Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Star Trek: Elite Force II

20.06.2003
81
71 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ano

Poté, co se Voyageru podaří dostat úspěšně domů, jsou členové Hazard Teamu hozeni velením Hvězdné flotily přes palubu a tým je rozpuštěn. Zatímco se po návratu těšili na další dobrodružství, musí se nyní smířit s neveselou realitou. Někteří z nich proto mají různá, méně významná uplatnění, kdežto jiní to dotáhli na učitele v Akademii Hvězdné flotily, jako např. hlavní hrdina prvního dílu Alexander Munro. A zdá se, že to tak bude už napořád. Po uplynulých dvou letech je ale s touto situací kapitán Jean-Luc Picard silně znepokojen a postará se tedy o to, aby byl Hazard Team zase obnoven. Šanci se uplatnit tak má řada nováčků, stejně jako několik známých tváří z předešlého působení týmu. Než se však stačí členové týmu opět projít na můstku, zachytí loď U.S.S. Enterprise, náležící pod Spojenou federaci planet, nouzové volání a Picard nemá na vybranou - i přes varovnou zprávu obsaženou v onom volání nařizuje přímý kurz k federální lodi Dallas.

Jestliže původní hra oplývala čtyřicítkou singleplayer úrovní, tak zde máte možnost jich absolvovat něco přes sedmdesát, v celkově jedenácti misích. K dispozici je vám i delší dějová zápletka, jež tak působí komplexněji než minule. Mise jsou opět různorodé, vynikají poklidnějším, ale i akčnějším tempem, což oceníte při úkolech, rozhovorech, logických hádankách, soubojích s nepřáteli a procházkách na různých místech ve vesmíru, ať už na Attrexianské vesmírné stanici, základně žoldáků, Borgské kouli, planetě Aldor III nebo Romulanské stanici či lodi U.S.S. Dallas. Atmosférou, zábavou a technickou stránkou jde hra stále ve šlépějích Elite Force z roku 2000.

Hra běží na Quake 3 enginu. Multiplayer vás zavede do 13 lokací. Na výběr jsou mody jako Holomatch, Team Holomatch, Capture the Flag atd.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 85
Star Trek byl vždy spíš vyměklý. Postavy se chovaly vždy čestně a zásadově. Neexistovalo porušit předpisy a jít podle vlastní iniciativy. Autoři se snažili divákovi předhodit vizi vyspělé a mírumilovné civilizace. Civilizace prostá předsudků a tolerantní k jakýmkoliv odlišnostem. Když už někdo vynalezl warp pohon, musí mít přece nadhled. To dá rozum. V takové mentalitě a v prostředí sterilních, podivně obtáhlých uniforem, aby člověk antihrdinu pohledal. O to zajímavější je zdejší seskupení elitních bojovníků zvaných jako Hazard Team, kteří jsou vysíláni na nejnebezpečnější mise, kde už není jiné možnosti, než násilného boje (jestli se vymazání lasery dá považovat za násilí).

Voayger se po velkých peripetiích vrátil z Delta kvadrantu a členové Hazard Team se rozprchli po flotile federace. Velký prostor pro návrat Enterprise a ikonického kapitána Pickarda (ve hře s hlasem Patricka Stewarta). Přes odpor vrchního velení dá Hazard Team znovu dohromady a může se vyrazit do akce. Do boje v akční hře, která zase tak úplně akční není. Děj je hodně filmový. Plný animací, kterých je až překvapivě mnoho. Po jejich skončení se ne vždy střílí. Často se mluví a vy si dokonce občas můžete vybrat odpovědi nebo rozhodnutí, jakým směrem jít. Nejsou to hluboká rozhodnutí a moc jich tam není. Spíš na vedlejší zápletku. Jako kratičké osvěžení je to fajn.

