Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 85
Zlé sémě strašlivého arci-baatezu Belhifeta se vrací na mrazivé země Planiny ledového větru, by znovu zažehlo plamen války. Míšenci, vyvrhelové a stvůry z jam a propastí se spojují pod praporem mocné armády, která má přinést a nastolit nový řád na střeše Hřbetu světa. V zemi převládá strach, beznaděj a úzkost. Však hle, paladin Vurhor a jeho družina se vrací, pod jejich čepelemi a kouzly se třese půda pod nohama...

První Icewind Dale je po mě největší srdcovka, takže když jsem se dozvěděl, že je i druhý díl, bylo pro mě nutností to získat. A byl jsem spokojen? Inu, ano. Samozřejmě pro mě dvojka již nepředstavuje natolik sentimentální hodnotu, jako díl předešlý, tudíž se snad úspěšně vyvaruji nějakému patetismu. Icewind Dale 2 je o něco jiný. Přináší s sebou nejrůznější novinky, jako například různé podrasy, mezi-povolání, portréty a v neposlední řadě také jinak ustanovený inventář, než na jaký jsme byli zvyklí v jedničce a v Baldurovi. Hra je také velkolepější. V jedničce se potýkáte s neznámou tajemnou hrozbou, ve dvojce jste v podstatě ve válce, tudíž osud Desetiměstí leží v rukou pouze vám. Příběh je... dobrý. Není to žádný zázrak, což u série Icewind Dale bohužel není překvapení, nicméně nazval bych ho obstojným. Už jen z toho důvodu, že tvůrci stejně jako u datáče Heart of Winter se více ponořili do detailů o našich hlavních záporácích. Belhifet byl vynikající záporák, ale věděl jsem o něm prd, což byla škoda. Souboje jsou prima, s vlastní sestavou družiny mohou představovat odlišnou obtížnost, což je vždycky sranda jak Brno, zatím nejlepší zážitek byla moje trojce kněžka, čaroděj a druid, bóže, to bylo pozastavování! Icewind Dale 2 má také mimo jiné docela promakané dialogové možnosti (dávat body do diplomacie, nebudete litovat!), hláškující čaroděj je věc, kterou prostě nelze nemilovat. A konečně - svět Planiny je nádherný. Navíc mi vždycky přišlo, že když ve hře učiníte určitý progress, co se tedy přesunu do jiné lokace týče, tak se prostě opravdu cítíte, jako na nějaké dlouhé cestě. A hudba... ehhh, Jeremy neměl čas, nebo co? Nebo jako, byla samozřejmě pěkná, pár tracků mám i ve svém OST výběru v MP3jce (ledový chrám a finální souboj), ale i tak už z toho není cítit ta síla, kterou sršely Soulovy symfonie. Inon Zur je ale skvělý skladatel, s BG2: Throne of Bhaal podle mého překonal základní verzi a Dragon age byl pod ním velkolepý.

Bohužel, byť jsou ty souboje fajn, v některých částech začnou nudit. Je to především kvůli možná až moc velkému množství nepřátel, kteří se původově dost opakují. Proto jsem někdy měl chuť onu oblast pouze proběhnout, což je věc, která se mi v jedničce nikdy nestala. A byť je Planina pěkná, občas tam ta atmosféra prostě není. Což byl opět jeden ze zářivých podstavců dílu předešlého. A i když je příběh dobrý, jeho odvyprávění a podání bylo poněkud odfláklé.

Icewind Dale 2 je ale pěkná hra. Byť se odehrává 30 let po událostech jedničky a počítá se s tím, že pujde o jinou družinu než v jedničce, stejně jsem si tam toho Vurhora a jeho partu vytvořil. A jestli někdy vznikne trojka, která se bude odehrávat o 3000 let později, i tak si je i tak znovu udělám! Protože Vurhor je na Planině prostě legenda. (Please, nebrat jako odpornou aroganci.)

