Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 70
V roce 2002 to můj tehdejší počítač neutáhl, tak jsem si ten Dungeon Siege pustil až teď v roce 2024. Dohraní mi nakonec zabralo nějakých 30 hodin a to je na lineární záležitost celkem slušná porce zábavy a nebýt toho, že jsem si byl nuceně hru někdy v polovině přepnout na nižší obtížnost, byla by herní doba určitě o nějakou hodinku ještě delší. V té obtížnosti je opravdu za mě velký skok a na easy jsem prakticky už nemusel používat bojová kouzla ani chlastat lektvary, všechno zařídili dva šikovní mágové s léčivým kouzlem a 5 lučišníků, které jsem podle potřeby střídal na ryzí bojovníky. Hru jsem tedy končil se statistikami cca 40 bodů jak v umění s lukem tak s mečem.

Prostředí byl asi největší můj držák. Hlavně ve druhé části hry kdy šplháte se svou družinou do velkých nadmořských výšek vypadalo okolí úchvatně a nejednou jsem se zastavoval a jen tak se kochal do dálí.

Bohužel s tím mám spojené i úzké koridory a cestičky kde pro mou osmičlennou skupinu i s oslem za zadkem si kamera často dělala co chtěla a nejednou jsem kvůli tomu nahrával vzteky hru znova, protože mi všichni pochcípali ani nevím jak. O nečekaných sebevražedných výstupech léčivých mágů do přední linie ani nemluvím...

Systém pohyblivé truhlice v podobě bezbranného osla mě spíše otravoval. Celou hru jsem jej vlastně nechával se pást daleko za svou udatnou družinou a pak celou pasáž vyčištěnou už od nepřátel procházel znova. Kdyby se alespoň tak znuděně necoural a mohl rychle cválat. Ještě teď mám osypky jen si na to vzpomenu.

Předměty a jejich výměna za lepší je taky kapitola sama pro sebe. Musel jsem se každé postavě věnovat desítky minut zvlášť a každou čepku, botu či štít třídit podle rozdílných statistik jednotlivých postav. Kdyby mi aspoň hra ukazovala hodnoty věcí, které má daná postava už na sobě a nemusel se do nekonečna přepínat z jedné postavy na druhou a pak všechny údaje porovnávat s inventářem u osla. Mezitím ty hodnoty stejně zapomenete, takže toto jsem opakoval i desítky minut, než celá družina byla dostatečně opět vyzbrojena a mohla se znovu vydat na dobrodružnou cestu. V závěru hry jsem už nadobro kapituloval a hru dohrával s průměrnými zbraněmi nežli jsem měl reálně mít.

Pro: Prostředí, jednoduchý příběh a hratelnost, hudba

Proti: Neposlušná kamera v koridorech, osel, nepřehledná práce s předměty v inventářích

+14
  • PC 75
Asi každý z nás má nějakou tu hru, která v něm z nějakého důvodu rezonuje i přesto, že není váš typický šálek kávy. Dungeon Siege je u mě přesně ten případ. Podobné hry mě totiž příliš nelákají, Diablo jsem sice hrál, ale nikdy úplně nemiloval a další podobné hry mě vesměs míjejí obloukem. Nicméně DS hrál taťka a já na něj koukal (což mě tehdy bavilo víc než hru hrát). Párkrát jsem se snažil DS pokořit, ale vždy mě umořil jednotvárný gameplay. Nicméně nyní, po 20 letech mohu říct, že jsem se dobojoval až do konce.

Bez mučení se přiznám, že jsem hrál na EASY. Prostě jsem chtěl hru dohrát a ne se trápit. Hra se vesměs hraje sama a já si mohl užívat jedinečnou atmosféru, která je i díky zvuku a hudbě parádní. Prostředí se relativně často mění, v každém biotopu žijí jiné potvory (v dungeonech jsou pavouci, v lesích trollové, v horách sněžní muži) a je na co koukat. Letos poprvé jsem také odhalil spoustu skrytých lokalit a vedlejších cest (ale nenechte se mýlit, hra je čistě lineární).

Přišlo mi, že je ve hře zbytečně moc předmětů, které k ničemu nejsou, což platí hlavně o kouzlech, kterých je zbytečně moc. A když vše prodáte, máte spoustu peněz, které nejsou za co utratit. Což pravděpodobně řeší vyšší obtížnost.  