Zbraně jsou podle mého slabina Star Treku obecně. Když máte svět, ve kterém neexistují zbraně střílející projektily (až na zdejší granátomet), nýbrž jen energii, z podstaty nejde udělat velkou rozmanitost. V Elite Force dostanete energetické ekvivalenty ke konvenčním zbraním. Pušce, útočné pušce, brokovnici, odstřelovací pušce nebo třeba k rotačáku (ehm, "konvenčnímu"). Za mě trochu nezajímavé, ale budiž. Po nějaké době jsem si zvykl. V krátkých úrovních to dlouho vypadalo, že akce ani není hlavní náplň hry.

Asi polovinu hrací doby jsem totiž strávil hledáním tajných míst, které ale vůbec není jednoduché najít a byla to spíš frustrující činnost. Jasně, hráč by se na to mohl vykašlat a nehledat je. Problém je v tom, že hra za určitý počet objevených tajných míst odměňuje zpřístupněním bonusových úrovní. Ač jsem se snažil jak blázen, našel jsem jich jen 41 ze 70 a odemkl tři ze šesti úrovní.

Po této neustálé zkušenosti jsem byl na hru celkem naštvaný a chtěl jí strhat. Málo akce, nezajímavý příběh, všechno se pomalu vleklo s nezajímavým zbraňovým arzenálem. Naštěstí Elite Force II udělal to, co mám na akcích tohoto typu nejraději. V druhé polovině zrychlil tempo, začal proti hráči posílat zajímavější nepřátele, pomalu gradoval, posílal čím dál nebezpečnější bosse a zakončil to skvělý finálním soubojem, který měl opravdu grády.

Jsem spokojený. Nakonec jsem dostal to, co jsem chtěl. Ani bonusové mise mě tolik netrápili. Těch pár zpřístupněných nebyli velký zázrak.
Doporučuji hrát hru na některou z těžších obtížností. Dobré je v menu nevypínat hudbu. V animacích je svázaná se zvuky. Chápu, že vesmíru je vakuum. Bez ozvučení to ale nemá žádnou šťávu.

Pro: filmový přístup, velká gradace v druhé polovině, bossové jsou správné koření

Proti: vlažnější tempo první poloviny, většinou nezajímavé zbraně, odměny za nalezení tajných míst

+27
  • PC 95
Hned na začátku je třeba říci, že jsem velký fanoušek Star Treku, stejně jako fanoušek akčních her. Takže spojení obou těchto žánrů v podobě Elite Force a jeho následného pokračování pro mne znamenají vrchol blaha a jen těžko si lze představit, že by mě nějakým způsobem mohly zklamat.

Nemá smysl se tu nějak dopodrobna o hře rozepisovat. První Elite Force ukázalo, že kombinace střílečky zasazené do světa Star Treku může fungovat a že dokonce může být i velmi úspěšná. A ve stejném duchu se nese i tento druhý díl, který na ten první hned navazuje a nepřímo propojuje osudy dvou seriálových lodí, protože z Voyageru se tentokrát přesouváte rovnou na Enterprise.

Předností téhle hry jsou především její poutavé kulisy, které vám dovolí nahlédnout z pohledu první osoby do světa, který tak dobře mnozí znají ze seriálů a filmů. K tomu si ještě připočtěte zajímavý příběh, dobové vybavení i vcelku unikátní zbraňový arsenál a máte perfektní hru nejen pro fanoušky Star Treku, jak už ostatně ukázal první díl.

Druhý díl má nicméně oproti tomu prvnímu mnohem víc zajímavých nápadů a zpestření hratelnosti, takže se nejedná jen o pouhou střílečku. Ke slovu se velmi často dostane váš trikorder, s jehož pomocí musíte řešit různé puzzly v podobě miniher, případně s ním i hledat tajné skrýše či sběratelské předměty. Ostatně hra je až nebývale prošpikovaná nejrůznějšími secrety a easter eggy.

