Posel Smrti je jedna z českých adventur, která na mě opravdu zapůsobila. Bylo jich víc, ale až opravdu tahle ve mně vyvolala takové dojmy, jako málokterá hra. Snad nejoriginálnější příběh, který jsem kdy viděl. A co více...vyprávěn nekonvenční formou. Štěstíčku šlo po pár letech naproti německé studium, které si tento skvostný nápad přibralo a rozhodlo ho zpracovat do výsledné trilogie...a dobře udělalo. Příběh totiž velice pěkně rozvrhli tak, že jsem žral každý dialog, každou obrazovku, každou postavu, která se v příběhu objevila. Můžu říct, že to se mi opravdu hodně dlouho nestalo. Každopádně nemůžu jen a jen chválit. Posel Smrti 2 měl pár otravných míst, které mě nebavili procházet, ale jinak vesměs vše s mírou. Každé prostředí jsem si užil tak akorát, že vždy přišla ta pravá chvíle, kdy to chtělo změnu a ta opravdu přišla. Co se týče mini her, tak jsou a je jich kupodivu docela dost. Není to ale nic takového, jako když Vám Gooka dala tisíc malých roztrhaných papírků a vy jste z toho museli složit obrázek. Hry jsou vcelku jednoduché a můžou se, pokud na ně nemáte náladu, přeskočit. To v jistých ohledech docela pomůže, pokud jste napnuti jak struna, co se bude dít dál a nedaří se Vám nějakou minihříčku splnit. Celkově vzato jsem byl v rámci adventur maximálně spokojený. Možná bych ale ještě našel jednu věc ke zkritizování a to fakt, že ke každé věci, co byla na obrazovce interaktivní se musel první klikem myši hlavní hrdina vykecat a až pak dál se s ní dalo něco dělat. Kolikrát mě to mátlo v pokračování dál. Příběh samotný ale boží, takových je v adventurách třeba jako sůl. Temný, atmosferický, hororový a hlavně, kvalitně zpracovaný. Co víc chtít.