Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Might and Magic, Book I: Secret of the Inner Sanctum

Might and Magic: Book I

1986
prosinec 1987
1988
srpen 1992
77
8 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

V prvním díle legendární série Might and Magic se zhostíte šesti hrdinů, kteří mají za úkol objevit tajemství Vnitřní svatyně (Inner Sanctum). Při pátrání objeví informaci o dobrodruhovi jménem Corak, jenž pátral po jakémsi zlém stvoření - Shelremovi. Nebyli by to správní hrdinové, kdyby je takový nález nezajímal, a tak se vydají po jejich stopách a odhalí tak tajemství nejen dvou zmíněných mužů, ale také celého světa jménem VARN.

Might and Magic: Book I je klasickým čtverečkovým dungeonem s tahovými souboji. Svět je rozdělen do několika map, velikost každé mapy je limitována velikostí 16x16 políček. Ukládat se dá pouze v hostinci, po znovunahrání se ale obnoví veškeří nepřátelé. Obsahuje šest povolání (Knight, Cleric, Robber, Sorcerer, Paladin a Archer) a pět ras (Human, Elf, Half-orc, Gnome a Dwarf). Za plnění questů a zabíjení obrovského množství potvor, banditů, čarodějů a dalších nepřátel dostáváte klasicky zkušenosti. Výběr pohlaví měl smysl v některých lokacích, do určitých částí města totiž mohli vstupovat pouze muži.

Jon Van Caneghem sám pracoval na prvním dílu od roku 1983 do roku 1986, kdy jej dokončil ve verzi pro Apple-2.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 90
Jedná se o první hru v sérii Might and Magic, vydanou Jon Van Caneghenem.

Je z doby, kdy RPG byly často spíše RPS- Role-Playing Simulators. Komplexní svět, s pravidly vycházející z AD&D. Jon Van Caneghem zde vystupuje z pozice Pána jeskyně a nabízí Vám vizi fantaskního světa, kde se mísí jak klasická fantasy, tak prvky sci-fi.
Hra je sice graficky chudá (nezapomeňte ale, že vznikla ve stejném roce jako Arkanoid). Většina událostí je komentována slovně, na druhou stranu Vás nutí zapojit vlastní představiviot. Chudost barev a detailů přispívá k klaustrofobii, a k velice specifické atmosféře.

A komu je hra určena:
Každému, kdo nostalgicky vzpomíná na slávu osmibitů.
Každému, kdo miluje ságu Might&Magic a chtěl by vědět jak vypadala ta úplně první hra.
Každému, kdo je ochoten se oprostit od pozlátek moderních her.
Každému kdo se dokáže v čase přenést do doby před 25 lety, a dokáže si představit, jak asi
vypadá hra tvořená po dnech i nocích v ložnici jednoho romantického snílka.

Pro všechny zájemce o tuto hru odkazuji na Elemirovy stránky a zde umístněné herní deníky (deník od Ali je skutečný zážitek, já se zaměřil spíše na herní mechanismy, triky a rady).

Poznámka na konec: Hra není tak těžká, jak se o ni obvykle tvrdí.
(po několika měsíčním hraní mi přijde první i druhý díl jako vcelku jednoduchý :-) )

Pro: ATMOSFÉRA. Hra je prostě úplně něco jiného, než na co je člověk zvyklý.

Proti: Vysoká obtížnost daná atypickými herními mechanismy a dobou vzniku.

+39
  • PC 85
Motiv
Na úplném počátku bylo mým cílem si tento úvodní díl kultovní série pouze zkusit. A tím, kdo mě navnadil byl samozřejmě crpgaddict. Nikdy jsem neměl rád ruční mapování, grafika v této hře rozhodně není příliš variabilní, často dle hry hovoříte s postavou, ale před vámi nic není...Dával jsem sobě zhruba týden hraní než mi to přeroste přes hlavu (a to i přesto, že se považuju za tzv. oldschool hráče cRPG her) a já s hrou skončím. Jenže nakonec se z týdne stalo téměř 7 měsíců a mně se povedl hru dohrát.

Není nad Excel!
Rozhodnutí dělat si vlastní mapy v Excelu považuju zpětně za rozhodující. Zní to možná divně, ale věřte, že to tvořilo 50% zábavy! K samotnému mapování se totiž pojí další návazné aktivity jako psaní vlastních poznámek nebo hintů, které hra rafinovaně "poházela" po celém světě. A jak se postupně excel zaplňoval (nakonec přes 50 listů map a poznámek, přičemž každá mapa se rozkládá na 16x16 políčkách!), člověk z toho měl zvláštní samolibý pocit. Navíc nad těmito mapy a poznámkami jsem strávil pár chvil přemítáním nad tím, jak odpovědět na hádanky, kam se nyní vydat, kde může asi ležet důležitý předmět.