Vzhledem k faktu, že se celá hra odehrává v universu bohatém na nejrůznější světy, jsou jednotlivé lokace příjemně pestré. Krom různých vesmírných lodí či stanic navštívíte i několik planet, které mají své specifické prostředí. Fanoušky seriálů Nová generace a Voyager jistě potěší i to, že se potkají i s několika známými postavami.

Nicméně ani ostatní známé rasy nejsou pozadu. Zastoupeny jsou tu snad všechny ty nejznámější, s nimiž se postupem hrou střetnete. Nechybí tak například Borgové, Klingoni, Romulané a mnoho dalších. Navíc hra sama přidává i dvě zcela nové rasy, okolo nichž se vlastně točí celý příběh. Jestli tato hra něčím vyniká nad ostatní, tak je to právě její rozmanitost.

Nepřátel je všude tak akorát, aby to dávalo smysl. Jejich inteligence je poplatná době, z níž hra pochází. Ale neurazí ani dnes. Občas se střetnete i s nějakými těmi bossy, kteří však nejsou nijak přehnaně nároční, což je fajn. K likvidaci všeho nepřátelského dostanete do rukou celou řadu nejrůznějších futuristických zbraní. Nejde přitom jen o ty pozemské, ale samozřejmě i různé mimozemské kousky, přičemž každá zbraň má své specifické chování a všechny do jedné vypadají moc pěkně.

Ostatně, hra běží na Quake 3 enginu a já o ní vždy rád tvrdím, že je to také nejlépe vypadající hra využívající tuto technologii. Taky to byla prakticky jedna z posledních, kde se tento engin komerčně uplatnil. To ovšem vůbec nevadí, protože díky nádherné grafice a zajímavému designu prostředí vypadá Elite Force II dobře, a to i dnes.

Ale nejde jen o grafiku. Skvělou atmosféru dokreslují také stejně tak důležité zvuky a hudební doprovod. Obojí je opět zvládnuto na výbornou. Zvuky zní jako v seriálu, hudba je zase dynamická a v akčních pasážích se přizpůsobuje. Potěší také dabing, v němž některým ze známých postav propůjčili hlasy jejich skuteční protagonisté. Stejně tak tomu je i v případě dabingu postav z prvního dílu Elite Force, o jejichž hlasy se opět postarali stejní dabéři.

Co se mi na Elite Force II hodně líbí je to, že hra pravidelně střídá akční a klidové pasáže. Nejde tedy o jednu souvislou akci, kde jdete z boje do boje. Mezi misemi se totiž vždy můžete procházet po palubě Enterprise, rozmlouvat s její posádkou a nasávat tu pravou atmosféru vesmírného plavidla Federace. Dá se říci, že vás tak hra postupně provede celou lodí, což už bylo i v případě prvního dílu. Budete zde však plnit i některé menší úkoly, z nichž za zmínku stojí třeba výslech Ferengského obchodníka, ze kterého musíte dostat určité informace - a není to žádná legrace.

Co se pak týče jednotlivých misí, ty jsou různorodé a často se odvíjí od daného prostředí. Mimo průzkumné či záchranné mise se ale můžete těšit i na nenápadnou infiltraci, obranu lodi či dokonce procházku po trupu Enterprise. Občas vám hra umožní ovládat také lodní zbraně, například při souboji vesmírných plavidel ve vesmíru, případně na planetě, s jejichž pomocí můžete využít orbitálního bombardování.

Hra sama o sobě je jinak čistě lineární, s možností hledat tajná místa a bonusy. V několika zlomových okamžicích však dostanete na výběr ze dvou různých možností, které v závěru nepatrně ovlivní zakončení příběhu. No dobře, asi nic neprozradím tím, když řeknu, že jde o to, jakou dívku sbalíte. Ale i tak je to další z mnoha příjemných zpestření :-)

Nuže, pokud bych měl tuto hru někomu doporučit, tak jednoznačně všem těm, kdo mají rádi Star Trek nebo nějaké to pořádné sci-fi. Elite Force II je bezesporu jedna z nejlepších her z tohoto universa, která se navíc nebojí jít v trochu akčnějším stylu a ukázat tenhle svět z pohledu první osoby. A to je třeba v mém případě obrovské plus! Škoda jen, že třetího dílu jsme se již nedočkali.

