ale vedlejší příběh, který sem tam odehrává (máme dokonce možnost volby, jak tento dopadne) mě vůbec nebral - naopak jsem si tyto pasáže musel spíše vytrpět – působil na mě až trapně.
Hádanky a minihry jsou celkem v pohodě, ale nic co by člověka opravdu přinutilo přemejšlet, spíš taková pauzička od střelby. Zajímavá je možnost hledat schované předměty a odkrývat tak "utajený" obsah hry (videa, bonusový levly) – pro člověka, kterýho hra opravdu baví, to může znamenat prodloužení hrací doby, ba dokonce důvod k znovuzahrání. Já jsem nenalezená tajná místa nebral vůbec osobně a nepídil se po nich, jejich občasné nalezení bylo spíše dílem schánení se po munici.
Celkově tedy říkám: rozhodně lepší jako předchůdce, pro každýho Trekie nutnost, já už se ale k A. Munrovi nikdy vracet určitě nebudu, ačkoli o vyloženě špatnou hru se nejedná.
Stejně jako v předchůdci jsou největší slabinou tohodle 3déčka samotný souboje. Respawn nepřátel už sice není tak hrozně rychlej, ale přesto stále velmi nepříjemnej a nedobře se projevuje na atmosféře i tempu hry. Protivníci jsou na tom potom podobně jako v předchozích dílech, tedy většinou tupě neinteligentní. Vyjímkou jsou potom snad jen Romulané a Idrilové, kteří se sice kryjí, ale i tak často pobíhají po prostranství jak třída mateřské školy po hřišti.
Co se týče bossů a mezibossů, přiznávám, vyloženě jsem musel opakovat jistá místa s nemalým sebezapřením – na střední obtížnost jsem měl skutečně sto chutí hru nechat bejt, protože třeba ta létající svině co člověka sesmažila na jednu ránu byla na mě trochu moc. Žádnou taktiku, která by na ni platila jsem neobjevil, prostě jen divoce 2 minuty strafovat a pálit – to má být zábava? Jen se štěstím jsem nakonec uspěl.
Co mě pak rozčilovalo, byl výběr zbraní. Když člověk zatočil kolečkem, náš Munro tím všechny zbaně automaticky v mžiku sekundy nabil. Bohužel většinou tedy rozfrcal munici (energii) do všech zbraní a tak nezbývalo než v soubojích divoce měnit zbraň po každém zásobníku – myslím, že zde byly 3 typy munice pro asi 10 zbraní. Taky ukazatel munice je hloupě pořešenej – hlásí mi to 15 energie, super, ale to nestačí ani na jednu ránu z žádné zbraně? Ahá to si mám pamatovat, že střela ze sniperky koštuje 50 (nebo kolik) nebo vždycky urputně mačkat tlačítko RELOAD, než mi to dojde? Samotný výběr zbraní mi potom nesedl, přestože mám sci-fi zbraně rád, tyhle divný ultrakanóny si mě teda nezískaly, snad krom prvních dvou základních útočných pušek a sniperky.
K největším pozitivům patří nesporně příběh, za kterej by se nemusela stydět ani nadprůměrná televizní epizoda. Atmosféra StarTreku je zde opět přítomna a dává hře jakejsi punc kvality. Některé lokace dokonce v kombinaci s povedenou hudbou získávají i tajemnou atmosféru: ruiny, romulanská stanice. Nebojové procházení lodi jsem sice měl celkem rád, ale vedlejší příběh, který sem tam odehrává (máme dokonce možnost volby, jak tento dopadne) mě vůbec nebral - naopak jsem si tyto pasáže musel spíše vytrpět – působil na mě až trapně.
Hádanky a minihry jsou celkem v pohodě, ale nic co by člověka opravdu přinutilo přemejšlet, spíš taková pauzička od střelby. Zajímavá je možnost hledat schované předměty a odkrývat tak "utajený" obsah hry (videa, bonusový levly) – pro člověka, kterýho hra opravdu baví, to může znamenat prodloužení hrací doby, ba dokonce důvod k znovuzahrání. Já jsem nenalezená tajná místa nebral vůbec osobně a nepídil se po nich, jejich občasné nalezení bylo spíše dílem schánení se po munici.
Celkově tedy říkám: rozhodně lepší jako předchůdce, pro každýho Trekie nutnost, já už se ale k A. Munrovi nikdy vracet určitě nebudu, ačkoli o vyloženě špatnou hru se nejedná.
Pro: StarTrek, příběh, hudba, místy atmosféra
Proti: Nadsazená obtížnost bossů, výběr zbraní, respawn nepřátel, UI, strafe to the max