Co chci pochválit je design světa. Je to čistá high fantasy v evropském stylu s několika dalšími vlivy. Temné kobky nejsou jen nevýrazné chodby, ale mají v sobě fontány, rozbité sochy, zchátralé oltáře a další celou řadu detailů. Atmosféra je skutečně parádní. A co mě dodnes neskutečně fascinuje, že ve hře není jediná load screen. A kdybyste chtěli, můžete z konce hry dojít zase na začátek, na svou „humble farm“.  

Nehrát hru taťka, tak mě asi úplně mine a neměl bych sebemenší důvod ji dneska hrát. Nicméně takhle jsem si obléhání podzemí neskutečně užil.

Pro: vypravěč :), atmosféra, design světa, zvuky (hlavně vodních příšer), tajné cesty bokem, muly, barvičky (osvětlené meče, světélkující víly atd.)

Proti: jednotvárný gameplay, příliš mnoho předmětů

+23
  • PC 70
Zase jsem si po delší době něco zahrál, Dungeon Siege jsem objevil na GOG a jelikož jsem ho hrál snad před 15 lety a vůbec nic si nepamatoval, zkusil jsem ho.

Dungeon Siege je diablovské RPGčko, Je to prostě nekonečný klikfest (a vlastně ani ten ne, ale o tom později). Diablo 1-2 mělo aspoň trošku epický příběh, tady nic moc. Farmáře přepadnou doma monstra, tak se je vydá pobít a přitom zachraňuje království před děsivou zapomenutou rasou z podzemí... Dialogy a NPC prakticky neexistují, stejně jako města - těch je tu pár a většina lidí vám řekne jen to základní, je tu nějaký obchodník a někdo kdo Vás nasměruje dál. A když jsem u toho, prakticky tu nejsou ani questy. Jen ty hlavní v rámci kapitoly a pár drobností, které se splní tak nějak víceméně samy po cestě... občas je pravda potřeba někam uhnout.

Grafika je na rok 2002 slušná, žádný zázrak, ale ani žádná hrůza. Je tu spousta prostředí - ledové pláně, poušť, louky, lesy, močály to vše pravidelně střídáno s různými kobkami, jednou také procházíte luxusní hrad. Když jsem u vizuálního pozlátka, tak intro a veškeré dějové animace jsou v enginu hru. No a outro se mi nespustilo... po udolání finálního bosse černá obrazovka, napodruhé pád do menu. To u GOG verze opravdu nepotěší, někde jsem se dočetl, že bych složitě musel instalovat nějaký mod a konvertovat savy, tak jsem se na konec podíval na youtube. A ten konec je pár blábolů napsaných a odvykládaných na černé obrazovce jak ze starých nintendo her... fakt úžasná odměna za mega dlouhou štreku.

A samotná hra? Spousta věcí je perfektně odladěných. Po cestě najímáte postavy, některé zadarmo, jiné za peníze, Vaše parta se utěšeně rozrůstá. Můžete si nastavit formace, označit celou partu, nebo jednoho, kterého ostatní inteligentně následují. V boji to funguje naprosto perfektně - když dáte postavám volnost, bojovníci se vrhají na nepřátele, lučištníci zdálky ostřelují a mágové stojí bokem a buď praží útočná kouzla, nebo léčí. V podstatě stačí postavy hlídat a občas jim zadat aby útočili na nějaký silnější cíl... dá se říct, že se hra vlastně hraje sama. Jestli je to výhoda či nevýhoda těžko říct, ale kolem Vás je většinou taková vřava a smršť všeho možného, že se to ani ručně nedá stíhat. Když jim zadáte příkaz, rozptýlí se a posbírají na zemi všechen loot, který je zvýrazněný nápisy a to i na mapě.

Mapa samotná je parádní, perfektně přehledná, dá se po ní cestovat. Výborné je také ovládání různých pohledů. Sice bych se oldschoolově spokojil s jedním nastaveným pohledem, ale na to jednoduché natáčení, zoomovaní či naklánění jsem si rychle zvykl. Nakonec jsem si nastavil oddálený pohled, při kterém jsem si většinu monster ani pořádně neprohlédl, ale zato jsem měl přehled co a jak. Mimochodem monster je opravdu milion druhů, nechybí bojovníci, střelci, nejrůznější bestie (pavouci nesmí chybět fuj!), mocní mágové a samozřejmě pár epických kousků v čele s unikátním snad stometrovým drakem. Občas přijde nějaký úlet typu pevnost gobliního vynálezce s roboty, věžičkami a tanky :)