Rok 2003 byl zkrátka úžasný a dodnes na něj rád vzpomínám. Chaser, Unreal 2, Elite Force II – to všechno pro mě byly nezapomenutelné hry, kterým nechyběla vlastní duše a specifická atmosféra. Škoda, že dnes už takové hry téměř nevycházejí. Chybí mi to...

Pro: Star Trek atmosféra, rozmanitost, prostředí, trikorder, secrety, herní náplň, vizuální zpracování, příběh, hudba

Proti: Já fakt nevím, asi nic...

+20
  • PC 85
Elite Force 2 bylo pro mě před lety jako zjevení. Narozdíl od jedničky přibylo spoustu možností, grafika byla mnohem hezčí a i příběh se slušně posunul.

Začátek je bombastický. Pokud jste před léty se slzou v oku sledovali, jak se Voyager konečně borgským transwarp tunelem dostává domů, tady tomu máte možnost napomoci a sabotovat borgskou kouli, která zachytila loď. Poté se hlavní hrdina po peripetiích s byrokracií dostává na Enterprise a rozjíždí se parádní příběh o stopování tajemných exomorfů, sporu dvou dosud nepoznaných ras a samozřejmě zde nesmí chybět staří známí Klingoni, Romulani či jeden Fereng. Nechybí i pár zvratů, všechny rasy jsou přesně takové jaké mají být a Picard rulez. Trošku mě v rámci vyprávění zklamalo, že na Enterprise je pouze Picard a Tuvok z Voyageru, ale chápu že 9 let po skončení Nové generace se původní herci shání a platí těžko.

Grafika je mnohem hezčí, i když ne tak úžasná jak kdysi. Stále jsou tu temné quakovské místnosti jak ze středověku, ale třeba Enterprise je vymodelovaná krásně a v rámci příběhu se podíváme na různé zajímavé lokace - ať už borgskou krychli, zaplivaný Klingonský bar, hororovou opuštěnou loď nebo na plášť samotné Enterprise.

A hratelnost? Autoři přidali spoustu možností, takže v každé misi máme pár zvratů, občas někoho kryjeme či zachraňujeme, mezi misemi nechybí rozhovory včetně na 3D akci unikátní možnost vybrat si s kým hrdina skončí v posteli.
Další novinkou je trikodér se kterým jsem si užil spoustu srandy - dá se s ním detekovat unikající plyn, neviditelné lasery, tajné místnosti či hackovat ve dvou zajímavých minihrách. Ke konci přibyde i možnost označování cílů, což když jsem viděl kdysi, tak mi málem spadla čelist. Zaměříte věžičku a snese se na ni kanonáda phaserů a fotonových torpéd.
Poslední novinkou jsou staré dobré secrety, tentokrát sbíráte modely Enteprise a pokud jich nasbíráte dost, můžete si užít dalších 6 mini misí po dohrání hry.

Jinak je to v zásadě opět klasická střílečka. Máte sci-fi ekvivalenty samopalů, brokovnice, rotačáku, raketometu či sniperky, většina zbraní má sekundární mód a proti Vám se až na pár výjimek valí většinou různá broukovitá havěť nebo Idrylští teroristi. Zatímco začátek je celkem v pohodě, ke konci pořádně přituhuje, neboť zbraně nejsou tak účinné (a ty účinnější žerou příliš nábojů), na každém kroku čeká nějaký boss a zabrat Vám dá občas i prostředí (láva). Stejně jako v jedničce nechybí ani celkem povedená stealth mise a dá se říct, že každá mise je trošku jiná - samozřejmě v rámci možností dané žánrem. Pokud jste si v jedničce zvykli na tým, tak na to rychle zapomeňte, scénárista totiž vždycky přijde s kličkou, abyste museli projít většina mise sami.

