Europa 1400 - The Guild

Hra, která bere lidem čas. Alespoň, když já jsem ji kdysi hrál, bylo pro mě těžké mít pojem o čase. Nikdy mě nebavilo se hrabat ve statistikách či hledat kde co koupit či prodat lépe, ale tato hra mě i přez tuto vadu nezkutečně vzala. Od úplné nicky se postupným zlepšováním, zvedáním reputace či dvořením, stát pánem celého města. Nezkutečné možností, jak dosáhnout tak jednoduchého úkolu, je v této hře zcela oslňující. Rozhodně tedy zamrzí, jak už tu bylo jednou řečeno, že se druhý díl vývojářům vůbec nepovedl. Snad to dopadne příště o něco lépe.

Když jsem hru poprvé zapnul a začal tvrdě dřít se svym ubohým řemeslníkem netušil jsem, že se od toho neodtrhnu dokud neskoupím celé město. Intriky, uplácení, vyhrožování, pomlouvání, kupování konkurence, výchova potomků, balení ženskejch, to je jen zlomek toho co hra nabízí. Nějakou dobu jsem fungoval i jako "snatkovej podvodník", tzn. našel jsem si starou, bohatou babu, oženil se s ní a když po pár letech zemřela, dostal jsem všechny její peníze :) Trochu mě ale zklamala kariéra lapky. Souboje byly hodně nudné (i když svojí funkci plnily). Musim si ještě povzdechnout - achjo, proč tak zprznili druhej díl?

Opravdu zajímavá a poměrně chytlavá hra, pravda většinou jde stále o to samé, ale i přesto zábava na dlouhý čas. Pokud se někdo nudíte, pak doporučuju na ukrácení času :)