Naprosto perfektní je loot, práce s inventářem a vůbec celá práce se statistikami. Máte základní statistiky (síla, obratnost, inteligence), vedlejší statistiky (bojová/přírodní magie, střelba, sekání), které trénujete používáním. A pár jednoduchých ukazatelů - rozsah útoku, obranné číslo atd.. Zapomeňte na kombinace, specializace jsou naprostý základ, jinak se v pozdějších fázích hry nedostanete k mocným předmětům a nebude stíhat. Já měl tři bojovníky, dvě lučištnice a tři mágy a byl jsem naprosto spokojený. Magie je složitá, ale já si vybral ty nejsilnější kouzla na útok + léčení a to mi stačilo. V rámci vřavy není čas na vyvolávání či nějaké kletby.

Práce s inventářem je opravdu vyšší dívčí, já se na tom vyblbnul. Když jsem zaplnil inventáře, vrátil jsem se přes půl mapy k obchodníkovi (ano diablovský town portal by se hodil!) a začalo zkoumání co kdo může a nemůže nosit. Každá postava má prosto pro zbraň/staffku/luk, štít, brnění, helmu, boty, rukavice, amulet, prsteny... vynásobte to osmi a k tomu co táhnete přidejte nabídku obchodníka a máte na hodiny zábavu. Ta se ale vyplatila, protože jsem pak hru s nejlepší výbavou procházel z 99% jako nůž máslem.

Loot, statistiky, odladění všechno funguje, ale pravdou je, že bez pořádného příběhu, dialogů a questů je to zábava tak trochu dementní. A navíc silně úmorná. V devíti kapitolách procházíte nekonečné mapy a zabíjíte tisíce monster. Mapy jsou silně lineární, občas je tu nějaká krátká odbočka... jen v bažinách si při mapování pobloudíte. A klikáte a klikáte a pak zjistíte, že ani klikat nemusíte, že si to postavy obstarají samy a občas jen určíte správný cíl. Nedá se to hrát v kuse, ale po kouskách, jinak to začne být brzy nuda a vzpomněl jsem si, že podobně jsem to cítil i před těmi 15 lety.

Nakonec jsem měl v savu 41 hodin a řekl bych statisíce mrtvol. Na odreagování slušný, ale Diablo 1-2 mě bavilo mnohem víc a nedivím se, že mě to nějak netáhlo shánět tehdy druhý díl.
+22
  • PC 65
Mnoho let jsem s kamarády plánoval, že si jednou zahrajeme společně multiplayer nějaké RPG hry. Vzhledem k tomu, že mnozí z nás už měli své rodiny, nebylo to úplně jednoduché, ale nakonec jsme se domluvili a volba padla na Dungeon Siege - a tak jsem se k této hře dostal i já.
Název hry sedí, skutečně se jedná o dungeon. Nová postava, kterou si v základech můžete upravit dle svých představ a vybrat si (ze dvou:) pohlaví. Další vývoj pak závisí na tom, zda půjdete cestou boje (zblízka/střelba) nebo magie (bojová/přírodní). Právě přírodní magie je výraznou výtkou, protože zřetelně zaostává za přínosem ostatních stylů.
Na příběh zapomeňte, hlavní náplní je v celku lineární posun prostředím a zejména boj, jedná se o ryze akční hru. Nicméně je potřeba vyzdvihnout jednu věc, a to je právě multiplayer, pro který byla vytvořena samostatná mapa, nabízející široký prostor k prozkoumávání i tajné lokace, přičemž jednotlivé oblasti nabízejí specifické nestvůry s odlišnou nebezpečností, tzn. dle postupného vývoje si postavy mohou troufnout na nové, dříve nebezpečné lokace.
Suma sumárum: hra se mi líbila, hezké vzpomínky zůstávají, žádná špička to asi není, ale těch 65% si zaslouží.

