Chameleon Run je hra, která původně vyšla v roce 2016 pro mobilní zařízení. Po jejím výrazném úspěchu se však autoři rozhodli, za pomoci studia Cinemax, hru portovat i na Nintendo Switch a PC.
Hráč ovládá neustále běžícího panáčka, který může měnit barvy mezi fialovou a žlutou. Dotýkat se může pouze objektů stejné barvy, takže musí využívat schopnosti měnit barvu, tak, aby doběhl až na konec úrovně. Vedle žlutých a fialových objektů jsou však i předměty černé, jimž se hráč musí vyhýbat za každé situace. V každé úrovni lze posbírat 3 trofeje. Ty lze získat za to, že hráč posbírá všechny kuličky, za to, že hráč posbírá všechny krystaly a za to, že doběhne na konec úrovně aniž by změnil barvu.
Smartka
Chameleon Run je originální postřehovou hrou, která vyžaduje neuvěřitelné množství trpělivosti. Všechno musí být perfektně načasované, což vyžaduje (tedy alespoň u mě) opakování, opakování a opakování. Škoda, že hra neukazuje počet pokusů, než se podaří level zvládnout.
V části II jsem se nejdříve ani nepokoušela sbírat kuličky, krystaly a uběhnout hru bez změny barvy. Pak mi to ale nedalo a všechny tyto úkoly jsem splnila. Vůbec nechápu, že se mi to podařilo. Myslela jsem, že nemám šanci, ale ono se to podařilo. To byl fakt skvělí pocit. Získání hvězdiček za čas jsem ale vzdala, to mi opravdu nešlo. Ani po těch mnoha pokusech. Halloweenské úrovně jsem zvládla tak napůl. Ta poslední je opravdu extrémně náročná.
Je pravdou, že se vlastně v principu jedná o jednoduchý koncept. Je ale velmi chytavý a motivuje ke snaze posunout se dál. Jak jsem psala, že vše musí být perfektní, tak to není úplně pravda. Je totiž řada způsobů, jak jednotlivými úrovněmi projít. Pokud tedy se něco úplně nepovede, můžete rychle změnit plán a pokusit se o jiný průchod a záchranu. Nejde to však vždy a je to velmi obtížné.
Problém je, že když jsem se do hraní zabrala, několikrát se stalo, že jsem málem přejela zastávku, kde jsem chtěla vystupovat. Hrála jsem hru totiž při cestě do práce (kvůli splnění výzvy). Myslela jsem, že budu mít problém s tím, že se budu u hry rozčilovat, protože mi to nepůjde a budu vypadat v metru jak blázen, ale kupodivu jsem byla klidná.
V části II jsem se nejdříve ani nepokoušela sbírat kuličky, krystaly a uběhnout hru bez změny barvy. Pak mi to ale nedalo a všechny tyto úkoly jsem splnila. Vůbec nechápu, že se mi to podařilo. Myslela jsem, že nemám šanci, ale ono se to podařilo. To byl fakt skvělí pocit. Získání hvězdiček za čas jsem ale vzdala, to mi opravdu nešlo. Ani po těch mnoha pokusech. Halloweenské úrovně jsem zvládla tak napůl. Ta poslední je opravdu extrémně náročná.
Je pravdou, že se vlastně v principu jedná o jednoduchý koncept. Je ale velmi chytavý a motivuje ke snaze posunout se dál. Jak jsem psala, že vše musí být perfektní, tak to není úplně pravda. Je totiž řada způsobů, jak jednotlivými úrovněmi projít. Pokud tedy se něco úplně nepovede, můžete rychle změnit plán a pokusit se o jiný průchod a záchranu. Nejde to však vždy a je to velmi obtížné.
Problém je, že když jsem se do hraní zabrala, několikrát se stalo, že jsem málem přejela zastávku, kde jsem chtěla vystupovat. Hrála jsem hru totiž při cestě do práce (kvůli splnění výzvy). Myslela jsem, že budu mít problém s tím, že se budu u hry rozčilovat, protože mi to nepůjde a budu vypadat v metru jak blázen, ale kupodivu jsem byla klidná.
bukrrCZ
Drekt
Bedivere
Pro: originalita, chytlavost