Pro: Krásný svět Planiny, souboje jsou fajn, lepší příběh, dialogy

Proti: některé souboje nudné, občas chybí atmosféra

+34
  • PC 75
Na Icewnid Dale II jsem se opravdu těšil. Po prvním díle jsem byl výborně nabuzen na další návrat na "Planinu ledového větru"

Nejpropracovanější stránkou hry, jsou možnosti družiny. Množství ras a jednotlivých povolání nabízí opravdu velký prostor pro různé kombinace, hráč si tak může sestavit družinu přímo na tělo. No jo, ale kdo stráví hodinu (v tom lepším případě) pročítáním všech možných informací a dodatků. Pro mě těch možností už bylo prostě moc, takže když jsem se rozhodoval, jakého paladina si zvolím, jednoduše jsem na jednoho kliknul.
Možnosti a variabilita jsou fajn, ale zde už je ta míra překročena.

Děj se se odvijí velice impulsivně, takže nehrozí, že by hráč procházel nudné pasáže. Oproti jedničce, je tento díl bohatší o vícero vedlejších úkolů a jsou tu i nové prvky, kterými je hra zpestřena.

Problém však nastává v "zásekových oblastech". Již o Icewind Dale I platilo, že bez návodu, se tato hra poprvé hrála obtížně (zvláště pak datadisky). U druhého dílu by se pak dalo říci, že to platí dvojnásob. Novinky jako složité spouštěcí mechanismy, či navolení správného postupu tuto hru dokáží solidně zkomplikovat.Ledový palác a vymýcený les mluví sám za sebe.

Icewind dale II má solidní příběh a řeší zajímavou problematiku. Atmosféra i grafika jsou taky povedené (zvlášt že se grafika o tolik neliší od jedničky). Ale už to nemá tu mrazivou a kouzelnou auru, jako první díl. Na můj vkus je hra řešena příliš globálně Legie zničí svět, musíme zachránit svět. Chybí mi ta družinka, odříznutá lavinou v horách, která prostě řeší co se jim namane a až do konce nikdo neví, že půjde o záchranu světa.

Jak už jsem zmínil, tato hra je docela povedená, na můj vkus však zbytečně komplikovaná. Návrat ke komornější a přímější jedničce by mi vyhovoval spíše.
75%

Pro: Návrat na "Planinu ledového větru"

Proti: Zbytečná komplikovanot

+15
  • PC --
Nejhorší hra z D&D, kterou jsem dosud hrál a nejnudnější herní začátek, který jsem v RPG hrách zažil, dokonce i první kapitola v BG1 byla snesitelnější.

Začátek IwD2 obnáší pár nudných soubojů, nesmyslné dialogy a nekonečné poslíčkování, kvůli kterým dokonce i autoři rozmístili po mapách NPC, které hráče rychle přenáší z místa na místo (vydat začátek hry jako demoverzi, moc by toho neprodali). V podobně nudném a nezáživném duchu se odehrávalo herní dění po zbytek mých hodin. Hra se vyžívá ve spawnování nepřátel kolem party za hranice viditelnosti postav do stínu a nikdy tak nekončí neustálé útoky nepřátel i z oblastí mapy, které již byly prozkoumány. Pochopitelně velice často ze zadu, protože to je pravděpodobně nejvíce zábavné. Nejlepší metoda nechat partu vzadu a dopředu na vybrání skriptu poslat jednu postavu, ať to máme rychle za sebou. Otázka je, jak dlouho takové buzerování hráč vydrží.

Autoři se pokoušeli vytvořit jakousi kombinaci akčního RPG s prvky příběhové nelinearity a hádankami - od všeho něco, ale nakonec to stejně pohromadě nefunguje. Výsledkem jsou opravdu nudné souboje, nevýznamné rozdíly v završení questů a hádanky na umělé protahování hry. Pryč jsou i nádherné lokace z prvního dílu. Příběh ? Zas nějací kouzelníci nebo draci, co chtějí ovládnou svět. Samozřejmě si neodpustí fantasy žvatlání o tom, jak je naše snažení marné. Tedy né, že bych si příběh ještě obzvlášť pamatoval, ale takhle to má každé špatné fantasy. Vydržel jsem trpět do 4. kapitoly a nazdar bazar. O opravdu nepřehledném interface, magické knize apod. se ani zmiňovat nebudu, oproti stylovému provedení z prvního dílu tragédie.

