The Lord of the Rings: The Battle for Middle-earth

Pán Prstenů je pro mne velmi vděčná látka. Mám rád knižní sérii, miluji její filmový přepis od Petera Jacksona (opravdu génius) a líbí se mi i její herní transformace. Zařazením jde o RTS, kdo by ale čekal klasický systém spojený s těžbou surovin(y), bude zklamán. Pokud bych měl použít nějaký příměr z her, které jsem hrál, zvolím "Z". Prostředků na vylepšení a jednotky máte tím víc, čím víc máte farem (nebo, v případě rohanské jízdy v čele s Eomerem, kolik převálcujete nepřátel). Nepřítel vás potom zásobuje takovým množstvím jednotek, kolik mu dovolíte mít těžařských stanic (pily), popřípadě osad a bází vůbec.

Hned na začátek je rychle shrnut vývoj událostí, podobně jako u prvního z filmů, jen s tím malým rozdílem, že o přednes se stará Gandalf (Ian McKellen) na místo Galadriel. Vizuální doprovod jest v herně animační podobě, což sice není úplně ideální (poctivé renderované filmečky á la BLIZZARD by byly jiné žrádlo), myslím ale, že herní publikum je na tento způsob prezentace již zvyklé. Následující menu, které je ve funkčních bodech jednoduše umístěné v liště nad obrazem, jež se působivě obtáčí od základny pevnosti Barad-dûr až k Sauronově oku, je za zvuku oscarové hudby Howarda Shora moc pěkné (skoro bych řekl že až majestátní). Krásně je vyvedena i herní mapa, na které se posouváte (za stranu dobra z drtivé většiny bojujete buď pod vlajkou Gondoru nebo Rohanu), přičemž dobré je, že pro posun k poslednímu kolu (Černá brána Mordoru) nemusíte projít doslova každou misí – ale můžete (potom se dostanete třeba až na bojiště Haradu nebo Rhûnu)

Hra samotná víceméně kopíruje děj celé filmové trilogie. Je samozřejmě osekaná na nejdůležitější momenty a třeba Boromir s vámi bojuje až do konce. Hrdinové, stejně jako jednotky můžete povýšit až do 10. úrovně a piplavá práce (stejně jako starost o přežití vojenských jednotek) to s nimi není marná (hrdinové i jednotky si svůj rank berou do dalších kol). Takový Gandalf při úrovni 10. je už pěkná ultimátní figura s několika pěknými funkcemi, nejužitečnější se mi ale nakonec jevil Legolas, u kterého jsem v posledním kole měl přes 6000 zářezů na luku. Špatně si nevede ani skupina vyšlechtěných lučištníků nebo poctivě vybudovaná jízda, která si při vyšším levelu přejíždí po šicích přízemních nepřátel bez ztráty kytičky. Nezanedbatelné nejsou ani výhody, které si vybíráte podle dosažených bodů (např. povolání skupiny elfích lučištníků, rohanské jízdy, entů, orlů, především ale armády mrtvých z Černoboru – před jejich zásahem se nezachrání ani olifant).

Grafické ztvárnění hrdinů i jednotek mi sedlo dokonale, stejně jako navržené prostředí a architektura budov. Co mne ale zaráží, je nízká obtížnost i na nejtěžším stupni a vyložená hloupost nepřítele vedeného počítačem. Ten útočí většinou nesmyslně a nesoustředěně (nepočká, až má více jednotek, ty ale posílá průběžně, nijak nebrání katapulty). Problémem tak nejsou ani kola, ve kterých musíte ubránit Helmův žleb (ve vašich rukou se skřeti nedostanou ani k vyhození hradeb do luftu, i když se chudáci snaží), Minas Tirith (záchrana rohanskou jízdou není ani potřeba) nebo odolat útokům před Černou bránou Mordoru (tady, v posledním kole, jsem při nejtěžší obtížnosti neztratil jedinou jednotku!)

Hra tak sice pro HC stratégy není žádnou výzvou, neznamená to ale, že výtečně nepobaví. Na odreagování je to jak dělané a pro fanoušky pestrého Tolkienova světa o to víc. Dohrál jsem již podruhé a ani na okamžik nepochybuji, že se ke hře ještě několikrát vrátím.

PS: Je jakýmsi pravidlem, že hry podle filmů nebývají moc dobré (mírně řečeno). BATTLE FOR MIDDLE-EARTH je ale potom tou nejčestnější výjimkou.

Je zvykem, že většinou hry podle filmové předlohy za moc nestojí. Bitva o Středozem je ale pravým opakem. Nejenže se jedná o jednu z nejlepších her podle filmu, ale zároveň jde o jednu z nejlepších RTS vůbec (i když až teprve druhý díl některé prvky dotahuje k dokonalosti).

