UFO: Enemy Unknown

Původní hra X-COM série.. Pamatuji si, jak jsem tehdy byl u kamaráda a on tam divně pohyboval panáčkama a pak čekal až panáčkama pohne protivník... Za pár dní jsem též zachraňoval ubohé obyvatele lidských velkoměst a stavěl si základny schopné odolat čemukoli. Hra mě absolutně pohltila. Atmosféra by se dala krájet, graficky hodně na úrovni, zvukově taktéž. Strom výzkumu a zbraní byl jedínečný a systém sestřelování létajících talířů též. Tahová strategie jak řemen, série pro mě bohužel zemřela třetím dílem. Ale první dva (hlavně tento) mám nesmazatelně zapsány ve svém srdci

Pamatujete si, jak se tahle hra šířila v českém překladu na disketách? Pamatujete, jak hodně byla zabugované třeba přetékání času u jednotlivých vojáků tak, že jste začínali zase na začátku? Nebo to, kdy vám to nehledě na zvolenou obtížnost, dalo opět začátečníka po první udělané misi?

Tohle vše k tomu patřilo a i tak je pro mě první UFO nejlepší z celé série. Zároveň určitě nejsem jediný, kdo to dohrál několikrát za sebou. Taky jste to celé prošli s laserovou puškou, létající energetickou zbrojí a psi-ampem? Poměrně promakané herní principy jako přizpůsobování si výzkumu, výroby, vytváření nových bází a chytlavé mise. To je prostě staré dobré UFO. Na začátku se v podstatě připravujete na záhadnou rasu Ethereálů, kteří dokážou ovládat mysl a přiletí si rovnou v bitevní lodi. To je pro mě takový ten pomyslný bod, kdy dostanete do ruky zajímavé hračky a naopak vy budete ovládat mysl těch emzáků, no tfuj. Vypitváte vše, co vám příjde pod ruku a hledáte dál, abyste našli tu jejich zpropadnou základnu a aspoň na čas odvrátili jejich útoky na Zemi. Všechny ty hrátky s eleriem, cizíma technologiema, apod. Zkrátka a dobře na svojí domu ultimátní hra. Hudební doprovod je solidní, i když velice krátký v podání Johna Broomhalla, který má na triku i specifický jazzový soundtrack k Transport Tycoonu. Mělo to celé atmosféru, kterou následující díly ztrácely, i když měly zase jiné pozitiva.

A abych jen nechválil. Co kromě obřího množství bugů je pro mě osobně mínus, je konec hry - nemastný a neslaný. Kdyby si s tím trochu pohráli, mohlo to být ještě lepší. Jo a někomu by to možná časem mohlo přijít trochu stereotypní. I když dohrál jsem to jednou, dvakrát, třikrát, čtyřikrát, pětkrát, ... jak to jen ta hra dělá.

Ach. Další z našich "starých klasiků". Tentokráte nicméně klasika i pro mě.
Ufo-Enemy Unknown je strategií, která disponuje hnedle několika složkami. Minimálně polovinu času tak strávíte starostí o vlastní základnu (po čase základny), výzkumem a výrobou nových předmětů pro vaše speciální jednotky.
Druhou část se pak věnujete přímo misím a ty jsou skutečně fajn. Prostředí jsou poměrně variabilní (žádné terno to ale zase není) a navíc de facto všechno se dá zničit - obrovská výhoda když víte, že se nějaký parchant skrývá za rohem. Nejzajímavější mise pro mě byly nikoliv ty v terorizovaných městech, nýbrž při ohledávání největších létajících talířů (vždy je v nich osazenstva a výbavy dle toho, s jakou rychlostí a zbraněmi jste ufo sestřelili). I když jste se přibližovali k takovému kolosu s velkou a skvěle vybavenou jednotkou, stále budil respekt.
I přes tyto výhody se ovšem najdou i problémy. A dokonce problémy vážné. Určitě nejhorší je "přetékání" údajů u vašich nejlepších vojáků. Stále jsou pak vynikající, ovšem přesunují se logicky jak hlemýždi.
Druhak mám pocit, že stačí zaměřit výzkum na laserové zbraně (které tak skutečně můžete mít už v první misi) a poté na osobní zbroje (ke kterým stačí mít jen "cizácké slitiny" - jež najdete hned v první akci) a zbytek hry už je, s občasnými menšími problémy, procházkou růžovým sadem.
Konečně byť velmi chválím atmosféru, které bylo docíleno temnou grafikou, tak bych zde zároveň vyzdvihl graficky parádní třetí díl, kterýžto dosáhl svého pomocí stylových vozidel, budov, frakcí atp.
Pokud se ale přenesete přes těch pár chybek a nejste Číňan (přiznejme si - pokud se někdo přidal k ufonům tak tihle), tak si hru vysoce pravděpodobně užijete i dnes. Dobře funguje v tahových soubojích i jako svého druhu "budovatelská strategie". Prostě a jednoduše hnedle neomrzí. Byť možná při prvním hraní dostanete po čumáku (a uvidíte krásný obrázek, kde ufouni ovládli planetu), tak určitě i dnes stojí za zahrání.