Abych detailněji popsal, o jak podprůměrnou hru jde, zmíním se o jedné hádance. Byl nebyl kouzelný les. Ten měl pár velmi malých lokací s několika východy. Jen jeden východ byl ten správný a partu přesunul na další (resp. úplně graficky stejnou) lokaci. Nicméně tentokrát bylo potřeba zvolit jiný východ. Takto se správné východy z identických lokací několikrát obměnily, dokud hráč opravdu nedostal na jinou lokaci. Pokud se byť jednou parta vydala špatným směrem, přesunula se na začátek cesty a hráč mohl tápat, protože nevěděl, jestli a kde vůbec udělal chybu. Takové buzerující hádanky nechť si autoři strčí do šuplíku u postele a po večerech před spaním si tam hází kostky a hrají na hrdiny.

Oproti zábavnému prvnímu dílu jde o selhání snad ve všem. Hra s puncem podprůměrnosti kterou drží nad vodou pouze to, že existuje ještě spousta horších her.

Pro: krom alespoň podprůměrné zábavy mě nic nenapadá

Proti: souboje, příběh, lokace, hádanky, interface, poslíčkování

-3 +10 −13
  • PC 90
IWD2 byla vlastně moje první hra založená na D&D pravidlech. Do mé paměti se však dostalo kvůli něčemu jinému a tím jsou dva hlavní záporáci, kteří se zde objeví. Ve spoustě her můžeme vidět mnoho charakterů, kteří jsou různě sympatičtí bez ohledu na to, jestli jsou záporní nebo kladní. Já osobně mám častěji tendenci se přiřazovat ke kladné straně konfliktu. Proto byl pro mě určitý šok, když jsem si uvědomil, že ta rádoby kladná parta dobrodruhů, kterou jsem vedl, je vlastně na záporné straně konfliktu. Na straně bezohledných rasistů, kteří nejsou schopní respektovat ostatní jen kvůli jejich barvě pleti, křídlům, nebo počtu končetin. Ještě nyní si vzpomínám, jak jsem si téměř na konci hry přál, abych dostal příležitost přiklonit se na stranu dvou hlavních „záporáků“ Isaira a Madae, kteří vlastně ve skutečnosti byli jen bojovníci za práva sociálně vyloučených ras.

Ano, určitě se objeví názory, že Isair a Madae ve skutečnosti vedli společenství zlých potvor, ale musíme si zde uvědomit skutečnost, že pokud nějaký jev definujeme jako reálný, tak se ve svých důsledcích reálným stane. Ze stejných důvodů byly například u nás ve středověku upalovány čarodějnice, protože stačila jen skutečnost, že je někdo jako čarodějnice definoval, aby byly upáleny. Všechny ty rasy ve společenství Isaira a Madae v základu vůbec záporné být nemusely, ale až kvůli nálepce, kterou dostaly od společnosti, se staly zlými. Tento jev se dá také nazvat „sebesplňující se proroctví“. Je to stejné jako v dnešním světě, kdy někteří lidé automaticky onálepkují každého Roma jakožto zloděje a on se až kvůli nálepce „zloděj“ tím zlodějem skutečně stane. Také proč by se měl chovat jinak, když společnost si už toto o něm myslí.