Pro: speciální mapa pro multiplayer

Proti: přírodní magie

+15
  • PC 70
První Dungeon Siege vyšel necelý rok po vynikajícím datadisku k Diablo II a často s ním bývá také srovnáván. To je samozřejmě nesmysl, protože tyto dvě hry mají ve výsledku pramálo společného. Jediným pojítkem mezi nimi zůstává zařazení v kategorii "hack & slash" RPG.
Tak za prvé, DS je lineární až to bolí. Od začátku, kdy je vaše postava přepadena na své farmě, až po závěrečnou bitvu s lehce pekelným nádechech, utíkáte neustále rovně po předem vyznačené cestě. Málokdy se objeví nějaká ta odbočka, která vede někdy k zajímavému, jindy zase ke zcela zbytečnému místu, kde můžete získat pár dalších předmětů pro své drahocené družijníky. Unikátní je v této hře neustálé střídání prostředí a terénů, za těch pár hodin klikání projdete lesy, podzemí, sklepení, písečnou poušť, ledové jeskyně, zasněžené vrcholky hor, bažiny, hřbitovy, hradební opevnění, několik městeček nebo dokonce jeskyni s překvapením v podobě bláznivého vynálezce, který na vás v této fantasy rubačce posílá tančíky, roboty a jiné plechové potvory. A to jsem ještě určitě na některé lokace zapoměl.
Za druhé, hlavní postavu lze před zahájením samotného příběhu pěkně vzhledově nakonfigurovat. Já volil vždy účes "na kohouta", protože je to prý znáámka punku. Postupem času dostanete možnost přibrat do své družiny mnoho dalších hrdinů, takže váš původní oblíbenec se pak v tom chumlu tak trochu ztrácí. Hru jsem většinou končil s počtem osmi charakterů, na obrazovce jsem v nich měl akorát zmatek a řídil jsem se vždy pouze bočním panelem s jejich náhledy a stavem zdraví a many. Taktéž starat se o tak početnou skupinu bojovníků co se týče jednotlivých kusů vybavení (brnění, zbraně, boty atd.) může netrpělivému hráči začít brzy lézt na nervy.
Za třetí, grafické zpracování bylo v době vydání kritikou i recenzenty docela chválené a i já jsem z něho byl celkem u vytržení. Bohužel, po těch letech neskutečně zestárlo, zkostrbatělo a dnes už mi zajímavé vůbec nepřipadá. Zato na začátku zmíněné Diablo II mi svým zpracováním imponuje dodnes. A to je prosím ještě o dva roky starší.
Hru jsem kdysi dohrál několikrát po sobě, bavilo mě především procházení krásných a stále proměnlivých prostředí, sbírání tun předmětů a ukládání je do pomocného inventáře v podobě chudáka osla, vzpomínám také rád na dlouhý předlouhý souboj s Ancient Dragonem někde ke konci hry po odbočení do jeskyně mimo hlavní cestu. Na druhou stranu mi vadila nemožnost volného pohybu, příliš velký počet postav k ovládání a systém boje, kdy stačilo celou skupinu válečníků označit a jedním klikem poslat na nepřítele. Boj se již poté odehrával automaticky. Ušetřilo mi to sice možná zánět karpálů, ale nepůsobilo to na mě dostatečně autenticky. 70%.

Pro: prostředí, počet předmětů a kouzel, osel pomocník, Ancient Dragon

Proti: systém boje, lineárnost, příběh

+28
  • PC 65
Dungeon Siege je jedním z prvních akčních RPG, které mělo být nástupcem Diabla II a jeho datadisku Lord of Destruction. Podle některých se tak stalo, ale podle mě určitě ne. Jako nástupce nebo spíše pokračovatele legendárního titulu Blizzardu bych viděl spíše Divine Divinity, jež kráčí ve stejných šlépějích.

Na začátku jsem se v roli ne zrovna ukecaného rolníka či rolnice musel vypořádat s potvorami, které napadli mou osadu a následně jsem se vydal zjistit, odkud tyto bestie přišly. Hned z kraje jsem si všiml značné linearity, ale vzhledem k neokoukanému okolnímu prostředí mi až tolik nevadila.

Lokace jsou opravdu povedené a příhodně se střídají, kdy se po zelených lesích dostanu přes podzemní kobky, doly a jeskyně do zasněžených oblastí, a pak ještě mimo jiné následují močály, kanály s roboty či pouště. Při tom projdu městem a v okolí cest se dá narazit na kupce a postavy, které jsou ochotny mě doprovázet.

Musím se přiznat, že jsem skončil v některé z ledových jeskyní. Pak už mě to prostě přestalo bavit. Nepřispíval tomu ani boj, ve kterém je ze začátku téměř nemožné zemřít, protože když některá z postav padne a alespoň někdo z družiny přežije, tak se zase zvedne na nohy a peláší dál a i družinu samotnou jsem začal nesnášet.

