Takže máme tady kozu, která běhá po městě a mstí se lidem, že s ní jednají hrubě a dojí z ní mléko ... Tohle by mohl být jednoduchý příběh, tahle hra ovšem žádný nemá, což není vůbec na škodu.

Goat Simulator - v tomhle případě se o žádný simulátor nejedná. Pokud by to byl simulátor, ve hře by mohly být nudné achievementy typu - sežer 300 hektarů trávy, vyser kilo bobků, apod. Tohle je větší sranda - pro mě ovšem jen na čtyři hodiny čistého herního času. Vracet se k této arkádě už nebudu. Byla docela sranda objevovat možnosti, které pro anarchisticky smýšlející pomatenou kozu hra nabízí. Grafika je sice plná lagů, nemožnost savu nutí hráče vždy začínat znovu na pitomém dvorečku. Mě osobně absence ukládání nevadila. Tuto hru beru jako zpestřující kratochvíli. Fatalistické úvahy některých uživatelů typu "kam to s herním průmyslem zpěje" beru jako zcela bezpředmětnou, protože proč vlastně ne? Hratelností se sice jedná o krátkou zábavu, kterou ale osobně vnímám jako svěží vánek v nabídce herních titulů a žánrů.

když se skříží dva filmy - Drive a Mullholand Drive a přidá se trochu gore rozpixelované akce. výborný low soundtrack

skvělé překvapení. nemá cenu psát o době hraní, o hratelnosti. toto není hra, spíše interaktivní audiovizuální dílo, ve kterém hráč prostřednictvím postavy prochází domem, který je zároveň nositelem děje. jeden (dá se říci, ze tří příběhů) je hlavním a má hlavní podíl na opar záhady, kterým je narativní linka hry obklopena. podle interakce hráče s protředím se postupně odkrývají střípky příběhu. Velmi oceňuju promakaný syžet pracovitých autorů hry, který vás, díky atmosféře (náznaky v podobě objektů, zvukových ruchů) může dovést k mylné interpretaci fabule. Hra se po mě stala unikátní ještě v jedné věci- tzv. fénoménu melancholie po dřívějších dobách - jak bylo například skvěle ukázané ve výtečném Allenově filmu Půlnoc v Paříži - domněnka, že dříve nebyl život tolik uspěchaný, určitá vznešenost let dávno minulých. V tomto vizuálním románu se ocitáme v roce 1995, tedy v době nedávné, i přesto, hlavně díky vizuálnímu zpracování tento druh melancholie na mě fungoval. Do nynějška jsem se nesetkal s jakoukoliv knihou, filmem nebo hrou, kde by "stesk po nedávné minulosti fungoval, když už byl záměrem". Well done