Proto nyní apeluji zvláště na ty z vás, kteří při výběru rasy svých hrdinů, ať už v Icewind dale nebo jiných hrách, které tuto možnost nabízejí, vybírají pouze rasy jako je člověk, nebo ty, které jim jsou velmi podobné. Lidi a například Elfové jsou velmi upřednostňováni, mezitím co takoví Orkové, půlorkové a jim podobní nebývají vybíráni příliš často. Toto však není vina jen hráčů, ale také vývojářů, kteří vás ani za žádnou sociálně vyloučenou rasu prostě hrát nenechají. Dá se považovat za štěstí, že se zde vůbec půlork objevil. Nechápu, proč nám nemůžou dát možnost zahrát si třeba i za čistokrevného skřeta, nebo třeba démona. I takový drak by mi udělal radost, i když tam by možná byl trochu problém s pohybem v interiérech :).

Tímto musím pochválit ty hry, ve kterých nejenže máte šanci si za tyto rasy zahrát, ale také jsou ukázány v lepším světle a ne jen jako ultimátní zlo.

Více se již o této problematice rozepisovat nebudu. Věřím tomu, že jste pochopili, co jsem se snažil tímto komentem říct a to ne jen z pohledu Icewind dale, ale také z pohledu ostatních her a možná také reálného života.

Pro: pěkně kreslené prostředí, zajímavý hlavní záporáci.

Proti: špatná optimalizace multiplayeru

+26 +29 −3
  • PC 65
Pokud bych z RPG chtěl vytáhnout především příběh, tak ho nenabaluju tunou bezvýznamných dungeonových bitek, kterých je v Icewind Dale II bezpočet. Celé to pak hrozně hezky funguje, ale tohle onu hru šíleně shazuje. Nebo mně to alespoň tak přišlo. Co naplat, že hra se od Baldur´s Gate nijak nezměnila. Snaží se být od všeho trochu a pak z toho celku není vlastně vůbec nic.

Příběh je takový jednoduchý, nic zásadního nečekejte. Nicméně mě chvílemi dost bavil, chvílemi až moc. Líbilo se mi i to, že ačkoliv máte úkolů několik, u všech přesně víte, kam jít a co udělat. Nijak to hlavu nezamotá, a to je dobře. Horší už je to se samotnými bitkami, které mě vůbec nebaví. Nevím, jestli jsem z Baldur´s Gate vyrostl, ale přijde mi, že to na tehdejší dobu mělo daleko lepší systém a to jak inventáře, tak samotného boje. Nemůžu si pomoct. Tady je hrozně těžké se do hry pořádně dostat abych s čistou hlavou mohl říct. Ano, jsem na hře závislý stejně jako jsem byl na Baldur´s Gate, ale co Baldur, stačí i jiná RPG. Pro mě je hrozně důležitý příběh v RPG hrách a když ten chvílemi klame, tak je to pak těžké.

Icewind Dale II jsem ale nakonec dohrál. Prokoukal jsem u něj několik filmů, ale dohrál jsem ho. To, že jsem u něj koukal na filmy jenom a jenom svědčí, že samotné bitvy prostě nebyly to pravé ořechové a nejhorší je, že jich bylo až zbytečně hodně. Tvůrci chtěli příběh nebo čistou dungeonovku? To je v RPG obrovský rozdíl.
+9 +11 −2
  • PC 70
Hlavní devízou IWD2 jsou bezchybně implementovaná pravidla 3. edice D&D a v důsledku toho všestranný a soudržný herní systém. Pro postavy je k dispozici řada specializací a jejich vlastnosti, ale např. i původ, se promítají do herních činností (rozhovory, alternativní řešení některých situací apod.). Lahůdkou je ovšem paleta zastoupených ras, mezi nimiž nechybí ani drowové či hlubinní gnómové, kteří nejsou ve společnosti oblíbení (což na vlastní kůži pocítíte), ale zase to vynahradí jejich výjimečné dovednosti. Už jen kvůli možnosti zcela odlišného složení party se vyplatí zahrát si IWD2 podruhé.