Trudné začátky
O hře kolují zvěsti, že je nejtěžší na začátku. Ano, souhlasím, nicméně ani na samotném konci hry jsem si nepřipadal jako polobůh a kolikrát jsem nepřežil víc než 2 kola. Skupiny nepřátel nejsou fixní, takže někdy se proti vám objeví draci jindy jen slabší potvory. Na druhou stranu se toho i dá využít. Další (hlavně zpočátku) nepříjemností je možnost ukládat pozici jen a pouze v hospodách v 5 městech. To vede k tomu, že v úvodním podzemním dungeonu hráč neustále zvažuje, zda jít dál (a riskovat ztrátu čerstvě nabitých zkušeností/předmětů/peněz) anebo se vrátit do bezpečí, přičemž ani tato varianta není stoprocentní, protože stačí cestou zpět potkat náhodnou skupinku těžích nepřátel a je opět konec. Kdo ale přežije první 3-4 levely, má vyhráno. Tahové souboje, které probíhají v textovém režimu mně přešly rychle do krve stejně jako klávesnicové ovládání. Dokonce mi vše přišlo rychlejší než pracovat s myší. Klávesy pro vyvolání některých kouzel si myslím nezapomenu do konce svého života :)

Je tu vůbec nějaký příbeh?
Ano, často jsem si tu otázku pokládal. Objevíte se v Sorpigalu a netušíte proč. Po 30 hodinách hraní jsem pořád nevěděl, o co tu jde (kromě samotné nápovědy v podtitulu hry). Vše se začne měnit s tím, jak se hráč dostane k prvním questům na hradech. I tak ale nečekejte rozsáhlé možnosti v dialozích. Zde je příběh spíše nastíněn pomocí různých nalezených zpráv, které navíc zpočátku nedávají smysl. K tomuto systému bych chtěl dodat, že to má něco do sebe. Hráčova fantazie pracuje naplno, nutí ho přemýšlet nad tím, co dosud našel, nutí ho bádat nad vytvořenou mapou (ano!). Questů včetně nepovinných je 37 a to je skutečně slušné číslo na hru z rok 1987.

Závěr
Jak zde už správně napsal StriderCZ, tato hra je určena jen a pouze pro fanoušky série a pro hráče, kterým nevadí spartánská grafika, klávesnicové ovládání a občas frustrující obtížnost. Ale všichni, kteří toto splňují, se určitě budou hrou bavit. Úplný počátek slavné série za to stojí.

P.S. - nakonec jsem potřeboval se kouknout 2x do návodu (odpovědi na hádanky) a 2x do map na internetu, abych zjistil, kde je startovní pozice v lokacích bez možnosti kouzlit Location.

Pro: questy, parádní hádanky a puzzly, hinty rozeseté po světě, nápor na hráčovu fantazii

Proti: občas frustrující obtížnost, pochybné aliance nepřátel

+39
  • PC 85
Na začátek rovnou říkám, že člověk asi musí být trochu masochista, aby tuhle hru hrál, a hodně masochista, aby ji dohrál. Hra prakticky nemá grafiku, ovládá se jen klávesnicí, kouzla se kouzlí zadáváním jejich čísla z manuálu (po čase to ale člověk dělá automaticky a nejčastější kouzla si pamatuje), k dispozici není žádná mapa či minimapa, žádný quest log, všechno je tu maximálně rudimentární. Vlastně jsem tu hru původně ani neměl v úmyslu vážně hrát a dohrát. Jen jsem, jakožto velký milovník HOMAM série, chtěl zkusit i MM hry a chtěl jsem zkusit i ty první. Proč tedy tak vysoké osobní hodnocení? Protože ta hra mě na první dobrou neskutečným způsobem vtáhla.

Dodnes si pamatuji, jak jsem sedl k PC s čtverečkovaným sešitem a tužkou a začal mapovat první lokace (Sorpigal, jeho podzemní dungeon a okolní les). První mapy byly hrozné, ale postupně jsem v tom získal cvik, vybrousil si notaci, pochopil, jaké věci dává smysl si tužkou zapisovat, a zbylých několik desítek stran sešitu plných map je fakt pěkných a čas od času se na ně rád dívám :-)

Hra má opravdu velké minus v tom, jak vám vůbec neříká, co dělat. Až na výjimky nedostáváte klasické questy známé z dnešních her, hlavní quest se začne odkrývat doslova až po několika desítkách herních hodin. Do té doby jen prozkoumáváte okolí, řídíte se zhruba PDF mapou světa (takže třeba víte, že když chcete jít ze Sorpigalu do Erliquinu, měli byste jít směrem na západ). Přes to všechno pro mě ta imerze a zážitek z toho průzkumu byl nepopsatelný a s jakoukoli jinou hrou neporovnatelný. Tady opravdu člověk chce prozkoumat les, jeskyni, poušť... Každý dungeon je osobitý a nezapomenutelný (Dragadune!) a z každé překonané překážky nebo výrazně lepšího nového kusu vybavení radost nesrovatelná s jinými hrami. Díky možnosti savnout hru jen ve městě v hospodě má navíc člověk konstantní pocit nebezpečí. Padne vám z monster úplně super meč, ale pokud se s ním nedokážete ve zdraví vrátit do města do hospody, tak o něj prostě přijdete. Zní to na jednu stranu drsně, ale víc než kde jinde se tu potvrzuje, že co si člověk musí vybojovat a zasloužit, toho si opravdu cení. A tak je to vlastně se vším v téhle hře.

Pro: Průzkum světa, souboje, práce s hráčovou fantazií

Proti: Takřka žádná grafika, žádná hudba, ovládání jen klávesnicí, náhodný počet HP při tréninku na novou úroveň, obskurní nepopisné questy (takový quest s Ogem musel být obskurní už tehdy)

+21