Předně tuhle hru nevnímám jako datadisk, ale spíše jako pokračování. Funguje podle mě hezká paralela mezi Doom 1/Doom 2 a mezi Doom 3/Restoration of Evil. Přičemž tenhle datadisk má daleko více novinek, než Doom 2. Hlavní důvod, proč vnímám RoE jinak, je ovšem jinde. Doom 3 nebyl z mého pohledu řádně dokončen. Celou trojku jsem vnímal Dr. Malcolma Betrugera jako hlavní bod příběhu a nehledě na to, že jeho potenciál nebyl využit ani v RoE ani v Doom3, bylo nutné se s jeho postavou ještě nějak vypořádat. RoE tedy není nějakou nástavbou, ale nezbytným dokončením.
Hlavní nevýhoda RoE spočívá v délce jeho předchůdce. Původní Doom 3 je na 3D střílečku hodně dlouhá hra a každý hráč si už oněch stísňujících interiérů užil dost a dost. Fakt, že prostředí má úplně stejný charakter, jako ve trojce, zábavě příliš nepomáhá.
Zábavě naopak pomáhá zvýšená obtížnost a několik novinek. Obtížnost není zas až tak drsná, jak se někdy píše, snad jen v posledních třech levelech jde opravdu do tuhého. Všechny novinky totiž zabraňují tomu, aby se obtížnost hry posouvala do nějakých závratných výšin. První z nich je grabber, díky kterému se, obzvláště z počátku hry, dá šetřit obrovské množství munice. Chytání střel protivníků a následný protiútok, je zábavný. Další novinkou je artefakt, jehož účinnost a síla během hry postupně stoupá, takže ke konci jsem ho používal takřka pořád. Výborná věc a podle mě sofistikovanější, než Soul Cube, která prostě protivníka zabila. Třetí je kultovní dvouhlavňovka, která je vlastně stejná a stejně dobrá jako v Doom 2. Včetně extrémně dlouhého nabíjení, které hráče stojí nemálo životů, když nemyslí dopředu.
Noví nepřátelé jsou hodně výrazní, především to stvoření s obrazovkou, které bylo snad nejtěžší nebossovou nestvůrou a plasmová verze impa. Možná jich mohlo být ještě o něco více.
Mrzela mě o něco zesílená koridorovost hry. Oproti trojce, kde se ještě čas od času daly nacházet tajné skrýše, je pokračování daleko přímočařejší a tupější.
Délka hry byla ideální. Konec uspokojivý, zároveň však odfláklý. Nejvíce jsem však nepochopil změnu hlavního hrdiny, která byla naprosto zbytečná. Díky tomu mi pár prvních kol trvalo, než jsem se do hry vžil.
Toť je asi vše, co mě napadá ohledně změn v RoE, jinak platí vše dobré i špatné, co v základní hře.
Hlavní nevýhoda RoE spočívá v délce jeho předchůdce. Původní Doom 3 je na 3D střílečku hodně dlouhá hra a každý hráč si už oněch stísňujících interiérů užil dost a dost. Fakt, že prostředí má úplně stejný charakter, jako ve trojce, zábavě příliš nepomáhá.
Zábavě naopak pomáhá zvýšená obtížnost a několik novinek. Obtížnost není zas až tak drsná, jak se někdy píše, snad jen v posledních třech levelech jde opravdu do tuhého. Všechny novinky totiž zabraňují tomu, aby se obtížnost hry posouvala do nějakých závratných výšin. První z nich je grabber, díky kterému se, obzvláště z počátku hry, dá šetřit obrovské množství munice. Chytání střel protivníků a následný protiútok, je zábavný. Další novinkou je artefakt, jehož účinnost a síla během hry postupně stoupá, takže ke konci jsem ho používal takřka pořád. Výborná věc a podle mě sofistikovanější, než Soul Cube, která prostě protivníka zabila. Třetí je kultovní dvouhlavňovka, která je vlastně stejná a stejně dobrá jako v Doom 2. Včetně extrémně dlouhého nabíjení, které hráče stojí nemálo životů, když nemyslí dopředu.
Noví nepřátelé jsou hodně výrazní, především to stvoření s obrazovkou, které bylo snad nejtěžší nebossovou nestvůrou a plasmová verze impa. Možná jich mohlo být ještě o něco více.
Mrzela mě o něco zesílená koridorovost hry. Oproti trojce, kde se ještě čas od času daly nacházet tajné skrýše, je pokračování daleko přímočařejší a tupější.
Délka hry byla ideální. Konec uspokojivý, zároveň však odfláklý. Nejvíce jsem však nepochopil změnu hlavního hrdiny, která byla naprosto zbytečná. Díky tomu mi pár prvních kol trvalo, než jsem se do hry vžil.
Toť je asi vše, co mě napadá ohledně změn v RoE, jinak platí vše dobré i špatné, co v základní hře.
Delta Force: Land Warrior
Pro: všechny novinky, počet novinek, délka hry, zvýšení obtížnosti
Proti: okoukané prostředí, ještě tupější koridor, změna hlavního hrdiny, málo Betrugera, stejná (ne)hudba