Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Runaway: A Road Adventure

28.08.2003
05.06.2013
74
120 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Kreslená adventura představuje hlavního hrdinu Briana Basca jako vzorného a nadějného studenta, který nedávno dokončil studium na univerzitě a napříč státy si vyráží udělat doktorát do San Francisca. Žel hned v domovském městě srazí svou starou károu pohlednou tanečnici Ginu, která prchá před neznámými násilníky. Brian je slušný mladík, tudíž Ginu odveze do nemocnice, kde mu otřesená dívka poví o starodávném pokladu, o kterém se náhodou dozvěděla. To je zároveň důvod, proč po ní jde parta hrdlořezů. Poté, co se bandité pokusí Ginu přepadnout i v nemocnici, už Brian neváhá ani minutu a společně s vyděšenou krasotinkou vyráží na cestu za pokladem.

Runaway je klasickou point and click adventurou, ve které s sebou budete vláčet hromadu věcí a používat je k plnění víceméně logických puzzlů. Kombinace kreslené grafiky a delší herní doby dělá z Runaway hru hodnou povšimnutí.

V roce 2007 vyšlo pokračování s názvem Runaway 2: The Dream of the Turtle a následně v roce 2009 zakončení trilogie Runaway: A Twist of Fate.


Poslední diskuzní příspěvek

On je Runaway hlavně taková naprosto klasická adventura ve stylu třebas Tungusky apod. kousků, kterých jednu dobu vycházelo strašně moc a dnes už prostě ničím nepřekvapí a nenabídne nějakou tu nadhodnotu oproti jiným adventurám (na rozdíl třebas od I Have No Mouth, and I Must Scream, Sanitaria apod.). Já si to kdysi ale docela užil a párkrát i zopakoval, to až druhý díl mi přišel horší.

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 65
Po Runaway jsem sáhl pravděpodobně z nostalgických důvodů. Chtěl jsem se vrátit do 90.let, kdy jsem jako malý kluk hltal každou hru která se mi dostala pod ruku, a kdy mojí jedinou starostí bylo na jak dlouho mě rodiče nechají hrát na naší 486. Za to, že můj ve výsledném dojmu u mě převládalo spíše zklamání, mohou možná moje přemrštěná očekávání, možná hra samotná, nebo možná fakt, že už nejsem ten malý kluk, a na hry už nepohlížím tak nekriticky jako kdysi.

Runaway je klasická point-click adventura ze staré školy, se všemi klady a zápory které sebou tento, dnes už prehistorický žánr, nese. Jako hlavní přednost bych na prvním místě určitě uvedl grafiku, která bude tím prvním co vás při hraní praští do očí. Některé lokace (zejména New York ze začátku) jsou tak osobité a krásné, že bych se je nebál zarámovat a pověsit nad krb (kdybych nějaký měl). Nutno podotknout, že ani deset let od vzniku hry grafika neztratila nic na své kráse, spíše naopak, a to se v herním průmyslu jen tak nevidí. Co se příběhu týče, tak opravdu jde o road adventure. Hlavní hrdina, sympatický doktorand Brian Basco, se postupem hry protlouká snad celými Spojenými státy, ale nerad bych spoileroval. Celkově scénář je více než příjemný, nenajdete zde sice momenty, kdy byste si říkali "Tyvole tak to jsem nečekal!", nebo "Jak originální!", ale zato v příběhu najdete přátelství, zradu, milostnou zápletku a dokonce i několik úsměvných momentů.

Proč jsem vlastně na začátku psal že mě Runaway zklamala?

Jde zejména o adventurní prvky hry, které nejsou zdaleka ideální a které hru táhnou ke dnu. Po prvních dvou kapitolách Runaway začíná postupně ztrácet dynamiku. Příbývá lokací i předmětů, a řešení jednotlivých úkolů bývá dost často nelogické, a ani obvyklému pixelhuntingu se nevyhneme. Ze stereotypu Vás nevybere ani grafika, na kterou jsem pěl ódu o odstavec výše. Runaway se bohužel po určité době stane nudnou.

Pokud jste milovníci adventur, pak si Runaway určitě zahrejte. Pokud nejste tak vás hra neosloví a nebude vás bavit.

