Jeden z největších restů mé herní dráhy konečně odškrtnut... a trvalo mi to tak dlouho ne proto že bych se ke Quakovi dřív nedostal, ale protože mě prostě i při mnoha rozehráních nikdy moc nebavil, ani tehdy před dvaceti pěti lety. Jako hráč odkojený hlavně na Duke Nukem 3D byl pro mě Quake odjakživa nezajímavě uniformní změtí chaotických bludišť, mnohem podobnější klasickému Doomu než nové generaci stříleček které už jely na vlně mnohem interaktivnějšího a realističtějšího prostředí, kterým dokázaly vyprávět i nějaký příběh.
Quake, to jsou prostě jen koridory, nudný vizuál, a střelba do ošklivých a velmi se opakujících monster - které byly sice revolučně polygonově 3D, ale s tehdejšími možnostmi techniky pořád hnusnější než tradiční 2D sprity, které v jiných hrách nabízely mnohem větší variabilitu. A dva roky po Quake přišly Unreal a Half Life, hry z úplně jiného vesmíru, po kterých už nikdy neexistoval důvod se vracet zpátky - když už retro akci, tak radši k lépe nadesignovanému Doomovi 1 a 2
Teď po letech ale Quaka trochu doceňuji. Sice všechno zmíněné o něm pořád platí, ale těží z toho jak je ta akce svižná a přímočará, to už se dnes moc často nepotká. A všechny levely jsou příjemně krátké... pokud se v nich hráč neztratí, protože přehlédne blbé tlačítko nebo že se mu na opačné straně levelu otevřely nějaké random dveře. Klasický nešvar ID Sofťáckého level designu, oni v tomhle byli vždycky dost neschopní.
A taky je zpětně vidět že, když nepočítám čistě multiplayerovou (a geniální) trojku, tak je první díl ze série pořád nejlepší. Čtyřka byla tak mizerná že mi vážně nevadí že s ní značka Quake umřela.
Quake, to jsou prostě jen koridory, nudný vizuál, a střelba do ošklivých a velmi se opakujících monster - které byly sice revolučně polygonově 3D, ale s tehdejšími možnostmi techniky pořád hnusnější než tradiční 2D sprity, které v jiných hrách nabízely mnohem větší variabilitu. A dva roky po Quake přišly Unreal a Half Life, hry z úplně jiného vesmíru, po kterých už nikdy neexistoval důvod se vracet zpátky - když už retro akci, tak radši k lépe nadesignovanému Doomovi 1 a 2
Teď po letech ale Quaka trochu doceňuji. Sice všechno zmíněné o něm pořád platí, ale těží z toho jak je ta akce svižná a přímočará, to už se dnes moc často nepotká. A všechny levely jsou příjemně krátké... pokud se v nich hráč neztratí, protože přehlédne blbé tlačítko nebo že se mu na opačné straně levelu otevřely nějaké random dveře. Klasický nešvar ID Sofťáckého level designu, oni v tomhle byli vždycky dost neschopní.
A taky je zpětně vidět že, když nepočítám čistě multiplayerovou (a geniální) trojku, tak je první díl ze série pořád nejlepší. Čtyřka byla tak mizerná že mi vážně nevadí že s ní značka Quake umřela.
