To si nerozumíme. Já Umineko nevyčítám ani že je to VN, ani že je nakreslená jako manga. Mluvím o individuální stylu Ryukishiho, ne o nějakém abstraktním stylu an sich. To nemá s černobílými filmy podmíněnými dobou vzniku absolutně co dělat, nic takového jsem nikdy netvrdil; i manga nebo VN mohou být dobré, stejně jako ty černobílé filmy, forma není jen limit, ale i výzva! Tebou zmíněný "obsah" je tudíž formován právě individuálním stylem; neexistuje v nějakém vzduchoprázdnu sám o sobě. Já v první řadě vidím, jak Ryukishi Umineko napsal a v rámci formátu VN zdramatizoval. Následně dbám na vizuální stránku a hudbu, přičemž výsledný dojem je souhrou jednotlivých složek, s tou první, textovou, v čele. A přiznejme si, literární kvalita první epizody je prostě strašná. Jde se o brakový krvák (tolik k dosavadnímu příběhu, uznávám, že se žánr se může změnit, bohužel pochybuji, že se nezmění k lepšímu) odehrávající se v laciných, quasi evropských kulisách s hysterickou psychologií postav navrch. Jejich dialogy jsou povětšinou banální a jejich chování hloupé. A v takovéhle společnosti je hráč nadlouho nucen trávit svůj čas, pokud se rozhodne Umineko hrát. Upřímně říkám, že kdyby Umineko nebyla VN a neměla pro mne tudíž punc objevování tohoto specifického formátu, nevím, co by mě přimělo, abych se do ní pouštěl. Bohužel tuším, že nic moc lepšího jak Umineko v rámci VN neexistuje.
EDIT: Ale pořád jsem rád, že jsi mi ji doporučil a možná budu ještě pár hodin trpět :)