Pro: grafika, Gina, milý příběh

Proti: motivace hrát dál, nelogické úkoly, pixelhunting

+22
  • PC 65
Runaway jsem rozjel v rámci Herní výzvy 2020 (Základní kámen Hard Core ). Hned po prvním spuštění jsem si uvědomil, jak moc mi v dnešní době chybí klasické „point and click“ adventury. Runaway vypadá na své stáří perfektně a skloubí v sobě přehlednost a ulítlost lokací, která mi nejvíce připomíná sérii Polda. Ze začátku je hra chytlavá, vcelku dává smysl a na dost věcí se dá přijít selským rozumem. Bohužel, čím jste dál v příběhu, tak se všechny tyto smysly vytrácejí. Poslední kapitola byla již opravdu otrava.
Konkrétně mi vadí některé postupy, kdy musíte určitou věc, či objekt prozkoumat několikrát a v závislosti na progresu v příběhu, s tím objektem bude hlavní hrdina reagovat, či nikoliv. Například, vám je jasné, že bude potřebovat pytlík na kafe, který leží v koši, ale Brian mi oznámí, že ho na nic nepotřebuje. Vezme si ho, až budete mít bobule. Na druhou stranu mu přijde fajn, vzít si háček z věšáku, i když vy netušíte proč. S tímhle budete bojovat celou hru. Je to hrozně nepříjemné, protože spoustu věcí můžete prohledávat víckrát. Z některých v průběhu hry něco kápne víckrát a z některých jen jednou, takže se často a zbytečně vracíte k bednám a taškám. Největší gól je poslední kapitola v Mohavské poušti. Tam platí jednoduché pravidlo - když nevíte kam dál, vypadne to z lokomotivy. Hlavní hrdina mi k srdci úplně nepřirostl. Je to strašný posera. Třeba když se odmítl hrabat v bahně, i když v něm byl schovám předmět nutný k dalšímu postupu. Musíte tedy vymyslet jiný, dost nelogický způsob, jak předmět z bahnité kádě dostat.
I tak jsem se minimálně prví polovinu hry docela slušně bavil a nostalgicky zavzpomínal na doby, kdy tento žánr hrdě stál vedle žánrů RTS strategií a FPS.
+19
  • PC 80
Když jsem přemýšlel, co bych si zahrál po temných sériích Art of Murder a Still Life, měl jsem chuť na něco oddechového a Runaway byla jasná volba. Ještě ji mám v knihovně GOG, takže odpadlo "shánění bokem" a hlavně si pamatuju, že se mi líbila.

Runaway přišla v roce 2001, kdy se říkalo že adventury jsou mrtvé, za rok vzniklo jen pár kousků, většina z nich ve 3D a většinu jsem nehrál. V Péndulu se ale na to vykašlali a stvořili krásnou, barevnou ručně kreslenou adventuru jak z půlky 90. let a dobře udělali. Runaway je od začátku do konce pohoda, čemuž napomáhá styl, hratelnost i příběh.

Grafika je jak jsem psal pestrobarevná, plná mírně karikovaných filmečků a postav, ale zas ne natolik, aby se nedala brát vážně. Je tu pěkná westernová hudba i dvě povedené písničky - titulní a jedno parádní disco.

V příběhu nehrajete za žádného hrdinu, detektiva či dobrodruha. Brian Basco je obyčejný mladík, trošku šprt, který míří na univerzitu, když autem srazí překrásnou Ginu, která prchá před mafiány. S troškou váhání se tak stává jejím pomocníkem na útěku, při kterém se snaží odhalit tajemství krucifixu, který stál život jejího otce. A mě se to líbilo. Brian nezvládne všechno, ale myslí mu, umí mluvit s lidmi a není úplné dřevo, takže mu tu roli hrdiny věříte, Gina je nádherná "kočka v nesnázích", která není tak úplně nevinná.