Jak už název napovídá, jde o hru na motivy slavného Tolkienova díla. Hra se ale spíše drží filmu a jeho licenci tak využívá naplno. Počínaje dabingem hlavních představitelů, konče různými záběry z filmu použitých ve hře. Prostředí a jednotlivé mapy jsou velmi detailně nadesignované a i klasická skirmish mapa vypadá dost reálně a odpovídá dané oblasti Středozemě. Jednotlivými taženími hráče provází krásná 3D mapka. V ní jsem strávil velké množství času, ačkoli pro samotné hraní není tolik podstatná. Bavilo mě si jen tak projíždět jednotlivé oblasti. Při najetí myšítka na určité místo na mapě se v levém dolním rohu spustí pár záběrů z filmu. K tomu hraje geniální (rovněž filmový) soundtrack, který minimálně u mě působí na emoce opravdu velmi silně. Docela bych si i přál, kdyby tato mapa byla ke stažení i někde zvlášť.

V jádru se jedná o klasickou RTS, kde hráč staví budovy a v nich produkuje jednotky. Ty se nestaví po jednom, ale po skupinách a proto jsou bitvy o dost masivnější, než je zvykem. Samotné stavění je sice osekáno na kost, ale boj je provedený skvěle a atmosféra je na velmi vysoké úrovni. K dispozici jsou hrdinové a s nimi spojené jednoduché RPG prvky. Každého z hrdinů jde vycvičit až do 10. úrovně a postupně mu odemykat různé schopnosti. Já osobně jsem měl nejradši Gandalfa (ničivá kouzla) a Legolase (prostě mistr luku). Ve hře je přítomna i kampaň za zlo, která mě ale bohužel už moc nebavila (a ani jsem ji nikdy nedohrál), protože šlo defacto o to samé, akorát v roli záporáků.

Po grafické stránce nemám co vytýkat. Hned zpočátku překvapí krásně zpracované animované menu. Hrdinové jsou podobní svým filmovým představitelům a prostředí, jak už jsem říkal, jsou provedená nádherně. Kapitolou samou pro sebe jsou veliké bitvy, jako je Helmův žleb, Minas Tirith a nebo bitva před Černou branou Mordoru. Tyto mise považuju za vrchol hry, škoda že jich nebylo víc.

A zápory? Je jich jen pár a většinou jde jen o drobné nedostatky. Za prvé vytknu slabší AI a to jak nepřítel, tak vlastních jednotek. Nedokáže naštvat víc, než když mi půlku armády vystřílí malá skupina lukostřelců, protože retardování chlapíci s mečem nejsou schopní reagovat a nechají se postřílet. Druhá výtka se týka nedostatečné možnosti odzoomovat. Speciálně se to týká dvou bitev – Minas Tirith a Minas Morgul. Tam fakt někdy nebylo skoro nic vidět.

Verdikt: Až na drobné chyby je Battle for Middle Earth výbornou RTS. Pro fanoušky knihy, potažmo filmu se jedná o splněný sen. 90%

Naprostá povinnost pro všechny fandy Tolkienovy trilogie, a to jak v knižní, tak i filmové podobě. Od začátku do konce mě tahle hra maximálně bavila a postupné obsazování území na strategické mapě na mě působilo až magicky. Vynikající grafika, perfektně navržené mise a spousta hodin zábavy. Rovněž v multiplayeru hra excelovala a po LANu jsem se jí s kámošem něco nahrál. My dva proti několika počítačům na maximalní obtížnost, to byly vždycky masakry. Pamatná hláška: "Karas, potřebuju pomoc!" "Ok, posílám ti všechno, co mám." BUUUM "Tak nic nemám a jde ti tam Balrog!" :D

Dohráno podruhé, zážitek skvělý jako při prvním hraní. LOTR mi byl do té doby celkem ukradený, nezajímal jsem se o filmy, kniha i příběh jako takový mi byl celkem ukradený, moc to nežeru, ale hra je světe div se skvělá a dle mého jedna z nejlepších her podle filmu.

Grafika skvělá i po letech, hudba je nádherná a nádherně dokresluje atmosféru, která mě, i přes nezájem o LOTR jako takový, pohltila, nejvíce jsem si oblíbil hudbu z mapy světa, krása. Mapa světa je parádní, obsahuje hodně misí, které nabízí jak poctivou strategickou část, tak následování příběhu z pohledu hrdinů. Hodně se mi líbilo použití filmových záběrů a fotek v pospisu jednotek, moc pěkně udělaný. Zvuky hrdinů a jednotek křičících v boji jsou super, mají kvalitu, zní skutečně jako by byly v otevřeném prostoru. Jednotek neni moc, ale maji šmrnc :) Nejvíc jsem si oblíbil Rohanskou těžkou jízdu, která válcovala nepřátele jako zákon káže, když už z dálky byl slyšet dusot kopyt těžký jízdy, hned byla situace veselejší :) Systém upgradů je super, sice jich mohlo být více, ale i to málo co je je v pohodě a hlavně upgrady byly znát. Ohnivé šípy či zvýšení obrany byly na účinku opravdu znatelně vidět.

