@
Fingon (21.02.2013 15:22): jj, anglická verze Pána prstenů je opravdu z hlediska hmotnosti 2in1 (četba a posilování v jednom) :-)
Mág je hodně dobrý (četl jsem ale jen původní čtyřdílnou Ságu, první dva díly Odkazu, Královskou Krev a Bukanýra, dvě posledně jmenované knihy už mi navíc přišly slabší). Do Dragonlance jsem byl dříve zažraný hodně, nevím, jak bych to hodnotil dnes (podle mého už došlo vlivem počtu knih z tohoto světa k velkému rozmělnění). Nedám dopustit na Eddingsovo Elenium, to jsem četl alespoň 5x, nic z jeho dalších knih už mi nepřišlo tak ultimátní (ovšem velmi dobré byly i ty pozdější, to zase ano). Strašlivě dlouhý Meč Pravdy měl hodně sinusové tendence, některé knihy super, u jiných jsem lomil rukama, co to Goodkind potí za kraviny. Úžasný je Howardův Conan, takovým stylem se podle mého žádné Sword & Sorcery už nepodařilu napsat nikomu dalšímu. Další hodně dobrá věc byla původně trojdílná (alespoň u nás) Icewind Dale od Salvatora. A Samozřejmě cokoli od Sakpowského.
Na hodnocení Amberu se určitě neshodneme, kdybych měl jmenovat jednu fantasy ságu (třebaže to rozhodně není úplně klasické fantasy), tak jednoznačně právě Tajemný Amber. To je tak propracovaná záležitost s v zásadě metafyzickou zápletkou, že jsem nic podobného ve fantasy žánru asi nečetl. Ono v první knize jsem taky zatím dost nechápal, co se děje (a hlavně jak se to děje).
Až mi fantasy začalo u většiny knih připomínat jednu Anastasovu větu z recenze Hexx ("parta-hrdinů-se-vydala-porazit-zlého-kouzelníka"), tak jsem začal číst sci-fi, zejména P. K. Dicka, W. Gibsona a D. Simmonse (nicméně takový Stephensonův Sníh je bomba hiroshimského formátu, Sterlingův Schismatrix Plus taktéž), Clarka ovšem samozřejmě také, stejně jako pár věcí od Crichtona. Do budoucna určitě plánuju Nadaci a podobné fláky.
Jak se tak zamýšlím nad offtopicovostí posledních příspěvků, tak jsem samozřejmě četl i sedmidílnou Bránu smrti (až poté, co jsem dohrál Death Gate), nevím, jak bych to hodnotil dnes, ale tehdy to určitě patřilo k výrazně lepším kouskům.