Určitě nemůžu říci, že vývojáři udělali všechno špatně. Začátek se mi líbil, muly na tahání nalezených předmětů byly parádní a i některé z již zmíněných lokací byly skvěle navržené, ale chybělo tomu něco, co by mě hnalo dál.

Pro: začátek, různorodé lokace, muly

Proti: linearita, boje, družina

+19
  • PC 60
Zmrdská, zkurvená, debilní hra, časožrout, ale ve špatném slova smyslu. Nikdy si to nedávejte na nejtěžší, protože ta hra nemá větší potenciál a jen slepě klikáte do nepřátel, který jsou tuhý až ouha. Hezky je zpracovanej inventář a další statistiky, které jsou pěkně pohromadě v jedný tabulce, nemusíte se myslim ani obtěžovat s rozdělováním bodu - ty se přičítaj automaticky podle toho, co používáte, což se mi zdá fer.

No asi to nedohraju, hra je to tak složitá, že ani nevím, jak oživit padlýho partáka, a sám na ně nestačím! Je to nuda. Na sín slávy to opravdu nevypadá, ačkoli znám horší RPG-čka. Dvojku to u mě nepřekonalo. Ta mě na chvíli dokázala zabavit. Škoda no.

Nejvíc mi připomínalo: Unreal, Drakana!

Pro: Autoheal. Čitelný dialogy.

Proti: Rozlišení, laguje mi myš. Absence quicksave.

-8 +7 −15
  • PC 70
K této hře jsem se dostal přes nevlastního bráchu, který mi ji přivezl vypálenou z Písku (město). Jako malý notorický herní cheater (iddqd, idkfa, blacksheepwall, iseedeadpeople, ...) jsem samozřejmě v jedné takové hezké katakombě nejednou zařval (i svá první sprostá slova), takže jsem si vynutil A4ku plnou cheatů. Bohužel mi to nějak nefungovalo, tak jsem začal hysteričit a, a plakat... ale koho to zajímá.

DS1 jsem, již bez cheatů, poslední tři dny replayoval. Začalo to příjemným mrazením díky geniální Soulově "deep-fantasy" hudbě, která dělá z mdlého, prapodivně navazujícího příběhu a lineárního herního světa (série dungeonů) pocit velice důležitého a ohromného dobrodružství. Stejně na vás atakuje grafický a zvukový design. Grafika se dá srovnávat s Warcraftem III (2002), každé prostředí je dostatečně rozmanité, detailní a působivé. I když se zvuky často opakují, tak jsou jich stovky a neomrzí vás, protože konstantně objevujete nové nepřátele a kulisy. Hudba se mění každých 15-20m a je zvládnutá na jedničku, sedí na každou situaci a bez ní bych tu hru ani nedokázal hrát.

Specialitou této Diablovky je, že většinu hry nestrávíte jenom s jednou postavou, nýbrž až osmi hrdiny. Každý se může specializovat na něco jiného. I když se zdá, že se díky systému podobnému TES (kde si levelujete to, co používáte nejčastěji) dá v půlce hry přeorientovat na jiný skill, tak to tak nefunguje. Hra je na Medium poměrně náročná a tak na nějaké sekundární skilly čas není. Proto je dobré se ze začátku specializovat pouze na jedno, aby jste byli dostatečně připraveni. Nebo co já vím, sám jsem po vzoru jistého YTubera vycvičil melee-only squad (prý to tak dohrál) a ejhle, jakmile přišly bažiny (1/2 hry), tak jsem akorát pil lektvary, které mi hned došly (god mode, here I come). To samé následující goblinní tunely, které z půlky šly, ale pak na vás hra začala chrlit tolik nepřátel s automatickými zbraněmi, že by ani dvě muly plné lektvarů nepomohly. Asi jsem taktický impotent, ale rozhodně jsem neměl pocit, že by se hra hrála sama, jako někteří hráči. Path-finding bojovníků je na velmi vysoké úrovni, takže jsem nemusel na vše klikat, ale stále jsem musel kontrolovat HPčka a spamovat shortcut na lektvar (který mimochodem postavy stylově vyzunknou a zbytek si nechají na později: originální prvek, moc jich tato hra nemá). Při počtu nepřátel a velikosti cesty na taktizování moc prostoru není. Možná jsem měl pokračovat s lučištníky a mágy, ale hra za melee-only postavy mě nesmírně bavila. Každých 3-5m někdo leveluje, nebo najde šťavnatý loot a tak hodně času strávíte v inventáři. Cesty mezi obchody trvají 2-3h, takže hodně lektvarů nakoupit (poznámka pro mě), jelikož jsou oproti ostatním věcem strašně levné.

