Po Runaway jsem sáhl pravděpodobně z nostalgických důvodů. Chtěl jsem se vrátit do 90.let, kdy jsem jako malý kluk hltal každou hru která se mi dostala pod ruku, a kdy mojí jedinou starostí bylo na jak dlouho mě rodiče nechají hrát na naší 486. Za to, že můj ve výsledném dojmu u mě převládalo spíše zklamání, mohou možná moje přemrštěná očekávání, možná hra samotná, nebo možná fakt, že už nejsem ten malý kluk, a na hry už nepohlížím tak nekriticky jako kdysi.

Runaway je klasická point-click adventura ze staré školy, se všemi klady a zápory které sebou tento, dnes už prehistorický žánr, nese. Jako hlavní přednost bych na prvním místě určitě uvedl grafiku, která bude tím prvním co vás při hraní praští do očí. Některé lokace (zejména New York ze začátku) jsou tak osobité a krásné, že bych se je nebál zarámovat a pověsit nad krb (kdybych nějaký měl). Nutno podotknout, že ani deset let od vzniku hry grafika neztratila nic na své kráse, spíše naopak, a to se v herním průmyslu jen tak nevidí. Co se příběhu týče, tak opravdu jde o road adventure. Hlavní hrdina, sympatický doktorand Brian Basco, se postupem hry protlouká snad celými Spojenými státy, ale nerad bych spoileroval. Celkově scénář je více než příjemný, nenajdete zde sice momenty, kdy byste si říkali "Tyvole tak to jsem nečekal!", nebo "Jak originální!", ale zato v příběhu najdete přátelství, zradu, milostnou zápletku a dokonce i několik úsměvných momentů.

Proč jsem vlastně na začátku psal že mě Runaway zklamala?

Jde zejména o adventurní prvky hry, které nejsou zdaleka ideální a které hru táhnou ke dnu. Po prvních dvou kapitolách Runaway začíná postupně ztrácet dynamiku. Příbývá lokací i předmětů, a řešení jednotlivých úkolů bývá dost často nelogické, a ani obvyklému pixelhuntingu se nevyhneme. Ze stereotypu Vás nevybere ani grafika, na kterou jsem pěl ódu o odstavec výše. Runaway se bohužel po určité době stane nudnou.

Pokud jste milovníci adventur, pak si Runaway určitě zahrejte. Pokud nejste tak vás hra neosloví a nebude vás bavit.