Co bohužel sráží zážitek je optimalizace. Nevím jestli si hra nerozuměla s moji grafikou nebo čím, ale pokaždé když ji hraji (samozřejmě opatchovanou a na jiném), jsou problémy. Zpomalování citlivosti myši, zasekávání zvuku (a celé hry) při otevírání dveří, neskutečné lagy na velkých prostranstvích. náhodná spadnutí při loadu. Nejvíce mě dostal bug, díky kterému jsem ani zaboha nepřišel na to, jak zoomovat se sniperkou. Sekundární střelba nefungovala, žádné jiné tlačítko také ne a to jsem prolezl celé nastavení ovládání 4x.

Díky tomu jen 85%, jinak Elite Force 2 je klasika a povinnost pro všechny trekkie stejně jako první díl.

Pro: Výborný příběh, celkem hezká grafika, spousta novinek, je to Star Trek.

Proti: Na některých počítačích špatná optimalizace.

+13
  • PC 75
Tak nakonec jsem poctivě dohrál i druhej díl. Ačkoli jsem se dočkal mnoha příjemných změn a vylepšení, přesto nemůžu říct, že bych s hrou byl skutečně spokojen.

Stejně jako v předchůdci jsou největší slabinou tohodle 3déčka samotný souboje. Respawn nepřátel už sice není tak hrozně rychlej, ale přesto stále velmi nepříjemnej a nedobře se projevuje na atmosféře i tempu hry. Protivníci jsou na tom potom podobně jako v předchozích dílech, tedy většinou tupě neinteligentní. Vyjímkou jsou potom snad jen Romulané a Idrilové, kteří se sice kryjí, ale i tak často pobíhají po prostranství jak třída mateřské školy po hřišti.

Co se týče bossů a mezibossů, přiznávám, vyloženě jsem musel opakovat jistá místa s nemalým sebezapřením – na střední obtížnost jsem měl skutečně sto chutí hru nechat bejt, protože třeba ta létající svině co člověka sesmažila na jednu ránu byla na mě trochu moc. Žádnou taktiku, která by na ni platila jsem neobjevil, prostě jen divoce 2 minuty strafovat a pálit – to má být zábava? Jen se štěstím jsem nakonec uspěl.

Co mě pak rozčilovalo, byl výběr zbraní. Když člověk zatočil kolečkem, náš Munro tím všechny zbaně automaticky v mžiku sekundy nabil. Bohužel většinou tedy rozfrcal munici (energii) do všech zbraní a tak nezbývalo než v soubojích divoce měnit zbraň po každém zásobníku – myslím, že zde byly 3 typy munice pro asi 10 zbraní. Taky ukazatel munice je hloupě pořešenej – hlásí mi to 15 energie, super, ale to nestačí ani na jednu ránu z žádné zbraně? Ahá to si mám pamatovat, že střela ze sniperky koštuje 50 (nebo kolik) nebo vždycky urputně mačkat tlačítko RELOAD, než mi to dojde? Samotný výběr zbraní mi potom nesedl, přestože mám sci-fi zbraně rád, tyhle divný ultrakanóny si mě teda nezískaly, snad krom prvních dvou základních útočných pušek a sniperky.

K největším pozitivům patří nesporně příběh, za kterej by se nemusela stydět ani nadprůměrná televizní epizoda. Atmosféra StarTreku je zde opět přítomna a dává hře jakejsi punc kvality. Některé lokace dokonce v kombinaci s povedenou hudbou získávají i tajemnou atmosféru: ruiny, romulanská stanice. Nebojové procházení lodi jsem sice měl celkem rád, ale vedlejší příběh, který sem tam odehrává (máme dokonce možnost volby, jak tento dopadne) mě vůbec nebral - naopak jsem si tyto pasáže musel spíše vytrpět – působil na mě až trapně.