Co se týče příběhu, tak jsem již zmínil, že je velice prosťoučký, ale i tak občas narazíte na krátký lore (víc než ve hře je toho v návodu(!)) a pár vět od NPCs, kteří nejsou všichni nadabovaní, ale ti, kteří jsou, včetně vypravěče, vás překvapí kvalitou dabingu, ale scénář mohl být trochu bohatší (je místy poměrně legrační a i dokonce vtipný!).

All-in-all to je nadprůměrná rubačka, která kvalitně zabaví na 30+ (možná až moc) hodin a esteticky pohladí na duši.

18.5 hours past 2 weeks / 33 hrs on record

Pro: Jeremy Soule, Grafika, Zvuk, Rubání, Loot, Nepřátelé (cca 500 druhů)

Proti: Linearita, Strohý příběh, Délka, Vybalancovanost obtížnosti

+20
  • PC 100
Nádherná hra, pro mně srdeční záležitost. Přenádherné a různorodé lokace, jejíchž kvalit nedosahují ani moderní hry (Krystalické jeskyně, různé typy lesů, podzemní lokace jak má být, ...), naprosto skvělá hudba, Skvělá hratelnost, Děj je slabý (dle mého názoru), ale meziscény jsou vynikající (Norrick, Stonebridge, vždy na konci kapitoly ...) Spousta zbraní. Zábavný Multiplayer.

Nevýhody - nevyužitý potenciál některých zbraní a zbrojí / předmětů. Systém dovedností a požadavků by chtěl krapet vylepšit, někomu může vadit linearita. Systém ukládání v Multiplayeru v porovnání se Singleplayerem stojí za <censured>

Pro: GRAFIKA, Hratelnost, Hudba, LOKACE, Skvělé meziscény, spousta zbraní, zábavný multiplayer

Proti: Nevyužitý potenciál pro systém zbraní, Systém pro zbraně by chtěl krapet vylepšit, někomu může vadit lineárnost, Ukládání v Multiplayeru

+8 +10 −2
  • PC 65
Napojen fenomenálním Diablem 2 byl Dungeon Siege druhá rubačka v tomhle stylu, co jsem zkusil a dohrál. Tehdy jsem ještě na hry neměl takové nároky, a mým hlavním měřítkem na mém tehdejším novém počítači byla hlavně grafika. Těsně po vydání měl špičkovou grafiku. Ale jo, i ta hra mě docela bavila.

Po několika letech jsem se k ní vrátil znovu. Hned jsem si všiml, že hra je strašně lineární, ale zábavná. V posledních fázích hra už ničím nepřekvapí, a to stále stejné rubání tupých nepřátel začne nudit. Hra je zbytečně dlouhá. Nějakých 25 hodin (čistého) lineárního postupu. Příběh je kýčovitý (dobro vs. zlo), stokrát viděný a pár větami vyprávěný. I když musím přiznat, že díky stále se měnícímu prostředí. Díky stále novým nepřátelům a absenci jakéhokoliv dlouhého nahrávaní, mě hra udržela až do konce. Technické zpracování je celkově na špičkové úrovni. Žádné chyby, pěkné zvuky, žádné zdlouhavé přechody z dungeonů do exteriérů. Všechno krásně plynulé.

Co mi ale dost vadilo, byl RPG systém. V praxi se žádné přerozdělování bodů do různých atributů nekoná. Jsou tu jenom síla, mrštnost, inteligence. Jinak, meč, luk, kouzlení. Zkušenosti se rozdávají podle rozdané damage. Takže už někde v polovině těžce ztrácí lučištníci a mágové, protože nemají tak rychlé ruce. Během chvíle se udělá strašná propast ve výkonnosti. Lučištníci jsou úplně k ničemu a mágové jen na léčení dvou, tří bojovníků vpředu. Je to strašně nevyvážené a strašně debilní. Věcí padají víc než v Diablu. Kromě zbraní co používáte je můžete nechat ležet. Ke konci už zlato ani neunesete a věci ztratí cenu.