Má asi jediná opravdu oblíbená budovatelská strategie. Né že bych nebyl přítelem budovatelských her, ale jsem bohužel tím typem hráče, co je při drobné nesrovnalosti schopen zbourat polovinu města proto, abych "tu silnici mohl protáhnout o políčko dál". To se hodně projevilo v Caesarovi a od takového SimCity jsem se vždy raději držel dál.
Nicméně Europa 1400 přišla s něčím naprosto unikátním a do té doby nevyužitým herním konceptem. Na nejmenovaném herním webu byla ve zkratce označena "temní The Sims ze středověku" už jen proto, že zkrátka nebylo k čemu takovýto herní počin adekvátně přirovnat.
Nebýt herního časopisu, ve kterém byla jednoho měsíce přiložena na CD jako plná hra, nejspíše bych se k ní nikdy nedostal a pokud bych její existenci vůbec kdy zaregistroval, pravděpodobně bych ji přešel se slovy "to může být dobrý a co je tu dál za hry". Jenže v dobách, kdy člověk neměl internet a herní časopisy byly jediným zdrojem plných her, si nebylo moc z čeho vybírat.
A co je na té hře tak unikátní? Hodně. :)
Simulace středověkého obchodníka v mnoha profesích od poctivé kovařiny, přes občas zakázanou alchymii, potulné umělectví a půjčování peněz na úrok až ke zlodějské guildě nebo městské gardě. Každá profese má více či méně odlišný styl hraní. Co si zvolíte je jen na vás. Jinak se budete živit jako truhlář a jinak jako zloděj. Tato variabilita přináší do hry obrovskou znovuhratelnost a to i přesto, že se hra postupem času jako každá budovatelská strategie začne ubírat do stereotypu. Ale nepředbíhejme.
Na začátku si vyberete jedno ze středovekých měst, ve kterém chcete hrát, své rodiče, kteří ovlivní vaše RPG statistiky, do kterých si pak také přerozdělíte několik bodů. Dostanete dílnu pro vykonávání vašeho řemesla a také váš vlastní domeček. Začínáte vyrábět, prodávat na tržišti, vylepšovat vaši živnost díky čemu se dostanete k výrobě dražších předmětů. Nechcete nakupovat drahé suroviny na tržišti ? Jezděte si pro ně přímo do dolů nebo do pily za město. Ale pozor! Nezapomeňte přiradit k vašemu povozu pár tvrdých chlapů, nebo vás přepadnou baronovi lupiči a z materiálu vám nezbyde nic. Pokud vám vadí všudypřítomná kriminalita, vyšlete svou postavu k náležitému studiu do zahraničí. Vrátí se vám jako protřelý člověk schopný vést vlastní městskou gardu. Vemte baronovy tvrze útokem a přivlastněte si je. Pak můžete sám napadat obchodní povozy vašich konkurentů a vašich se už žádný špinavec ani nedotkne. Šlape vám někdo na paty ? Nelíbí se majiteli jiné městské gardy, že mu přebíráte byznys a to takovým způsobem, že na vás vyslal zvědy, kteří odhalili vaše nečestné praktiky a teď na vás čeká soud ? Skočte si do kostela pro odpustek (za tučný poplatek), nebo ho zkrátka nechte unést a zavřít do tajné cely za posuvnou zdí. Bez žalujícího není soudu ani verdiktu. A aby už neškodil, nechte ho tam zavřeného tak dlouho, dokud nedosáhne takového věku, že se svých potomků už nedočká a vy pak můžete jeho strážní budovu levně odkoupit a zbavit se konkurence... a po těžkém dnu pak zaskočit do hospody si zahrát karty o trochu peněz. Ale nezapomínejte na vlastní zaměstnance. S přibývajícími léty jim roste zkušenost a rychlost produkce. Pokud jim však necháváte stejný plat nebo jim ho po kalousovsku nedejbože jako správný středověký vydřiduch ještě snížíte, odejdou od vás a dost možná je pak náhodou uvidíte putovat ráno do práce ke svému konkurentovi. Je potřeba také investovat do rozšíření vaší dílny. Díky lepším šicím nástrojům vaši zaměstnanci nebudou chodit znechucení a pořezení domů, sníží se riziko úrazů a zvýší produkce. Nic nezamrzí tak jako dva poranění učni, kteří se léčí u sebe doma zatímco jim stále musíte platit. A to zrovna ve chvíli, kdy je na tržišti taková poptávka po sukních, ponožkách či cylindrech, že jejich cena vyskočila až na trojnásobek! To víte, zima se blíží a ceny oblečení jdou díky vysoké poptávce nahoru.
Ale abychom při všem tom obchodování udělali čas i na sebe. Nemůžeme žít věčně a je potřeba si zajistit i potomstvo, kterému předáme náš podnik. K tomu je samozřejmě potřeba někde obstarat ženu (či muže). V tomhle případě nám ale únos vysněného protějšku na ulici moc nepomůže (nejsme v raném středověku) a nezbyde nám než někomu začít nadbíhat s kyticí v ruce. Chudá a mladá slečna vašemu dvoření podlehne spíše než nějaká bohatá baronka... a na takové pozor, tu víc než kyticí potěšíte zakoupením a darováním vlastního otroka. Pokud si však přesto nedáte říct a chcete se oženit s nějakou starou a bohatou ochechulí po které byste rádi zdědili majetek, lehce se může stát, že bez vlastního patřičného majetku a titulu od krále či císaře vás nakonec odmítne a jako starý mládenec skončíte bez potomstva.
Velkou část hry tvoří i již zmíněné intriky. Po získání občanství se můžete ucházet o politické funkce ve správě města, popřípadě můžete jít výše do církevní či státní sféry a ti nejlepší to dotáhnou až do císařských funkcní. V tomto momentu se osvědčí i RPG statistiky vaší postavy; díky takové Rétorice máte například větší šanci na jmenování do fuknce oproti ostatním uchazečům nebo se můžete snáze vymluvit z obvinění před soudem při snaze vás z funkce sesadit. Další atribut, Stealth vám umožní snáze očernit něčí jméno či někoho vydírat atd. atd. Politické funkce vám pak zajišťují krom platu také řadu výhod a privilegií, jako například určování výše daní, odvodů církvi, výši nájmů budov, význání města (katolíci a protestanti), míru tvrdosti zákona, beztrestnost či dokonce osobní ochránce, kdyby vás náhodou chtěl někdo unést za účelém výkupného
S rostoucím majetkem jsou vaší postavě udělovány tituly od obyčejného měšťana až po nejvyšší titul císařského prince. Tímto se ale dostáváme do pokročilé kapitoly hry, kdy se už stává mírně stereotypní. I při hře na nejvyšší obtížnost a chování konkurenčních rodinných klanů nastavené na "very agressive" se tato nastavení projeví především v první části hry a těžším začátku. Jakmile se rozjedete a začnete vydělávat peníze a na jejich množství také vázané udělování titulů, ostatní NPC se k vám začnou chovat přivětivěji a jakožto obchodních či politických oponentů je pak snažší se jich zbavit, třeba je obžalovat z fiktivních trestných činů, snížit jejich oblibu u hlavního soudce skrz magické a jiné předměty na minimum a pak si můžete být jisti, že je nečeká nic mírnějšího, než trest smrti oběšením či setnutím hlavy (ve video animaci). Občas se vyskytnou i nějaké ty bugy, které zamrzí. Například z rozhodnutí soudu má být určitá osoba odsouzena k žaláři a zbavena politické funkce, ale i přesto si ve své funkci dále lebedí zatímco sedí ve vězení.
Hra byla původně k dostání ve dvou verzích - původní a datadisk. Nyní se prodává pouze jako Gold edice s integrovaným datadiskem, což může být pro někoho na škodu. Zatímco původní hra se víceméně stále snažila držet reálnosti, se v datadisku objevuje velké množství různých magických předmětů, ale také například profese hrobníka (později nekromancera), který namísto obyčejných dělníků "zaměstnává" jakési zombie. Proto jsem si samotný datadisk (který tu na databázi-her stejně chybí) nikdy ani zvlášť neoblíbil.

Co dodat na závěr, extrémně chytlavá hra s kvatnem rozmanitých herních možností, která neomrzí ani po těch dlouhých letech, přestože se jedná o otevřenou hru, která mi dovolila hrát i po roce 1600, kdy měl nastat údajný konec, si hráč může postupně volit různé herní úkoly, které herní zážitek ještě prohlubují. Nic však nezmění fakt, že po přivlastnění veškerých budov ve městě a eliminaci ostatních rodinných klanů už není moc co dělat, ale to je problém asi každé budovatelské strategie. Co bych ještě rád zmínil, je středověká atmosféra hry, zvuky a pak především hudba, která je vzhledem ke středověkému zasazení hry bez debat přímo mistrovská, neuvěřitelně umocňující atmosféru. Z mého pohledu překonala i hudbu z Diabla 2 či Morrowindu.
Bohužel se nejedná o příliš známou hru, což je velká škoda, protože by si větší publicitu v době svého vydání určitě zasloužila. Před několika lety se dočkala i pokračování The Guild 2.