Další z vykopávek pokořena, za mlada jsem ochutnal jedničku a třetí Arenu, dvojka mé pozornosti záhadně unikala. Co se týče příběhu ( no jakýpak příběh, tady jde o vykostění všeho, co se hýbá :-) ) , s jedničkou nemá kromě titulu, nic společného. Jakási nemilosrdná kybernetická mzácká civilizace Stroggů zaútočí na modrou planetku, aby z ní “vytěžili“ pro ně důležitou surovinou – lidské masíčko.
Ještěže má lidská rasa v záloze mariňáka Bittermana, který je vyslán na domovskou planetu těch cizáckých šmejdů a postupně plní různé úkoly v celkem 39 vrstvených levelech planety, posílaných mu na hojně na terminál. Arzenál zbraní je pestřý od klasických palných, až po granáty, blastery a raketomety – největší problém bylo zvyknout si na pomalou brokovnici.
Kolem a dokola typická řežba konce minulého století, opakující se prvky jak v rámci monster nebo prostředí, ale ta hudba a poletující mouchy nad nasekaným masem budou k zapamatování - hodnotím stejně jako díl číslo jedna – 65 %
Ještěže má lidská rasa v záloze mariňáka Bittermana, který je vyslán na domovskou planetu těch cizáckých šmejdů a postupně plní různé úkoly v celkem 39 vrstvených levelech planety, posílaných mu na hojně na terminál. Arzenál zbraní je pestřý od klasických palných, až po granáty, blastery a raketomety – největší problém bylo zvyknout si na pomalou brokovnici.
Kolem a dokola typická řežba konce minulého století, opakující se prvky jak v rámci monster nebo prostředí, ale ta hudba a poletující mouchy nad nasekaným masem budou k zapamatování - hodnotím stejně jako díl číslo jedna – 65 %