...a když mě po operaci slepáku přišel navštívit táta, slíbil mi, že až se vrátím domů, budu moct celý den hrát Ufouny. To bylo někdy v 94-95 (dalo by se to zjistit podle toho kdy jsem v tý nemocnici byl, ale ta paměť).

Od té doby se se mnou táhne závislost na této hře. Dohrál jsem jí snad nejvíce ze všech her. Nejdříve horko těžko na lehkou obtížnost v dětství, pak hodně trénování na těžkou obtížnost, poslední dohrání levou zadní na "nadčlověk".

Sektan, levit, muton, krysklad, hadom, párák, celatid a jeho věrný druh silacoid (vypadají podobně), etheral, sektanoh a kyberdisk. Pokud jsem na nějakého zapoměl, pánové omluví. Snad. A další zajímavosti jako "nedostatek jednotek času", "cizáci terorizují Manilu" (hehe) a podobné dělali z Ufounů ještě větší zábavu. Děkuji pane Němečku (když nepřekládal, dělal skvosty jako Mravenci, nebo Vlak). I když asi neoficiální, stejně ho měl skoro každý. Tak leť, záškodníku.

Grafika je [slušné chování off] boží! [slušné chování je on]. Tak propracovaná, ručně kreslená (ještě lepší než ostatní DOSárny, pokud můžu říct). Hodně času jsem kdysi strávil nad glóbem. V té době to byl můj jediný kontakt s virtuálním modelem Země.

Hra je velice bohatá a zejména první mise, kdy je jednotka velice mizerně vybavená, stojí za to. Umře často i čtvrtina mužstva, protože bez brnění jsou vojáci koseni na první zásah.

A tak (prodat blbosti, nakoupit laviny a 22 vědců, postavit obytné buňky, sklady, cizáckou celu a ještě něco, zkoumání laserových zbraní=>laser pistole>laser pušky a tak kolem Den 22 máme vyzkoumáno). Bohužel Den 22 je také den, kdy je často první teror. A pustit ho není moc ekonomické.

Ohromně zajímavé je číst si různá diskuzní fóra co jsou rozházená po internetu. Člověk se dozví plno nových věcí, zanadává si na staré problémy, vzpomene si na radostné zážitky. Například před chvílí mě napadlo vyhledat si názory na problém, který mě štve už velmi dlouho. Cizáci co ovládají mé jednotky i když je nevidí. I když ještě vůbec nevyšli z lodě (která má zavřené dveře). Myslím, že je to podvod a myslí si to i spousta ostatních lidí. O UFO toho bylo hodně napsáno, na hru je mnoho názorů, ale její známost je neuvěřitelná. Rovnat se může snad i se samotnou Dunou 2.