Hra mě zabavila, ale rozhodně nemám chuť se k ní vracet.

Pro: technické zpracování, docela slušná odreagovačka, různorodá prostředí a nepřátele

Proti: lineárnost, RPG systém, délka, téměř nulový příběh

+21 +22 −1
  • PC 70
Dungeon Siege jsem si zahrál nedlouho po jeho vydání, překvapila mě příjemná grafika a množství různých předmětu, které na své pouti naleznete. Prakticky každou chvíli jsem měnil vybavení a neustále se měnící krajina mě hnala vpřed za novým dobrodružstvím. Je to sice pouhá rubačka, ve které jdete "rovnou za nosem", ale má to svoje kouzlo. Co mi ovšem chybělo byl jakýkoliv kontakt s NPC, které by promluvili víc než pár slov.
+11 +13 −2
  • PC 40
Keď sa objavili prvé screenshoty z pripravovaného titulu Dungeon Siege. Blahom, pamätám si na obrázok s modrým drakom cez pol obrazovky, slintal som blahom očakávania. Chris Taylor ako správny kecálek, sľuboval množstvo questov a schopností a zábavy a kvalitný príbeh, veď príbeh by mal byť napriek všetkým tabuľkám a levelovaniu tou hlavnou hnacou silou kvalitného erpégéčka.
Možno to bolo spôsobené vysokými očakávaniami, ale keď mi spolužiak Dungeon Siege priniesol a ja som ho okamžite nainštaloval, nadšenie začalo vyprchávať až prirýchlo.
Grafické nastavenie som "vytunil" na max a aj tak sa mi zdali xichty postáv veľmi divne placaté, ale vravím si, čo už, je to detail, aj tak nejde o grafiku a na xichty im permanentne čumieť aj tak nebudem. Našťastie po vytvorení postavy a vstupe do herného sveta sa mi grafické pracovanie páčilo, konečne les vyzeral skutočne ako les a nie len ako pár otexturovaných stromčekov nahádzaných okolo cesty. Dokonca aj jaskyne a akási krypta do ktorej som sa dostal pôsobili príjemným grafickým dojmom. Problémy som ale videl inde, hlavná postava mlčala a sem tam sa ozval akýsi rozprávač, toto spojenie mi postupom času začalo vnucovať predstavu, že moja postava nie je len akýsi sedliak, ale je to sedliak mentálne retardovaný.
Postupom hry sa ku mne pridávali ďalšie postavy včetne batožinového somára, lenže hra sa moc nemenila, len prostredie, inak stačilo vybrať schopnosť či kúzlo mojich postáv a nechať ich automaticky rubať, sekať, metať ohne a blesky a ani občas pridať nejaký ten bodík do vlastností mi hra nedovolila, všetko bolo až priveľmi automatické, dokonca postavy ani neumierali, len boli omráčené a po čase sa zdvíhali na nohy (s výnimkou omráčenia všetkých postáv, ale to sa mi ani nestalo), po čase som sa dostal do mesta, aké bolo moje prekvapenie, keď som zistil, že NPC sú chudobné nielen majetkovo, ale aj dialógov (a nedajbože aby mali nejaký charakter) a tým pádom mesto fungovalo len čosi ako zastávka na vypredanie vecí čo som ukoristil mlátením potvor a dokúpenie liečiacich nápojov a smerovka "pokračuj ďalej", tak som šiel ďalej a prišiel do nejakých trpaslických baní a mlátil a mlátil a vlastnosti sa sami zvyšovali, boje sa sami bojovali a ja som len zbieral všetky tie pakšamety (rozumej nepotrebnú korisť pochybnej kvality) a pomaly chytal mikrospánky...Po neviem akom čase som sa dostal do ľadových jaskýň a mlátil som ďalej a ďalej...a zrazu som sa vzoprel a už klikal na položku Uninstall.
A ten modrý drak z preview screenshotu? Nikdy som sa k nemu nedostal.