Nejvíce ale oceňuji systém levelování jednotek. Celou dobu hry jsem si od prvních dvou misí pěstoval těžkou jízdu i lučištníky a skutečně jsem měl motivaci si tyto jednotky udržet a chránit a ne je jen tak bezhlavě posílat do boje, statistiky v závěru mise pak ukazovaly velice zajímavá čísla o počtech zabitých a veteráni se opravdu vyplatili. Přiznám se , že nejdříve jsem byl lehce zmaten systémem kempů a speciálních ploch na kterých šlo stavět, bál jsem se že mě to bude omezovat byl jsem zvyklý na klasické stavění budov, ale pak jsem si to oblíbil a přišlo mi to v pohodě. Mise byly kvalitní, ty s hrdiny mě sice moc nebavily a vždy jsem je přetrpěl, protože nešlo o moc velkou akci, ale mise s obranou Minas Tirith, Helmova chrámu (tady si nejsem jistý názvem), závěrečným útokem na Black Gate byly ty nejlepší, stovky jednotek, obléhací stroje a monstrózní Mumakil, to byl zážitek. Zvuk rohů, které oznamovaly útok jsem si fakt zamiloval. Líbilo se mi také, že každá jednotka měla své protiklady, takže najet těžkou jízdou na bandičku kopijníků, to bylo na pěst. Zuřící trol mezi skupinkou vojáků dokázal nadělat velkou paseku stejně jako hroutící se Mumakil, který se se vší parádou poroučel k zemi přímo v chumlu mých či nepřátelksých vojáků. Speciální jednotky jako Enti byly fakt kulervoucí, dvojí mod útoku na blízko či útok skálou na dálku byl výborný, z mise s útokem na přehradu mám skvělé zážitky.

Speciální funkce zpřístupněné skrze power pointy získané zkušenostmi z bojů či obsazování teritorií měly hodně do sebe, hlavně uzdravování či v pozdějších fázích hry v podobě gigantických orlů.

Jediné co bych asi vytknul je AI, nepřátelské jednotky moc rozumu nepobraly a ty mé už vůbec ne, nechat jednotky bez dozoru byl dost průser, přitom by stačilo nastavit stupeň agrese a další atributy, aby se jednotky vracely zpět na místo a neutíkaly stále více směrem k nepříteli.

Pro mě tato hra byla jednoznačně překvapení už pro to mně ne příliš přitažlivé univerzum LOTRa na které se po téhle hře dívám už jinak, ale hlavě proto, že hry podle her většinou končí v propadlišti dějin.

Dvakrát jsem tuhle strategii rozehrál a dvakrát jsem jí málem nedohrál a to vždycky takřka ve stejném bodě a to ve chvíli, těsně před finálním soubojem za dobro. Naštěstí jsem se se při druhém pokusu překonal a po menší přestávce konečně vyprášil Sauronovi kožich.

Když jsem Bitvu o Střdozem zapnul poprvé, tak jsem byl mírně v šoku, protože jsem byl navyklý na klasické RTS, ovšem herní postupy tady se docela lišily. Možnost stavět základny jen na předem zvolených místech a jejich dosti omezené možnosti rozvoje, spíš než o to vyrobit hafo jednotek a pak s nimi totálně zničit nepřítele, bylo nutné postupným dobýváním mapy a udržováním dobytých území protivníka postupně zdolat. A do toho ještě hrdinové, kteří si sami nezřídka kdy dokázali poradit s celou nepřátelskou armádou a klasické jednotky byly spíš do počtu. Asi jako spousta lidí jem si oblíbil hlavně roahnskou jízdu, která dokázala zválcovat vše, co jí při postupu stálo v cestě.

Celá hra je dosti linerání a vcelku věrně kopíruje filmovou předlohu a jediné co může hráč ovlivnit sám je postup při dobývání okrajových území. Ovšem, nevidím to jako zápor. Snad jen ke konci už mi to připadalo trochu moc stereotypní a nebýt úžasných momentů během hry, jako byla například obrana Helmova Žlebu, nebo bitva u Minas Tiris (?) tak bych hru asi tak po půlce odložil.

Bitva o STředozem pro mě byla mírným překvapením, nejsem nějaký horlivý a nekritický fanoušek Tolkiena, abych zahrání považoval za povinnost, takže to, že jsem se bavil muselo být částečně způosbeno i kvalitami samotné hry :)