The Movies

The Movies jsou strategií přibližující chod filmového studia, což je záležitost komplexní, zajímavá a nesnadná. Obsahuje dvě roviny: strategickou a tvůrčí, které se může hráč úplně vyhnout a přesto být úspěšný, v opačném případě však může stvořit film téměř podle svých představ (a být ještě úspěšnější). Strategická část je na možnosti bohatá, od účelného rozmisťování kulis pro natáčení, přes kultivaci pracovního prostředí, až po pěstění vztahů mezi hereckými hvězdami a starosti o jejich závislosti na návykových látkách. Překvapí tudíž, že se obejde bez obsáhlých tabulek a spousty (pod)menu; takřka všechny činnosti se uskutečňují jen přetažením postavičky z místa na místo. Žel řešení ovládání je natolik inovativní, až jsem si – jako konvencemi ukolébaný hráč – místy nevěděl rady a mnoho funkcí / vazeb objevoval až v pokročilé fázi hry (jestli někdo ví o tlačítku pro vyhledávání scénáristů, ať mi dá vědět). Opravdu bych ocenil kvalitnější integrovaný systém nápovědy.

Prošel jsem celou historii Hollywoodu a hra mě ani na konci nepřestala bavit, za což může kromě originality námětu a profesionálního zpracování i povedený motivační systém (žebříčky, udílení cen, za něž lze získat zajímavé bonusy apod.).

Už na první pohled na The Movies zaujme grafické provedení. Studio není příliš velké, ale v pokročilé fázi hry je opravdu nacpané věcmi a lidmi; filmy se v něm natáčejí v reálném čase, takže je kdykoli možné zazoomovat si až do pohledu „vlastních očí“ a sledovat totéž, co uvidí diváci na plátně. Do toho kolem pobíhají techničtí pracovníci, herci natáčející film přes ulici, nudící se komparzisté... Všechno žije, je to barevné a detailní a vypadá úžasně!

Spornější je samotná tvorba filmů. Probíhá jednoduše skládáním krátkých záběrů za sebe a jejich množství je úctyhodné, čítá snad na stovky šablon, orientace v nich je ale špatná. V hlavě se mi odehrává scéna, jak bych ji chtěl vidět na plátně, žel najít v záplavě možností právě „tu svou“ scénu není vůbec jednoduché. A i kdyby bylo, tvorbu filmu považuji za svou povahou kreativnější proces než lepení předrenderovaných animací za sebe. Spousta nádherných kulis situaci nezachrání. Nenapadá mě lepší, snadno naprogramovatelné řešení, ale tohle zdaleka není optimální. Natočil jsem si dva filmy a zbytek už nechal na počítači; naštěstí je samotná strategická část natolik silná, že vystačí pro hru sama o sobě. I když na stovky hodin, jako to svede např. Pharao, někoho zabaví stěží.

The Movies nejsou budovatelskou strategií. Na to jsou příliš prosté a jednoduché - přemýšlení si u nich rozhodně neužijete. Stačí si během hodiny, dvou osahat principy a pak už je celý úspěch vašeho studia odvyslý jen na tom, jak rychle zvládnete mechanicky šoupat panáčky na správná místa. Těšil jsem se, že budu budovat svému studiu nějakou image, nějakou dramaturgii, bojovat s ním o specifické místo na trhu. Jenže možností co a jak točit je tak málo, že postup hrou je zcela nalajnovaný. Musí se natáčet všechny možné žánry (tj pouhopouhých 5) a jakž takž je střídat podle momentální nálady trhu. Žádný prostor pro osobitý přístup. Podobně všichni zaměstnanci fungují stejně. Tváří se sice, že mají různé vlastnosti (možná přežitek nějakého původního promakanějšího konceptu), ale nakonec je opět nutno pečovat o všechny stejně stereotypně. Je tedy nakonec jedno, koho a za kolik najmete, protože herní soukolí ho zglajchšaltuje do univerzální pracovní jednotky.

Ve skutečnosti jsou The Movies docela zábavnou mainstreamovou hříčkou. Tomu odpovídá i obří rozsah v detailech (miliony použitelných rekvizit, kostýmů atd), díky kterému se ledasjaký piplal může vyblbnout při tvorbě vlastních scénářů. Většina z toho ale nemá žádný vliv na výsledek práce a je opravdu jen k tvůrčímu vyžití. Silně to kontrastuje s minimálním důrazem na strategickou část.

Než tedy člověka znudí stereotypnost (mě to dostihlo kolem roku 1950, po dvou odpolednech) a než mu dojde, jak zajímavá hra by to byla, kdyby..., je tvorba filmů, piplání hvězdiček, čtení recenzí a hon za "Oscary" docela bžunda.

The Movies nemůžu upřít zajímavý nápad - natáčení vlastních filmů. K tomu ještě přidejte jednoduché budování filmových studií a starání se o vaše herce i neherce.

Nejpve je nutné se naučit hru ovládat. Mě osobně přišlo ovládání lehce netradiční, ale zvyknout se na něj dá. Začněte stavět studia: administrativní budovy, budovy pro casting, pro scénáristy, údržbáře a mnoho dalších. K tomu přistavte samotná natáčecí studia a další lokace. Najměte správné lidi a můžete začít točit filmy.

Škoda je, že ty filmy vypadají tak nějak... no... podivně. Rozhodně nehledejte v automaticky vygenerovaných filmech nějakou logiku - to i Lynchův Mulholland Drive je snad pochopitelnější. Máte sice možnost, vytvořit si film dle vlastního gusta, tato operace je ovšem poměrně složitá a krajně nepohodlná. Navíc jsem osobně nedokázal poskládat film, který by měl ten záměr, který jsem od něj zamýšlel - jestli to neumím já, nebo systém hry mi není doposud jasné, každopádně žádné velké scénáristické kreace nečekejte.

A tak ve výsledku je to poměrně originální - trocha toho stavění, do toho starání se o lidičky a natáčení filmů. Po čase mě to celé však omrzelo, namyšlené herecké hvězdy mě začaly vytáčet, studia se začala rozpadat a údržbáři nestačili opravovat, režiséři se ze stresu začali ožírat a já je musel dávat na odvykací kůru,… a nějak jsem prostě ztratil touhu natočit ten nejlepší film ohodnocený kritikou maximálním počtem hvězdiček.

The Movies je jedna z nejnápaditějších her, co jsem kdy hrál. To tedy klobouk dolů. Už tehdy, když hra vznikala, jsem doufal, že tvůrci nezklamou. Nesměli. Vždyť v čele byl Peter Molyneux. A nakonec to dopadlo tak jak to dopadlo a já jsem hrdý na tu celou kopu filmů, které jsem díky této hře dokázal natočit. Bavilo mě to jako dlouho ne a jediné co mě mrzelo tak asi fakt, že se hra samotná příliš neinovovala. Na internetu byl problém sehnat nějaké nové kulisy, scény a trošičku si to hraní obnovit. Ono je to totiž klasicky po chvíli dost stereotypní. A to teď mluvím o hraní, a ne o samotném psaní a točení filmů. To totiž bylo zvládnuto tak mistrně, že to líp už ani nešlo. Například spolupráce s youtube byla parádní a bylo znát, že se tvůrci opravdu snažili. Nápad to byl neskutčně komplexní, ale poprali se s ním dobře. Já si ho užil a dle mě i celá řada ostatních hráčů. A to i přesto, že ve výsledku zase tak vysoké hodnocení hra nedostala. Ale co byste chtěli? Já bych chtěl vidět Vás jak byste naprogramovali simulátor filmové branže s miliardou možnostmi na to, jak natočit správně film.