* Tátův legendární voják Oscar Horton, který měl vskutku epické psionické schopnosti. Ne z dnešního pohledu, ale z pohledu párletýho fakana Martyho, co ho do obdivoval.
* Mou genocidu malých zelených přátel - Když jsem už velmi dobře ovládal Psi-amp a v největším UFU plném Mutonů jsem je všechny ovládl, nahnal ke zdi, vzal všechny zbraně a obehnal mými vojáky. Trvalo to mnoho kol a stálo dost úsilí a save/loadů, ale výsledek stál za to. Pak už jsem je jen smažil dábelským odpalovac(z)em (jak se zbraň jmenovala v Němečkovo překladu).
* Strach který jsem měl z temných chodeb cizáckých bází. Zdánlivě pusté chodby mě děsí dodnes.
* Jak jsem se někdy na začátku tohoto století snažil hrát EU na Playstationu. Pekelný zážitek a důkaz, že strategie a konzole nejdou dohromady. Dřív jsem zkoušel Warcraft 2, též na Ps1. To už bylo lepší, ael pořád nic moc.
* V temných dobách půlky 90. let, kdy jsem měl velmi omezený přístup k počítači
* Na jednom teroru jsem měl plno výbuchů a hodně políček tam hořelo. Do jednoho jsem vlezl vojákem a on začal hořet. Byla to docela směšná animace a já se mu pár kol smál. Pak umřel a už mi tolik do smíchu nebylo.
* Fakt, že sektani vypadají jak můj kocour je dost znepokojující. Roztomilost obou nezná mezí. Páráci zas připomínají tátovo psa.
* Když jsem měl záškodník mimo bázi a zrovna mi jí napadli. Dokázal jsem jí ubránit za pomocí jednoho muže a asi stovky loadů. Fakt jsem se cítil jako Rambo, běhat po nebezpečných chodbách a krýt se za rohy.
* Krysklad (SkladKrys?) a cizácký teror, to je dost smrtelná kombinace. A také strašidelná. Samozřejmě, létající zbroje to jistí, ale dostat takový teror jako první ze všech (který často nastává 22.1.) je zdrcující rána a většinou první porážka. Už jenom samotné vědění, že Krysklad má daleko víc jednotek času než moji lidé, že dokáže vyběhnout ze tmy mimo viditelnost, dostat se až ke mě a ještě si "mrdnout" do mých jednotek je skličující. Minimálně. Opravdu velké bestie.
* Slovní hříčka v českém překladu - Cydonie nebo ZMAR (když je to na MARZu, tedy marsu chci říct).
* Když už mi chybí někteří vzácní emzáci, tak nastává honba za (ne klenotem Nilu) mediky. Což tedy odnáší sektánci.
* Nudné hodiny ve škole, které jsem strávil kreslením si plánků UF na čtverečkovaný papír. Byly docela dost povedené, škoda že jsem to už dávno ztratil.
*
* A vlastně nejdůležitější ze všeho je obrovská rozmanitost hry. Zničit se na misích dá vše, dokonce i při obraně báze (nevím jestli je to pak zničené i po misi, asi ne). Odvážlivci si mohou prokutat cestu i solidní hlínou v UFO bázích. Náhodně házené přelety UFO, náhodně rozmístění cizáci a typy lodí. Přiletí snad první měsíc velké UFO ? Nemůžete dělat nic, jen se bezmocně koukat a doufat, že nic neprovede.


Na tuhle hru nemám žádné minimální vzpomínky, tato hra žije v mé paměti velkým životem.

^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^^
KDY (poprvé/naposledy) -------- 1994 (2010)
KOLIK (hodin circa) ----------- 300
DOJEM (ano/hmm/ne) ------------ ANO
OBTÍŽNOST (pokud je/pamatuji) - MASTERMIND

Protože jsem tuhle hru hrál až dávno po dvojce, nikdy mi nepřirostla k srdci tak, jako právě dvojka. Ano, rozdíly mezi nimi jsou minimální, ale i tak... Samozřejmě i jednička je super a dohrál jsem ji několikrát, ale dvojce se hratelností podle mě nevyrovná. Abych tu ale jen na UFO neházel špínu a obhájil své hodnocení 90%, trošku si zachválím. Atmosféra je parádní, hratelnost rovněž a když se vedle vašeho vojáka z nenadání objeví Krysklad (nebo jak se ten zmetek jmenoval, je to přecijen už "pár" let), bylo to o nervy.