Future Games stvořili v roce 2003 legendárního a nezapomenutelného Posla smrti, což je jedna z mých nejoblíbenějších adventur vůbec. A bohužel zbytkem her se k němu nikdy ani nepřiblížili. Hrál jsem a komentoval Nibiru což byl čistý průměr, Reprobates mě kdysi bavilo příběhově ale mělo podivné herní mechanismy (ještě se k tomu určitě někdy vrátím) a Alter Ego jsem taky kdysi dohrál a nezůstala mě z něj jediná vzpomínka. Ani během hraní se mi nic nevybavilo, žádná postava, scéna, děj... až úplný konec.

Alter Ego je na tom jak Nibiru. Pěkně to vypadá, slušně se to hraje, ale příběhově to není žádný zázrak a křičí z toho urputná snaha o dalšího Posla smrti. Grafika je technicky slušná, pohyby postav parádní, architektura a celý styl pěkně staroanglický, ale není tu jediná opravdu nezapomenutelná lokace, žádná mrazivá scéna či kulervoucí filmeček.

Hratelnost je pohodová, to ve Future Games uměli. Určitě to není na pár hodin, ale nenarazil jsem na žádné podrazy, zákysy, nelogičnosti, ani žádné zbytečné "zpestření". Ovládání je klasické - levé tlačítko použít/prozkoumat, pravé podrobný průzkum. V každé z kapitol máte jen pár lokací, aktivních míst je rozumný počet, jdou zobrazit pomocí F1 a hlavně při průzkumu všechna nepotřebná aktivní místa mizí. Postup dál je většinou čistě logický, při hraní za detektiva Briscolla používáte klasické policejní metody - štěteček, pinzetu, lupu, porovnáváte důkazy a stopy se Vám zapisují do deníčku, ve kterém si můžete tříbit myšlenky. A většina věcí v inventáři má celkem jasný účel. Jinak je postup podobný jako v Posel smrti, čili když nevíte jak dál, vyplatí se oběhat všechny postavy, promluvit s nimi a většinou Vás nějaká posune dál. Čili je to logické, lehké, přímočaré, dokonce natolik že že tu nejsou ani žádné puzzle, ale v žádném případě úplně pitomé ani Vás to nevede za ručičku.

Jenže mě to příliš nebavilo hrát. Hra má pět kapitol, přičemž v první, třetí a poslední hrajete za zlodějíčka Tima Moora, jehož provází naprosto otřesný dabing. Moore je sobecký hajzlík co v životě nepracoval, lže, podvádí, krade. Na konci se vlivem tragédií kolem a když mu teče do bot trochu změní, ale nijak mi k srdci nepřirostl. A jeho kapitoly zdržují příběh - v první se snaží najít kámoše, v třetí vykrást boháči dům. Druhá a čtvrtá kapitola jsou z pohledu detektiva Briscolla, který přijíždí na nové místo v Plymouthu roku 1894 a hned řeší vraždu. Městečko obchází stín Šíleného Williama, který byl viněn za všechno špatné co se zde stalo. A když William konečně umřel, jeho tělo někdo ukradl, brutálně zabil hrobníka i se psem a podezřelé někdo pečlivě odstraňuje. Jenže mrtvoly s Vámi nehnou, protože jsou to postavy, které jste neměli šanci poznat. A detektiv Briscoll je přísně komisní, odměřený panák, který se klaní a odkládá klobouk i při telefonování nadřízenému a opět nemáte jediný důvod mu jakkoliv fandit.

Jako detektivka je to prostě průměr bez většího vzruchu, atmosféry, sympatických či zajímavých postav. V poslední kapitole se ujmete opět zlodějíčka, čili všechny poznatky z detektivova deníku přijdou vniveč, protože si je nemáte jak přečíst. Pak přijde menší prohřešek proti pravidlům detektivek kdy za vraždami je někdo, kdo v celé hře v podstatě nevystupuje a objeví se až na konci. A konec? Dvojice hrdinů si pěkně shrne co kdo a proč, načež přijde pokusu o šokující a špatný konec ala Posel smrti. Dvojice záporáků nezemřela, detektiv je zavražděn, zlodějíček chycen policií a ve vězení ho umlátí jako vraha poldy. Díky konci jsem si vzpomněl, že už jsem to hrál, ale vzhledem k nulovém vztahu, který jsem si k postavám vytvořil mě konec nechal absolutně chladným.

Verdikt? Slušně hratelná adventura s průměrnou grafikou a příběhem, který působí jako slaboučký odvar klasických staroanglických detektivek.