Druhou věcí, jež mě zaujala, jsou zajímavé herní lokace; často jsou vystavěny na dobrém nápadu - cestování den po dni do minulosti, abych zabránil zkáze lávového města; bludný les atd. - a hráčova činnost v nich se neomezuje jen na rutinní procházení a zabíjení nepřátel, ačkoli by právě mnohé na první pohled nápadité úkoly zasloužily důmyslnější a kreativnější možnosti řešení, než hra nabízí.

Když o IWD2 zpětně přemýšlím, nenapadají mě žádná vyložená negativa (snad až na tradiční fantasy příběh), skutečností ovšem je, že samotné hraní není až tak zábavné a návykové, jak by se podle na papíře uvedených vlastností mohlo zdát a jako tomu bylo u prvního dílu. Něco tam uvnitř jí zkrátka chybí.

Pro: implementace D&D pravidel; nápaditě navržené lokace

Proti: příběh; místy příliš obtížné a bez šťávy

+20
  • PC 75
Stejně povedené jako předchozí díl, s lepší edicí pravidel. Bohužel se zde objeví tu a tam nějaké slabší místo jako třeba Ledový Palác.

Pro: Edice pravidel, hudba, délka, dobrá hratelnost, Infinity Engine.

Proti: Slabší části, Infinity Engine.

-12 +1 −13
  • PC 40
Spojení akčního RPG a adventury si vzalo z obou to nejhorší. Z akčního RPG obtížné a zdlouhavé souboje, z adventury zase nekonečné běhání, shánění věcí a soustavné přemýšlení, co zase dělám špatně. Několikrát se mi stalo, že jsem musel nejen nahlédnout do návodu, ale taky si vypsat přesný postup. Pokud jsem zašel napřed za postavou Y a ne za postavou X, hra dál nepokračovala a nic mě na tu "chybu" neupozornilo. Tohle se mi stalo naposled v Broken Sword 2.

Grafika je horší než v prvním díle a "nahrazuje" to záplavou pastelových barviček, ve kterých se topí obrysy. Pokud někdo začne kouzlit, vzniká barevná změť, ve které nevidíte vůbec nic. Pohyby postaviček jsou trhané, mají málo animačních fází.

Hru jsem koupil s českým dabingem, ale nepovažuji to za výhru. Jakýkoli český dabing v jakékoli hře je křečovitý a neposlouchatelný. IWD není výjimkou. První co jsem ve hře udělal bylo vypnutí mluvené řeči.

Pathfinding je už tradičně špatný, ale to nevadí. V Baldur's Gate byl ještě horší a dal jsem 90%. Torment s tímhle potíže skoro neměl, nejspíš ho na pathfinding optimalizovali.

Pravidla 3. vydání D&D nebyla hráči příliš chválena. Není se co divit. Místo jasných a přehledných pravidel AD&D, které hráči neumožnily dělat velké chyby, najednou můžete všechno a zároveň nic. Dáte mágovi zbroj, zapomenete na to a pak marně přemýšlíte, proč mu selhávají kouzla. Dáte body do něčeho, o čem pořádně nevíte k čemu to je, abyste zjistili, že to mělo přijít jinam. Příliš mnoho úředničiny, příliš mnoho zdlouhavého klikání, prostě bezradnost a nuda.

Hra není úplně špatná, ale má kolísavou kvalitu. Hratelnost lítá jak na houpačce. Některá místa by si svých 80% zasloužila, ale jakýkoli dobrý nápad je vzápětí přebit něčím
nezábavným a hodnocení klesá k nule. Jste-li masochista se spoustou času, je to něco pro Vás. Pokud od hry čekáte hlavně zábavu, poohlédněte se po něčem lepším.

Neříkám že je úplně špatná, spoustě lidí se může i líbit.
Je to lehce podprůměrná hra, s několika dobrými nápady, které ji bohužel nedokážou dostat na úroveň, na jakou jsme byli od dvojky Bioware - Black Isle zvyklí.

Pro: většinou docela zábavné, místy dobré nápady,

Proti: grafika, místy adventura, nezajímavé charaktery, 3.edice D&D,

+3 +11 −8