Carmageddon TDR 2000

Carmageddon 3, pardon TDR 2000 jsem si stejně jako dvojku moc nepamatoval. Během hraní jsem si vybavil herní princip (viz níže), ale nic více. Trojka začíná skvěle. Je tu intro se zombíky, vystrašenou holkou, tlustým poldou a parádní honička. A kromě toho světe div se i příběh. Něco o jaderné apokalypse, boháčích žijících v luxusním městě a zbytku světa zavřený za neprostupnými zdmi... kterou se hlavní "hrdina" snaží projet - aby mohl páchat chaos a zlo. No je to příšerné klišé, ale jako motivace k hraní mě to stačilo.

Namlsán intrem jsem zapnul hru a zděsil jsem se. Grafika je oproti dvojce i jedničce ohyzdná, vyblitá, podivně karikovaná a ještě neostrá (i s maximálními detaily). Hudba je naprosto nevýrazná. Ve městě jezdí či stojí milion aut a mezi nimi je občas oříšek najít soupeře k zničení. A když jsme u ničení, tvůrci systém naprosto rozbili. Auta primárně chtějí závodit, ne bourat, musíte je pořádně naštvat aby po Vás šly, jinak se vyhýbají boji. Žádné vypečené kousky tu taky moc nejsou. Taktika boje naštěstí funguje stejně, subjektivně mě přišlo, že auto líp drží a při smyku či 180ce se nepřetáčí a ty souboje byly jednodušší (nebo už jsem se to naučil).

Co dále nefunguje? Pedestriani, základ celé série jsou tu úplně k ničemu. V 99% případů za ně nejsou ani peníze, ani čas, navíc uhýbají, přežijí 2-3 sražení a spousta z nich na Vás útočí tyčemi či dokonce molotovy. Pojďme si kalich hořkosti dopít do dna - za pedestriany není nic, za srážky přibývá pár sekund a pár drobných, takže zapomeňte na pohodové projíždění s 40 minutami k dobru a statisíce na kontě. Párkrát mě i došel čas, protože se soupeři věnovali projíždění trasy a já na ně ne a ne narazit. A i když máte pár korun, upgrady stojí majlant, musíte si koupit slot a pak ho zaplnit, slotů je spousta a jsou tu tři kategorie. Takže jsem tentokrát poprvé nekončil naboostovaný na maximum.

I přes všechny výtky mě to bourání a ničení nakonec zase chytlo a když jsem přizpůsobil taktiku, nebyly závodní/bourací mise problém. Autoři pokračovali v trendu z dvojky, takže tyhle mise se střídají s těmi úkolovými. Máte devět prostředí, v každém mimo jednoho se odehrává 6 kol a půlka z nich jsou úkolové. A úkolové mise mě tentokrát celkem bavily. Ano jsou tu šílené skoky, občas velice matoucí hledání co a hlavně kde po mě tvůrci vlastně chtějí. Kola si zopakujete, ale ne 50-100*, dá se to naučit a není to tak frustrující jako ve dvojce.

Nejvíce ze všeho se mi líbil ten systém hry. Hrdina přijede do nějaké zóny obehnané vysokými zdmi. Kromě pár závodů tu většinou rozpoutá totální chaos, který v posledním kolem končí nějakou šíleností, vedoucí k opuštění zóny. Ty cesty jsou originální, vtipné a nádherně cynické, takže jsem se na to co přijde docela těšil. Co třeba odpálit celý mrakodrap? Ten se sesune a vytvoří obrovskou skokanskou rampu :) Ač je trojka jasně nejslabší, nakonec mě to znovu docela bavilo, těšil jsem se co přijde na konci... a po 49 kolech dostal nic neříkající, pětisekundové outro. Nu, těch 64% tady je zcela adekvátních.