Pro: grafické spracovanie prostredia, hudba, somár

Proti: "vývoj" postáv, stereotyp - nuda, škaredé, retardované a prázdne postavy, nuda, "ono to malo aj príbeh?", automatický boj=nuda

+16 +19 −3
  • PC 70
Dungeon siege jsem jednoho dne dostal ke grafické kartě, tak proč ho nezkusit. Moc jsem od toho nečekal, ale byl jsem mile překvapen. Je to akční RPG které se mi ale nejvíc líbilo ve dvou. Singleplayer má sice taky hodně co nabídnout, víc se mi ale líbilo hrát ve dvou hráčích. A o co jde? Procházíte světem s nějákým týpkem (češtinu jsem neměl takže z příběhu mám prd) a zabíjíte různý monstra. Postupem času se zlepšujete ve 4 hlavních aspektech - boj na blízko, na dálku, a dva druhy magie. Čím vyšší level tím můžete mít lepší kouzla, zbraně, štíty atd. Graficky je hra pěkná, přehledná a jde přepnout i na minimapku pokud je na bojišti zrovna zmatek. Hudba je taktéž skvělá.

Zbraní, kouzel a podobného vybavení najdete ve hře opravdu hodně. To co nepotřebujete se dá prodat a získat peníze, to co se hodí (třeba lektvary co doplňují životy) zase koupit. DS je pro mě zkrátka zábavné RPG které ale nejvíce zábavy ukrývá v multiplayeru.

Pro: Hratelnost, propracovanost, grafika, hudba, multiplayer

Proti: Slabší singl

+6 +12 −6
  • PC 80
Dungeon Siege je typická rubačka, kde se vlastně většinu času jen díváte na to, jak vaše postavy likvidují nepřítele. Kupodivu je to i přesto zábava :) Nějaká ta taktika se ale při soubojích přecejen najde (pokud nehrajete osamoceni a přiberete si někoho do party) a samotné vybavování postav a hledání stále nového a lepšího vybavení mi přišlo taky celkem zábavné. Co bych rozhodně vyzdvihla, je systém vylepšování té schopnosti, kterou používáte (jak je asi tak realistické, když vyšlete tisíc fireballů a pak si zvýšíte sílu?) a velmi různorodá prostředí.
Na druhou stranu hra je příšerně lineární. Jdete chodbičkami dál a dál, jen čas od času je tu nějaká odbočka, kterou když půjdete, možná dostanete nějakou odměnu, ale jinak nikam nevede. Vůbec celý svět kvůli tomu vypadá dost nerealisticky (celkem brzy na začátku narazíte zničený most, vedoucí do města Stonebridge. Nakonec se do Stonebridge dostanete oklikou, ale nemělo by náhodou být možné se k tomu mostu dostat i z druhé strany? Podle tvůrců asi ne :)) Vše je prostě viditelně připravené jen pro vás, abyste měli co rubat.
Ale jako oddechovku, když nechcete moc přemýšlet, můžu Dungeon Siege doporučit.

Pro: Dobrá hratelnost, různorodá prostředí, spousta itemů, hudba

Proti: Strašlivá lineárnost a nerealističnost prostředí

+20
  • PC 80
Jakožto Diablo maniakjsem hru dohrál jedním hltem a přestože nedostatky má, bavil jsem se dobře. Okolní prostředí se negeneruje jako v Diablu, díkz čemuž si ho mohli vývojáři vymodelovat přesně tak, jak chtěli. Ve výsledků dostanete neuvěřitelně lineární akční RPG, ve kterém ale až na výjimky budete postupovat dál s radostí a kochat se designem okolí. Navíc v MP luxusní záležitost.

Pro: Desig prostředí, multiplayer, Diablovská hratelnost.

Proti: Malá znovuhratelnost, což je u hry podobného ražení zásadní.

+16
  • PC 70
Tak tohle je úplně jediné akční RPG (omff), které mě bavilo, velice gratuluji EA, resp. Gas Powered Games :-) Nevím už přesně, čím to bylo způsobeno, možná prima světy k prozkoumání, možná zajímavým lootem, možná něčím úplně jiným... Zato si zcela zřetelně vybavuju tu příšernou lineánost příběhu i vývoje postav(y).

Nedokonalá, (možná až příliš) dlouhá, ale tak nějak "poctivá" hra.
+6 +8 −2
  • PC 80
Dungeon Siege mě velice překvapil... Byť nemám rád hry tipu Diablo (a nikdy jsem jej nedohrál), tak tohle, byť je to stejná klikačko-rubačka, mě prostě bavilo. Dojel jsem DS s přáteli v multiplayeru a zážitek výborný.

Pro: V MP výborná zábava, grafika, hudba, systém hry

Proti: Singl tam zábavný již není, byť se jedná o to samé.

+1 +7 −6