Příběh je vyprávěn s lehkostí, pár vtípky, vedlejší postavy jsou perfektní - hlavně trojice trans zpěvaček uvízlých v pustině, nebo trio umělců obývajících westernové městečko. Přes tu lehkost to není úplně, komedie, zařve tu pár lidí, jsou tu nečekané přesahy do sci-fi či nadpřirozena ve finále se to vyvine úplně jinak než jsem čekal - odrbat mafiány o peníze. Moc se mi líbilo, že se Brian zachová na konci jako normální chlap a ne jako čestný a férový blbec, já mít tuhle možnost tak neváhám :)

Co se týče hratelnosti, je to tradiční adventura se vším všudy. Je tu 6 kapitol, pročež většina se odehrává ve westernových lokacích, které mě připomenuly Tři lebky Toltéků. Čeká Vás milion předmětů a spousta aktivních míst v lokacích. Nejsou tu žádné devadesátkové zákeřnosti, ale logika si občas bere dovolenou. Slavný rtěnkový kulomet si asi pamatuje každý, kdo to dohrál :)

Ovládání a všechny věci kolem jsou bez problémů, ale i tak jsem s hratelností chvílemi bojoval. Brian totiž občas prohledá skříň, tašku nebo komoru, vezme věc, kterou v tu chvíli potřebuje a o dvě hodiny později, když nevíte kudy kam Vás napadne se tam podívat znovu a voilá, je tam další předmět. Asi třikrát jsem se zasekl natolik, že jsem použil všechno na všechno ve všech lokacích, jednou mě to pomohlo, dvakrát ne a po nahlédnutí do návodu jsem zjistil, že na vině je pixelhunting. Po odkysnutí se vždy rozjede kaskáda akcí, kterou můžete provést a děj uhání opět svižně kupředu. Naprosto nechutný pixelhunting o který se musím podělit je pak hřebík na skalní plošině, kdo se tu zasekne, tak bude vědět co hledat.

Každopádně mě Runaway bavilo. Určitě to není žádný milník adventurního žánru, ale i skvěle vyladěná dobrodružná pohodovka mě stačí ke štěstí.
+17
  • PC 80
Prekvapive vyborna adventura a navic jedna z mala (ne-li v dnesni dobe jedina) klasicky rucne kreslena.
Pribehove to sice neni zadna extra trida, ale nese se v peknem pohodovem a prijemnem stylu. To same se da rict i o hratelnosti. Sem tam muzete narazit na zakys, ale druhy den uz mate vyreseno. Proste prijemna hra :)

Pro: Pekny, nenarocny pribeh, prijemna hratelnost, vyborne vedlejsi postavy a velmi solidni delka

Proti: pixelhunting, nekdy nelogicke reseni problemu

+11 +12 −1
  • PC 90
Přiznám se, že na začátku jsem byl velice zaskočen. Vůbec jsem nevěděl, co dělat. Po chvíli jsem teda zjistil, že pravým tlačítkem se přepíná mezi braním předmětů a mezi zjišťování informací o věcech. Každopádně hra Runaway: A Road Adventure má skvělý příběh, který se rozvíjí sice pomalu, ale konec rozhodně stojí za to.

Hodně se mi líbila hudba. Po pravdě mi při poslouchání toho soundtracku běhal mráz po zádech. Opravdu, hudba je fakt drsná!

Grafická stránka hry je také výborná na to, jak je hra stará. Také se mi líbily propracované animace.

A teď k těm negativním stránkám. Hodně mi vadilo, že bylo možné pokusit se sebrat všechny aktivní předměty a každý předmět z inventáře šel použít na všechno. Já osobně jsem byl zvyklý, že když si nevím už rady, tak zkouším použít různé věci na všechny aktivní předměty ve scéně. Autoři hry to ale tady v podstatě znemožnili, protože by se v tomto případě musel hráč neustále proklikávat řečmi hlavní postavy s tím, že tohle tak použít nejde, což by bylo dost otravné.

Další věcí je časté nelogické řešení. Než jsem si na to trochu zvykl, tak už jsem měl půlku hry za sebou a i tak jsem byl občas nucen mrknout do návodu, protože jsem neměl vůbec tušení, co dál. Kvůli tomu mi také přišla hra dost obtížná - přiznám se, že na některé věci se dalo určitě přijít, zaregistroval jsem i to, že jsem si třeba nevšiml nějakého předmětu, který byl v nějaké oblasti důležitý a kvůli tomu jsem se zasekl. Ale těch nelogických řešení mohlo být mnohem méně, nejlépe žádné.

Celkově se mi hra líbila. I přesto, že má své slabší momenty stojí za to si ji zahrát.
+8