Hádanky a minihry jsou celkem v pohodě, ale nic co by člověka opravdu přinutilo přemejšlet, spíš taková pauzička od střelby. Zajímavá je možnost hledat schované předměty a odkrývat tak "utajený" obsah hry (videa, bonusový levly) – pro člověka, kterýho hra opravdu baví, to může znamenat prodloužení hrací doby, ba dokonce důvod k znovuzahrání. Já jsem nenalezená tajná místa nebral vůbec osobně a nepídil se po nich, jejich občasné nalezení bylo spíše dílem schánení se po munici.

Celkově tedy říkám: rozhodně lepší jako předchůdce, pro každýho Trekie nutnost, já už se ale k A. Munrovi nikdy vracet určitě nebudu, ačkoli o vyloženě špatnou hru se nejedná.

Pro: StarTrek, příběh, hudba, místy atmosféra

Proti: Nadsazená obtížnost bossů, výběr zbraní, respawn nepřátel, UI, strafe to the max

+12
  • PC 80
Na dobrodrúžstvach kapitána Jean-Luca Picarda z vesmírnej ľode Enterprise som vyrastal. Preto ma milo prekvapilo, že po spustení, ma hra oslovila práve jeho hlasom (Patrick Stewart) a ja som sa pustil do hrania tejto Startrekovskej FPS. Princíp hry sa v podstate neodlišuje od väčšiny FPS z tejto doby. Hráč v podstate prekonáva lineárne levely vystavané pochopiteľne v reáliach Star Treku, občas pomocou trikordéru, phaseru, alebo svojim pohybom vyrieši nejaký ten logický puzzle (prepojovací puzzle toku energie neskôr pripomína napríklad logické hádanky z Broken Sword 4). Napriek tomu, že príbeh akosi nevybočuje z úrovne priemernej epizódy televízneho seriálu, dokáže si vybudovať a udržať atmosféru, ktorú by mal oceniť aj človek, na ktorého si neukazujú ľudia prstom a nevravia mu Trekkie. :)
Jednoznačne pôsobivé sú počiatočné misie u Borgov rovnako ako aj impozantné prvé Idryllské ruiny, alebo priamočiara, ale zábavná cesta Klingonskou základňou. Čo občas trochu zamrzí je, že množstvo silových polí a zamknutých dverí sa otvára princípom "vrátiš sa pár metrov, vlezieš do šachty, polezieš pár metrov, odpáliš mechanizmus, čo napája ochranu, vrátiš sa a pokračuješ". Nejde o nič namáhavé, ale zároveň ani nič zábavné. Druhou vecou čo mi nesadla sú určité hádanky, v ktorých ide dostať sa na druhú stranu cez prerušované výpary/ohne, miznúce plošiny pod nohami a podobne. Nejde tu totiž o reflexy hráča, ale len o zapamätanie si celkovej postupnosti s akou sa čo vypína/dvíha/zapína.
Celkový dojem obohacuje aj výskyt bossov. Síce väčšinou ide len o to, vyhýbať sa ich útokom a triafať sa svojimi, ale aj tak sa jedná o zábavné momenty. Pre Trekkieho sú čerešničkou na torte rôzne viac či menej známe odkazy na rôzne rasy, postavy a situácie zo Star Trekovského univerza. Na záver ešte dodám, že hráč má dokonca malú možnosť výberu v rámci jednej bočnej paralely príbehu, ktorá je síce pre samotné príbehové jadro nepodstatná, ale ako taký "bočák zdarma" poteší. Taktiež je zaujímavá pravidelná návšteva Enterprise medzi misiami, kde hráč stretáva posádku a môže skúmať určité paluby a miestnosti ľode.

Pro: chytlavosť napriek linearite, atmosféra, bossfighty, prechádzky po Enterprise, logické hádanky s trikordérom

Proti: občas level design, preskakovacie/podliezacie "puzzly" s načasovaním prechodu

+8